Vzbudila jsem se někdy v noci. Beztak jsem usla někdy odpoledne, takže se ani nedivím. Vypadalo to, že horečka už povolila. Byla jsem ráda. Pak jsem si vzpomněla na to, co se stalo. Otočila jsem hlavu. Viděla jsem siluetu těla přikrytýho dekou. Zack těžce oddechoval. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po vlasech. Ani se nepohl. Pomalu jsem se zvedla z postele, oblíkla se do županu a potichu odešla z pokoje. Můj původní záměr byl jít se napít, ale tím že horečka ustoupila, jsem měla tak trochu na něco chuť. Takže jsem se rozhodla dát si takovou malou noční svačinku.
"Polls? Co tady děláš?" rozsvítilo se najednou světlo a Seiji na mě civěl s vykulenýma očima. Pousmála jsem se.
"Dostala jsem hlad" pozdvihla jsem ruku s chlebem. "A co tady děláš ty?"
"Slyšel jsem nějakej šramot… Už je ti líp? Asi jo co, jinak bys tu nebyla…"
"Myslím, že horečka už přešla…"
"Co se stalo mezi tebou a Zackem?"
"Vždyť jsi tam byl ne?!" zamračila jsem se. Proč se na to ptá.
"Já myslím potom. Proč tady ty dva dny nebyl?!"
"Vyhodila jsem ho…"
"Proč jsi to udělala?!"
"Proč se mě na to ptáš?!"
"Tak…"
"Tak se neptej. Jdu si zase lehnout…" vstala jsem od stolu.
"Polls…"
"Do toho, co je mezi mnou a Zackem, ti nic není" řekla jsem a odešla, aniž bych ho nechala cokoliv říct. Myslela jsem, že půjde za mnou, ale nešel. Bude v tomhle domě někdy klid?
"Ani jsem si nevšiml, žes odešla…" ozval se Zack, když jsem zalezla pod deku. Leknutím jsem sebou škubla.
"To bude tím, že jsi spal. Jenom jsem měla trochu hlad" oznámila jsem mu.
"To je dobře" řekl ospale a přitulil se ke mně.
"Zacku? Neopustíš mě teď viď…" promluvila jsem po chvilce přemejšlení. Zack se ode mě odtáhl a rozsvítil. Jeho oči na mě nechápavě zíraly.
"Proč?" zeptal se nejistě.
"Já jen… Nech to bejt" zakroutila jsem hlavou.
"No tak. Co se děje?" natáhl ke mně ruku a zajel mi prsty do vlasů.
"Jen… Vždycky jsem se bála toho, že když se s klukem vyspím, tak pak už mě nebude chtít. Odkopne mě…" přiznala jsem a nato jsem zrudla, protože se Zack začal smát.
"Ty si myslíš, že mi šlo jenom o tohle?! Jasně, že mám svoje chutě a potřeby, ale já přece nejsem jako tamti…" ujistil mě.
"Ne, to teda nejsi. Jsi mnohem horší…" řekla jsem vážně. Zack na to nic neřekl. "A prostě sis mě vzal…" dodala jsem. Zack se mi dlouze zadíval do očí.
"Momentálně jsi moje a zranitelná a bezbranná…" začal jmenovat všechno, co jsem a přitom se přeze mě natáhl a začal mě líbat. Vnímala jsem, jak se mě každým kouskem svýho těla dotýká. Nemohla jsem se toho nabažit. Chtěla jsem se ho dotýkat pořád a pořád.
"Víš, co by se mi teď líbilo? Kdyby přišel Seiji a viděl nás takhle" zajiskřilo Zackovi v očích.
"Zacku!" zamračila jsem se na něj a svalila ho ze sebe. "To ti jde jenom o tohle? Už zase začínáš?"
"Ne ne, tak jsem to nemyslel. Já… Sakra. Neměl jsem to říkat. Ale nemyslel jsem to takhle. Jen jsem to plácnul. Trefil by ho šlak, víš…" snažil se to Zack vysvětlit. Já jsem se na něj jenom podezíravě dívala.
"Radši zhasni…" řekla jsem nakonec. Pak jsme se chvilku mazlili potmě, dokud jsme zase nevytuhli. Ráno jsem vstala brzy. Ale i tak byl Zack už pryč. Pravděpodobně jel do práce. A já bych měla taky. Rychle jsem se oblíkla a umyla a utíkala dolů.
"Kam tak letíš?" potkala jsem dole Clouda.
"Musim do práce…" řekla jsem a sahala po klice.
"Tak to prrr" zastavil mě Zack.
"Zacku?! Myslela jsem, že jsi už v práci…" koukala jsem překvapeně.
"Jedu za chvilku. Ale jestli hodláš jít v tomhle stavu do práce, tak asi nikam nejdu a budu na tebe dávat pozor, abys neutekla."
"To mám teď jako domácí vězení?!" založila jsem si ruce na prsou.
"Ne, ale jsi nemocná!"
"Cítím se skvěle" zalhala jsem.
"Stejně asi nikam nebudeš muset. Tady" vytrhl nás z rozhovoru Seiji a podával mi obálku. "Je to od města…" dodal. Vzala jsem si obálku a rozdělala jí. Bylo v ní oznámení, že dostávám bohužel výpověď kvůli fyzické statnosti a bla bla bla.
"No to snad nemyslej vážně!" rozkřikla jsem se. "Jenom kvůli tomu, že sněží, tak dostávám výpověď?! Na odpadky jsem jim dobrá, ale na odklízení sněhu ne…" zmuchlala jsem ten papír.
"No tak vidíš. Aspoň nikam nemusíš. Můžeš v klidu odpočívat a já se za tebe přimluvím u Rufuse" zazubil se na mě Zack. Měla jsem sto chutí ho uškrtit. Už jsem se nadechovala, že něco namítnu, ale Zack mě políbil na rozloučenou a zmizel s Cloudem dřív, než jsem stihla zareagovat. Pak jsem šlehla pohledem po Seijim.
"Jdu udělat něco k jídlu. Dáš si?" otočil se ke mně zády. Hodila jsem po něm ten zmuchlanej papír.
"Vážně teď nemám náladu na rodinnou idylku…" podotkla jsem a šla do pokoje. Co teď sakra budu dělat? Bez práce se unudím k smrti… I když je fakt, že budu asi mít tu práci v ShinŘe, ale chci jí vůbec?! Skopla jsem ze sebe boty a svalila se na postel.
"Polls?" pootevřel Seiji dveře. Naštvaně jsem zavrčela a zdvihla hlavu.
"Coje?!" zamračila jsem se na něj. Pohled na Seijiho mi připomínal stoletýho týranýho domovníka. Vzdychla jsem a vstala. "Promiň. Nechci na tebe bejt bezdůvodně hnusná. Vím, že se snažíš…" otevřela jsem dveře dokořán, aby mohl vejít. Přinesl mi snídani. Tu, co jsem nechtěla. Ale nevadí. Dal si záležet. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla. Seiji celou dobu mlčel a sledoval mě.
"Proč si taky někoho nenajdeš?" promluvila jsem, když jsem dojedla. "Myslím tím někoho nezadanýho" dodala jsem hned, aby mi nemohl odpovědět, že už si našel.
"Není kdo…" odpověděl mi prostě.
"Kdybys byl pořád gay, bylo by to jednodušší" namítla jsem.
"Jednodušší?!" zamračil se na mě.
"Jo. Jednodušší. Mohl bys bejt třeba s Cloudem…" nahodila jsem. Seiji na mě vyděšeně vykulil oči.
"On ale není gay…" řekl potom.
"Fakt?! Když vy byste se k sobě tak hodili. Vlastně jsem si ze začátku myslela, že spolu opravdu něco máte…" přiznala jsem.
"Jako my dva?!"
"Ne asi, kdo jinej…" zakroutila jsem očima. Seiji se ušklíbl.
"Tak teď jsi mě vážně pobavila" řekl. Hm…vypadá na to.
"Pobavení znamená úsměv" rejpla jsem si do něho a zvedla se od stolu.
"Ty už se taky nesměješ jako dřív…" vrátil mi to. Na to jsem nic neřekla, protože jsem na něj nechtěla vyjet, že za to může on. Vzala jsem ze stolu nádobí a šla dolů.
Celej den jsem myslela, že se unudim k smrti. Se Seijim jsem se bavit nehodlala, protože mě nechtěl pustit ven a Zack se vrátil až večer. Sám. Cloud zůstal v ShinŘe. Zack by tam měl správně zůstat taky, ale slíbil, že se vrátí.
"Tak co, jak sis užívala den?" zeptal se mě, jako by věděl, že to pro mě bylo utrpení. Odpověděla jsem mu kyselým ksichtem. "To my měli docela fofr. Rufus se rozhodl jít na kontrolu celýho zařízení…zřejmě se nudí jako ty…takže jsme museli dát všechno do pořádku" postěžoval si Zack.
"A dobrý?" zajímala jsem se.
"Jo, jo. Vypadalo to, že se mu něco nelíbí, ale já jsem ho ke slovu nepustil. Šel jsem se zeptat na tu práci" hrdě se na mě usmál. Já jsem se jenom ironicky zazubila.
"No a?!" bála jsem se jeho odpovědi.
"Měl ze mě radost, že jsem s tím za ním přišel. Zřejmě proto, že na většinu věcí zapomínám… A samozřejmě souhlasil. Jen co se zotavíš, můžeš nastoupit" odhrnul mi z čela vlasy a políbil mě na něj.
"Tak to je fajn" řekla jsem upřímně. "Co kdybych nastoupila už zítra?" navrhla jsem.
"No tak to ani náhodou. Nejdřív se musíš uzdravit" zamračil se na mě. Zřejmě to myslel vážně.
"Když já se tady strašně nudim. Ani ven nemůžu…" zasténala jsem.
"Však ty to zmákneš. Vydrž do konce tejdne" podíval se mi do očí. Tomu jsem neodolala a přikývla jsem.
"Tak jo…"




hm jsem zvědavá co bude v té Shinře dělat :D ale jinak pěkný dílek jako vždy :D