close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 19.

26. října 2011 v 20:47 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Myslel jsem, že bysme mohli jet do města a pokoupit pár věcí jako dočasný topení do zásuvky a nějaký další potřebný spotřebiče. Ale jsme odříznutý od světa. Nikam se nedostanem, protože nemáme na čem…"
"Protože nemáme na čem?! To tady jako chcípneme, protože jsme odříznutý od světa?!" začínala jsem proklínat jeho dům.
"Nevyjížděj na mě hned. Copak za to můžu?! Nemohl jsem tušit, že začne sněžit, nejsem meteorologická stanice!" naštval se Zack. Usrkla jsem z čaje a snažila se něco vymyslet.
"Do hajzlu se vším! Cokoliv udělám, nebo neudělám, všechno je podle tebe špatně!" kopl Zack do nočního stolku a odešel pryč. Bylo mi do breku. Ale vzchopila jsem se, omotala kolem sebe deku a šla za Zackem. Byl venku a odhazoval sníh. Položila jsem mu ruku na rameno, aby věděl, že tam jsem taky.
"Zacku já… Promiň…" vydechla jsem. Zack nechal práce a otočil se na mě.
"Já tě mám opravdu rád, ale nestrpim, jak se chováš jako malý dítě…" řekl vážně.
"Já vím, ale poslední dobu je toho na mě tak trochu moc…" vzdychla jsem a zachumlala se do deky. "Pojď dovnitř, tímhle ničeho nedocílíš…" rozhlížela jsem se po zasněženým domě.
"Když budu mít signál, brnknu Cloudovi, ať pro nás pošle rolbu nebo zimní skútr" odhodil Zack lopatu a šel dovnitř.
"A co pak? Tady zůstat nemůžeme…" zeptala jsem se. Zack se na mě podíval zvláštním pohledem a vzdychl.
"Nerad to říkám, ale asi budeš muset zpátky k Seijimu. A já do ShinRy…" Nevěřila jsem svým uším.
"No tak to ani náhodou!" řekla jsem okamžitě.
"A co jinýho nám zbývá?!"
"Tak tam pojď bydlet se mnou. Prosím… Jenom mě tam s nima nenechávej. A vidíš, Cloud tam taky bydlí…" přemlouvala jsem ho.
"Nemyslím si, že to je dobrej nápad…"
"Prosím… Máme dost pokojů. Nebo můžeš zůstat u mě" mrkla jsem na něho. Zack se pousmál.
"Tahle představa se mi líbí" nadzvedl obočí a poškrábal se na bradě. Bouchla jsem do něj pěstí.
"Tak co, teda?"
"Signál mám, takže jdu brnkat" řekl Zack a přiložil si mobil k uchu. Já jsem zafrkala, protože jsem se ho na tohle neptala. Pak jsem jenom poslouchala ukrutně dlouhej rozhovor na téma odvoz. Myslela jsem, že už se nedočkám. Cloud je teda pěknej mluvka. A to jsem si myslela, že je takovej ten zarytec, co kazí zábavu.
"Tak co, přijede pro nás teda někdo?" zeptala jsem se, ještě než Zack stihl položit mobil.
"Jo, jo. Cloud tady bude za chvilku, takže jdeme balit…"
"Balit?! A co, vždyť tady nic moc nemáš…" zamračila jsem se a šla za ním do ložnice.
"Nic moc sice ne, ale i tak, jdeme balit…můžeš se postarat o jídlo, jestli se ti chce" řekl Zack a vytáhl cestovku s obrovským červeným znakem ShinRy.
"Fajn" řekla jsem a radši šla. Pak pro nás, přesně jak bylo v plánu, přijel Cloud na skútru, za kterej měl připnutej vlek, kam jsme dali naše věci.
"Myslim, že na tom nejste ještě tak hrozně. Nečekal to nikdo a všichni jsou z toho teď hotový. A navíc vůbec nevíme, co teď budeme dělat s domem, když ho máme napůl rozdělanej. Štěstí je, že jsou nový okna…" řekl Cloud místo pozdravu. Zack řekl něco ve smyslu to je děsný a já radši mlčela. Cestou jsem myslela, že umrznu. I když jsem byla omotaná dekou, proti větru a sněhu jsem neměla šanci. Byla mi hrozná zima a já doufala, že se dožiju dojezdu.
"Už jsem se bál, že jste někde zapadli" slyšela jsem Seijiho hned vedle mě. Zvedla jsem hlavu. Ani jsem si ho nevšimla…
"Chvilku to trvá v těch závějích" poznamenal Cloud a šel dovnitř. My jsme nemeškali a hned tam zapadli taky.
"Jste tady chvilku, ale vybavenější to máš líp než já" řekl Zack směrem k elektrickýmu topení.
"To jsem koupil, než jste přijeli. Ale je to dobrá věc. Už je tady teplo"přiznal Seiji a Zack jenom kývl na souhlas. Já jsem byla vzduch.
"Jdu pro věci, než to tam zapadá sněhem" řekl Cloud a Zack šel s ním. Já se Seijim jsme na sebe zůstali přiblble koukat.
"Skoro jako bys ten sníh vyvolal ty, jen abych se sem nastěhovala zpátky" podotkla jsem a šla do svýho pokoje.
"Proč bych to dělal, je to jenom tvoje volba…" setřel mě a šel pomoct klukům. Když jsem přišla do svýho pokoje, vzdychla jsem. Vypadalo to tam jako den po tornádu.
"Seiji!" zařvala jsem na celej pokoj a šla dolů. "Co má znamenat ten bordel v mým pokoji?!" vražedně jsem se na něj podívala.
"Eh…" podrbal se Cloud ve vlasech. "Za to můžu já…" řekl.
"A kde se mám jako ubytovat, když můj pokoj vypadá jako po teroristickým útoku?!" vyjela jsem na něj, i když jsem nechtěla.
"Promiň, moc se omlouvám, pokusím se to do večera napravit" začal se mi Cloud omlouvat a Seiji se Zackem po mně házeli vražda pohledy.
"To je dobrý, udělám si to sama…" řekla jsem a bez dalšího zbytečnýho slova jsem odešla do bordelu.
"Počkej já ti pomůžu!" běžel za mnou Cloud. Chtěla jsem ho odehnat, že to je fajn, ale když jsem viděla ten jeho přátelsky ustaranej pohled, kývla jsem.
"Ještě, že jsme stihli dodělat tu podlahu, jinak nevim, co bysme dělali" podíval se Cloud na nový prkna. "Stačí jenom natáhnout koberec, vybrali jsme ti zelenej" pousmál se na mě. Nejdřív jsem nechápala proč, ale pak mi to došlo.
"No jo, zelená víla…" musela jsem se usmát taky.
"Měla by ses smát častěji, sluší ti to" podotkl Cloud a začal odnášet přebytečný věci na chodbu.
"Nějak mě to za tu dobu strávenou tady omrzelo…" řekla jsem zklamaně. "Začínám se podobat tomu mrzoutskýmu ne-bratrovi" vzdychla jsem.
"Aspoň v něčem se podobáte…"
"Ale my nejsme příbuzní!" práskla jsem naštvaně s nářadím o zem. Cloud polekaně vykulil oči. "Promiň… Ale pochop mě…" řekla jsem pak a radši jsem už nemluvila. Cloud taky mlčel.
"Vypadá to pěkně, i když to není kompletní" rozhlídla jsem se později po dodělaným pokoji.
"Všechno to vymyslel Seiji…" zamumlal Cloud, abych náhodou zase nevylítla.
"Ví co mám ráda" řekla jsem smutně a přejela rukou po posteli. "Tolik odstínů zelený jsem pohromadě snad nikdy neviděla, ani v katalogu" pousmála jsem se. Cloud mě napodobil. Pak přišel Zack.
"Páni, nádhera! Tady se bude bydlet…" řekl a skočil vedle mě na postel. "Slušná práce" mrkl na Clouda.
"Poděkuj jemu" řekl Cloud a v tu chvíli se v pokoji objevil Seiji. Když uviděl pokoj v celý svý kráse, ztěžka polkl.
"Máš vkus kámo" řekl mu Zack a Seiji jenom kývl. Pak se krátce podíval na mě, ale já uhla pohledem. Zack i Cloud si toho všimli.
"Hele, co kdybysme přinesli všechny věci nahoru, když už to je hotový…" kývl Cloud na Zack a ten se hned zvedl k odchodu. Já jsem je v duchu proklínala.
"Je to fakt pěkný…" řekla jsem po chvilce trapnýho ticha.
"Díky… Pro tebe udělám cokoliv a ty to víš…"
"Jasně…" řekla jsem nevrle.
"Víš… Strašně mě mrzí, co jsem udělal a strašně rád bych to všechno vrátil…"
"Proč mi to říkáš?"
"Protože tě chci zpátky… Chci, aby to bylo jako dřív…" sedl si ke mně a vzal mě za ruce. Já jsem ale ucukla.
"Já ne… Ten vztah, jakej jsme spolu měli, bych už nechtěla…" zamračila jsem se na něj.
"Jsem takovej blbec…"
"Tolik jsem tě měla ráda a ty jsi to musel všechno zkazit…"
"Polls, dej mi ještě šanci…" prosil mě.
"Nemůžu" odmítla jsem hned. Seiji se nadechl, že ještě něco řekne, ale vyrušil ho Zack, kterej se zastavil mezi dveřma, odkašlal si a zůstal na nás divně civět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Tamara Tamara | E-mail | Web | 26. října 2011 v 21:33 | Reagovat

chudák Seiji xD jinak pěknej dílek xD jsem zvědavá jak se to vyvine :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 27. října 2011 v 17:37 | Reagovat

No co, může si za to sám :D Teda můžu za to já, ale to je vedlejší :D No jsem taky zvědavá, jak to dál zamotám, co mě napadne :D :D

3 kikki kikki | Web | 29. října 2011 v 0:24 | Reagovat

moc pěkný!!! jsem zvědavá co si z toho Zack vydedukuje! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama