"Ahoj, zelená vílo" otevřely se dveře.
"Zacku?" zasípala jsem a pozvedla hlavu. Ale ve dveřích nestál Zack, nýbrž jeden ze stříbrnovlasců.
"Zacku?" nechápal. Tenhle mě byl zkontrolovat zatím jenom jednou, ale podle toho, jak se ke mně choval, jsem usoudila, že je z nich nejhodnější.
"Tak mě oslovoval můj…" zlomil se mi hlas. Po tváři mi stekla slza. Oslovoval…minulost…pochybuju, že Zacka ještě někdy uvidím. Už jsem tu zhruba přes tři dny. Nevěděla jsem to přesně, protože denní světlo jsem neviděla stejně dlouho, jako Zacka. Jenom jsem odhadovala podle toho, kdy mě chodili oni kontrolovat.
"Přinesl jsem ti trochu vody" přistoupil ke mně a ukazoval mi pohár s vodou.
"Já nechci vodu! Já chci odsud pryč!" zatnula jsem zuby.
"Jasně, ale teď se napij. Nechci, abys nám tady zhebla" řekl a čekal, až budu chtít přiložit pohár k ústům.
"Stejně umřu" řekla jsem a krátce se napila. On na to nic neřekl a trpělivě čekal, až to všechno vypiju.
"Proč mě nepustíš? Nejsi jako ty dva" snažila jsem se ho přemluvit.
"Nic o mně nevíš. Nevíš nic o nás. Nemůžu tě pustit" řekl. Pak se prudce otevřely dveře.
"Uhni Yazoo, nehraj si na hydrant" odstrčil ho můj věznitel a přistoupil ke mně.
"Yazoo?" podívala jsem se stranou.
"Mlč" dal mi facku a přinutil mě podívat se znovu na něj. "Už ses rozhodla?!" zeptal se mě. Dívala jsem se do těch jeho ledových očí.
"Nehnu pro tebe ani prstem" řekla jsem chladně. Yazoo vzdychl. On se na něj otočil.
"Nech nás o samotě, Yazoo" sladce se na něj usmál. Yazoo mi věnoval jedinej pohled a odešel.
"Koukám, že i po pár dnech tady si pořád stojíš za svým. Jak je to možný?!" začal přecházet po místnosti. "Vidím, že bys raději opravdu uvítala moje mučící metody, ale víš, mně se nějak nechce zraňovat tvoje určitě překrásné tělo" sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Já jsem se ho snažila probodnout pohledem.
"Tak mě pust a budeme si kvit" řekla jsem.
"A co kdybych tě využil úplně jinak" významně se na mě podíval. Já jsem chtěla něco namítnout, ale začal mi zvonit mobil, co jsem měla v kapse u bundy. Zase. Kéž bych ho někdy mohla zvednout, nebo aspoň před ním ukrýt… On byl v tu ránu u mě a mobil mi okamžitě sebral.
"Kdo je Seiji?!" zamračil se na mě. Já jsem mu neodpověděla. "Tak se ho zeptám sám" řekl a stiskl tlačítko.
"Polly, kde jsi?! Snažím se ti dovolat, ale pořád jsi mi to nebrala. Co je s tebou?! Mám o tebe strach. My všichni. Zack se dověděl, že jsi zmizela a utekl ze ShinRy. Polly? Polly! Slyšíš mě?" rozléhal se Seijiho vyděšený hlas po celý místnosti.
"Seiji pomoz mi! Já jsem-…" zařvala jsem, ale než jsem stihla cokoliv říct, on mobil upustil na zem a rozšlápl ho.
"Takže Polly…" pousmál se. "Řekni mi, Polly…kdo je ten Zack, co utekl ze ShinRy?! Tvoje známost?" zajímal se. Mlčela jsem. "Tak dobře, tak tu na mě chvilinku počkej. Já jenom sjedu říct Zackovi, že jestli tě chce ještě někdy vidět, něco pro mě udělá" řekl a pak odešel. Já jsem sebou začala škubat, jak jsem byla vytočená a doufala, že už ty provazy povolí. Jenže se mi místo toho zařezávaly do rukou. Během chvilky přišel Loz ještě s někým a začal mě odvazovat. Oni mě pouští?! Nechápala jsem. Jenže jakmile mě rozvázali, sevřeli mě tak, abych nemohla dělat žádný prudký pohyby a vedli mě chodbou někam pryč.
"Kam mě to vedete?" pokusila jsem se zeptat, ale ten Loz mi hnedka řekl, ať držim hubu. Vedli mě nahoru po schodech, což bylo znamení, že budu blíž východu. Akorát nevim, kde ten východ je…
Zavedli mě do nějakýho pokoje a tam mě připoutali řetězi k železnýmu madlu, co trčelo ze zdi. Kolik zajatců už tady měli?! Oni pak beze slova odešli a nechali mě samotnou. Rozhlížela jsem se po místnosti a pak vyčerpaně klesla na zem. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale zanedlouho přišel můj věznitel.
"Jak se ti líbí můj pokoj?" rozhodil rukama.
"Co máš se mnou v plánu?!" neodpověděla jsem na otázku.
"Popravdě zatím nic moc. Chci počkat, než se dostaví tvůj Zack" krutě se usmál.
"Zack není tak hloupej, aby ti skočil rovnou do pasti" řekla jsem.
"Ale ale… Jestli mu na tobě aspoň trochu záleží, udělá cokoliv, aby tě zachránil" byl si tak jistý svým plánem, kterej jsem neznala. Opřela jsem se o zeď a vyčerpaně vzdychla.
"Dáš si něco k jídlu?" zeptal se mě po chvilce a pohodlně se usadil na pohovku. Zmučeně jsem se na něj podívala.
"A co mi doneseš?! Kus masa z tvojí jiný oběti?!" zeptala jsem se sarkasticky. On se pousmál.
"Ne. Cokoliv budeš chtít…"
"Proč to děláš?! Buď mě už zabij, nebo mě takhle nemuč!"
"Já tě nemučím. Já se tě ptám, jestli si nedáš něco k jídlu. Kolik dní jsi nejedla? Minimálně tolik, co jsi tady co…" řekl popravdě. Já jsem si vzpomněla, že moje poslední jídlo byla snídaně se Zackem. "Fajn, já ti něco donesu" zvedl se a odešel. Já jsem schovala hlavu mezi kolena a snažila si představit, že jsem doma. Jenže kdykoliv jsem se podívala na ten drahej huňatej koberec, nešlo to. On byl za chvíli zpátky a nesl mi tác s jídlem.
"Doufám, že se jenom snažíš, abych ti tady nechcípla pod nohama a nedals mi tam nějaký prášky nebo něco" probodávala jsem ho pohledem, když jsem si od něj ten tác brala. Byly na něm sendviče a sklenice s vodou.
"Stejně mi nebudeš věřit, když ti řeknu, že jsem ti tam nic nedal. Je jenom na tobě, jestli to sníš" řekl a pak se zase uvelebil na pohovce. Já jsem chvilku váhala a pak jsem se zakousla do toastů. Měla jsem tak příšerný hlad.
"To tady budu jako jen tak sedět, dokud se podle tvých představ neobjeví Zack?!" zeptala jsem se, když jsem dojedla. On mě celou tu dobu se zájmem pozoroval.
"Zřejmě… Leda by sis chtěla trochu užít" tajemně se na mě usmál a čekal na mojí reakci. Vytřeštila jsem oči a snažila se splynout se zdí.
"Opovaž se!" vyštěkla jsem.
"Zajímalo by mě, co se skrývá pod tím oblečením" sjel mě zase od hlavy až k patě.
"Mě ale ne" podívala jsem se na jeho černou kůži. "To se radši vrátim tam dolu" řekla jsem.
"Myslel jsem, že s tebou bude větší zábava" řekl.
"Já jsem si taky myslela, že z tebe půjde strach a budeš se snažit, abych se bála…ale upřímně už mě to tady taky nudí" řekla jsem a přesně jak jsem čekala, vytočilo ho to. Prudce vstal z pohovky a než jsem se nadála, vzal mě pod krkem a lehce mě zvedl ze země.
"Jestli chceš poznat, jak jsem krutý, nebudu proti" sykl, zatímco já jsem se dusila. Pak se rozrazily dveře.
"Pust jí!" stál ve dveřích Zack připravenej zaútočit.
"Hm… Nějak ti to trvalo. Čekal jsem tě o trochu dřív. Ona se už začínala nudit" usmál se Kadaj a odhodil mě na zem jako hadrovou panenku.
"Zacku uteč!" řekla jsem přidušeně.
