Odemkla jsem dveře od pokoje a pootevřela je. Viděla jsem ale jenom tmu. Otevřela jsem dokořán. Tma jako v pytli.
"To mi snad přidělil kumbál?" nemohla jsem si odpustit. Hmatala jsem po zdi, jestli někde nenajdu vypínač.
"Páni" řekla jsem zaraženě, když jsem konečně rozsvítila. Rozhlídla jsem se po pokoji. Vlevo byl stolek s gaučem a na straně dveře. A vpravo byla postel s nočním stolkem. A kde je skříň? Na to, jak je ten pokoj docela velký… Vešla jsem dovnitř a zabouchla za sebou dveře. Jídlo jsem položila na stolek a rozhrnula těžké závěsy, co visely od jedné strany po druhou. Ukázal se mi výhled na celý areál. Zhasla jsem světlo a šla se podívat, co je za těmi dalšími dveřmi. Patrně koupelna. A díky bohu taky že jo. A v koupelně jsem našla onu skříň. No skříň… Spíš malou komodu. Ale na moje věci stačí. Akorát si budu muset pořídit nějaké háčky na ručníky. A kelímek na kartáček… A spoustu dalších věcí, jak tak koukám. Hlavně to tady bude chtít asi uklidit. Abych náhodou něco nechytila. Takže potřebuju propustku na nákupy. Pochybuju, že bych všechno sehnala tady. Třeba dámský kalhotový kostým nikoliv. Sedla jsem si na gauč, dala si nohy na stůl a konečně se pustila do jídla. A taky to bude chtít odpadkový koš, zjistila jsem, když jsem chtěla vyhodit zbytky… Někdo zaťukal na dveře. Zack…
"Právě včas" řekla jsem a šla otevřít. "Kuk" bafla jsem, jen co jsem rozrazila dveře. Ale za dveřmi nestál Zack, nýbrž překvapený Rufus se zdviženým obočím.
"Eh… Pardon, myslela jsem, že už přišel Zack…" zrudla jsem.
"To mi došlo. Jen jsem se přišel podívat, jestli je zde vše v pořádku a také jsem ti přišel říct, že bychom po obědě začali s tvojí prací. Do té doby ti dávám volno" řekl a rozhlédl se po pokoji.
"Dobře. Ale nemohli bysme s tím začít později? Chtěla jsem vás poprosit o delší volno, abych si mohla zajet do města pro nezbytné věci, jako například nějaké to oblečení do práce, věci na úklid pokoje a další nezbytnosti pro život tady" zkřivila jsem obličej. "Myslím, že oběd stejně vynechám. Ta svačina mě docela zasytila… Takže kdybych přišla tak…no…řekněme o hodinku později?" navrhla jsem a čekala na jeho odpověď. Rufus byl docela dlouho zticha, tak jsem začala být nervózní, že jeho odpověď bude negativní.
"Dobrá tedy. Ale jen proto, že jsi tu první den a je pondělí. Ještě ke všemu… Jinak to nebude na tvém denním režimu, tyto výjimky. Platí?"
"Jistě, pane. Moc vám děkuju. Nebude to trvat dlouho, slibuji" olízla jsem si dva prsty a vztyčila je na čestnost. Rufus se jen pousmál.
"Až budeš chtít odjet, přijď se mi ohlásit" řekl. Ani nečekal na odpověď a odešel do své kanceláře. Chtěla jsem akorát zalézt do pokoje, když jsem slyšela, jak se otevřely dveře výtahu. Čekala jsem, že to bude Zack.
"Tý jo, to mě tady celou dobu vyhlížíš?" vykulil překvapeně oči.
"No jasně… Byl za mnou Rufus a pak jsem uslyšela dveře od výtahu…" řekla jsem popravdě.
"Ále. Nemusíš mi lhát. Mně je jasný, žes tady na mě čekala. Rufus totiž nikdy nevychází ze svojí kanceláře. Kromě obchůzek jednou za uherák. To bys měla pro příště vědět" prošel kolem mě Zack, aniž by mě třeba políbil. Já jsem zůstala vykolejená stát mezi dveřma.
"Ale já…" chtěla jsem se obhájit, ale Zack zvedl obočí. Stejně by mi to zřejmě nevěřil… "Opravdu nikdy nevychází?" zahrála jsem to do autu.
"Nikdy."
"Jak to víš? A proč?"
"Nepotřebuje to. Je to přece Rufus ShinRa…" mávl rukou Zack, jako by jeho jméno říkalo vše. Ale mýlil se. Leda by měl Rufus klona. Budu se ho na to muset potom zeptat. Zack mezitím začal probírat můj pokoj. Rozhodně byl větší a útulnější, než ten jeho.
"Za chvilku vyrážím do města. Potřebuju si dokoupit pár věcí…" oznámila jsem mu po chvilce.
"Cože? Můžu jet s tebou?" prosil. Vzdychla jsem.
"Ne, že bych nechtěla, ale jsi v práci, Zacku" pohladila jsem ho po tváři.
"To ty taky. Na to nezapomeň."
"Ale já jsem tady poprvý a navíc to potřebuju. Rufus to dovolil" řekla jsem.
"Tak by mohl dovolit i tohle…"
"Zacku… Už tak se cítím divně. Nechci ho ještě žádat o tyhle laskavosti."
"Jaký laskavosti?! Jsem snad tvůj kluk ne?"
"No právě" zakroutila jsem očima. Zack se zamračil.
"Hele a co to vlastně mělo bejt prve s Cloudem, tam dole?!" obrátil najednou.
"Vůbec nic, jestli si něco myslíš!" zamračila jsem se taky, sebrala mu z ruky mojí tašku a hodila jí do koupelny ke komodě.
"To bys nebyla tak rozčílená, že se ptám…"
"Jo, jsem rozčílená, že se ptáš. Podezříváš mě a já nevím proč. Víš moc dobře, že s Cloudem nechci mít nic společného! Jestli ti o něco jde, zeptej se Clouda" řekla jsem naštvaně a táhla ho z mého pokoje.
"Hej, co blbneš?"
"Odcházím…" odsekla jsem a zamkla pokoj.
"Tak promiň…"
"Neomlouvej se. Mně to je fuk" řekla jsem a strkala klíč do dveří od kanceláře.
"Polls" oslovil mě Zack. Podívala jsem se mu do očí. "Já ti věřím, ale… Cloud se choval divně, když jsem přišel… Jakoby…"
"Nic se nestalo. A jestli se podle tebe Cloud choval divně, pak jdi za ním, já s ním mozek nesdílím" řekla jsem a otevřela dveře. Zack se podíval na Rufuse. Ten vzhlédl od papírů a zvedl obočí. "Musím jít" řekla jsem, letmo Zacka políbila a pak za ním zavřela dveře. V duchu jsem si oddychla a pak se podívala na Rufuse.
"Neptejte se…" řekla jsem radši.
"Vždyť nic neříkám" pousmál se Rufus.
"Kdybych mohla, hned si s váma vyměním ten poklidný život" řekla jsem a kecla si na židli.
"Myslíš, že mám klidný život?"
"Ale prosím vás. To jde přece i vidět. A hlavně nelítáte v problémech opačného pohlaví…" zakroutila jsem očima.
"Vojáci jsou impulzivní. Musíš se k nim chovat jako k dětem. Přísný režim a volnočasově aktivity. Jako na škole" sdělil mi Rufus.
"Ale to není tím, že jsou vojáci…"
"Jsou?" tázavě se na mě podíval. "Já myslel, že mluvíš o Zackovi…"
"A o Cloudovi…" vzdychla jsem.
"To je to, co tě trápí? Věnuješ se i jemu?" zajímal se Rufus.
"Ne, to ne. Ale Zack si myslí, že ano. Cloud… On… Proč o tom vůbec s váma mluvím. Přišla jsem vám jenom říct, že odcházím" zase jsem vstala.
"Dobře. Tady máš firemní kreditní kartu a venku na tebe bude čekat auto. Koji tě zaveze, kam budeš chtít" podával mi kartu. Já na něj zůstala civět.
"Ale…"
"Jdeš si přece nakoupit věci sem, ne? Firma ti to proplatí" řekl klidně.
"Proč jste takový? Jste jako Santa Claus v obleku. Akorát hezčí…" řekla jsem a vzala si od něj kreditku.
"Jestli máme být partneři, chce to zajistit dobrý dojem" usmál se na mě.
"Jo, takže si mě chcete jednoduše koupit. To jste mohl říct rovnou, já jsem totiž většinou zadarmo" protáhla jsem obličej.
"Když o sobě budeš pořád pochybovat, zadarmo zůstaneš…" řekl a já se zamračila.
"Jasně…" odfrkla jsem a otočila se k odchodu. Pak jsem si ještě vzpomněla na to vycházení. "Proč prej odtud nikdy nevycházíte?" zeptala jsem se.
"Vše, co potřebuji, mám zde" rozhodil rukama.
"Ale dneska jste to porušil…"
"To proto, že jsi tady nebyla" setřel mě. Zakroutila jsem očima.
"Tak fajn. Na další stěry už nemám štít, takže odcházím" zamávala jsem mu a odešla.




I took 1 st <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> when I was not very old and this helped my business very much. However, I need the sba loan once more time.