close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 26.

26. prosince 2011 v 0:50 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Prošla jsem kolem Zacka, jako by byl vzduch a plácla sebou na postel.
"Ach jo. Nenávidim to tady!" zamumlala jsem do peřiny.
"Zase bude líp, uvidíš…" snažil se mi Zack zvednout náladu. Otočila jsem se na bok, abych na něj viděla.
"Spíš mám takovej pocit, že v nejbližší době vyhledám Kadaje a dobrovolně s ním odejdu…" řekla jsem sarkasticky.
"Na to ani nemysli!" zamračil se na mě Zack.
"Copak tady je to lepší? Bylo by jednoduší odejít… Nebo bejt holka všech třech…" plácla jsem.
"Ještě řekni, že bys to tak chtěla…"
"Já už nevím, co chci…ale nechci nikomu pořád ubližovat…" podívala jsem se mu do očí. On na mě chvilku koukal a pak to asi pochopil.
"Tak zůstaneme nějakou dobu v ShinŘe. Našel bych nám něco jinýho na bydlení, ale zase tak dobře na tom nejsem…"
"To zní jako plán" pousmála jsem se. "Jenže stejně spolu nebudeme moc bejt…jako na pokoji…" namítla jsem.
"To nějak zmáknem… Ale lepší než tady, ne?" podíval se na mě a já přikývla. S tím jsem naprosto souhlasila.
"Začínám se tam docela těšit" řekla jsem a lehla si zpátky na záda. Zack se zvedl z židle a lehl si vedle mě.
"To je fajn. S Rufusem to bude jedna báseň, uvidíš. Teda pokud v sobě vážně nemáš nějaký kouzlo, kterým omamuješ každýho chlapa…" dělal si ze mě Zack srandu. Ale mně to ani moc vtipný nepřišlo.
"Ani na to nepomyslet. Když o tom totiž trochu přemýšlíš, tak na tom něco bude…" podotkla jsem.
"To určitě…Mě jsi zmanipulovala během sekundy" zazubil se.
"To není pravda. Přišel jsi sám…" zamračila jsem se.
"Fascinuješ mě" řekl mi, jako když jsme se poznali.
"Já vím." Na nic jinýho jsem se nezmohla. "Bolí to?" podívala jsem se na jeho ret.
"Ani o něm nevim, když jsem s tebou" pousmál se.
"Léčitelka vážně nejsem… Spíš ničitelka" vzdychla jsem. Zack se ke mně naklonil.
"Všechno špatný je pro něco dobrý. A to ty rozhodně jsi" řekl a něžně mě políbil.
"Ta špatná? Jo to máš pravdu" řekla jsem a oplatila mu polibek. Pak mi zakručelo v žaludku. "Nějak mi vyhládlo, nepůjdeme něco sníst?" zeptala jsem se.
"Že by, láska prochází žaludkem?" pousmál se Zack.
"Nech si ty moudra a zvedej kotvy" svalila jsem ho ze sebe.
"Hu hů, parník hladové lásky vyplouvá lovit" napodobil Zack zvuk parníku a šoupal mě z pokoje. Musela jsem se zasmát. Jenže smích mě hodně rychle přešel, jen co jsem na chodbě vrazila do Clouda.
"Ježiš promiň!" omluvila jsem se mu hned. On mi věnoval vražednej pohled.
"Nejste tady sami, tak se aspoň dívejte na cestu a ne na sebe…" řekl a chtěl odejít. Zack ho chytil za rameno.
"No tak, Cloude. Omluvila se ti, bylo to nechtěně. Můžu za to já, tak nebuď zase naštvanej…"
"Neboj se, brzo ode mě budeš mít pokoj" řekla jsem mu zhnuseně a šla pryč. Zack šel za mnou.
"Neber si to tak, časem se to uklidní, uvidíš…" snažil se mě povzbudit.
"Nějak mě přešla chuť na parník hladové lásky" řekla jsem zklamaně.
"Jasně…" povisly Zackovi koutky. "Tak víš co? Já hlad mám, takže se jdu najíst. A ty se jdi třeba natáhnout a pokus se aspoň na chvilku usnout. Třeba to pak bude lepší, hm?" navrhl. Ani mě nemusel přemlouvat. Otočila jsem se na podpatku a zapadla zpátky do pokoje. Plácla jsem sebou na postel, skopala z nohou boty a zavřela oči. Poslouchala jsem ticho domu a netrvalo dlouho a usnula jsem.
-xxx-
Když jsem se probudila, cítila jsem se líp. Protáhla jsem se a rukou do něčeho narazila. Otočila jsem hlavu. Vedle mě ležel Zack, kterýho jsem bouchnutím probudila.
"Ani nevím, že jsi šel taky spát…" řekla jsem a zachumlala se do peřin.
"Polls, neber mi peřinu…" ozvalo se z druhý strany postele. Otočila jsem se a zpod peřiny na mě koukal Cloud.
"Cože?! Co tady děláš?!" zůstala jsem nechápavě zírat.
"Co bych tady dělal? Snažim se spát" usmál se na mě. Otočila jsem se na Zacka a nasadila nechápavej výraz. Zack se na mě taky jenom usmíval.
"Můžete mi někdo říct, co se tady děje?!" zeptala jsem se a snažila se vylízt z postele.
"Spíme…" ozval se Seiji a vykoukl na mě zpod peřiny.
"A co tady děláš ty?! Vypadněte z mojí postele!" zařvala jsem.
"Z tvojí? Ta je přece naše…" ozval se Zack.
"Promiň… Vypadněte z naší postele!" zařvala jsem znova.
"Počkat, počkat. Něco tady nehraje… To je přece naše postel…" zamračil se na mě Seiji a Cloud přikývl.
"Cože?!" kulila jsem oči.
"Nebo sis to rozmyslela?" zeptal se mě Cloud.
"Co rozmyslela?!"
"Ty už s náma nechceš bejt?!"
"S váma?! O co tady jde?!"
"Ona už si ani nepamatuje, s kým že to vlastně chodí" zasmál se Zack.
"Polls, lásko, pojď si zase lehnout" odkryl Seiji peřinu. Cloud mi poslal vzdušný polibek. Začala jsem křičet.
-xxx-
"Polls! Polly! Co blbneš?" třásl se mnou Zack. Otevřela jsem oči. Nade mnou stáli všichni tři a kulili na mě oči. Zavřela jsem oči a začala znova křičet.
"A pak že je normální…" podotkl Cloud. Otevřela jsem oči.
"Jsem vzhůru?!" zeptala jsem se.
"Jo…" přikývl Zack. Vstala jsem z postele.
"Co tady děláte?!" podívala jsem se na Clouda a Seijiho.
"Coby… Přišli jsme se podívat, kdo tě tady vraždí…" řekl Seiji.
"Co se ti proboha zdálo?! Řvala si, jako by ti rvali končetiny…" zeptal se mě Zack.
"To radši nechtěj vědět…" oklepala jsem se a vražedně se podívala na ty dva.
"Jo fajn, my zase jdeme. Když jsme tady přebytečný…" poznamenal Cloud a tlačil Seijiho k odchodu.
"Přebytečnej tady nebudeš, až se ke mně začneš chovat normálně…" nemohla jsem si odpustit.
"Promiň, ale práskače nemusim…" štěknul po mně.
"Práskače?! Sám si za to můžeš!" vylítla jsem z postele.
"Tak snad aby sme šli…" sebral Seiji Zacka a táhnul ho pryč.
"Já?!"
"Jo ty! Nemáš se co plíst do zadaných holek!"
"Ha, prej zadaných" řekl pobaveně Cloud. "Vždyť ty ani pořádně nevíš, koho chceš…"
"Cože?!" vykulila jsem oči.
"Seiji mi to řekl…"
"To už je pryč…"
"Jen kdybys nekecala" přitáhl si mě Cloud k sobě a políbil mě. Okamžitě jsem zareagovala. Odtáhla jsem se a vrazila mu facku.
"Co si o mně myslíš, ty idiote?! Neznamená, že když mě každej chce, že já jeho taky!" zařvala jsem na něj. Znělo to namyšleně, ale pravdivě. Zřejmě…
"Nebo jo…" mnul si Cloud tvář. Jeho odpověď mě zarazila. Kecla jsem si zpátky na postel a čuměla na něj jako na boží znamení.
"Teď ti došly slova co… Mně neoblafneš. Až si budeš chtít postěžovat ohledně tý tvojí úchylky, víš kde mě najdeš…" vítězně se na mě usmál a odešel. Já jsem zůstala sedět jako bych se proměnila v kámen. Ví něco, co já ne?! Nebo to vim taky, ale nechci si to připustit?! Blbost… Přece nejsem úchyl… Počítá se vlastně milování každýho opačnýho pohlaví za úchyláctví?
"Ty jsi ale debil, Polls…" řekla jsem sama sobě a složila hlavu do klína.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Tamara Tamara | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 10:09 | Reagovat

tak tenhle díl nemá chybu :D nejvíc jsem se zasmála tomu jejímu snu xD ale nechce se mi věřit, že jsi z Clouda udělala takovýho hajzlíka xDD ale jinak pěknej dílek jako vždycky :D a už se nemůžu dočkat co bude dál xDD

2 Kikki Kikki | Web | 26. prosince 2011 v 11:13 | Reagovat

skvělé jako vždy. čekání se vyplatilo, ale fakt nechápu co ten Cloud zas vyvádí! on má něco za lubem... :D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 26. prosince 2011 v 13:22 | Reagovat

Spíš mě už nudil ten jeho rozkošnej ksichtík, tak jsem z něho udělala ďáblíka :D :D Ne já nevim, ale časem to nějak vyvrcholí... Každopádně vám holky děkuju, že se líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama