close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 14.

16. září 2011 v 0:19 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Zacku?" oslovila jsem ho po chvilce.
"Hm?"
"Platí ještě pořád to, že jsem tvoje holka?" zeptala jsem se. Jasný, že to byla naprosto stupidní otázka, ale já jsem si naším vztahem stejně nebyla jistá. Zack se odtáhl a zamračil se na mě.
"Jasně, že jo… Proč se na to ptáš?"
"Já jen tak…"
"Co, myslíš na nějakou věc? Ty, já, tenhle pokoj…" zablýsklo se mu v očích.
"Ne, ne. To rozhodně ne. Já jen…udělal bys něco, kdybych tě o to požádala?"
"Co myslíš?" nahodil nechápavej výraz.
"Já jen…no nezlob se na mě, až ti to řeknu. Nemyslím to zle… Já jen… Jen jsem myslela, že by ses měl vrátit do ShinRy" řekla jsem a připravovala se na scénu.
"Ty mě tady jako nechceš?!" začal.
"Ne to ne. Tak to není. Já jen… Prostě bych chtěla být na chvilku sama a ty by sis aspoň odpykal svůj trest. Prostě si od sebe na chvíli odpočinout…" řekla jsem hned.
"Jasně… Takže mě tady nechceš…" řekl zklamaně a zvedl se z postele.
"Ne. Jenom chci být prostě sama. Prospěje nám to. Když spolu na chvilku nebudeme… Dej mi trochu čas… Já vím, že jsi mě zachránil a myslíš, že mě musíš pořád chránit a já jsem ti za to moc vděčná, ale pochop to prosím" prosila jsem ho, ale Zack vypadal, že to nechce poslouchat.
"Jasně, že to chápu" řekl a já vydechla. "Prostě mě tady nechceš" dodal a šel pryč.
"Zacku!" běžela jsem za ním, ale on mě zastavil.
"Chtělas, abych odešel, tak mě nech odejít" řekl. Já jsem jenom zůstala nehybně stát a koukala, jak odchází. Sklíčeně jsem se svezla na podlahu.
"On to pochopí…má na to dost času" objevil se nade mnou Seiji. Vzhlídla jsem. "Hlavně za ním nejezdi. Víš, jak to dopadlo minule…" řekl a sedl si vedle mě.
"Myslíš, že to s ním někdy bude jednoduší?" podívala jsem se na něho.
"Nevím…možná…" řekl a já se mu opřela o rameno.
"Ach jo, proč to s těma chlapama musí bejt tak těžký…" vzdychla jsem. "Ještě že mám tebe" dodala jsem.
"Jsem taky chlap" namítl Seiji. Zvedla jsem hlavu a pousmála jsem se.
"Jasně. Ale jsi můj bratr, tím pádem je to úplně jiný. Teda…skoro…když odeberu z paměti moje touhy. A navíc jsi přece gay ne?!" zaksichtila jsem se. Seiji na moment zavřel oči a hluboce se nadechl. "Tak fajn, toho gaye beru zpět" pokrčila jsem rameny.
"O to nejde. Ne…vlastně o to jde taky… Víš, já… když jsi byla nezvěstná, nedalo mi to a trochu jsem se pídil po pravdě…" promluvil.
"Jaký pravdě?!" zamračila jsem se.
"Naší pravdě" podíval se na mě vážně. Já jsem chvilku nechápala, ale pak mi to došlo.
"Ty jsi zjišťoval, jestli jsme sourozenci?! To je to, co jsi mi chtěl prve říct?" vytřeštila jsem překvapeně oči. "Proč jsi to dělal?!"
"Abych zjistil pravdu. Už takhle dál nemůžu…" byl zoufalej.
"Jak takhle?!"
"Já…já… Já nejsem gay" sklopil zrak. Já jsem na něj zůstala nechápavě koukat s výrazem naprostýho debila a přemílala jsem si v hlavě, co mi právě řekl.
