close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 15.

2. října 2011 v 17:36 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Zaprvý se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo, ale teď tak trochu nemám čas a jsem ráda, že jsem dopsala aspoň tuhle kapitolku. Zadruhý chci podotknout, že sem přidávám dvě kapitoly najednou, protože se člověk konečně dostane ke psaní a chce napsat pořádnou kapitolu a ono mu to pak napíše, že dékla textu článku je omezena bla bla bla. Tak to je fakt poděl toto...tak sem dávám dvě kratší no... Dala bych nejdřív jednu a pak druhou, ale nechce se mi čekat, když jsem to napsala jako jednu...chápete ne:D Ale aspoň budete mít co číst:) A zatřetí bych vás chtěla požádat, abyste to četli(y) pomalu, protože nevim, za jak dlouho bude další:D
Za celou tu dobu, co měl Zack domácí vězení, jsem se moc nenudila. Každej den jsem jezdila na nákup, abych měla něco k jídlu, několikrát mi volal Cloud, ale pokaždé, když jsem to zvedla, začal hysterickej tón Seijiho, ať se vrátim domů. Což jsem samozřejmě zamítla jediným stisknutím tlačítka. Chodila jsem do prácce, trochu jsem poklízela u Zacka v domě, jako že jsem se snažila setřít ten prach, co tam byl snad od založení domu, opravila střechu, vybavila kredenc nádobím a jídlem, posekala trávník…ale až když jsem si zapamatovala, kde je ten trs, kterej jsem samozřejmě nemohla přeseknout. Naštípala jsem taky trochu dříví, abych si měla čím zatopit, když byla zima. No prostě, když jsem zrovna neměla hodinovou diskuzi se Zackem, jak se na mě těší…haha já to říkala…tak jsem pořád vymýšlela nový a nový práce, abych se nějak zabavila. A zrovna, když jsem šla jedno ráno vyvětrat deky, uslyšela jsem zvuk motorky. A než jsem otočila, stála přede mnou Zackova motorka a na ní sám černovlasý anděl. Zmohla jsem se jenom na úsměv. Zack taky nic neříkal. Jedním chvatným pohybem slezl z motorky, přitiskl si mě k sobě a dlouze mě políbil. "Vítej doma" řekla jsem tak, jak to vždycky říkaj ve filmech. "Mmm...krásný přivítání" nasál Zack čerstvej vzduch a znovu si mě k sobě přitiskl. "Zrovna jsem chtěla jet nakoupit něco k snídani...nic tady není" přiznala jsem. "Aha... No, já ještě nejedl, tak co kdybych tě vzal na menší projížďku do města a tam bysme si zašli na snídani?" zajiskřilo mu v očích. "No já nevím...nechci tam potkat Seijiho" pokrčila jsem rameny. "Neboj, já tě ochráním" pousmál se. "Jak mi to mohl udělat...tak skvěle jsme spolu vycházeli. No a co, že jsme nebyli sourozenci... To to musel zkazit?!" začala jsem zase. Bylo mi z toho akorát tak smutně. Zack mě políbil do vlasů a šel k motorce. "Nenech se přemlouvat" udělal na mě psí oči a já se usmála. "Tak fajn...ale budoucnost je čistě na tobě" pohrozila jsem mu prstem a sedla si za něj. A už jsme frčeli k městu. Zack nás zavezl k jeho oblíbený kavárničce. "Hned jsem si myslela, že sem pojedeme" usmála jsem se na Zacka, když jsme si sedli ke stolečku. "Chodíš pořád do tý děsný práce?" zeptal se mě najednou Zack. "A co jinýho bych měla dělat…aspoň si vydělám nějaký peníze" odpověděla jsem, když jsme si objednali. Zjistila jsem, že má Zack hrozně rád oříškový kapučíno s obrovskou pěnou, kterou má potom pod nosem místo kníru. "A Seiji za tebou ani jednou nepřišel?" divil se. "Ne. Zřejmě zjistil, že ho prostě nechci vidět a že mi ublížil. Nemyslím si, že by to chtěl ještě zhoršit…" "Ono to jde zhoršit?!" "Víš jak to myslim…nechci dělat zbytečný scény…" "No to doufám, protože my o vlku a vlk…" podíval se Zack za mě. "Ahoj…" slyšela jsem jeho smutný hlas. Jako by se mě krve nedořezal. Zůstala jsem civět na Zacka a nepohnula ani brvou. Nevěděla jsem, co mám říct. "No nazdar člověče…" dal mu Zack jasně najevo, že není moc dobrá chvíle na to si "přátelsky" popovídat. Já jsem pořád zařezaně seděla na židli, se kterou jsem se marně snažila splynout. "Jak je?" zeptal se Seiji. Zack se škaredě pousmál. "Noo, nemyslim si, že ses přišel zeptat jak je…k věci…jestli si to chcete vyříkat, já počkám. Ale záleží na Polls…" podíval se Zack na mě. Při vyslovení mýho jména jsem sebou cukla. "Co?!" probudila jsem se z transu. Pak přišla číšnice a dala před nás čerstvý pečivo a nápoje. Podívala jsem se na složení jídelníčku. "Ehm…ta bageta vypadá křupavě" řekla jsem a sáhla po ní. Seijiho jsem se snažila ignorovat…než promluvil. "Polls…prosím…" "Já s tebou nechci mluvit…aspoň ne teď…" vzdychla jsem. "Nikdy ti neodpustím to, že jsi to tak podělal, jestli máš na mysli tohle" řekla jsem a otočila se k němu. Když jsem se podívala do těch jeho nádherných a smutných očí, udělal se mi v krku knedlík. "Ale já jsem ti to prostě musel říct…nebylo by to vůči tobě správný…" "Radši bych žila v domnění, že miluju svýho bráchu, než tohle. Všechno jsi zkazil…kdybych se nerozhodla, že tě nechám bejt…kdybych si nevybrala Zacka…bylo by mi to úplně fuk. Ne. Vlastně bych byla šťastná, že s tebou můžu bejt ne jako ségra. Ale teď…teď pro mě neznamenáš už nic. Nejsi můj bratr a nejsi ani můj přítel…" vyjela jsem na něj. Byla jsem ráda, že tam nebylo moc diváků. "Polly…" snažil se mě Zack uklidnit, ale byla jsem až moc rozzlobená, než abych ho poslechla. "Přešla mě chuť k jídlu…zřejmě na celej den" prudce jsem se odstrčila od stolu a zvedla se. "Fajn, tak já zaplatím a vememe si to sebou" zvedal se Zack taky. "Víš co?! Najez se v klidu tady. Já se půjdu projít a pak se vrátim. A ty…" podívala jsem se na Seijiho. "Ty si dej klidně mojí snídani, když už si mi jí tak perfektně znechutil…" řekla jsem a odkráčela. Venku se mezitím zatáhlo a začal foukat studenej vítr. Super počasí k mojí náladě… Sedla jsem si na lavičku o ulici dál, než byla kavárna a dívala se, jak se ze zdí pomalu odlepují plakáty. "Špatná nálada?" ozvalo se vedle mě. Lhostejně jsem pootočila hlavu a pak se zase dívala na plakáty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 tamarincin-denik tamarincin-denik | E-mail | Web | 2. října 2011 v 19:38 | Reagovat

čekání se vyplatilo :D krásný dílek :D

2 Kikki Kikki | Web | 3. října 2011 v 16:09 | Reagovat

jooo!!! je to tu!!! hmm.. což ale znamená, že si zase budu kousat nehty až budu čekat na další kapitolu. :-D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 3. října 2011 v 16:48 | Reagovat

:D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama