Trochu jiný konec
27. listopadu 2011 v 20:36 | Sobik | JednorázovkyTi, co neviděli Crisis Core, nebo nevědějí, co se stalo Zackovi, tak to asi moc nepochopí. Ale jinak přeju pěkný čtení, i když je to nic moc :D
Jen jsem si chtěla udělat "Štasný" konec CC :)
Utíkali jsme zrovna do Midgaru, když jsme narazili na vojáky. Neznali nás, ale i tak o nás museli vědět. Byli jsme přece jenom hledaní. Co si počnu… Cloud je raněný a sám je nezvládnu. Přitom jsme už tak blízko. Vidím Midgar z dálky. Podíval jsem se na mého kamaráda a vzdychl.
"Co se děje Zacku?" pootočil na mě Cloud hlavu.
"Nic se neděje" zalhal jsem. Jenže Clouda jsem neobalamutil. "Budu tě muset někam schovat… Jsou tady vojáci. Zřejmě vědí, kam jsme se chystali."
"A co chceš jako dělat?!" zamračil se na mě. Na to síly ještě měl.
"Pokusím se je porazit" zazubil jsem se.
"Kolik jich je?"
"Dost…"
"To nemůžeš zvládnout! Nedělej ze sebe pořád toho frajírka! Už nejsme vojáci! Zabijou tě, ani nebudeš vědět jak… Nikdo tě šetřit nebude, jenom proto, že jsi býval jedním z nich…" vyjel na mě. Měl sice asi pravdu, ale nechtěl jsem jeho kecy poslouchat.
"Zůstaň tady, vrátím se pro tebe" řekl jsem a otočil se k odchodu.
"Zacku. Zacku!" snažil se mě Cloud svým křikem zastavit, ale já jsem se už rozhodl. Jsem jeden z nejlepších!
Ale jen co jsem vylezl zpoza skály, už jsem slyšel zvuky nabíjejících se samopalů.
"No to si snad ze mě děláš srandu" zakroutil jsem hlavou. "Vážně na mě chcete použít samopaly?" rozhlídl jsem se kolem dokola. Byly tam stovky vojáků, připravených zasáhnout. Natáhl jsem se pro svůj meč. Vojáci se ani nepohnuli a čekali na mojí reakci. Sklonil jsem hlavu a zavřel oči. Krátce jsem se pomodlil a pak se postavil do bojovné pozice. Nejdřív jsem měl hrozný strach, co se bude dít, až vážně začnou střílet. Ale pak jsem se překonal a nedal na sobě znát ani špetku strachu. Skoro bych mohl zabíjet pohledem.
"Věř si a do ničeho se nevrhej hned" uslyšel jsem ve svojí hlavě Angeala. Ach Angeale… Je mi to tak líto. Kéž bys tu teď byl. Ty bys věděl, co dělat.
Jenže Angeal už tu dávno nebyl. Díky němu jsem opustil ShinRu. Už nebylo důvod tam zůstávat. A Cloud byl ochotný jít se mnou. Vlastně jsem ho musel unýst. Nedokážu si představit, že by ho změnili. Vždyť je to ještě kluk. Sice nejsem moc starší, ale Cloud je pro mě jako mladší brácha.
Myšlenkama jsem se vrátil zpátky do reality. Vojáci pořád čekali. A tak jsem se rozhodl zasáhnout.
"Za svobodu!" zařval jsem z plných plic a rozeběhl se proti nabitým hlavním. Čekal jsem střelbu, ale nejdřív se na mě vrhli vojáci s meči. Ty jsem samozřejmě zvládl. Jenže se pak začali nořit další a další a já dostal strach. Tohle nemůžu zvládnout. Snažil jsem se, jak nejvíc jsem mohl, abych se ubránil a porazil je. Ale potom mě jeden z mnoha samopalů zasáhl do ruky, ve které jsem držel zbraň. Ta bolest byla tak příšerná, že jsem padl na kolena. Okamžitě mě obklopili, zbraně připravené použít, jakmile se o něco pokusím. Až doteď jsem ani trochu nepomyslel na to, že bych mohl zemřít.
"Tak si poslužte" řekl jsem vyčerpaně. Pak jsem uslyšel výstřel a čekal zásah. Jenže ten nepřicházel. Místo toho se vedle mě svalil jeden z přihlížejících. Další rána. A další a další… Vojáci se vedle mě začali kácet k zemi. Ti ostatní si mezitím stoupli do obranné pozice a sledovali, odkud vycházejí ty kulky. Já jsem přimhouřil oči a snažil se přijít na to, co se to děje. Nenápadně jsem ze země zvedl svůj Buster Sword. Moje levá ruka sice nebyla tak dobrá jako pravá, ale musel jsem se s ní spokojit. Další rány. Prásk, prásk. Nevím, kdo byl ten střelec, každopádně byl se mnou. Nemeškal jsem a znovu se vrhl do boje. Postupně jsem zabíjel každého, kdo mi přišel do cesty. Byl jsem tak rozzuřený, že jsem označil mou zbraní vše, co bylo ode mě na metr blízko. Musel jsem se smát tomu pomyšlení na smrt. Stačila vteřina a bylo by po mně. A počínaje výstřelem, jakoby se všechno obrátilo. I když to byl boj jeden proti stu, nemohl jsem uvěřit tomu, že bych přežil. Pobil jsem, co šlo. Tolik jsem se chtěl dozvědět, kdo je můj zachránce. A když už jsem se byl stoprocentně jistý, že jsou všichni mrtví, běžel jsem k místu, odkud vycházely ony výstřely. A za skálou jsem našel…
"Cloude?" poklekl jsem k blonďáčkovi, který seděl vyčerpaně opřený o balvan. Jakmile zaslechl svoje jméno, zdvihl hlavu.
"Zvládli jsme to" pousmál se a pak jeho hlava klesla. Sakra.
"Ne, ne. Hlavně to nevzdávej!" zvedl jsem ho ze země. Takhle to dopadnout nemělo. Ani jsem si nevšiml, že se mezitím zatáhla obloha. Mraky pomalu začaly spouštět vodu. Rozhlídl jsem se po okolí. Midgar není vidět. Tohle nemůžu zvládnout. Copak ti vojáci přišli pěšky? No tak Zacku, vzchop se! Nebál jsem se, že nezvládnu s Cloudem na zádech dojít až do Midgaru, ale bál jsem se o Clouda. Co když mi právě teď na rameni umírá? Co když už mu moc nezbývá? A já místo abych něco dělal, stojím tady a přemýšlím nad tím, jak se co nejrychleji dostat do Midgaru.
"Co budeš dělat, až se dostaneme do Midgaru?" vyslovil jsem znova otázku, na kterou jsem se ptal po cestě Clouda. Ironicky jsem se pousmál. Kéž bych se ho na to mohl zeptat znova.
"Zacku…" zaslechl jsem tichý chrapot.
"Cloude?" položil jsem ho opatrně na zem. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ustaraně.
"Už je po všem?" zeptal se mě. Bylo na něm vidět, jakou práci mu to mluvení dává.
"Už dávno. Jen se teď musíme nějak dostat do Midgaru. Hlavně nemluv. Pokus se to ještě vydržet. Seženu nějakej odvoz" řekl jsem, i když jsem věděl, že to je nemožný. Znovu jsem se rozhlídl kolem. Z místa, kde mělo ležet město, se zvedala pára. Pršelo čím dál víc. Podíval jsem se zpátky na Clouda. Jeho husté blonďaté vlasy se mu lepily na obličej. Odhrnul jsem mu je na stranu.
"Tam" pozvedl Cloud ruku. Ohlídl jsem se tím směrem.
"Co tam je?!" zamračil jsem se a snažil se rozluštit nějaké siluety vojáků, nebo jiného nepřítele.
"Auto…" zamumlal Cloud. Nejdřív jsem nechápal, ale pak mi to docvaklo. Kde jinde by vzal ten samopal… Hodil jsem si ho znova přes rameno a šel tím směrem, který mi ukazoval. Myslel jsem, že si ze mě dělá blázny, ale nakonec jsem ho našel. Dobře zamaskované. Posadil jsem a připoutal Clouda na sedačku a sedl si za volant. Najednou mi bylo tak skvěle. Dostaneme se do města. Začneme nový život. Už žádná ShinRa, už žádný podvody, žádný rozkazy… Pousmál jsem se na Clouda, ale ten byl vyčerpaně opřený o dveře. Nemeškal jsem a dupnul na plyn.
Komentáře
:D :D Já jsem se taky na to nedávno dívala a říkám no tak to teda ne a musela jsem to napsat :D
Jáááááááj, tak to jsem z toho fakt hotová :) Překvapila si a ten konec je krásnej, měli by si z toho vzít příklad autoři CC a přepsat to, protože by byl pak Zack i v dalším díle a to by bylo o moc lepší :D Já vim, že jsem magor, ale tohle se mi fakt líbilo..super :)!!!!
skoro brečím když si to čtu :D tenhle konec je fakt nejlepší.
Jé holky, já myslela, že to bude trapas :D Ale jak se zdá, nejsem jediná, kdo by si přál tenhle konec :D :D Moc vám děkuju, že se líbilo :-*




konečně konec, který bych si pro Zacka přála. :-)zrovna jsem se podívala na to jak umírá a pak juknu sem a tady naštěstí pravej opak! :-D