close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 12.

11. září 2011 v 19:19 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Rozhlídla jsem se po bílým pokoji a spatřila Zacka spícího na židli. Usmála jsem se. Chtěla jsem se zvednout z postele, ale rukou mi projela neskutečná bolest. Sundala jsem si obvaz.
"Bože! Vypadá to, jako pokus o křížkovej steh…" zasténala jsem, čímž jsem probudila Zacka.
"Ahoj" usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. "Jak ti je?" zeptal se mě hned a sedl si ke mně na postel.
"Je mi už fajn. Bude stačit, když se dostanu domů, pořádně se nadlábnu a půjdu se trochu prospat" řekla jsem a snažila se vytáhnout jehlu od kapačky z mý ruky.
"Počkej, co ti řekne doktor" koukal, co dělám.
"Je mi opravdu fajn" řekla jsem popravdě.
"Dobře. Tak já…tak já jdu oznámit, že už jsi v pořádku, že bys chtěla jít domů" zvedl se Zack a odcházel.
"Zacku počkej chvilku" zastavila jsem ho. Otočil se a čekal, co řeknu. "Promiň mi to. Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo…" sklopila jsem oči.
"Ty za to přece nemůžeš. Já tě z ničeho neobviňuju… Jsem hlavně rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a ne hůř" řekl.
"Jasně. Ale ještě není konec…slyšel jsi ho, toho Kadaje, nebo jak se jmenoval…" uvedla jsem na pravou míru. Zack vzdychl.
"Hned jsem zpátky" jako by neslyšel, co jsem řekla, a odešel. Já jsem se mezitím oblíkla do svýho špinavýho oblečení a čekala, až přijde.
"Tak doktor nebyl proti, takže se můžeš obl-… Aha, ty už ses oblíkla" doslova přiletěl Zack do pokoje a zůstal na mě koukat. Pak si všiml mýho roztrženýho rukávu a posmutněl.
"Fajn, tak můžeme jít…už bych ráda byla doma" řekla jsem a rázovala si to ven. Zack mě odvezl domů a za celou cestu neřekl ani slovo.
"Polls! Bože…" vítal mě Seiji, ještě než jsem stihla slízt ze Zackovy motorky.
"Uškrtíš mě" snažila jsem se udržet rovnováhu. Není zrovna příjemný, když se na vás vrhne bratr v mý situaci.
"Zrovna jsem se za tebou chystal… Jsi v pořádku?" podíval se na mě vážně.
"Je to jenom taková malá ošklivá rána. Nic to není. Spíš jsem hladová a unavená" pokusila jsem se o úsměv, aby si nedělal starosti.
"Tak já se stavim později" ozval se teprve teď Zack. Já jsem dělala, že ho neslyšim, jako on mě prve.
"Jasně, nebudu proti" poznamenal Seiji a Zack vypadl, jak nejrychleji uměl.
"Pojď domů, udělám ti něco k jídlu a ty mi můžeš zatím všechno říct" vzal mě Seiji kolem pasu a pomohl mi dojít domů.
"Ani není co říct…" poznamenala jsem a pak mu stručně řekla, co se vlastně stalo.
"Chudáku. Doufám, že se z toho dostaneš…"
"Nic mi není" řekla jsem už trochu naštvaně. Seiji se na mě uštěpačně podíval. "Promiň…" vzdychla jsem. "To Zack…"
"Všiml jsem si" řekl prostě a podal mi jídlo.
"Nevim, co se stalo, ale chová se ke mně nějak odměřeně" připomněla jsem si ten rozhovor v nemocnici.
"Snad se to vyřeší…slíbil, že přijde" poznamenal Seiji.
"Hm…" Nějak se mi nechtělo s ním ještě dneska mluvit. Snědla jsem jídlo a beze slova odešla do svýho pokoje. A jak se dalo očekávat, okamžitě jsem usnula.
Zdálo se mi, že mě někdo hladí po ruce, tak jsem otevřela oči.
"Zacku?!" zamračila jsem se okamžitě.
"Čekal jsem usměvavý probuzení…" byl zklamanej.
"Hm" odsekla jsem a posadila se. "Nedáváš mi moc prostoru k úsměvu…"
"Co jsem udělal?!" nechápal.
"Chováš se divně. Už v nemocnici…ignoruješ cokoliv řeknu o tom, co se stalo a za celou dobu, co jsi mě vezl domů, jsi nic neřekl. Ani ses se mnou nerozloučil. Nepolíbil…nic…" předhazovala jsem mu to jako kusy špinavýho prádla. Zack vzdychl.
"Protože se to stalo kvůli mně…" řekl prostě. Nechápala jsem to. "Kdybych…kdybysme se nepohádali a já neodjel do ShinRy, nestalo by se to. Pohádali jsme se kvůli mně… A kdyby ses nechtěla usmířit a nejela za mnou, neusnesl by tě…" trápilo ho to. "Kde je ta jistota, že tě pro příště ochráním? Unesli mi tě a já o tom ani nevěděl… A ještě ke všemu jsi tak krásná…" povzdechl si. Mělo mi to přijít jako lichotka, ale já jsem se cítila spíš mizerně.
"Kdybych nevypadala tak, jak vypadám, nevrátil by se…" dořekla jsem za něj. "Není to tvoje vina…" řekla jsem pak.
"Ale je. Jenom kvůli tomu, že jsem žárlivej blbec…" byl na sebe naštvanej. Vzala jsem ho za ruku a on se mi hned podíval do očí. "Ach Polls…" pohladil mě po tváři. Pak do pokoje vešel Seiji.
"Pardon…jenom jsem se šel podívat, jestli jste se tady pozabíjeli, ale jak jde vidět, už je všecko v pohodě" poznamenal. "Díky Zacku, za všechno…hlavně, že jsi dostal Polly pryč" podíval se na Zacka.
"To je zásluha ShinRy…já neudělal nic…" namítl Zack.
"Snažil ses a utekl kvůli ní" podíval se na mě Seiji. Já jsem se na něj pousmála. Zack jenom pokývl, jako že chápe a Seiji pak odešel.
"Vidíš…nemám důvod na něj žárlit…" poznamenal Zack.
"Už ne" řekla jsem a políbila ho. Zack mi polibky hned oplácel.
"Proč to nikdy nemůže být jednoduchý…" vzdychla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.
"Život není jednoduchý" odpověděl mi Zack.
"Já vím, ale občas bych si zasloužila trochu klidu..."
"Proč jsi přijela sem?" zeptal se mě po chvilce ticha.
"Hodně jsme se stěhovali. Nebyli jsme na tom zrovna moc dobře. A pak máma umřela. Tak jsme se se Seijim rozhodli zase utýct. On měl peníze a Midgar byl nejblíž…" prozradila jsem mu něco z mojí minulosti.
"To je mi líto" řekl.
"Já vím. Každýmu je to líto. Ale nemusíš mě litovat jenom proto, že jsem chudej sirotek. Život se mi změnil" namítla jsem.
"Ale zatím jsi to neměla lehký… Se mnou to nemáš lehký…" pousmál se.
"No, to ne" rozšířila jsem koutky.
"Slibuju, že se tě budu snažit ochránit" řekl vážně.
"Mám strach…" posmutněla jsem.
"Já taky. O tebe…"
"Radši bych se nechala umučit k smrti, než to, co se mnou chtěl dělat. Nedokážu si představit, jak by to pokračovalo, kdyby nedorazila ShinRa…" oklepala jsem se nechutí.
"Nemluv o tom" dal mi Zack ruku na pusu. "Ani jsem se tě nezaptal, co ruka? Jak ti je?"
"O tý ruce ani nevim. Ale je mi mizerně. Po fyzický stránce by to ještě šlo. Chce to se ještě trochu vyspat, ale… Moje psychická stránka je na tom dost špatně…musim na to pořád myslet. Mám to v hlavě pořád dokola. Bojim se, že až půjdu zase spát, budu z toho mít snad i noční můru" byla jsem z toho zoufalá.
"To bude dobrý, uvidíš" snažil se mě Zack rozveselit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Tamara Tamara | E-mail | Web | 11. září 2011 v 20:13 | Reagovat

krásnej díl :D čekání se vyplatilo :D

2 Kikki Kikki | Web | 11. září 2011 v 20:45 | Reagovat

Konečně. Dočkala jsem se. Kontrolovala jsem to tu  minimálně 2x za den a teď jsem se konečně dočkala. :D vážně vydařený. Je moc hezký jak kvůli ní Zack riskoval. Těším se na pokračování. Snad bude brzy. :-)

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. září 2011 v 21:17 | Reagovat

Já jsem se k tomu pořád nemohla dostat, až teprve dneska:D Hrozný, taky jsem z toho byla už na větvi, že tak dlouho jsem nepřidala kapitolu a taky doufám, že další bude brzy. Teď jsem týden doma, tak snad:)

4 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 12. září 2011 v 14:20 | Reagovat

Tak to čakanie sa naozaj vyplatilo... super ako vždycky!!! ;-) :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama