Ráno jsem se vzbudila celkem brzo. Teda brzo na mě. Jinak jsem zřejmě měla už dávno vstávat, vzhledem k tomu, že jsem měla jet se Zackem do ShinRy. Ale Zack na tom byl podobně jako já. Vypadal jako mrtvola. Zřejmě si ani nedal budík…na co, že jo.
"Zacku?" zatřásla jsem s ním.
"Hm?" zabručel.
"Neměl bys už tak nějak vstávat?" zeptala jsem se.
"Ne… Ani ne…" řekl a převalil se na záda.
"Je pondělí… Práce…" připomněla jsem mu. Zack znovu zabručel.
"Prodlužuju si víkend" převalil se zpátky na bok a přikryl se až po uši.
"Vstávej! Nechci přijít pozdě už první den!"
"Rufus to pochopí…"
"U mě možná jo, ale ty si koleduješ o trest" vyhrožovala jsem mu.
"Co jsi? Angeal převlečený za holku?! Mluvíš jak moralista…" zamumlal.
"Jo, přesně tak. Tak už se zvedni z tý postele a začni něco dělat!" zamračila jsem se na kopec peřiny a pak šla do koupelny. Když jsem přišla zpátky, po provedené ranní hygieně, Zack nejevil známky života.
"Zacků" zaúpěla jsem a stáhla z něho peřinu. "Jestli chceš, přibalím ti jí do tašky, ale už zvedej ty svoje zvadlý šunky…" pleskla jsem ho po zadku.
"Chjo, jsi hrozná" zamračil se na mě, ale pak se už zvedl. Konečně.
"To je to tvoje sdílení jedné postele…" zaksichtila jsem se.
"Myslím, že bys mě otravovala, i kdybych byl na druhém konci domu… Proč nemůžu přes den spát a v noci makat…" stěžoval si.
"Protože kdyby to tak bylo, stěžoval by sis, proč nemůžeš přes den makat a v noci spát" setřela jsem ho a začala balit věci, co si nutně potřebuju vzít sebou. Zack se šel neochotně zkulturnit, a pak jsme mohli konečně vyrazit.
"Ani jsem si neuvědomila, že tady budeš týden sám" loučila jsem se se Seijim.
"No jo, nejdřív je tady plno a teď mě tady necháš samotného" zachmuřeně se na mě podíval.
"Předtím jsi tady byl taky sám…" připomněla jsem mu a objala ho na rozloučenou. "Kdyžtak zajdi do baru. Barmanka je fajn. Na pokec…" poradila jsem mu a pak už šla ven. Akorát začalo zase sněžit. Ach jo. To zase bude jízda. Br. Oklepala jsem se zimou. Pak nemám být nemocná. Zack nastartoval skútr a vybídl mě, abych za něj nasedla.
"Proč nemůžeme jet autem, nebo něčím, kde na tebe nesněží?!" shrnula jsem ze sedadla sníh a sedla si.
"Třeba ti dá Rufus osobní limuzínu" ušklíbl se Zack a pak jsme vyrazili.
-xxx-
"Už jsem myslela, že mě sem zase nepustí, jako posledně…" otáčela jsem se za vojáky u brány.
"Ale prosim tě… Co nevidět budeš mít vlastní průkaz a pak na ně můžeš třeba vyplazovat jazyk…" hodil si Zack tašky do jedné ruky a propletl si se mnou prsty.
"Ten jazyk jsem na ně vyplázla už teď, bez průkazu" doširoka jsem se usmála a podívala se vpřed. Uvědomila jsem si, že jakmile projdu těmi dveřmi, týden se nedostanu ven. Vzdychla jsem. Snad to nebude tak hrozný…
"Hele, nahoru budeš muset jet sama, já už to nějak nestíhám, musím se jít nahlásit" sdělil mi po chvilce Zack.
"Cože?! Vytřeštila jsem oči. "Přece mě v tom nenecháš…"
"Já vím, ale ty to zvládneš" usmál se na mě. "Poprvý jsi to zvládla na jedničku, pamatuješ?" připomněl mi tu takzvanou manželskou scénu přímo v kanclu šéfa. Vzdychla jsem.
"Tak ti fakt dík" zamračila jsem se na něho.
"Výtah je támhle" ukázal mi prstem směr, políbil mě na čelo a zdekoval se dřív, než bych na něj mohla začít vrčet. Chvilku jsem tam stála jako slepice ve výběhu a pak šla přivolat výtah.
"Ahoj" přišel ke mně nějaký svalnatec, vysmátý od ucha k uchu. Už jsem se nadechovala na pozdrav, ale on začal mluvit.
"Nováček? Tebe jsem tady ještě neviděl… No… Moc holek tu není, ale ty se asi vyznáš. V jaký skupině budeš? V první? Tebe bych typoval na první…" měřil si mě pohledem. Mezitím přijel výtah. "Už ti přidělili pokoj? Že jedeš nahoru… Chceš tady provýst?" nepřestával se usmívat a konečně mi dal prostor k mluvení.
"Já jedu za šéfem" začala jsem, ale než jsem stihla říct cokoliv dalšího, už zase mluvila ta skopová hlava.
"Za šéfem? Že by hnedka průser? Ale holka, ať už je to cokoliv, Rufus je dobrej chlap" mávl rukou.
"Já vím. Už jsem se s ním setkala. Nejsem tady jako voják…" řekla jsem už konečně. "Ale jako Rufusova asistentka…"
"Jo aha. Tak to sory. Asistentka? Co to obnáší? Nevim o tom, že by měl Rufus někdy nějakou asistentku" podrbal se na plešce a přemýšlel.
"To nevím ani já, co to obnáší. Ale zřejmě asi veškerou asistenci. Všechno, s čím bude potřebovat pomoct. Papírování a tak. A ani se mu nedivím, když má pod sebou takový jako jsi ty" našpulila jsem pusu. On si mojí narážky ale vůbec nevšiml.
"Jo takovou práci bych taky bral. Ale já se tělem i duší hodim spíš na toho ranaře" ukázal mi svoje bicáky.
"Jasně…" pronesla jsem lhostejně a pak se konečně ozvalo cink a otevřely se dveře výtahu.
"Hm, tak tady vystupuju. Ty jedeš až nahoru, co… Tak se měj a zase někdy" zamával mi a jen co se dveře zase zavřely, vydechla jsem úlevou. Doufám, že tady mají ještě větší blbce.
Nahoru jsem dojela úplně zdeprimovaná, že jsem už ani neměla čas na nervozitu. Na nic jsem nečekala a zaťukala na známé dveře. Ty se za chvilku otevřely.
"Už jsem si říkal, kde mám svojí asistentku, aby otevírala dveře" věnoval mi Rufus milý úsměv. Já jsem nehla ani brvou.
"Vždycky jsem si přála dělat dveřníka" pronesla jsem ironicky. Rufus se pousmál a pozval mě dovnitř.
"Promiň" omluvil se mi, když za náma zavřel.
"Ale dveřníka stejně dělat budu…" uhádla jsem a podívala se mu do obličeje.
"Nechám to tady předělat" slíbil mi. "Posaď se" ukázal mi na židli u stolu a sám se posadil na svojí. "Chci to tady rozdělit na mojí a tvojí kancelář. Nejdřív si tě ozkouším, to je jasné, ale důvěřuji ti, takže už jsem zajistil, aby se to tu pozítří začalo předělávat. Tvoje kancelář bude u dveří…" řekl a já našpulila pusu. "Ale ne, abys dělala dveřníka" pousmál se. "Budeš mít u dveří zabudovaný mikrofon a kameru, abys dovnitř mohla pouštět vhodné osoby. Samozřejmě nebude chybět tlačítko odemykání dveří, abys pořád nemusela vstávat…"
"Takže náplň mojí práce bude mít celej den přilepenej ksicht k monitoru, mačkání tlačítka a mluvení do mikrofonu jako v nějakým drivu "Ahoj, co si dáte…"? A já myslela, že po vašem boku to bude náročná práce" řekla jsem a klesla hloubš. Rufus se zasmál.
"Vidím, že se s tebou nudit nebudu. I když by si jiní mohli myslet, že jsi na mě drzá…"
"Což mě přivádí na myšlenku, proč jste si mě vůbec vybral a proč jste ke mně tak…tak…svolný."
"Není v tom nic osobního. Tedy trochu ano. Když jsem tě viděl tenkrát poprvé. Asistentku jsem potřeboval už dříve a ty jsi mi vnukla ten nápad. A pak tě v práci odmítli, tak jsem ti chtěl udělat laskavost. Tady už nebudeš dělat špinavou práci za pár šupů a navíc se budeš moct vídat s tvým Zackem. Tedy jen ve volném čase. V tom výjimku dělat nebudu. Bylo by to moc nápadné" zase se na mě usmál. Přinutila jsem se trochu pousmát. Jinak jsem ale byla celá nesvá.
"A když už jsme u toho…můj pokoj? Věci jsem zatím nechala u Zacka…" zeptala jsem se.
"Ach ano. Na to bych málem zapomněl. Tady nahoře byl jeden volný pokoj." Založila jsem si ruce na prsou. Jasně, určitě z něho někoho vykopnul…
"Opravdu byl prázdný, pokud myslíš na tohle" četl mi myšlenky. Já jsem jen pokrčila rameny.
"A uniforma?" zeptala jsem se po chvilce.
"Ale prosím. Copak jsme vojáci? Já také nemám uniformu. Stačí, když si opatříš nějaké formální oblečení. Blůzu a sukni, nebo něco takového…"
"Co prosím?! Sukni?!" vytřeštila jsem oči. "Tak do toho mě živou nedostanete!" Což mi připomnělo ten pitomej ples. Ach jo…
"Existuje i kalhotový kostým" opáčil hned. Že by ze mě měl nahnáno? Musela jsem se zase pousmát. S tímhle chlápkem si budu dobře rozumnět.
"Jasně. Prostě něco elegantního…" řekla jsem a vstala. "Můžu se jít zabydlet?" zeptala jsem se.
"Ano. Jistě. Až tě budu potřebovat, dám ti vědět" souhlasil Rufus. Už jsem se nadechovala, jak mi chce dát vědět, když přede mě dal zbrusu nový mobil a klíče od pokoje.
"Jasně" řekla jsem překvapeně, pokýval jsem mu hlavou a pak se zdejchla.




hmm.. Rufus se sympaťák! :D já chci další! já chci další! XD