"To už jsi zpátky?" zeptal se mě místo pozdravu Zack.
"Sis myslel, že tam budu až do noci?!" Venku už byla skoro tma. Zřejmě jsem moc nespěchala, protože když jsem odjížděla od Seijiho, bylo ještě světlo.
"To nem ale nebylas tam moc dlouho…" poznamenal.
"Byl tam Cloud… Což mi připomíná, že tě mám pozdravovat…" řekla jsem uštěpačně.
"Jó, slyšel jsem, že se teď spolu hodně baví…" pokrčil rameny Zack.
"Hodně?! Je to jako kdyby spolu něco měli. Dokonce u něj Cloud bude bydlet…pokud už to neudělal. To proto opravuje ten dům…" zvyšovala jsem hlas.
"Cože?! Ví vůbec Seiji, co chce?!" vykulil na mě oči a pak se zamračil.
"Někdy mi přijde, že se chová jako holka…přesněji řečeno děvka…" poznamenala jsem.
"Jo, a chce, aby ses vrátila domů…" poznamenal.
"Opravuje mi pokoj…což mě má asi přesvědčit…" dodala jsem.
"Uvolním ti nějaký police na prádlo, jestli chceš…" zvedl se Zack z gauče.
"No tam bydlet nehodlám. Je to horší, než harém…" odmítla jsem.
"A co takhle lepší práce?" mrkl na mě.
"Lepší práce?" nechápala jsem.
"Jasný, že se ti ta tvoje líbí, já ti to taky neberu, ale nechtělo by to třeba změnu? Jako že tohle jsi měla na začátek, než se tady otrkáš…"
"A ty víš o nějaký tý tvojí změně?!" nadzvedla jsem obočí.
"Noo… Něco by tu bylo… Tak nějak jsem ti to nestihl říct…vzpomněl jsem si na to až teď, ale bavil jsem se se šéfem…"
"S tím Rufusem?!" vzpomněla jsem si na toho milýho chlápka.
"Jo přesně s tím. Ptal se mě na tebe…"
"Na co přesně?!" vytřeštila jsem oči. Proč se o mně bavili?!
"Abych ti pravdu řekl, tak se mě vyptával tak nějak na všechno. Odkud jsi, co děláš, jak jsme se poznali atd… Žádnej příšernej dotazník, ale vypadá to, že by ti rád nabídl práci…" řekl Zack a čekal na mojí reakci.
"Zacku…" vzdychla jsem.
"O nic přece nejde. Vlastně jde. Měla bys pořádnou práci a byli bysme tak nějak pořád spolu" vycenil na mě zuby. Musela jsem se pousmát.
"Tak fajn…co je to za práci…" zeptala jsem se.
"Říkal něco, jako že bys mohla dělat jeho osobní asistentku a až se do toho dostaneš, mohla bys dělat účetní nebo tak něco…teď nevim přesně, co říkal, v tomhle nejsem žádnej odborník, ale mohly by z toho bejt slušný prachy a žádná makačka" zvedl palce nahoru, jako že se to fakt vyplatí.
"No já nevim…mně se to nějak nezdá" ušklíbla jsem se.
"Ale. Co se ti na tom nezdá? Rufus je slušnej a poctivej chlap…teda má svoje mouchy, ale to každej vedoucí" zazubil se Zack.
"Já to ještě zvážim, ale moc na mě nespěchej. Už tak je toho na mě moc…" řekla jsem konečnou a šla provýst něco s těma dekama, na který se Zack vykašlal. Všechno si umí ulehčit… Místo toho, aby se je pokusil dát někam usušit, nechal je ležet na zemi, tam kde jsem je nechala já a obstaral nám náhradní…
Pak chtěl večer Zack udělat menší táborák, ale venku bylo mokro a moc zima na to, abysme z toho nebyli nemocný. Tak navrhl, že bysme se mohli dívat na nějakej film, ale jeho sbírka filmů si asi vyšla na špacír… Takže to nakonec skončilo tak, že jsme leželi v ložnici pod dekou a přemýšleli, co by se tady mohlo vylepšit.
Když jsem se ráno vzbudila, Zack ve svý posteli už nebyl a odvedle se ozývaly zvuky. Usoudila jsem, že ještě není doba na vstávání a zachumlala jsem se zpátky pod deku.
"Vstávat ospalče, nebo ti uteče celej den" uslyšela jsem Zacka ode dveří. Já jsem jenom zamručela.
"No ták, už je skoro poledne…" kecl si ke mně na postel.
"Co?" otočila jsem se na něj a protřela si oči.
"No fakt…"
"Asi jsem usnula moc tvrdě…" řekla jsem a hrabala se z postele. "A na hlavě mám maskovací křoví" prohrábla jsem se ve vlasech.
"Vypadáš normálně" zakroutil očima Zack. Pak jsem se oklepala zimou a skočila zpátky pod deku. "No tak vstávej" řekl Zack hyperaktivně a začal mě tahat z postele.
"Je mi zima… Ale můžeš se přidat ke mně, jestli chceš" odkryla jsem jeho deku.
"Já vím, že je tady trochu zima, už jsem přemýšlel nad topením, ale většinu zim bývám spíš v ShinŘe než tady…" poznamenal Zack.
"Většinu zim?! Je teprve začátek podzimu… Ale zima tady je…" objala jsem se.
"Jo, tak tos to asi neviděla venku. Počasí se na dobro zbláznilo… Včera sice docela pršelo a byla zima, ale tak to na podzim bejvá. A dneska… Vzbudim se a ono sněží… No tak to už je vážně moc…" pověděl mi, co se venku děje.
"Cože?! Sníh?! Jak je to možný?" vytřeštila jsem oči a běžela se podívat z okna. Rozhrnula jsem závěs a… No vážně… K zemi se snášely bílý cucky. "Bože můj…" vzdychla jsem. To nám ještě scházelo. Na čem teď budu jezdit?! A co moje práce?! Odklízet sníh? Tak to ani náhodou.
"Doufám, že to je jenom nějaká přeháňka a zejtra se to zase srovná…" poznamenal Zack a šel pryč.
"Kam jdeš?" zavolala jsem za ním.
"Jdu ti jenom pro čaj, pokud tady nechceš chcípnout na zimu a to doslova…" přišel zase a v ruce držel hrnek, ze kterýho se kouřilo. Pousmála jsem se a sedla si na postel.
"Co budeme dělat?" podívala jsem se znovu do okna.




jé sníh :D já se taky těším až u nás bude padat sníh :D jinak pěkný dílek jako vždy :D jsem zvědavá co bude dál což mi připomíná, že bych mněla konečně napsat další díl mé povídky :D