Jo jo, zase dilema-nudnej-o ničem článek. Jenom si sem jdu tak trochu postěžovat na šílenej život, ze kterýho mi asi za chvíli exploduje hlava. Ale proč by ne, je přece Halloween a jedna malá vražda zpečetěná krví na bílý zdi by nebyla zase tak špatná. Ne, že bych uvažovala o sebevraždě:DAle asi mi z toho všeho vážně za chvíli hrábne tak, že se zastřelim.
Tak zaprvý mě štve všechno to kolem maturiťáku, jako že se snažim na nic z toho nemyslet, ale prostě to nejde. Vůbec si každej den neříkám, už zbejvaj ani ne 3 měsíce a my máme objednaný jenom podělaný šerpy... Pořád se jenom hádáme a jsou to hádky vážně o ničem. Do toho se bojím, že neseženu šaty svýho vkusu a na předělání těch mých "původních" už nebude čas...
Za druhý vůbec nevim, kam dřív skočit, co se týče školy. Normálně jsem si myslela, že když jsme ve čtvrťáku, tak nám už daj všichni pokoj a budou se nám to snažit všechno ulehčit. Ale mně přijde, že se nám to snažej jenom stížit. Už mám takovej pocit, že každej den píšem minimálně 2 písemky a jak tak koukám do diáře, ono to asi bude pravda. Kdyby to aspoň celý bylo o něčem... K čemu mi jsou nějaký složitý písemky z matematiky, když z ní nechci maturovat. K čemu mi vlastně je "zpracujte si sami maturitní témata z fyziky", který potom prezentujeme s naprosto hnusným a přísným známkováním, když z fyziky maturovat nechci. K čemu několik hodin dívání se na nějakej film, kterej byl natočenej podle nějaký úplně stupidní neumělecký knížky od autora, kterýho nikdo nezná. Proč se radši nevěnujeme tomu, z čeho bysme chtěli maturovat. Proč se vlastně naplno nevěnujeme maturitě. Nejsme náhodou "maturitní ročník"? Tak proč nás nikdo na maturitu nepřipravuje?
Jako že jsem si myslela, že tenhle tejden bude aspoň trochu klidnej, ale já vážně nevim, co dělat dřív. Dneska 2 naprosto zbytečný písemky, zítra 2 naprosto zbytečný písemky, ve středu referát na fyziku, kterej ani nevim, jak pořádně udělat. V pátek referát na němčinu a další zbytečná písemka. Pořád jakože čekám, co bude ve čtvrtek. A do toho mám prosím ještě číst knížky povinný četby a zpracovávat je na 2 A4. Nechápu lidi, co to stíhaj a nejsou z toho hotový. Jak je možný, že si třičtvrtě naší třídy stěžuje, že je toho na nás moc a že každej magoří, ale ostatním to přijde naprosto v pohodě?!
Už jsem z toho tak zdegenerovaná, že už přes tři hodiny koukám do sešitu, ze kterýho se mám učit na písemku a teprve před chvílí jsem zaregistrovala, že mám před sebou ten sešit. Když to čtu, přijde mi, že to znám celý na zpaměť, tak jak je možný, že za chvíli ani nevim, že jsem to četla?! A zjišťuju, že se sakra hodně snažim věnovat se jiným činnostem, jen abych se to nemusela učit. Třeba bych si už mohla i začít čárkovat, kolikrát jsem byla v kuchyni. Prostě jen tak. Přijdu, podívám se, co je v ledničce, co se děje venku v tý tmě, co dělá máma a zase odejdu. A za pět minut to dělám znova. Občas mám takovej dojem, že moc dobře rozumím lidem v ústavu...
A perlička nakonec?
Zjistila jsem, že je pro mě o hodně jednodušší dělat práci do školy za někoho jinýho, když jsem dneska pomáhala ségře. Pomáhám jí skoro pořád, ale i když to je úmor, baví mě to rozhodně víc, než moje věci. Jako že jsem dneska "dobrovolně" dvě hodiny poskakovala po pokoji na písničku Balónem na vesmír, dokola počítala raz, dva, tři, čtyři a vymejšlela choreografii na aerobik. Zrovna já:D:D Jaká to ironie.
To je asi "prozatím" vše, na co bych si mohla postěžovat...



