"Jo a já jsem kvůli práci obětovala mojí pověst. Kdo by přece chtěl zametat chodníky" zakroutila jsem očima.
"Já si myslim, že je to dobrá práce. Aspoň tě každej den vídám" zajiskřilo Zackovi v očích. Pousmála jsem se.
"Ale podle toho, jak na ShinRu kašleš, se asi moc vídat nebudeme" poznamenala jsem.
"Jakto?" nechápal.
"Nebude pro tebe ten nejlepší trest, když budeš mít zákaz chodit na vycházky? Nebudeme se pak spolu vídat…" vysvětlila jsem.
"Aha…" pochopil Zack. "Ale snad se to nikdy nestane" pozvedl hned koutky. Bouchla jsem do něj pěstí.
"Optimisto" řekla jsem a vstala.
"Kampak?" chytil mě za ruku.
"Zpátky…nechci tady otravovat a navíc jsi…no…v práci" řekla jsem a vysmekla se mu.
"Ale mě neotravuješ. Jsem rád, že se to mezi náma urovnalo" vstal a šel ke dveřím. Bylo mi jasný, že mě nebude chtít pustit.
"Zacku… Přijď za mnou večer" pousmála jsem se. Zack se ale zamračil. Došlo mi, že si vzpomněl kde a s kým bydlím. "Můžeme jít někam pryč" řekla jsem hned.
"Dobře, ale zůstaň ještě chvilku. Dokud můžeš" udělal na mě psí oči.
"Chvilku!" zakroutila jsem očima.
"Začínám si tě pomalu ochočovat" usmál se vítězně Zack a přitáhl si mě k sobě.
"Ochočovat?!" vykulila jsem oči.
"No jasně. Jsi taková…divoká" zajiskřilo mu v očích.
"Abych neskončila jako lev v zajetí" řekla jsem sarkasticky.
"Neboj, ohradu ti stavět nehodlám" vrátil mi to a já ho praštila.
"Budeš mě mlátit často?" zeptal se.
"Podle toho, jak často mě budeš štvát…"
"Tak to budu asi muset hodně často, protože se mi to líbí" zasmál se a já zavrčela.
"Je něco, co by na tebe platilo?! Jo, už vim. Odcházim" vzala jsem za kliku. Zack za ní vzal hned taky, čímž se dotkl mojí ruky.
"Asi ti přece jenom tu ohradu udělám, abys mi pořád neutíkala."
"Já nikam neutíkám" řekla jsem, i když to nebyla pravda. Zack se na mě významně podíval. Vzdychla jsem.
"Dobře. Ale já teď o tom nechci mluvit. Nechci mluvit vůbec" řekla jsem.
"Nemusíš mi nic říkat. Já jenom říkám, abys mi pořád neutíkala. A mluvit? No…nemusíme, když nechceš" pozvedl koutky a pak mě něžně políbil. Já jsem ho pak vzala za ruce a táhla ho k posteli. Lehla jsem si a Zack si na mě sedl. Sklonil se a začal mě líbat na krku, když v tom někdo zaťukal a dveře se rozrazily. Vymrštila jsem se do sedu tak rychle, že jsem Zacka shodila z postele. Ve dveřích stál Angeal a byl na rozpacích. Všem třem nám bylo trapně.
"Ehm…víš, že máme pravidla" začal Angeal. Zack zakroutil očima a zvedl se ze země.
"Tohle je výjimečná situace" řekl.
"Jaký pravidla?" zeptala jsem se.
"Je to něco jako ve škole…chlapci se nesmí stýkat s dívkami na pokojích" řekl Angeal a já hned zrudla. Že jsem se ptala…
"Ona je návštěva!" vyštěkl Zack.
"Vy tady máte i nějaký holky?" zeptala jsem se stupidně.
"Moc ne, ale ano" odpověděl mi Angeal. Přikývla jsem.
"Proč jsi přišel Angeale?!" zamračil se na něj Zack.
"Přišel jsem ti oznámit Rufusův verdikt…" řekl bez jakýhokoliv náznaku. Podívala jsem se na Zacka. Ten čekal, co z něho vypadne.
"Oba jsme se shodli na tom, že domácí vězení pro tebe bude nejlepší řešení" oznámil mu Angeal.
"A je to tady…" podívala jsem se významně na Zacka. To je přesně to, co jsem říkala před chvilkou.
"Cože?! Nemůžete mě odříznout od světa!" napřímil se Zack.
"Koledoval sis o to, to moc dobře víš. Týden by měla být dost dlouhá doba na to, aby ti konečně došlo, že si z nás pořád nemůžeš utahovat. Ale když se budeš chovat a odpracuješ si pár hodin v kuchyni, možná ti ten trest snížíme."
"Na jak dlouho?!"
"Jenom na pracovní dny. Víkend budeš mít volnej."
"To je nefér!"
"Zacku…" vložila jsem se do jejich rozhovoru. Zack se na mě vyděšeně podíval. "On má pravdu. Ty to zmákneš. Ale potřebuješ tak trochu malou lekci, no ne?!" pokusila jsem se o úsměv. Ale bála jsem se, že zase začne vyšilovat, že jsem proti němu.
"Fajn…" podíval se zase na Angeala. "Ale jí tu ještě nech" ukázal na mě. Angeal už se nadechoval, že něco namítne a já si balila. Ale Zack se nedal. "Mám mít domácí vězení, jako nějakej fakan, tak mě aspoň nechte ještě chvilku o samotě s ní" podíval se na mě vážně. Vzala jsem ho za ruku a upřímně od srdce se na něj usmála. Pak jsem se prosebně podívala na Angeala.
"Dobře, ale jenom pro teď" vzdychl Angeal a pak za sebou zavřel dveře. Zůstali jsme my dva a ticho. Stiskla jsem Zackovi ruku.
"Pět dní zavřenej tady" vzdychl a sedl si na postel. Sedla jsem si k němu.
"Ale no tak. Uteče to jako voda. Hlavně nesmíš nic provýst" zakroutila jsem očima.
"Co budu dělat? Teď jsme se usmířili a už nás chce svět zase rozdělit" podíval se na mě vážně.
"Nikdo nás nedělí…jsem přece tvoje "kamarádka"" zopakovala jsem po Rufusovi. Zackovi to ale na úsměvu moc nepřidalo.
"Jasně. Týden se neuvidíme! Víš, co se za ten týden může stát?!"
"Tím chceš naznačit co?!" zamračila jsem se.
"Víš moc dobře, co tím myslím…" připomněl mi mojí druhou stránku. Hodila jsem po něm kyselej ksicht.
"Co si o mně myslíš?! Já nejsem žádnej psychopat ani děvka!" vpálila jsem mu do očí a prudce vstala.
"Tak jsem to nemyslel. Já jenom nechci, aby si mě za ten tejden zase odstavila na druhou pozici. Copak bych neměl ani trochu vyvádět?! Snažíš se o nevim co se svým bráchou, kterýho máš vždycky u sebe!" vstal Zack taky.
"Vyvádět?! Nic spolu nemáme!" odstoupila jsem od něj a založila si ruce na prsou.
"A co je jako všechno tohle? To si se mnou zase jenom hraješ?! Přestal jsem tě najednou bavit, když vím, co jsi zač?!" V tu chvíli jsem se zarazila a nevěděla jsem, jak mu mám na to odpovědět. Svěsila jsem ruce podél těla a těkala očima po zemi.
"Asi bych měla jít" řekla jsem po chvilce a šla ke dveřím. Zack mě chytil za ruku.
"Ještě jsme spolu neskončili."
"Já s tebou ano" řekla jsem chladně. Zack mi pustil ruku.
"Nechtěl jsem-…"
"Ale chtěl…" skočila jsem mu do řeči. "Myslela jsem, že když se ti svěřím, bude všechno ok. Budeš mi věřit. Ale ono se to jenom zhoršilo. Chováš se ke mně jako ke svýmu majetku a k děvce, co potají píchá svýho bráchu" řekla jsem zhnuseně. Nerada jsem mluvila takhle, ale když na to přišlo, musela jsem.
"Mlč. Já ti věřim. Ale i tak mám strach. Je to jako kdybys dala před alkoholika flašku rumu!"
"Já nejsem závislák!" vypěnila jsem.
"Tak jsem to nemyslel… Já… Prostě se bojim. Bojim se toho, že za ten tejden už to mezi náma nebude jako teď…"
"Myslíš to, jak se hádáme skoro do krve?!" setřela jsem ho.
"Ne. Myslel jsem tohle" přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Vymanila jsem se z jeho obětí.
"Proč ty hádky pokaždý končej tímhle?!" zamračila jsem se na něj. "Já se s tebou nechci líbat jenom z nasranosti!"
"Fajn, tak já počkám, až se uklidníš…" sedl si Zack zpátky na postel. "Já se s tebou chci krásně rozloučit. Chci si tě krásně pamatovat, abych se měl na co těšit" pousmál se. Musela jsem mu ten úsměv oplatit, protože tohle za pousmátí stálo.
"Tak tady mě máš. Klidnou a usměvavou Polly" sedla jsem si k němu a dívala se na něj.
"Polls…" vydechl a pohladil mě po tváři. Ani jsem se nehla a pořád se mu dívala do očí. Pak jsem se mu podívala na rty. Naklonil se ke mně až se naše rty dotkly.
"Budeš moje holka? Když spolu "nic nemáme"?" zeptal se mě a jeho dech mi ovanul rty. Jemně jsem ho kousla do rtu a Zack si mě posadil na sebe.
"Slib mi, že na mě počkáš…" řekl.
"Pst…" položila jsem mu prst na pusu a poté ho políbila. Zack mi začal polibky oplácet, až jsme zase leželi na posteli. Zack mi přejížděl rukama po celým těle a já se mu zase aktivně hrabala ve vlasech. Najednou se ale odtáhl a ztěžka dýchal.
"Co je?" zeptala jsem se starostlivě.
"To nic" řekl jako by nic. Jenže já jsem pak poznala, o co jde, protože se mi to už jednou stalo. Stáhla jsem se na druhej konec postele.
"Já už půjdu" řekla jsem odměřeně.
"To nic není" snažil se mě Zack přesvědčit.
"Já nejsem blbá Zacku. Tohle už se mi stalo a upřímně se to nedá přehlídnout" letmo jsem se podívala na poklopec jeho kalhot.
"Nechtěl jsem tě vyděsit. Prostě se to stává…ale já se umím ovládat" podíval se na mě vážně.
"Na jak dlouho…" podotkla jsem a vzala si bundu.
"Nechoď ještě…"
"To mám jako čekat, až se…až se uklidníš?! Aby to bylo nanovo?! Já nechci vědět, jak by tohle skončilo, ale já to nechci."
"Ale jak dlouho na tebe budu čekat?"
"Tak proto se o mě zajímáš?! Chceš se mi dostat "pod sukni"?!" zamračila jsem se. Další zmýlení?
"Ne. Teda jo. Ale nejde mi hlavně o to. Jenom prostě…v pohodě se tady se mnou líbáš a to se ani nevzrušíš?!" zvedl obočí.
"Nejsem zrovna v situaci, kdy bych to chtěla a byla na to ta správná chvíle a místo" rozhlídla jsem se po pokoji.
"Takže to je mnou nebo tímhle prostředím?"
"Tebou to není, když už…je to zřejmě ve mně…promiň…"
"S tebou to asi vážně moc lehký nebude…" podotkl Zack a zvedl se z postele. Přitom jsem si nemohla nevšimnout tý boule. Bylo mi trapně. Ale Zackovi nejspíš taky, protože já vlastně nejsem ten, kdo má mezi nohama neovladatelnou věc, na pohled viditelnou a neztrapnila ho jeho holka.
"Já radši půjdu" šla jsem ke dveřím.
"Blbý rozloučení na to, že se nejmíň pět dní neuvidíme" byl Zack zklamanej. Oči mi znova sklouzly dolu.
"Trochu…" řekla jsem.
"Aspoň mě polib na rozloučenou" natáhl ke mně Zack ruku.
"Ne" řekla jsem hned. Zack si všiml, kam se dívám, i když jsem se snažila bejt nenápadná.




Krásnej dílek jako vždy :D aspoň něco mi v té škole dokáže zlepšit náladu :D