"Cože?" vypadlo ze mě po chvilce.
"Já nejsem gay" zopakoval mi.
"Ale vždyť…vždycky se ti líbili kluci…" kuňkla jsem.
"Jo to jo…pořád se mi líběj…ale… Copak tobě se někdy nelíbila nějaká holka…jako vzhledově?! Proto jsem se v sobě nemohl vyznat. Jak sis se mnou pořád zahrávala. Líbilo se mi to. Ale nevěděl jsem, že to něco znamená… Polls, já tě mám rád. Ale opravdu rád. Ne jako bratr, ale jako Zack…" řekl nešťastně.
"A to mi říkáš až teď?!" prudce jsem vstala. "Teď?! Když jsem si už konečně ujasnila, že ti to nesmím dělat?! Že Zack je ten správnej?!" křičela jsem.
"Nechtěl jsem ti nic říkat! Nikdy. Ale proto jsem zjišťoval, jestli jsme sourozenci" zvedl se a zvýšil na mě hlas. Zůstala jsem koukat, jak si umí zařvat. Pak mi to všechno docvaklo.
"Já nechci vědět, co jsi zjistil" ustoupila jsem o krok. Seiji mě stáhl zpátky k sobě.
"Myslím, že už to stejně víš. Ale nechceš si to přiznat."
"Ty nerozbiješ můj vztah se Zackem. Svojí šanci jsi promarnil" byla jsem nepříčetná. Seiji neváhal a políbil mě. To mě zlomilo. Objala jsem ho kolem krku. Cítila jsem, jak mi po tváři teče slza.
"Proč mi to děláš…" odtáhla jsem se. Seiji mi utřel slzy, ale nic neřekl. Trhla jsem sebou, abych se mu vymanila a běžela jsem ven. Seiji samozřejmě běžel za mnou.
"Polls, neutíkej. Prosím…" Jenže já už jsem nasedala na motorku a byla rozhodnutá jet pryč. Bylo mi jedno kam.
"Nejezdi za mnou. Stejně mě nedoženeš!" řekla jsem poslední slova a pak jsem odjela. Cestou jsem přemýšlela kam jet, ale motorka mě sama vedla k cíli.
Zastavila jsem před známým stavením a vzdychla. Klíč jsem našla pod jedním z mnoha trsů trávy a odemkla. Bylo tady tak ticho… Šla jsem rovnou do ložnice. Postel byla rozestlaná tak, jak jsme to tady nechali. Vzala jsem ze země Zackovu deku, lehla si na postel a zachumlala se v ní. Proč mi to Seiji dělá?! Proč mi takhle ubližuje?! Po tom všem… Začala jsem vzlykat, až jsem se dostala do naprosto nepřijatelně hysterickýho pláče a děkovala Bohu, že jsem na odlehlém místě. Nakonec už jsem tam jen tak ležela a přemýšlela, co budu dělat. Rozhodla jsem se, že pár dní zůstanu tady, než se vrátí Zack. Ale nikdo vlastně neví, kde jsem. Kéž bych tak mohla zavolat Zackovi… Jenže zaprvý nemám jeho číslo a zadruhý nemám ani ten zpropadenej mobil. Proklínám mužský pohlaví jménem Kadaj nebo jak se jmenuje. Až si pro mě příště přijde, tak po něm budu požadovat novej mobil… Šla jsem se podívat po domě, jestli tady Zack náhodou nemá něco, co vypadá jako obří hybridní mobil na kabelu a co tak strašně rádi lidi nazývaj pevnou linkou. Jenže hledání v těch dvou místnostech mi zabralo ani ne pět sekund a žádnej telefon nebo něco, co by se mu mohlo podobat, tu nebylo. A pochybovala jsem, že by to měl v koupelně - hned vedle záchoda?! No radši jsem se šla přesvědčit, ale byl tam pouze zbytek toaletního papíru. Napadlo mě, že bych si mohla jít koupit novej, ale i když jsem u sebe měla rezervu peněz, na mobil by mi to nestačilo. Nakonec jsem ale do města jela. Koupím si aspoň něco k jídlu… A pak jsem spatřila telefonní budku. Hm…že by?! Ale stejně nevím, komu bych jako měla zavolat. Seijimu rozhodně ne. Leda bych řekla "Telefonní budka ti vzkazuje, že jsi idiot…". Přemejšlela jsem, čí číslo si ještě pamatuju. Mámy…ale pochybuju, že si do záhrobí stihla vzít i mobil… Jo a pamatuju si číslo mýho posledního přítele, se kterým mi vztah vydržel přesně dva dny. Ha ha. Číslo na bejvalýho mám, ale na současnýho ne. Fakt skvělý. Jenže jak jsem tak přemýšlela, ani jsem si nevšimla, že jsem mezitím došla k telefonu. Vzala jsem teda sluchátko a hodila drobný.
"Zvolte číslo prosím" řekl mi automat.
"To bych ho musela vědět…" odpověděla jsem sarkasticky. Zmáčkla jsem tlačítko s písmenkem i.
"Informace, přejete si?" ozval se ječivý ženský hlas.
"Ehm…dá se vytočit ShinRa?" zeptala jsem se stupidně.
"Všechny její informace jsou přísně tajné. Číslo nelze vytočit, pokud nejste důležitá osoba" sdělila mi. Měla jsem sto chutí zavrčet.
"A jak se tam mám teda dovolat?" ovládla jsem se.
"Můžu vás přepojit na operátora vyřizujícího telefonáty týkající se ShinRy, ale pochybuji, že vám poradí" řekla.
"Tak fajn" vzdychla jsem.
"Přepojuji" sdělil mi už automat a ozvaly se zvuky vytáčení. Zvenku někdo zaťukal na budku.
"Tady to bude na dlouho" mávla jsem směrem ven a dál čekala. Ťukání se ozvalo zas. Prudce jsem hodila hlavou do strany.
"Říkám, že-…" chtěla jsem bejt drsná, ale pak jsem se zarazila. Položila jsem sluchátko a vylezla z budky.
"Co tady děláš?" zamračila jsem se na Clouda.
"Jdu náhodou kolem" řekl a já nadzvedla obočí. "Fajn. Hledal jsem tě."
"Hledal?! Ty?!"
"Seiji mi volal…"
"Vy se spolu bavíte?! Jo já zapomněla…ještě před pár hodinama byl gay…" řekla jsem hořce.
"No tak. Nebuď na něj naštvaná. Řekl ti pravdu. Víš, co ho to stálo úsilí?"
"Jasně, ale mohl mi to říct před tím, než jsem začala chodit se Zackem!" vyjela jsem na něj.
"Vraťse domů, tam i to můžete vyříkat odobně. Nejsem tlumočník…"
"Domů?! Kde já vlastně bydlim?!"
"Je to tvůj bratr…"
"Ne není. Právě-že-není!"
"Celej život to byl tvůj bratr. To se přece nemění ne?!"
"Celej život to byl můj bratr, kterýho jsem měla víc než ráda a on mě od sebe pořád odstrkoval. A když si konečně najdu kluka, se kterým můžu normálně bejt, najednou mi řekne pravdu. Jakoby…jakoby žárlil, že jsem konečně dala přednost někomu jinýmu a ne jemu…"
"Fajn…řeknu mu, že jsem tě nenašel, ale aspoň mi řekni, kde budeš."
"U Zacka v domě, kde jinde. Ale opovaž se přijet se Seijim. Nechci ho vidět!"
"Fajn…" řekl Cloud na srozuměnou a otočil se k odchodu.
"Cloude?" oslovila jsem ho. On se otočil zpátky. "Jak se dá dovolat do ShinRy?" podívala jsem se na něj prosebně.
"Chceš zavolat Zackovi?" uhodl. "Dám ti jeho číslo" vytáhl z kapsy mobil.
"Jenže já si to nemám kam napsat…" řekla jsem.
"Do mobilu?" dělal na mě chytrýho.
"To bych ho musela mít. Ten poslední totiž skončil hůř než já…" založila jsem si ruce na prsou. Cloud pochopil.
"Tak na. Číslo na Zacka tam je. Ještě ti tam napíšu na mě" řekl a začal něco ťukat do mobilu. Pak mi ho podal.
"Ale-…"
"Neboj, nejsem idiot. Mám ještě jeden rezervní" mrkl na mě a pak odešel.
"Díky!" zavolala jsem na něj ještě a šla k motorce. Ale pak jsem se otočila a zamířila nakoupit. Málem bych na to zapomněla. Při procházení krámem jsem vytočila Zacka.
"Cloude?! Proč mi voláš, když máš pokoj jenom pár metrů ode mě?!" zvedl to Zack po druhým pípnutí. Musela jsem se pousmát.
"Protože jsem v krámě a nakupuju" řekla jsem.
"Polls??" byl překvapenej. "Kde jsi vzala Cloudův mobil?! A vůbec, proč mi voláš?!" změnil tón. Takže je na mě pořád naštvanej.
"Zacku poslouchej…" začala jsem a všechno, co se stalo, mu řekla.
"Počkej cože?!" promluvil po mým pětiminutovým vyprávěním.
"Prostě mi Seiji řekl něco jako že mě miluje a že není můj bratr. Naštvala jsem se a odjela. Teď jsem v krámě a nakupuju si nějaký jídlo. Potkala jsem Clouda a ten mi dal svůj mobil, abych ti mohla zavolat, protože ten můj jaksi zemřel ve vězení u mistra Kadaje a tak ti volám, abys věděl všechno, co se dá a hlavně, kam jet, až tě pustěj, protože se v nejbližší době nehodlám vracet domů…" řekla jsem zkráceně. Lidi, co kolem mě procházeli na mě koukali jako na nějakýho cvoka.
"A kam mám teda jet?" zeptal se mě nejistě.
"K tobě domů. Byla to jediná možnost…"
"Jak ses dostala dovnitř?!"
"Minule jsem na tebe koukala. Sice jsem tahala snad za půlku trávníku, co tam kolem je, ale nakonec jsem ten falešnej trs našla" zakroutila jsem očima. Došla jsem ke kase.
"Aha…"
"Hele, já budu končit. Jsem u kasy. Tak kdyby něco, tak brnkni Cloudovi jo" zavtipkovala jsem. Zack mi to odsouhlasil, olíbal sluchátko mobilu…chudák…a zavěsil. Já jsem zaplatila a mohla jsem jet zpátky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 16. září 2011 v 22:18 | Reagovat

Leda bych řekla "Telefonní budka ti vzkazuje, že jsi idiot…" xD xD xD Si ma rozsekala s týmto! :D :D To čo do Seijiho vjelo! :O :D Normálne ho nespoznávam! :D :D Super! Super ako vždy! ;-)

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. září 2011 v 22:57 | Reagovat

:D Nj, věci nikdy nejsou takový, jak vypadají;) Jinak moc Děkuju:)

3 Tamara Tamara | E-mail | Web | 17. září 2011 v 12:31 | Reagovat

Fajnej dílek :D prej Zack olíbal sluchátko :D to mně dostalo :D už se fakt těším na další :D

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 17. září 2011 v 13:39 | Reagovat

:D:D Díky, snad bude brzy:)

5 Kikki Kikki | Web | 18. září 2011 v 2:10 | Reagovat

úplně vidim jak Zack ocumlává sluchátko :D jinak dost zajímavý zvrat. jsem zvědavá jak se s tím Polly popere :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama