close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 23.

17. listopadu 2011 v 23:57 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Jak se dalo předpokládat, Zack lhal o tom, že to zmáknu. Myslela jsem, že nudou zbourám dům a znova ho postavim. Seiji se mojí náladu snažil klidnit, ale kdykoliv otevřel pusu, po čemž následovaly rady, tak moje nálada klesla ještě níž. Zack ani Cloud se doma neobjevili, protože měli prej frmol. Ale pořád jsem si se Zackem volala, jako že přemejšlim, kdo splatí ten účet. Ale nepřemejšlim jenom o tomhle. Za ten zbytek tejdne jsem měla dost času přemejšlet o celým mým životě. A usoudila jsem, že jsem vážně troska na mizině. Když to tak vezmu, nemám dům. Vždyť ho platil Seiji. A on není můj příb-… no… nic mýho. Leda momentálně spolubydlící. Dále nemám práci…no mám, ale ještě jsem v ní nebyla. Což vede k tomu, že nemám ani vindru. Takže jediný, co je v mým životě dobrý, tak to Zack a přílišná Seijiho snaha vše napravit. Jinak bych asi teď byla na ulici, bez práce, bez peněz a možná mrtvá soudě podle rychlýho nachlazení.
"Už přijeli!" zavolal na mě zezdola Seiji. To mě probudilo z mých chmurných úvah a jako střela jsem vyběhla z pokoje. Jen co jsem doběhla dolů, akorát se otevíraly dveře. Neváhala jsem a štěstím padla Zackovi kolem krku.
"Bezva přivítání, ale to obejmutí asi nepatří mně…" ozval se překvapeně Cloud. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si vlastně ani nevšimla, že jako první do dveří vchází blonďáček.
"Ehh…" odtáhla jsem se od něj a zůstala debilně civět. Zmohla jsem se jenom na přiblblý promiň. A pak už mi přišlo trapný, vrhnout se kolem krku Zackovi.
"To je v pohodě. Jen mě mrzí, že to vážně nepatřilo mně. Važ si toho brácha" mrkl Cloud na mě a pak na Zacka. Já jsem byla rudá až na zadku.
"Stačí si někoho najít" drcl Zack do Clouda a vzal mě za ruku. Asi jako na důkaz, že jsem jeho. Najednou jsem si vzpomněla na tu mojí úvahu Seiji s Cloudem dohromady. Trapas… Doufám, že o tom Seiji pomlčí.
"Jasně… A co kdybych si někdy vypůjčil Polly, když už mě tak nadšeně objímá?" uculil se Cloud a já vytřeštila oči. Zack ho začal probodávat pohledem.
"To bylo omylem…" pípla jsem.
"Ale to byl vtip. S tebou bych si nic začít nechtěl…nic proti. Ale nejsem sebevrah" vrátil Zackovi drcnutí a napětí se uvolnilo.
"Dobře, ale další ironický kecy bych vynechala" řekla jsem pro jistotu a zamířila ke schodům. Jenže Zack mě k sobě srazil zpátky. Uvědomila jsem si, že mě vlastně drží za ruku. Cloud se zatím vypařil za Seijim.
"A já se přivítání nedočkám?" usmál se na mě Zack.
"Pro-…" …miň, nedořekla jsem, protože mě Zack něžně políbil.
"Chybělas mi" řekl vážně a stiskl mi ruku, za kterou mě držel.
"Ty mě taky, to se neboj. A dost jsem se tady nudila…" přiznala jsem.
"Ale přežilas to" mrkl na mě, vzal si svojí tašku s věcma a táhnul mě do pokoje. Jen co se dveře zaklaply, už mě objímal.
"Těším se, až půjdeš do práce. Ta přestava, že tě budu moc každej den vídat…" usmál se Zack. Já jsem na to řekla jenom hm, protože se mi to pořád moc nezamlouvalo. Ale Zack to pochopil tak, že to hm bylo myšlený na jeho větu.
"Copak ty mě nechceš mít pořád u sebe?" svraštil obočí.
"Ale jo, jo. Bylo to myšlený na tu práci…"
"Nemáš se čeho bát. A když budeš chtít, budu u tebe v cuku letu" slíbil mi.
"A co když tam zrovna nebudeš? Nebo nebudeš moc přijít?" pochybovala jsem pořád.
"Neboj, Rufus je dobrej chlap" přesvědčoval mě, ale já měla pořád obavy.
"Účetní…vždyť ani nevim, co to pořádně obnáší…" sedla jsem si na postel.
"Tak to musíš brát z tý lepší stránky. Přišla jsi o práci a bum, máš hned novou…a lepší. Rufus má o tebe zájem."
"A to mě právě děsí" řekla jsem hned.
"Tebe a něco děsit?" zazubil se Zack. Stáhla jsem ho k sobě na postel.
"Občas mě děsíš i ty, ty moje příšerko" podívala jsem se mu do očí a pak ho políbila.
"Přišerko?! Teď jsi urazila mojí andělskou krásu" dělal uraženýho. Musela jsem se zasmát. Ale něco na tom bude… "To ty tady máš zelený vlasy" dodal a zatahal mě za ně.
"Přebarvovat se nebudu…"
"To ani nechci" zabořil ruce do mý zeleně a hluboce mě políbil. Chvilku jsme se objímali a líbali. Pak se Zack odtáhl a zeptal se mě na něco, co mě zarazilo.
"Co bys řekla na to, kdybychom spolu šli na ples?"
"Cože? Ples? Jakej ples? Ani nevim, že něco takovýho existuje. Co se dělá na takovým plese?" zasypávala jsem ho otázkama.
"Je to Vánoční ples. Pořádá ho ShinRa. Už dlouho, ale já na něj nikdy nešel. A teď mám tebe, tak proč ne" usmál se na mě.
"Aha" řekla jsem prostě.
"Sehnala by sis krásný šaty a je to. Tancovat nemusíme" ujistil mě. Takže Vánoční ples. Tancování… No bezva.
"Šaty jo?! Dokážeš si mě představit v šatech?!" založila jsem si ruce na prsou.
"Ehm… Ne… Ale podle mě budeš kouzelná. Moje zelená víla" políbil mě na tvář.
"Jasně… To je přesně to, co jsem potřebovala slyšet…"
"No tak. Pojď se mnou…"
"Ještě si to rozmyslim" řekla jsem neochotně.
"Ještě si to rozmyslím?" zopakoval pobaveně Zack. "Je to jenom ples. Není to mise."
"To já právě nevim. Nikdy jsem na žádným plese nebyla. A mám takovej dojem, že to něco jako mise bude. Po tom, co jsem tady už zažila, nepochybuju" řekla jsem vážně, ale Zacka to pobavilo ještě víc. "Já mluvim vážně. Mně na tom nic vtipnýho nepřijde!" zamračila jsem se.
"Mně jo…" pokrčil lhostejně rameny.
"Fajn" zvedla jsem se z postele.
"Ne, počkej…" zvedl se Zack taky a vzal mě za ruku. "Nebude to tak hrozný. Seženeme ti nějaký krásný šaty, přesně pro tebe. Klidně černý, jestli chceš. Nebo takový, ke kterým se budou hodit kanady…" rozšířil koutky. Musela jsem se taky pousmát. "A vlasy? Jednoduchý. Takhle je vezmeme a tady sepneme. A vidíš, jak ti to sluší. A to jsem to udělal narychlo. A když to uděláš ty, určitě to bude bezva" zahrabal se mi ve vlasech a něco mi s nima provedl, aby to vypadalo jako "plesovej účes".
"Na tohle byla odbornice máma. Já jsem spíš mužskej typ" řekla jsem.
"Mužskej typ? To, že jsi z poloviny muž, jsi mi měla říct ještě předtím, než jsme spolu začali něco mít. Teď se cítím blbě" smál se mi Zack. Praštila jsem ho.
"Víš, jak to myslim…"
"Fajn, tak ti něco může vyrobit Seiji… Stejně je to taková dívčina, i když tvrdí, že není gay" utahoval si z něj Zack.
"Zacku…" kroutila jsem nesouhlasně hlavou.
"No, tak čeho se bojíš. Bude to naprostá hračka. Jenom chci, abys se mnou šla. Jako můj doprovod. Jako moje holka… Abych se měl čím chlubit" zajiskřilo mu v očích.
"No nevim, jestli jsem na chlubení ta pravá…" řekla jsem pochybně.
"Ale jsi. A až budeš v šatech, i sám Rufus bude závidět" řekl a já vzdychla.
"Jasně. Úplně ti to žeru. A nemám tam rovnou přijet v obrovským dortu a vyskočit s hlasitým tradá?! Myslim, že by to bylo stejně decentní, jako ty tvoje představy" řekla jsem nakrkle.
"To by nebylo vůbec špatný" poškrábal se Zack na bradě a já se plácla do čela.
"Kdy začneš myslet dospěle a vážně?!"
"Kdybych byl vážnej, nebyl bych teď tady. Ale v ShinŘe. Nebo na nějaký misi. A tebe?… Tu polenem praštenou, šílenou a zelenovlasou Polly?… Tebe bych nikdy nepotkal" zabořil ruce do mých vlasů a políbil mě na čelo. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník.
"Tak fajn. Vzdávám se."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 19. listopadu 2011 v 12:29 | Reagovat

juhůůů! moc pěkný dílek! :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 19. listopadu 2011 v 13:35 | Reagovat

Děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama