"A kdy je vůbec ten ples?" zeptala jsem se na docela dost podstatnou věc. Zack se zarazil.
"No tak to nevim. Ale v nejbližší době ne. Je to Vánoční ples, takže bude asi o Vánocích. Neboj, dám ti včas vědět. Nebo tě bude informovat sám Rufus. Nebo to dokonce zjistíš sama, když budeš ta "účetní"" mrkl na mě.
"Jasně" našpulila jsem pusu.
"No ták. Ber to trochu pozitivně. Aspoň trochu…"
"Pozitivně budu myslet, až přežiju první den…" řekla jsem.
"Ale první den je vždycky ten nejhorší" opáčil Zack.
"To mi nechceš nechat aspoň jednu jedinou idylku, abych tam vůbec šla? To mě tam chceš dotáhnout?!" zamračila jsem se na něj.
"Promiň… Jen říkám, co si myslim…"
"Já si myslim, že bys mohl chvíli mlčet" namítla jsem a Zack se ode mě odtáhl.
"Cože?" podíval se na mě těma svýma očima.
"Ale né, tak jsem to nemyslela. Myslela jsem to ohledně ShinRy a jejího okolí" sladce jsem se na něj usmála a pohladila ho po tváři. Zack se ke mně sklonil, že mě políbí, ale zrovna se ozvalo klepání na dveře. Zack vzdychl a šel otevřít.
"Co je, Cloude?!" zeptal se ho trochu nevrle. Blonďáček to chudák trochu nepochopil.
"Jen vám jdu říct, že Seiji uvařil oběd…" těkal očima Cloud ze Zacka na mě. Já jsem se beze slova sebrala a vyšla z pokoje. Zack zase vzdychl a šel taky.
"Nemusíš bejt na všechny drsnej jenom proto, že tě vyrušujou" nahla jsem se k Zackovi, když jsme šli dolů. Cloud dělal, že neposlouchá.
"Drsnej?!" zaksichtil se pobaveně Zack.
"Tak jestli ti to pomůže, tak můžu říct hnusnej, arogantní, nepříjemnej…"
"Dobře, já to chápu!" vyjel na mě. Cloud nadzvedl nechápavě obočí. Chtěla jsem něco namítnout, ale spolkla jsem to, jakmile jsem na stole uviděla jídlo. U stolu jsem se Zackem nepromluvila ani slovo. Spíš nemluvil nikdo. Občas se Seiji Clouda na něco zeptal ohledně ShinRy, ale jinak to byl tichý oběd o nepříjemných pohledech.
"Hej Cloude, vzal bys mě po obědě někam, kde mají notebooky? Chtěla bych si jeden koupit, když teď budu ta "účetní"…" promluvila jsem najednou. Zackovi nervozitou spadl na zem nůž. Cloud na mě chvilku nevěřícně koukal a pak se podíval na Zacka.
"No… Jo… Ale…"
"Tak fajn" skočila jsem mu do řeči dřív, než tu větu začínající na "ale" dořekl. Zack se zvedl od stolu, zvedl nůž, hodil ho na stůl a beze slova odešel.
"Proč to děláš?" podíval se na mě Cloud.
"Spíš proč se on chová, tak jak se chová…" opravila jsem ho.
"Těšil se na tebe…"
"Budeš se ho pořád zastávat? I když předtím na tebe vyjel?!" zeptala jsem se.
"Jo budu. Je to můj nejlepší kámoš. I když je občas vážně na pěst, mám ho rád a respektuju ho." Tak jo. Přeje si ještě někdo mě setřít nějakou moudrostí?!
"Fajn. Ale to ještě neznamená, že se tím souhlasím já."
"To ti nikdo nebere."
"Stačilo říct, že se mnou do toho krámu nezajedeš…" zvedla jsem se od stolu.
"To jsem neřekl. Jen si myslim, že bys Zackovi takovýhle naschvály dělat neměla."
"Nic ti do toho není."
"Říkám to jen jako kámoš." Na to jsem neměla co říct.
"Až dojíš, tak mi dej vědět…" řekla jsem pak a šla se oblíct. Zack byl v pokoji a ležel na posteli s rukama pod hlavou. Ani se neobtěžoval vzhlídnout. Já jsem ho dokonale ignorovala a pomalu se oblíkla. Pak zaťukal na dveře Cloud, že už můžeme.
"Stačilo říct a já bych tam s tebou zajel…" řekl Zack, než jsem odešla. Cloud čekal, co mu na to řeknu.
"Nechám tě vychladnout" řekla jsem vážně. Cloud vzdychl a zakroutil nesouhlasně hlavou. Na Zacka jsem se ani nepodívala. Čekala jsem, jestli něco řekne, ale nic. Tak jsem odešla.
"Zbytečně se s ním akorát rozhádáš. A já se nechci dívat na ty vaše zmučený pohledy…" šel Cloud za mnou.
"Tak zavři oči, protože já si tohle líbit nenechám."
"Jo, to už víme, že máš hodně pevnou vůli…" zamumlal a já mu jenom poslala vražednej pohled.
"Co takhle to hodit za hlavu. Třeba až přijedeme zpátky, tak už to bude v pohodě" navrhla jsem. Cloud jenom pokrčil rameny. "Tak radši jedem" otevřela jsem ven.
Cloud mě zavedl do malýho útulnýho krámku. Nejdřív jsem si myslela, že si tady nic nevyberu, zboží vypadalo pochybně, ale nakonec jsem zjistila, že jsou líp zásobený, než nějakej velkoobchoďák. A ještě jsem na notebook dostala slevu.
"Tak co, spokojená?" zeptal se mě Cloud, když jsme vyšli ven.
"Jo, jo. Docela jsem koukala. Ještě bych si mohla koupit novej mobil, abych ti ten tvůj mohla vrátit, ale potřebuju šetřit, dokud nemám jistou tu práci" řekla jsem.
"Já ho nepotřebuju" usmál se na mě Cloud.
"Já vím, ale je to blbý…"
"Kdyby to bylo blbý, nedal bych ti ho. Když mě můžeš jen tak objímat, proč ti něco nepůjčit" rejpnul si.
"To už jsme snad pořešili ne?!" zamračila jsem se na něj.
"Nějak na to nemůžu přestat myslet. Bylo to tak… No, prostě - bejt Zackem, nechám si to líbit" řekl a já na něj zůstala civět. Nemůže na to přestat myslet?! Cloude, Cloude… Copak se ti to honí tou tvojí hlavinkou…
"To říkej jemu" namítla jsem.
"Neříkala jsi, že se o tom už nechceš bavít?" nadzvedl obočí.
"Tak mě přestaň rozptylovat těma tvýma chtíčema" zakroutila jsem očima.
"Chtíče?! Jestli myslíš to obejmutí… No kdo by si nepřál obejmout…"
"Jo jasně. A spletu si tě ještě jednou, nebo nedej bože tě políbim… A co pak? Radši na to nemyslet…" zakroutila jsem hlavou, jako bych chtěla, aby se mi ty myšlenky vysypaly z hlavy.
"Tak to bys musela bejt hodně slepá. Ale jednou sis mě už spletla, takže asi jsi…" uculil se. "ale vůbec by mi nevadilo, kdybys občas obejmula mě, nebo políbila… Akorát radši bez přítomnosti Zacka" dodal.
"Hele! Na co to myslíš?! Ty bys takhle bodnul do zad kámoše?!" odstoupila jsem od něho na nevěřícně na něj civěla.
"Takhle jsem to nemyslel. Ale kdyby se to vlastně stalo, Zack by o tom nevěděl, takže by mu to nevadilo…"
"A co já?! Já bych mu to neudělala!"
"Vždyť se stejně pořád hádáte, takže by ti nervy mohly ujet tak, že bys sis přišla poplakat na rameno kamarádovi" ukázal na sebe.
"Tohle bych do tebe vážně neřekla… Já myslela, že ty seš ten férovej… Ještě bych si měla znova začít něco se Seijim, aby byly vztahy v domě kompletní ne?!" plácla jsem a pak si uvědomila, že vlastně žiju v jednom domě se třema rukama. A jak se ukázalo, všichni tři mě chtěj. "Sakra" řekla jsem nahlas.
"Já chci jenom cítit to samý, co Zack…" pohladil mě po tváři Cloud. Ani jsem si nevšimla, že přešel ke mně, mezitím, co jsem přemýšlela.
"Tak proč si taky někoho nenajdeš?!" odstrčila jsem ho.
"A koho?"
"To nevím. Holek tady běhá dost. Co třeba Tifa?! Jen mě nech být!" řekla jsem a otočila se k odchodu.
"Tifa? Ta mě odkopla stejně jako ty…"
"Na tom asi něco bude…" podotkla jsem.
"Ale vždyť já přece nedělám nic špatně…"
"Ne, jenom se snažíš přebrat kámošovi holku" řekla jsem.
"Ale vždyť já mu tě nechci přebrat" bránil se.
"Tak fajn, tak se snažíš mě přemluvit ke vztahu se dvěma muži" opravila jsem se. "Chtěla bych vidět tebe na mým místě."
"Bral bych to jako pomoc. Copak ty mi nechceš pomoct?"
"Tím, že si s tebou něco začnu a budu o tom lhát tý pro mě nejdůležitější osobě? Promiň Cloude, ale tohle mi jako pomoc nepřijde… Příště si radši budu dávat velkýho majzla, koho objímám" řekla jsem a vykročila směr šílený dům.
"Počkej, aspoň tě svezu" prosil mě.
"Neobtěžuj se" řekla jsem chladně a šla. Doufala jsem, že nepojede vedle mě nebude mě prosit, abych naskočila. Bože, proč já se vždycky dostanu do nejhorší situace ze všech…




páni. to koukám! od clouda bych to nečekala. jinka super kapitolka jako vždy!