"Zajmout" luskl prsty můj věznitel a než jsem mrkla, Zacka už drželi v řetězech.
"Tohle ti jen tak neprojde. ShinRa se sem už chystá!" vzpíral se Zack, ale marně.
"Tak ať… Ale to už bude pozdě…"
"Co máš v plánu, ty hade?!"
"Měl jsem v plánu dobýt ShinRu, aby jí mohl celou zničit, ale ty Zacku…ty jsi mi to vlastně usnadnil. Tím, že bude přes polovinu vojáků pryč, líp se dostanu do samotnýho centra, kde budu moc nastavit bombu, která má celou ShinRu zničit…"
"Proč jí chceš zničit?" zeptala jsem se.
"Protože máme s Rufusem nějaké nevyřízené účty. Proto!"
"Proč jsi do toho zatáhl Polly?!" zamračil se na něj Zack.
"Proč, proč, proč… Samý otázky..."
"Tak proč!!"
"Sledoval jsem jí a všiml jsem si, jak hladce proklouzla dovnitř. Ale než jsem se stihl dovědět, že se dostala dovnitř díky známostem, byla už tady a mně se nechce jí jen tak pustit" zasmál se, až mě zamrazilo.
"Chtěl jsem si tady s tvojí sladkou Polly trochu pohrát, ale co by to bylo za zábavu, kdyby nebyli diváci" podíval se významně na Zacka.
"Opovaž se na ní sáhnout!" začal se Zack vzpírat, ale moc si nepomohl.
"Můžeš si vybrat. Buď já, nebo tenhle překrásný nůž" ukázal nám maličký nožík s mnoha zuby. Vyděšeně jsem se podívala na Zacka. On mě obešel a sklonil se k mýmu krku. Cítila jsem jeho dech a na druhý straně ostří nože. Zack sebou vztekle lomcoval.
"Zabij radši mě! Ona je bezcenná. Já jsem voják ShiRy!" snažil se ho Zack přesvědčit, aby mě nechal být.
"Je fakt, že by to Rufuse asi hodně ranilo, ale podívej se na ní… Ona mě zajímá víc, než ty" řekl a já ucítila jeho rty na krku. Trhla jsem sebou a on mě řízl do ruky. Zakřičela jsem bolestí. Zack řinčel řetězy jako pominutej. On se začal smát. Já jsem cítila, jak mi krev pomalu teče po ruce a vsakuje se do rukávu u bundy.
"Kadaji musíme zmizet! Hned!" vtrhli dovnitř Yazoo s Lozem. On se podíval z okna a zavrčel.
"Sakra!" řekl a podíval se na mě. "Není to naposledy" pozvedl koutky a pak všichni tři zmizeli.
"Co se stalo?!" nechápala jsem.
"Vojáci jsou tady" vydechl Zack.
"Oni nebojují?!"
"Vědí, že nemají šanci. Je lepší zmizet a vyřídit si účty jindy, než aby tě zajali" řekl a já pochopila.
"Jenže nejsem v bezpečí…" zněly mi v hlavě jeho poslední slova. Do domu vtrhli vojáci a okamžitě začali prohledávat celej dům. Samozřejmě nic, kromě nás, nenašli.
"Zacku! Polly?!" vtrhl k nám do pokoje Angeal.
"Angeale…" vydechl Zack. "Odstraň ty řetězy. Rychle" nastavil mu Zack ruce. Angeal je jedním máchnutím meče přeťal a Zack se hned rozeběhl ke mně.
"Jsi v pořádku" zvedl mě ze země a přinutil mě podívat se na něj. Otřel mi slzy, který mi vytryskly bolestí.
"Už podruhý…" vydechla jsem.
"Co podruhý?!"
"Už podruhý mě vidíš se slzama v očích" řekla jsem a Zack se usmál.
"Krvácí…" otočil se Zack na Angeala. Ten mě okamžitě vysvobodil a už jsem byla v Zackově naruči. Sice jsem něco snědla, ale nestačilo to a já byla čím dál slabší. Visela jsem na Zackových rukách jako mrtvá. A pak jsem asi omdlela, protože když jsem znova otevřela oči, byla jsem už asi v nemocnici.




nehraj si na hydrant xD xD xD xD xD ale jaké drama :O som to normálne žrala :D čítala jedným dychom... super! ;) :-)