close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 27.

8. ledna 2012 v 22:10 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Tak zase po dlouhý době něco. Nemohla jsem to pořád dopsat a když to po sobě čtu, tak mi to přijde jako naprostá kravina :D Takže přeju děsný počtení :D

"Můžu dál?" zaťukal Zack na dveře a vkročil.
"Proč bys nemohl? Je to i tvůj pokoj…"
"Já jen, že chceš bejt třeba chvilku o samotě nebo tak…"
"O samotě bych byla leda ve vazbě…" prohodila jsem.
"Tak chceš, abych odešel?" chystal se k odchodu.
"Ne. Chci, aby odešlo moje myšlení" řekla jsem sarkasticky. Zack to trochu nepochopil.
"To můžu zařídit" sedl si ke mně a políbil mě na krk.
"Tohle jsem zrovna nemyslela Zacku…" odtáhla jsem se. Trochu se ho to dotklo. "Víš… Pamatuješ si, jak jsme se poznali?"
"Jak by ne, není to moc dlouho" zasmál se. Mně to moc vtipný v tu chvíli nepřišlo.
"Takže si pamatuješ takovou tu menší krizi, kdy byl Seiji ještě můj brácha a kdy jsem po něm tááák strašně moc toužila?" ironicky jsem se usmála.
"Ehm… No… A tím mi chceš říct co?" zeptal se rozpačitě.
"Tím ti chci říct to, že jestli jsi při smyslech, tak mě buď opustíš, nebo zabiješ…"
"Možnost C není?"
"Jo… Zabiješ mě a tím pádem mě opustíš" řekla jsem sarkasticky.
"Proč?" vykulil na mě oči. "Já tě nechci zabít, ani opustit…"
"Asi budeš muset, protože se ze mě stává naprostej idiot se sklony milovat vše opačnýho pohlaví…"
"To je snad ale normální ne?!"
"Ty tupá hlavo! Tím myslim, že tě miluju, ale asi nejsi jedinej" vyjela jsem na něj.
"Jak je to možný?! Neříkala jsi náhodou, že už to tak není?!"
"Může za to Cloud!"
"Nesváděj to na-… Počkat! Co s tím má Cloud společnýho?!" zamračil se na mě.
"Promluvil mi do duše… On to celou tu dobu věděl. Sledoval mě…nejspíš. Zacku já s tebou nemůžu bejt. Jenom bych ti tím ubližovala…" uvedla jsem na pravou míru.
"Plácáš hlouposti…" poznamenal Zack.
"Já mluvím vážně."
"To jako radši budeš poslouchat Clouda, než aby ses řídila podle sebe?!"
"Já se řídim podle sebe, Cloud jenom… Jenom mě na to navedl…"
"Tak fajn, tak až budeš při smyslech, tak dej vědět. Tyhle kecy nehodlám poslouchat. Cloud o tobě neví nic. Buď mi dej rovnou kopačky, nebo mě aspoň ušetři těch keců…" zvedl se totálně našvanej a bez dalších řečí odešel. Tak fajn. Vydržim to do zejtra a pak už mě tady hošánkové neuviděj. Zůstanu v ShinŘe, tak to bude nejlepší. Jo anebo se na tohle všechno vykašlu a pudu do kostela. Hm…dát se k celibátu? Jaká výzva pro mě.
Ts. Žádná výzva. To bych radši chodila se všema třema, než bejt sama. Potřebuju obejmout…
Rozhodla jsem se teda, že zajdu do baru na pořádnýho panáka. Sice jsem úplně švorc, ale nějaký ty drobný bych ještě měla mít. Proplížila jsem se ven jako špión a vyrazila pro aspoň jednoho panáka. Sedla jsem si k baru a čekala, až ke mně přijde ta milá barmanka.
"Tak co to bude?" usmála se na mě.
"Ehm… Něco levnýho" odvětila jsem. Barmanka nadzvedla obočí. "Jsem švorc a potřebovala jsem vypadnout z domu" řekla jsem jí na rovinu. Vlastně ani nevím, proč jsem jí to řekla.
"Nemusela jsi mi to říkat, ale když už… Jsi přítelkyně Zacka, viď…" chtěla se přesvědčit a podala mi panáka alkoholu.
"No… Jo…" řekla jsem nejistě.
"Jsem Tifa" podala mi ruku a já si s ní potřásla.
"Polly" řekla jsem. Ona pak odešla obsluhovat jiný zákazníky a po chvilce zase přišla.
"Vy bydlíte hned tady, že jo?" zeptala se. Přikývla jsem.
"Ale není to zrovna nejlepší. Zítra nastupuju do nový práce a plánuju, že se odstěhuju. Nedá se to vydržet… Bejt se třema chlapama v domě… Děs…" postěžovala jsem si.
"No jo. Musíš se o ně starat jako o nemluvňata, když potřebujou…" zakroutila Tifa očima.
"To ani ne, ale…" zakroutila jsem hlavou a pak jsem jí všechno jednoduše řekla. Proč taky ne. Je to barmanka. Jí se musí svěřovat hodně lidí. A vypadá mile.
"Jo, Zack byl vždycky trochu výbušnej typ… Ale do Clouda bych to neřekla. Upřímně jsem myslela, že má rád mě. A pak se odstěhoval k vám…" vzdychla.
"Já jsem si myslela, že se stěhuje kvůli Seijimu…" přiznala jsem. "Už se těším, až odejdu… I když mě ShinRa taky děsí… Tolik chlapů…" zakroutila jsem očima.
"Možná to tak bude lepší. Ale jedno si uvědom. Zack z toho nebude nadšenej, až se to dozví…" poradila mi Tifa a nalila mi dalšího panáka.
"Já vím… Plánovali jsme, že zůstaneme v ShinŘe oba, ale popravdě to teď mezi náma není nejlepší…"
"Protože mu vadí, že neví na čem je. Pokud jsi mu řekla, že máš ráda i někoho jinýho, tak je jasný, že ho to vytočilo. Měla by sis uvědomit, co je přednější. Máš ho ráda? Tak ho jen tak neodhazuj. Zack sice není ta nejlepší partie, ale je to kus a navíc, když se mu chce, tak dokáže bejt i milej a pozornej" promluvila mi Tifa do duše. Měla naprostou pravdu. Já jsem taková husa. Kopla jsem do sebe toho panáka a zvedala se k odchodu.
"Už půjdu. Zejtra mě čeká těžkej den" vzdychla jsem.
"Dobře. Tak zase někdy" usmála se na mě.
"Díky za pokec" mrkla jsem na ní a odešla. Jen co jsem uvidla dům, vzdychla jsem znova. Vůbec jsem neměla náladu tam jít. Vzala jsem si starou židli na verandě a na chvilku si na ní sedla. Koukala jsem na měsíc, jak se kolem něj honí mraky a dýchala čerstvý vzduch. Asi bych takhle zůstala až do rána, kdyby mě nevyrušilo světlo, co se na verandě rozsvítilo. Po chvilce se otevřely dveře a ven vyšel Zack oblíkající si bundu. Vůbec si mě nevšiml. Přemejšlela jsem, jestli se mám ozvat nebo ne. Kam vůbec jde? Hledat mě? Jestli jo, tak s tímhle nulovým postřehem mě nenajde.
"Kam se chystáš?" otevřela jsem pusu akorát ve chvíli, kdy Zack stoupl na první schod. Při mých slovech se zapotácel a málem spadl.
"Ehm… Ty jsi celou dobu tady?" podrbal se na hlavě.
"Ne. Tady na verandě jsem chvilku" řekla jsem a zvedla se ze židle.
"Proč jsi mi neřekla, že jdeš pryč? Co kdyby-…"
"Kdyby co?! Já myslím, že ti může monetálně bejt jedno, kam jdu a nejdu" zamračila jsem se na něho.
"Pořád spolu sdílíme jednu postel, tak mám právo vědět, jestli někam jdeš. Co kdyby se ti něco stalo?!" dopověděl předešlou otázku.
"Dík, že o mě máš starost. Ale neboj, sdílet postel s tebou už brzo nebudu" řekla jsem.
"Jak to myslíš?! Doufám, že mluvíš o tom, že jdeme do ShinRy…" nechápavě se na mě podíval. Já jsem uhla pohledem. "Takže jsme se na sebe naštvali. Já jsem ti řekl to, co jsem neměl, protože jsi mě naštvala a tím jsem naštval tebe. Tak fajn… Já tě do ničeho nutit nebudu. Je to čistě na tobě, jak se rozhodneš. Já jsem se už rozhodl" řekl Zack. Čekala jsem, že odejde a práskne za sebou dveřma, ale pořád stál na těch schodech a koukal na mě.
"Já se v sobě už nevyznám. Už nechci, aby to takhle dál chodilo. Jak jsem řekla, nechci ti ublížit. Tak bude asi nejlepší, když budu na chvíli sama" promluvila jsem po chvilce ticha.
"Nechceš mi ublížit? Ale vždyť mi ubližuješ celou dobu tím tvým nesmyslným chováním. A jestli mě hodláš opustit, tak to bude asi podpásovka" řekl Zack a stoupl si zpátky na verandu. "Kdy už se konečně začneš chovat dospěle?" zeptal se mě a já vykulila oči.
"Co prosím?"
"Kdy už se konečně začneš chovat dospěle?!" zopakoval mi. Tohle mi řekl Seiji, když jsme sem přijeli…
"Už to mám! Hned jsem zpátky" křikla jsem radostně a vběhla do domu. Vyběhla jsem schody a vlítla ke Cloudovi do pokoje. Ten se prudce zvedl z postele.
"Polly?!" kulil na mě oči.
"Víš co?! Víš co! Jdi si oblbovat někoho jinýho ty blbečku!" křičela jsem na něj.
"Co blbneš?! Hráblo ti?!" nechápavě na mě koukal.
"Ne, mně teda rozhodně ne. Nikdy nebudu chtít nikoho jinýho než Zacka! Možná ještě Seijiho, ale tebe rozhodně ne. Ty parchante!" řekla jsem zhnuseně a vrazila mu facku, až spadl zpátky na postel. Napřáhla jsem ruku, že mu dám ještě pěstí, ale Zack mě zastavil dřív, než jsem mohla udeřit.
"Nech ho bejt…" řekl neutrálně. Povolila jsem stisk a Zack mě pustil. Pak jsem se zamračila na Clouda a odešla. Šla jsem zpátky ven, kde jsem si sedla na zasněžený schody a schovala hlavu do klína. Po chvilce za mnou přišel Zack.
"Na" podal mi deku. Poposedla jsem si a dala si jí pod zadek.
"Měl jsi mě nechat. Měla jsem chuť mu jednu vrazit" řekla jsem. Na něho jsem se ani nepodívala. Zack si rozložil deku vedle mě a sedl si.
"Nechtěl jsem, aby sis zlomila ruku" řekl. Otočila jsem hlavu na něho. Usmíval se na mě.
"Už chci bejt pryč" řekla jsem. Zack se ke mně přisunul blíž a objal mě kolem pasu.
"Já vím" řekl prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 9. ledna 2012 v 19:39 | Reagovat

joooo! dočkala jsem se! už mě nebavilo to tu kontrolovat jako maniak! :D a co se týče kapitoly, není to blbost! :-) bylo to napínavý jako kšandy! :D beze srandy. už jsem se bála že Polls dá Zackovi fakt košem!

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 9. ledna 2012 v 22:20 | Reagovat

Jo jo, za tu dobu se omlouvám a jsem ráda, že to není kravina :D Mně to tak přišlo, když sem to psala :D

3 Kikki Kikki | Web | 10. ledna 2012 v 15:07 | Reagovat

možná ti to přijít může, ale není to tak.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama