close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 21.

30. října 2011 v 13:11 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Ležíš tady takhle už dva dny. Nic nejíš. Skoro ani nepiješ. Myješ se vůbec?" přišel za mnou do pokoje Seiji. Asi potřetí za dva dny. Od tý doby, co Zack odešel, jsem nevytáhla paty z postele. Jo, odešel… Ale to by nebylo tak hrozný, kdyby se mi ještě nepřitížilo. Mohla bych se za ním třeba jít podívat. Třeba jenom z dálky… Ale já nemohla. Nechtěla jsem do nemocnice, tak přišel doktor za mnou. Pořád mám horečku. Chtěl, aby mě okamžitě odvezli do nemocnice, ale já jsem nechtěla. Pak to zřejmě pochopil. Ta horečka zřejmě nebude jenom z nachlazení, řekl. Já moc dobře vím, jak to myslel, ale Seiji s Cloudem se tvářili nechápavě.
"Tak slyšíš mě?" promluvil znovu Seiji.
"Nic nepotřebuju" řekla jsem odmítavě. Seiji se zvedl z postele a odcházel.
"Tak co?" slyšela jsem šeptat Clouda.
"Ještě den a už budeme muset něco udělat. Takhle to dál nejde. Vůbec nevím, co s ní je. A kam se vůbec poděl Zack. Proč tady není, k sakru?!" rozčiloval se Seiji na chodbě. Při zmínění Zackova jména se mi zase stáhlo hrdlo. Jak by taky Seiji mohl vědět, proč tady není… Natáhla jsem se pro prášky na zmírnění bolesti a jeden si vzala. Měla jsem tady čaj, ale ten už byl dávno studený. Připadala jsem si jako v nemocnici. Personál přijde jenom, když se mu chce, a člověk tady chcípá na lůžku. Zavřela jsem oči a pokusila se usnout. Ani jsem se nemusela namáhat. Zdálo se mi o Zackovi. Jel na misi a byl hrozně dlouho pryč. A když se všechni vraceli zpátky, Zack mezi nima nebyl. A pak za mnou přišel jako duch…
"Mám tě rád" řekl. To byly i poslední slova živýho Zacka.
"Jsi pořád krásnej" usmála jsem se a natáhla k němu ruku. "Chci, aby ses mi zdál každej den…"
"Tohle není sen" zamračil se na mě, ale pak se pousmál.
"Já vím, jsi mrtvý" řekla jsem smutně. "Zacku vrať se…"
"Ale vždyť jsem tady. Polly. Polly!" vzal mě za ramena a třásl se mnou. Polekala jsem se a vylítla z postele.
"Zacku?" nechápala jsem. "Spím nebo ne?!"
"Jasně že ne. Sis myslela, že to je sen?" zamračil se na mě. Zrudla jsem.
"Zdálo se mi o tobě…" podotkla jsem a objala se rukama. Měla jsem na sobě pořád to samý spodní prádlo jako naposledy…
"Cloud mi řekl, co se děje…"
"Nic neví…" zamračila jsem se.
"Stačilo to, co řekl…"
"Abys přijel…" dodala jsem za něj.
"Proč jsi chtěla, abych odešel?" zeptal se mě. Tu otázku jsem čekala, ale odpověď na ní jsem stále nevymyslela.
"Ublížil jsi mi…"
"A proto teď ubližuješ nám oběma?!"
"Nechtěla jsem…" začala jsem, ale hlas se mi zlomil. Zhroutila bych se na zem, kdyby mě nezachytil.
"Jsi moc slabá" položil mě Zack do postele. "Napustím ti vanu, ta ti trochu pomůže" řekl a pak odešel.
"Já se o ní postarám, jenom udělej něco malýho k jídlu. Musí něco sníst" řekl Zack za dveřma. Pak bylo ticho a já jenom čekala, až přijde. Je tady. Zack je tady a přišel kvůli mně.
"Jsem tady" byl za chvilku zpátky. Vzal mě do náruče a nesl mě do koupelny. Do nosu mě praštila moje oblíbená vůně. "Zvládneš to už sama?" zeptal se mě. Radši jsem kývla, než abych se před ním musela ukázat nahá. Stačilo spodní prádlo.
"Dobře, tak já se na tebe za chvilku půjdu podívat, jestli ses neutopila" mírně se pousmál a pak mě nechal o samotě. Strčila jsem do vody nohu, a jakmile jsem ucítila to teplo, vlezla jsem si dovnitř a ponořila tělo až po krk. Stihla jsem se pořádně vydrbat, než Zack přišel. Ale stejně jenom nakoukl, zeptal se mě, jestli to všechno zvládnu, a když jsem mu to všechno odsouhlasila, tak odešel. Jenže pak jsem zjistila, že tady nemám nic na sebe. Už jsem myslela, že se budu muset zabalit do ručníku a překlopýtat to do pokoje, ale pak jsem mezi osuškami našla župan. Sice byl Seijiho, ale to mi teď bylo fuk.
"Už jsi…" řekl překvapeně Zack, když jsem vešla do pokoje. Seděl na židli a zřejmě na mě čekal. "Máš hlad? Protože jsem ti nechal udělat jídlo" podíval se na tác s jídlem.
"Nemusíš se o mě tak starat…"
"Potřebuješ to. A hlavně potřebuješ něco sníst…" podíval se na mě starostlivě.
"Tak fajn" řekla jsem a šla k němu. Vzala jsem si jeden z croasantů a zakousla se do něj. Nejdřív se mi z toho zvedal žaludek, ale jakmile jsem polkla, žaludek se mi ohlásil.
"Na nic nespěchej, ať ti není špatně. Dlouho jsi nejedla" usmál se na mě Zack a přitáhl si mě k sobě. "Bál jsem se, že si to nerozmyslíš" přiznal. Já jsem si mu sedla na klín a nic na to neřekla. Zack mi vzal z ruky jídlo a položil to zpátky na talíř. "Hrozně jsi mi chyběla" pohladil mě po tváři.
"Neměls to říkat…" řekla jsem ztěžka.
"Už to nikdy neřeknu. Nic takovýho. Slibuju…" Nevím proč, ale rozplakala jsem se. Šlo to samo a já neměla sílu tomu zabránit. "Je mi to líto" řekl Zack a políbil mě. Nejdřív mě líbal opatrně, ale pak už to bylo naléhavější. Toužil po mně. Nejdřív jsem se nebránila, ani jsem nechtěla. Ale jakmile mi rukou přejížděl po noze výš a výš a já si vzpomněla, že pod tím županem nic nemám, vysmekla jsem se mu.
"Dost" řekla jsem vyděšeně. "Já pod ním nic nemám…" řekla jsem, jako by to měla bejt omluva. Zackovi se blýsklo v očích, přesto se omluvil.
"Ne, ne. Ty promiň. Já jen…prostě na to nejsem připravená…" zrudla jsem studem.
"Já jsem to ani nechtěl. Nevěděl jsem, že jsi…ehm…nahá… Jenže ty mě k tomu svádíš…" opřel si hlavu o ruku a zuřivě se zakousl do zbytku jídla. Já jsem se začala přehrabovat ve spodním prádle, abych ho tolik nepokoušela, když mě Zack zezadu objal. Ani jsem neslyšela, že by se zvedl. Začal mě líbat na krku.
"Zacku, co to děláš?"
"Pssst" dal mi prst na pusu. Rukama mi přejížděl po bocích, až zajel k břichu, kde jsem měla zavázanou šňůrku. Chytila jsem ho za ruce, abych ho zarazila. Jenže šňůrka povolila a župan odhalil moje tělo. Zack mě z něho vysvlíkl a otočil mě obličejem k němu.
"Zacku…" vzdychla jsem, ale on mě umlčel polibkem.
"Teď nebo nikdy" řekl a přetáhl si přes hlavu triko. Ucítila jsem na svojí kůži tu jeho, až mi přeběhl mráz po zádech. Přesunuli jsme se k posteli, kam mě položil, sundal si kalhoty a pak si mě bez nejmenší námahy vzal. Nebyl to sex, jakej jsem si představovala. Byla v tom pouze potřeba. Nechtěla jsem to udělat, ale nelitovala jsem. Zack to potřeboval a já potřebovala Zacka. Jenže jsem byla tak slabá, že jsem pak už jenom bezvládně zůstala ležet. Nebyla jsem na to dost silná.
"Polls? Jsi v pořádku?" pohladil mě Zack po tváři. Podívala jsem se mu do očí. Byla v nich starost.
"Jsem jenom osláblá…" ujistila jsem ho, že mi nic není.
"Celá hoříš!" osahal mi čelo. "Měl bych zavolat…"
"Ne! Zůstaň se mnou" zalezla jsem pod deku. Zack chvilku váhal, ale pak si pod ní zalezl taky a přitulil se ke mně.
"Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ještě víc ublížit…"
"To je jedno." Nic lepšího mě nenapadlo. Pak jsem zavřela oči a hned jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama