close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 29.

6. února 2012 v 21:28 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Zacka jsem hledala snad celou věčnost. Měl zrovna rozcvičku, takže jsem asi deset minut přemýšlela, jestli za ním mám jít. Nakonec jsem se odhodlala a vkročila do terénu.
"Zacků?" zavolala jsem na něj potichu. Ale asi to nebylo dost potichu, protože všichni hned zbystřili.
"Hele holka!" ukázal na mě jeden prstem. Jako by v životě neviděl opačný pohlaví.
"Ehm… Co tady děláš?" přiběhl hned ke mně Zack a táhl mě stranou.
"Už mám pokoj, tak jsem myslela, že…"
"Jo jo. Tady máš klíčky, tak si pro to skoč do pokoje. Já teď nemůžu…"
"A kdy skončíš?" zeptala jsem se. Nechtělo se mi hledat jeho pokoj.
"No za půl hoďky je svačina, takže, když vydržíš…" podíval se na hodiny na zdi. Podívala jsem se tam taky.
"Tak dobře. Přijdeš mi to teda potom dát? Pokoj mám úplně nahoře… U kanclu Rufuse…" ukázala jsem rukou nahoru.
"Cože?! V kanclu Rufuse?!" vytřeštil na mě oči.
"Ne. U. Řekla jsem u jeho kanclu…" opravila jsem ho. Zack si oddychl.
"Tak fajn… Tak se uvidíme pak" letmo mě políbil.
"Radši jdi, ať nemáš problémy" prohrábla jsem mu vlasy a pak odešla. Ještě z chodby jsem zaslechla, jak se Zacka na mě vyptávají. Rozhodla jsem se jít se zatím podívat na svůj nový pokoj. Jenže zrovna když jsem strkala klíčky do zámku, začal mi vibrovat mobil. Vzdychla jsem a podívala se na displej. Rufus? Rufus se přidal pod jménem Rufus? Ne, že by to nebylo jasné, ale myslela jsem, že tam budu mít něco jako šéf… Ani jsem mu to nezvedla a otočila se ke dveřím kanceláře, na které jsem zaťukala.
"To bylo rychlé" otevřel mi hned.
"Zrovna jsem chtěla jít do pokoje…" pronesla jsem.
"Aha. No… Zrovna se ti dodělaly klíče od kanceláře a od areálu, tak jsem myslel…"
"…že bych si je mohla vyzvednout, je mi to jasný…" dořekla jsem za něho.
"Ano. Konec konců jsou to přeci jenom tvoje klíče. A ještě bych tě chtěl poprosit, aby sis šla zajistit průkaz. Zajistil bych ti ho sám, ale musí na něm být tvoje fotka" usmál se na mě.
"Jasně…" hodila jsem protáhlý ksicht. "A kdeže to mám hledat? Ty klíče a profi fotografa?" zeptala jsem se. Jen co mi to Rufus podrobně vysvětlil, vystřelila jsem odtamtud, abych byla co nejdřív v mém pokoji, než přijde Zack. Asi by na mě byl naštvaný, kdyby se plahočil až nahoru a já tam nebyla. Slíbili mi, že průkaz bude do chvilky hotový, tak jsem si šla zatím vyzvednout klíče a pak se vrátila zpět. Tady to vypadalo jako v obchoďáku. Vyrábění klíčů, průkazů, prodej vojenských věcí… Ještě by tady mohli mít šití dámských obleků na míru… Na průkazu jsem vypadala jako cvok z domova důchodců, ale asi nemá cenu si stěžovat. Když jsem lezla do výtahu, zase mi začal vibrovat mobil.
"Jsem tu teprve první den, pane!" nemohla jsem si odpustit.
"Já vím, já vím. Jen bych potřeboval, abys ještě vyzvedla svačinu, když už jsi dole" řeklo mi sluchátko a já měla sto chutí ten mobil rozmačkat. Uklidni se Polls, tu práci potřebuješ…
"Jistě…" řekla jsem nevrle a nechala si ve dveřích výtahu přiskřípnout nohu, aby se nezavřel. Za rohem jsem do někoho vrazila, až se mi rozlítly moje věci na všechny strany.
"Moc se omlou-…" nechala jsem zbytek viset ve vzduchu, když jsem se podívala tomu dotyčnému do očí. Okamžitě jsem uhnula pohledem.
"Mohl jsem čekat, že se tady setkáme…" řekla Cloud a začal sbírat moje věci.
"Nech to bejt. Já si to seberu. Běž radši na svačinu" odpálkovala jsem ho jako dítě na hřišti. Cloud ale mlčel a sbíral moje věci. Všimla jsem si, že se mu po tváři táhne šrám. Že bych mu to udělala já, tím jak jsem ho praštila? Zase tak dlouhý nehty nemám…
"Jestli se snažíš o usmíření, tak tímhle-…"
"Já vím" skočil mi do řeči. "A stejně si myslím, že mojí omluvu nechceš. Ani vlastně nevím, za co bych se ti měl omlouvat. Za to, že nejsem výjimka? Že tě mám rád stejně jako ostatní?"
"Ne. O tohle mi rozhodně nejde. Měj si rád, koho chceš. Ale neříkej o mně cokoliv, co by mě spojovalo s courou!" vytrhla jsem mu věci z ruky a prošla kolem něj. Chytil mě za ruku.
"Já…" nadechl se.
"Cloude!" vydechl překvapeně Zack. Cloud pustil mojí ruku jako by dostal elektrickou ránu.
"To je v pohodě, zrovna jsem odcházela…" řekla jsem a poodstoupila od Clouda. "Jdeš se mnou?" zeptala jsem se Zacka.
"Jo…" řekl a podezřívavě si nás měřil. Krátce jsem se na Clouda podívala a pak jsme ho tam nechali.
"Co to bylo?" zeptal se mě Zack a otáčel se za ním.
"Ale nic. Toho si nevšímej" mávla jsem rukou. Zack se na mě zamračil. "Vážně. Nic se neděje" řekla jsem vážně a podívala jsem se mu do očí. Zack to pochopil tak, že mi může věřit.
"Kam vlastně jdeš?" zeptal se mě po chvilce.
"Do jídelny… Asi… Mně a Rufusovi pro svačinu" řekla jsem a Zack zakroutil očima.
"Jo jasně. Do jídelny určitě" přikývl. "Tak já se tam rovnou nasvačím a pak přijdu. I s věcmi jo?" usmál se na mě.
"Fajn" řekla jsem. "Asi zažádám o ještě jedny klíče od mýho pokoje, ať tam máš volný přístup" povytáhla jsem koutky.
"To zní jako dobrej nápad" stiskl mi Zack ruku a dovedl mě k pultu se svačinami. Vyžádala jsem si svačinu pro Rufuse, což obsahovalo jednou tak velkou porci, než měli ostatní a pak jsem vzala jednu pro sebe.
"Tak já jdu. Kdybych nebyla v pokoji, víš, kde mě najdeš" políbila jsem ho na tvář a pak odešla. Když jsem vyjela nahoru, uvědomila jsem si, že už nemusím klepat. Strčila jsem zbrusu nové klíče do zámku a jednoduše odemkla.
"Tak jsem tady" řekla jsem s plnou náručí věcí. Rufus odtrhl oči od nějakých papírů a usmál se na mě.
"Příště si vyžádej vozík. Bude to jednodušší" řekl. Dík za radu. Kolik takových si ještě vyslechnu?
"Jistě" řekla jsem. Už po několikáté.
"Budeš mi vždycky odpovídat jistě?"
"Ehm… Jistě?" dementně jsem se zakřenila.
"Rychle sis přivykla slušnosti k nadřízenému" řekl poněkud zklamaně.
"Co jiného jste očekával? Žerty stranou, práce volá. A navíc zrovna nemám moc náladu na žertování" řekla jsem sklesle.
"Jistě, chápu" vzal si ode mě tác. Chvilku jsem tam jen tak nehybně stála.
"Ehm… Tak já půjdu…" řekla jsem po chvilce. "Najím se u sebe v pokoji…"
"Nechceš se najíst tady, když už? Stejně jdu jíst taky…" nabídl mi.
"Ani ne, díky" řekla jsem, což Rufuse trochu zarazilo. "Ehm… Má sem přijít Zack, tak ho nechci propásnout jídlem s vámi" řekla jsem na obranu.
"Jistě" přikývl Rufus na srozuměnou.
"Ha, a pak kdo říká jistě" uculila jsem se a otočila se k odchodu.
"Polly?" oslovil mě.
"Ano?
"A děkuju. Zatím si vedeš na výbornou" věnoval mi milý úsměv. Já jsem jenom pokývla hlavou a pak odešla. Konečně se můžu podívat na tu svojí klícku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 7. února 2012 v 15:39 | Reagovat

super... Copak to chtěl asi Cloud říct? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama