Tak nad tímhle jsem přemýšlela hodně dlouho. Nejdřív jsem jaksi musela zapátrat, jaké jsou vlastně moje nejoblíbenější knížky :D. Nj, už hodně dlouho jsem nečetla, protože na to nemám čas.
Musim se přiznat, že v první řadě mě napadl knižní Edward Cullen, protože jsem o víkendu byla v kině na Rozbřesku a navíc se už od pondělí dívám na celou sagu, kvůli mamce :D. Do psaného Edwarda jsem se okamžitě zamilovala, asi jako do toho filmového. Rozhodně se mi líbila knížka Midnight Sun, kde je Stephenie alias Edward dokonalým vypravěčem svého života.
Ale Edwarda jsem si jako nejoblíbenější postavu nevybrala a to ze dvou důvodů. Zaprvé nechci vypadat jako taková ta šílená fanynka a zadruhé to vážně není moje nejoblíbenější postava.
Uvažovala jsem nad Dimitrim Belikovem, Bree Tannerovou, Harrym Pottrem, Stefanem Salvatorem, Aslanem z Narnie, Patchem ze Zavrženého a tak dále a tak dále. Jenže jsem si myslela, že opravdu tu "nejoblíbenější" nemám.
A pak jsem zapátrala v mé "skromné" knihovničce a hned mě to praštilo do očí. Vybrala jsem si postavu ze Školy noci. Jeden by řekl, že si vyberu Zoey, protože pro mě představuje opravdu důležitou postavu a jako holka podobného věku, loni stejného :) jsem se v ní dost viděla. Ale Zoey jsem si nevybrala, protože mě poslední dva díly štvala :D
A teď tadá... Vybrala jsem si Kalonu.
Do postavy Kalony jsem se zamilovala ihned, jak ho Zoey popisovala :D Jasně jasně, podle vzhledu jedna báseň. A to jak jí přitahoval mě fascinovalo. Ale zaujal mě na něm jeho přístup a to, jak se o Zoey strašně zajímal. Vždycky jsem se ráda ponořovala do Zoeyiných snů, kde se s Kalonou setkávala.
Ráda bych sem dala mojí nejoblíbenější kapitolu z pátého dílu, kterou bych mohla číst dokola a dokola...
♥♥♥
Zdál se mi sen. Nejdřív jsem zaslechla šumění křídel. Zpětně si uvědomuju, že mě po všech těch hrůzách s krakouny mělo varovat, ale v tom okamžiku pro mě nepředstavovalo nic víc než zvuk v pozadí, něco na způsob puštěného větráku nebo televize, v které celý den nepřetržitě běží teleshopping.
Zdálo se mi, že stojím uprostřed krásné louky. Byla noc, ale nad stromy opodál zářil obrovský měsíční kotouč a zaléval celé okolí stříbřitě modrým světlem, že věci vrhaly stín a všechno vypadalo jako ponořené pod vodou. Ten dojem ještě umocňoval mírný vánek, který čeřil stébla trávy. Hladila mě po holých nohách, vzdouvala se a tančila jako vlny šplouchající o pobřeží. Větřík mi také zvedal husté tmavé vlasy z nahých ramenou. Připadalo mi, že mi po kůži klouže hedvábí.
Holé nohy? Nahá ramena?
Podívala jsem se na sebe a překvapeně vyjekla. Měla jsem na sobě kraťoučké minišaty z jelenice. Véčkový výstřih byl vepředu i vzadu hodně široký, takže mi odhaloval celá ramena a spoustu nahé kůže, jinak se mi ale moc líbily. Byly bílé ozdobené třepením, peříčky a mušličkami, a v měsíčním světle doslova zářily. Pokrývaly je překrásné složité vzory z našitých korálků.
Já mám tak úžasnou fantazii!
Šaty mi byly nějak povědomé, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Nechtělo se mi ani moc přemýšlet - vždyť se mi to jenom zdá! Tak jsem to podivné deja vu pustila z hlavy, roztančila se po louce a uvažovala, jestli se objeví Zack Efron nebo dokonce Johnny Depp a začnou se mnou neslušně flirtovat.
Mezi piruetami a houpáním v souladu s větrem jsem si všimla, že pod rozložitými stromy se nějak podivně pohybují stíny. Zastavila jsem se, přihmouřila oči a snažila se rozeznat, co se to tam v té tmě děje. Moje sny obvykle bývají dost praštěné, a tak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby na větvích jako prapodivné plody rostly láhve coly, pěkně zralé, jen je urthnout.
V tu chvíli se objevil.
Na okraji louky, ze stínu pod stromy se vynořila postava. Poznala jsem, že je to muž, protože měsíční světlo ozářilo elegantní linie nahého těla.
Nahého?
To mě zarazilo. Copak se moje fantazie už úplně zbláznila? Moc se mi nechtělo skotačit po louce s nahatým chlapem, i kdyby to byl sám úchvatný, záhadný pan Johnny Depp.
"Ty váháš, má milá?"
Když jsem uslyšela jeho hlas, zachvěla jsem se. Korunami stromů zašuměl děsivý chechot.
"Kdo jsi?" Ulevilo se mi, že na tónu mého snového já není poznat strach.
Jeho smích byl stejně hluboký a nádherný jako jeho hlas, a taky tak hrůzostrašný. Dlouho dozníval ve větvích číhajících stromů a mě připadalo, že ho dokonce vidím.
"Chceš předstírat, že mě neznáš?"
Ta slova mi sklouzla po těle, až mi na pažích naskočila husí kůže.
"Jasně že tě znám. Vymyslela jsem si tě. Tohle je můj sen. Jsi kříženec Zacka a Johnnyho." Nejistě jsem po něm střelila pohledem. Zvolila jsem lehkovážný tón, ale srdce mi tlouklo jako splašené, protože bylo naprosto evidentní, že tenhle chlap nemá s těmi dvěma herci nic společného. "Nebo Superman. Nebo princ z pohádky," pokračovala jsem a snažila se co největším obloukem vyhnout pravdě.
"Já nejsem žádný výplod představivosti. Znáš mě. Tvá duše mě zná."
Aniž jsem pohnula nohama, moje tělo se vydalo kupředu, jako by mě jeho hlas táhl. Když jsem se ocitla přímo před ním, zvedla jsem oči, výš a ještě výš...
Byl to Kalona. Poznala jsem ho, jakmile poprvé promluvil, jenom jsem si to nechtěla připustit. Co dělá v mém snu?
Nebyl to sen, ale noční můra.
Byl nahý, ale jeho tělo nepůsobilo úplně skutečně. Jeho obrysy se pod doteky laskajícího vánku vlnily a rozplývaly. Vzadu v tmavozelených stínech stromů jsem rozeznávala nehmotné siluety jeho dětí, krakounů. Lidskýma nohama a rukama se přidržovali větví a ze znetvořených ptačích tváří na mě zíraly lidské oči.
"Stále trváš na tom, že mě neznáš?"
Oči měl tmavé - nebe bez hvězd. Působily skutečněji, než cokoliv jiného, kromě toho hebkého hlasu. Možná je to noční můra, ale pořád je moje. Můžu se jednoduše probudit. Chci se probudit! Chci se pobudit!
Jenže jsem se neprobudila. Nešlo to. Tady jsem neporoučela já, ale Kalona. To on tvořil tenhle sen, tmavou přízračnou louku, nějak mě sem přenesl a zabouchl za námi dveře reality.
"Co chceš?" vyhrkla jsem překotně, abych zamaskovala, jak se mi chvěje hlas.
"Ty víš, co chci, má milá. Tebe."
"Já nejsem žádná tvoje milá."
"Ale ovšem, že jsi." Tentokrát se pohnul sám. Přistoupil ke mně tak blízko, že jsem ucítila, jak z jeho nehmotného těla čiší mráz. "Moje A-ya."
A-ya byla pana, kterou před staletími vyrobily čerokézské vědmy proto, aby Kalonu uvěznily. Zmocnila se mě panika. "Já nejsem A-ya!"
"Poroučíš živlům." Jeho hlas mě laskal a bylo to strašné i nádherné zároveň, svůdné i děsivé.
"To je dar od mojí bohyně," řekla jsem.
"Kdysi dávno už jsi jim poroučela. Zrodila ses z nich. Stvořily tě, abys mě milovala." Jeho obrovská tmavá křídla se zachvěla a rozprostřela. Mírně jimi zamával a pak je ovinul kolem mě v nehmatatelném objetí, které mrazilo jako jinovatka.
"Ne! To si mě s někým pleteš. Já nejsem A-ya."
"Mýlíš se, lásko. Cítím jí v tobě."
Tlak křídel zesílil a já musela popojít ještě blíž. I když bylo jeho tělo hmotné jen částečně, cítila jsem ho. Křídla měl měkká. Jejich chlad ostře kontrastoval s teplou pokožkou mého snového já. On sám připomínal zmrzlou mlhu. Jeho dotek pálil a vysílal mi po těle elektrizující chvění. Zažehnul ve mně touhu, o kterou jsem vůbec nestála, ale nedokázala jsem se jí vzepřít.
Svůdně se zasmál. Chtěla jsem se do toho zvuku ponořit a utonout v něm. Zavřela jsem oči, naklonila se, a když se moje prsa setkala s jeho chladnou přízračnou hrudí, hlasitě jsem zalapala po dechu. Projížděly mnou bolestivé a zároveň opojně erotické záchvěvy, které mě připravily o vládu nad vlastním tělem.
"Ta bolest se ti líbí. Působí ti rozkoš." Jeho křídla mě obemkla pevněji, objetí náhle bylo ještě naléhavější, chladnější a vášeň i bolest se vystupňovaly. "Oddej se mi." Byl vzrušený a jeho krásný hlas působil neuvěřitelně omamně. "Strávil jsem v tvé náruči stovky let. Tentokrát budu naše milování řídit já a přinesu ti úžasnou blaženost. Shoď jho své vzdálené bohyně a přijď ke mně. Staň se mou pravou milenkou, tělem i duší, a já ti složím k nohám celý svět!"
Smysl jeho slov pronikl oparem bolesti a rozkoše a ten se rázem vypaříl jako rosa na slunci. Znovu jsem našla vůli rozhodovat sama za sebe a vytrhla jsem se z objetí křídel. Tělo mi ovíjely stuhy ledového černého dýmu, ulpívaly na mě... dotýkaly se mě... laskaly...
Otřásla jsem, jako když si zmoklá kočka rozzlobeně oklepává z kožichu dešťové kapky, a tmavá chapadla ze mě skloula. "Ne! Nejsem tvoje milenka. Nejsem A-ya. A Nyx nikdy nezavrhnu!"
Když jsem vyslovila bohynino jméno, noční můra rázem zmizela.
♥♥♥
Takže asi takhle bych shrnula svoje TT :)




Ahoj:) Přidáš mi prosím ozdobu v Datart soutěži? Kliknutím na tlačítko "Darujte ozdobu tomuto přání". Byla bych ti moc vděčná. Pokud to chceš nějak oplatit, stačí napsat a je to předem splněné:)
ODKAZ:
http://vanocni.datart.cz/marketa-hanusova-si-preje-smartphone-nokia/