Cloud zrovna procházel městem a užíval si sluníčka. V duchu ale věděl, kam ho nohy vedou. Sedl si na lavičku a zadíval se na prázdné místo mezi stánky. Je ještě moc brzo, pomyslel si. Sám nevěděl, jak dlouho tu seděl a kochal se okolím, ale jejího příchodu si nevšiml. Všiml si jí až teprve, když dávala čerstvě nařezané květiny do váz s vodou. Hrozně rád jí pozoroval. S květinami zacházela s takovou péčí. Jako by to byly její vlastní děti. Když dala poslední svazek květin do vázy, její oči spočinuly na Cloudovi. Jako každý den se na něho usmála. Ale v duchu ani nepomyslela na to, že na té lavičce sedí jen kvůli ní. Cloudovi se při jejím úsměvu rozbušilo srdce a oplatil jí úsměv. Už pár dní za ní chtěl jít, ale na to neměl dost odvahy. Postavit se do boje, to ano, ale oslovit holku… Povzdechl si. Byla tak veselá. Plná života. Smála by se mu, až by se před ní ztrapnil? Proč to nezkusit? Proč jí neoslovit? Než stačil dopřemýšlet, už se zvedal z lavičky a mířil k ní. Ale pár kroků od květin se zastavil. Co ho to napadlo? "Květinu?" usmívala se na něho, oči doširoka otevřené a upřené na něho. "Vlastně ne…" vydralo se mu z úst. Dívce poklesl úsměv. Cloud si to rozmyslel. "Nebo ano. Tu, kterou máte nejradši" řekl nejistě. Dívce se vrátil onen milý úsměv a podívala se na květiny. Vzala do ruky bílou lilii a podala mu jí. Když si jí Cloud bral, letmo se dotkl její ruky. Jejich pohledy se setkaly. Cloud chtěl znát její jméno. Aspoň její jméno. Nadechl se, že se představí. "Děkuju" bylo to jediné, co dokázal říct. "Je nádherná" podíval se na květinu. Dívka se znova usmála. Clouda z toho hřálo u srdce. Když se ulice začala hemžit lidmi, Cloud se odtamtud vypařil. Ani si nevšiml, že se dívka na něj dívala, dokud nezmizel za rohem. Když dorazil do svého pokoje v ShinŘe, okamžitě dal květinu do vody, aby neuvadla. Pak si sedl a chvíli se na ni díval. Vypadala přesně jako ta dívka. Někdo zaklepal na dveře. Pravděpodobně Zack. Vždycky se pro něj stavoval na snídani. "Dobré ranko. Zase ses byl provětrat?" vtáhl Zack čerstvý vzduch, který z Clouda ještě sálal. Cloud přikývl. Popadl ze stolku klíčky a chtěl jít. Ale Zack si všiml lilie. "Ty si už kupuješ i kytky?" pohlédl na Clouda překvapeně. "Líbí se mi" zamumlal Cloud a vyšel z pokoje. Zack nadzvedl obočí, ale dál na to nic neřekl. Ale u snídaně byl Cloud pořád duchem nepřítomný. Přemílal si v hlavě její hlas a přemýšlel, jestli by se s ní už konečně neměl seznámit. Byl přece voják, to zvládne. Zack si dobře všiml, že se s Cloudem něco děje, ale zatím nedokázal poznat, čím to je. Rozhodl se, že ho zítra ráno bude sledovat. Šel by s ním, ale nechtěl mu překazit jeho plány, ať už byly jakékoliv. Den se táhl jako smůla, ale konečně se dočkali večera, aby se mohli vyspat. Cloud nemohl nervozitou usnout. Pořád přemýšlel, co by té dívce tak řekl. A Zack nemohl usnout, protože přemýšlel o Cloudovi. Nastavil si budík, aby nezaspal a neprošvihl Clouda. Potom šel konečně spát. Cloud se ještě dlouho do noci díval na lilii a nakonec také usnul. Ráno, když se vzbudil, věděl, že ten den bude dobrý. Něžně pohladil květinu a potom odešel na každodenní procházku. Neměl ani tušení, že za ním vyrazil Zack. Dnes přišel později, dívka už měla květiny vystavené. Cloud stál chvilku opodál a přemýšlel, zda si má zase sednout na lavičku, nebo jestli má jít rovnou za dívkou. Srdce ho táhlo k dívce. Zack vše sledoval zpoza rohu, a když se ujistil, že ho zrak nešálí a že Cloud vyrazil za dívkou s květinami, nemohl tomu uvěřit. Prohlídl si jí. Byla tak krásná a plná života. Zack se už nedivil, proč Cloud každý den tak brzo vstává. Že ho to nenapadlo dřív. Ta květina. Cloud duchem nepřítomný… "A-Ahoj" pozdravil Cloud nesměle dívku. Podívala se na něho a oči se jí rozšířily. "Dobré ráno. Co květina?" zeptala se okamžitě. Clouda vyvádělo z míry, jak je klidná a bez problémů se s ním baví. Zřejmě na něho nemyslela, jako on. "Pořád celá" řekl Cloud a dívka se zvonivě zasmála. "Copak by neměla být celá?" "Nejsem zrovna dobrý v péči o květiny" přiznal se. "Každý je dobrý ve svém oboru. Já bych také nebyla dobrý voják" podívala se na jeho uniformu. Cloud se usmál. "C. Strife?" přečetla jeho jméno vyšité na náprsní kapsičce. "Cloud. Jsem Cloud" mírně se začervenal. "Já jsem Aerith" představila se mu dívka. Konečně. Konečně znal její jméno. "Máte krásné jméno" řekl Cloud a sklopil zrak. "Děkuji." Pak chvilku mlčeli. Cloud začal studovat kytky a přemýšlel, co říct dál. Zack se bavil více než dost, ale musel se vrátit. Musel být v ShinŘe dřív než Cloud, aby nepoznal, že byl pryč. Rozhodl se, že se ho na tu dívku ve správnou chvíli zeptá. "Chcete další květinu?" všimla si Aerith, že se dívá na květiny. Cloud se na ní podíval. "Ne. Vlastně jsem přišel za vámi" přiznal se. "Opravdu?" zeptala se překvapeně. Přemýšlela, z jakého důvodu by za ní chodil. "Ano. Víte… Chodím sem každý den." "Já vím" kývla Aerith. Cloud se začervenal. "Chodím se na vás dívat. Moc se mi líbí, jak zacházíte s těmi květinami a jak dobře mezi těmi barvami vypadáte. Jste jako oáza v poušti" spustil Cloud a pak se zarazil. Tak teď se opravdu ztrapnil. Aerith na něho koukala s vykulenýma očima. Potom se zase zvonivě usmála a sklopila zrak. Cloud se pokradmu ohlížel, jestli ho náhodou nikdo nezaslechl. "Tohle si myslíte?" promluvila po chvilce. Cloud se na ní otočil. "To je čistá pravda" odpověděl. Aerith se zbarvily tváře. "Chtěl bych vás někam pozvat" vyhrkl najednou. Aerith se usmála. "Dnes večer?" zeptala se. Cloud nečekal, že odpoví jinak než odmítnutím. "Ano." "Dobře. Sejdeme se tady?" zeptala se a Cloud přikývl. "Už musím jít" podíval se na hodinky. "Takže večer" usmála se Aerith na rozloučenou a dala mu do ruky jednu z čerstvých lilií. Cloud se jí hluboce podíval do očí. Pak odešel. Dnes ho Zack stihl už na chodbě. "Dneska ses vrátil déle" poznamenal Zack a podíval se na lilii, co Cloud držel v ruce. "Další?" nadzvedl obočí. Cloud se na lilii podíval a usmál se. "Vypadá jako ona" vypadlo Zackovi z úst, za která se hned chytil. "Cože?" byl Cloud šokovaný. "Omlouvám se. Nechtěl jsem tě sledovat, ale pořád mi hlavou vrtala ta kytka" přiznal se Zack. Cloud nevěděl, co na to říct. Odemkl dveře od pokoje a přidal lilii do skleničky s vodou. "Kdo je to?" nedalo to Zackovi. "Nevím. Prodává květiny." "To za ní jsi každý den chodil? Jak dlouho už to trvá?" vyzvídal. Cloud mu nechtěl nic říkat. Bylo mu to trapný. "Dnes jsme si spolu povídali poprvé" přiznal se a pádil do jídelny. "Jsem tvůj kámoš a chci vědět podrobnosti…" řekl Zack a Cloud se na něho zamračil. "Nechci, aby ses do nás pletl Zacku" odsekl. Bál se, že mu to Zack překazí. Na to ho znal moc dobře. Mrkne okem a má každou.
Večer se sešel s Aerith u své lavičky. Cloud nevěděl, kam by mohli jít, aby byli co nejvíc sami. Aerith ale věděla, kam jít, tak vyrazili na cestu. Celou dobu si povídali a Cloud se o ní chtěl dovědět co nejvíce. Aerith se moc líbil. Bylo to jako láska na první pohled. Když se Cloud vracel zpátky do ShinRy, pořád na ní musel myslet. Chodil za ní pořád každé ráno. Pomáhal jí s květinami. Byli jako dvě spřízněné duše. Jednou jí chtěl Cloud překvapit pozdě odpoledne, když už odcházela domů, ale jako by ho polili ledovou vodou. Nemohl uvěřit svým očím, co vidí. Aerith se vybavovala se Zackem. Cloud tam chtěl jít a zasáhnout dřív, než by se mohlo cokoliv stát, ale když vykročil, Zack najedou Aerith políbil. Cloudovi se zastavil dech. Nevěděl, jestli má začít brečet, nebo jestli má řvát vzteky. Nezmohl se v tu chvíli na nic. Jen tam tak stál, oči vytřeštěné na tu scénu. Aerith byla z toho polibku zaskočená. Se Zackem se vídala už déle, ale na polibek ještě nepomyslela. Zack měl tak měkké a jemné rty. Zack se v duchu vítězně smál, že ho neodmítla. Aerith ale bodalo u srdce. Myslela si, že jsou se Zackem přátelé, ne že to dopadne takhle. Dosud měla pocit, že vztah s Cloudem je ten pravý, ale teď si nebyl jistá. Nevěděla, jak se má rozhodnout. Zack jí přitahoval, ale Cloud jí rozuměl. Odtáhla se od Zacka, hledíc na zem. Zack jí chytil za bradu a přinutil ji podívat se mu do očí. Jenže Aerith padl do oka ten pohled za Zackovými zády. "Cloude…" vydechla nešťastně. "Cloude?" zopakoval Zack šokovaně a otočil se. Nechtěl, aby se to dověděl takhle. Nechtěl svému nejlepšímu příteli takhle ublížit. Cloud jakoby se najednou probudil z tranzu. Byl rozzuřený. Rozzuřený na Zacka. Nejradši by mu jednu vypálil. Ale potom se podíval do těch nevinných očí Aerith. Ale až tak nevinné už nebyly. Už ne. Zlobu vystřídal smutek. Proč mu to udělala? Cloud věnoval Aerith poslední pohled a pak se obrátil k odchodu. Čekal, že za ním bude chtít jít, ale Zack jí zastavil. Za to mu byl vděčný. Nechtěl by jí ublížit tím, co by jí řekl. V tu chvíli by si to sice zasloužila, ale měl ji moc rád. Jenže mu zlomila srdce. Cloudovi to ublížilo tak, že když se vrátil do ShinRy, sbalil si všechny svoje věci, které mohl a aniž by dal někomu vědět, vzal si svojí motorku a vyrazil odtamtud pryč. Aerith ještě chvilku plakala, co to Cloudovi způsobila a Zack se jí snažil utišit. Cloud byl pro něho jako bratr a když mu přebral Aerith, uvědomil si, co udělal a chtěl to napravit. Ale na to už bylo pozdě, protože Clouda už v ShinŘe nenašel…




To je krásné :)