close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 32.

17. února 2012 v 18:27 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Tak konečně :D

Moc jsem si nepamatovala, který pokoj je Zacka, ale věděla jsem, že je v přízemí. Takže když jsem tam dojela, zeptala jsem se té strašně "příjemné" recepční, které číslo pokoje patří Zackovi. Vteřinu zapátrala v počítači, pak mi odpověděla a zase se dál věnovala té svojí práci. Já jsem nemeškala a šla za ním. Nebyla jsem si sice jistá, jestli tam Zack bude, ale chtěla jsem ho vidět. Zaťukala jsem na dveře, ale nikdo mi neotvíral. Už jsem chtěla odejít, když mi něco říkalo, že mám přece jenom vzít za kliku. Dveře byly odemčené, a když jsem vešla dovnitř, hned jsem uslyšela proud vody. Zřejmě se koupe. Usmála jsem se a zavřela dveře. Potichu jsem pootevřela dveře do koupelny. Zack byl ve sprše, takže si mě nemohl všimnout. Proplížila jsem se až ke skleněným dveřím sprcháče.
"Ehm, ehm" odkašlala jsem si a nalepila se na sklo. Zack se lekl a chtěl na mě zaútočit. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, ležela jsem na zemi zavalená nahým Zackem.
"Polls" rozevřel doširoka oči a pak mě políbil. "Co tady děláš?" zeptal se mě potom.
"Kromě toho, že jsem se nedobrovolně namočila, jsem tě chtěla vidět. Dneska už nic na práci nemám… Teda když nepočítám to, že si musím douklidit pokoj…" podotkla jsem.
"To je bezva, protože já už dneska taky nic nemám. Takže klidně můžeme ten zbytek dne strávit spolu" zajiskřilo mu v očích.
"To bysme mohli. Ale takhle doufám ne" uhla jsem pohledem k jeho tělu. Zack se pousmál.
"A třeba jo" začal mě líbat na krku.
"Zacků… Tohle není moc pohodlný…" rozhlídla jsem se po podlaze. "A navíc máš ještě na sobě pěnu" dodala jsem.
"Tak to jsem namydlenej" vytáhl nás na nohy. Já jsem zakroutila očima a vzdychla. "Dobře, dobře. Jdu se opláchnout. Ale ne, že mi zmizíš" zamračil se na mě.
"Takhle?" podívala jsem se na sebe a shrnula z trika pěnu.
"A nechceš se ke mně přidat?" povytáhl Zack obočí.
"Myslím, že to nechám na večer… Ale nechtěl by sis někam potom vyrazit? Třeba do kavárničky na oříškový kapučíno?" mrkla jsem na něho.
"Já myslel, že chceš být se mnou… O samotě…" udělal na mě psí oči.
"Do večera času dost… A dělej" popohnala jsem ho, vzala si ručník a odešla z koupelny. Zack byl za chvilinku hotový.
"A co kdybysme zůstali tady v ShinŘe? Kafe si můžeme dát tady. Mně se upřímně ven nechce, kde jsem teď musel odhazovat půlku města" přemlouval mě hned.
"Chudáčku malej" podrbala jsem ho na hlavě.
"Tak si to se mnou vyměň. Já klidně budu dělat osobní asistentku" našpulil Zack pusu. Letmo jsem ho políbila.
"Ty se Rufusovi určitě nelíbíš tak, jako já" vyplázla jsem na něho potom jazyk.
"Ts. Já se líbím každýmu" řekl Zack povýšenecky. Praštila jsem ho do břicha. "Tak co, zajdem na to kafčo?" zeptal se mě potom. Přikývla jsem. "A potom bysme se mohli vrátit sem a…" spiklenecky se na mě podíval.
"To si ještě rozmyslím" napodobila jsem jeho povýšenost. Zack se zasmál a potom jsme vyrazili do jídelny. Bylo tam pár vojáků, kteří taky něco popíjeli a povídali si mezi sebou nebo si četli. Jakmile jsme se smíchem vešli, všichni se na nás hned otočili.
"Myslím, že jim tady tak trochu budeme narušovat klid" naklonila jsem se k Zackovi. Ten jenom mávl rukou a šel nám objednat kafe. Já jsem si zatím sedla ke stolu a rozhlížela se po jídelně. Bála jsem se, abych tady nepotkala Clouda.
"Na co tak koukáš?" zeptal se mě Zack a položil přede mě zákusek.
"Jen tak… Tos nemusel" řekla jsem. Zack se jenom pousmál. Pak jsme si povídali, co jsme dneska všechno dělali, o Rufusovi a tak všemožně. O Cloudovi nepadlo naštěstí ani slovo. Zack mě krmil zákuskem a vždycky jsme se něčemu začali smát a všichni po nás házeli vražedný pohledy. Pak jsem uviděla, jak do jídelny vešel Cloud… Hned jsem odvrátila pohled. Zack si toho všiml a otočil se. Cloud zvedl ruku na pozdrav a Zack mu to oplatil. Já jsem studovala drobky na talíři. Hlavně ať nejde sem.
"Neboj, už odešel…" oznámil mi Zack. Podívala jsem se k východu. Cloud tam nebyl. "Myslíš, že se někdy usmíříte?"
"Zatím ho k sobě pustit nechci…"
"Třeba to dopadne jako se Seijim" pousmál se Zack.
"Ale byl bys radši, kdyby se ode mě držel dál…" dodala jsem za něho. Zack sklopil oči. "Nebo abych se od něj držela dál já?!" zamračila jsem se.
"Já ti důvěřuju… Miluješ mě viď…" podíval se mi do očí.
"Navždy" přikývla jsem. Zack mi stiskl ruku. Pak začala v jídelně vyzvánět melodie mýho mobilu. Vzdychla jsem a vytáhla ho z kapsy.
"Ano?" promluvila jsem. Zack mi pustil ruku a zabořil se do židle. "Hned tam budu" řekla jsem a provinile se podívala na Zacka. "Rufus…" řekla jsem, jako by to měla být omluva.
"Mně je to jasný… Tak běž, ať nemá kecy…" řekl a já se zvedla.
"Můžeš jít se mnou. Dám ti klíčky od mýho pokoje. Můžeš tam na mě počkat…" navrhla jsem. Zack se pousmál.
"Tak fajn" řekl a neochotně se zvedl. Ve výtahu se pořád tak pousmíval.
"Co je?" nedalo mi to už.
"Ale to já jen tak. Když jsme tudy jeli poprvý…" připomněl mi Zack. Trochu jsem se začervenala.
"Jo, na ty výrazy si pamatuju" řekla jsem. Zack se zasmál.
"Kéž by se zastavil a už se nikdy nerozjel" řekl a přitiskl mě ke zdi.
"To bysme tady asi umřeli" podotkla jsem a Zack mě hluboce políbil. Odtrhla jsem se, abych mohla popadnout dech.
"Moc tě chci…" pošeptal mi, jako by to tady mohl někdo slyšet. Výtah cinkl.
"Počkej u mě" vrazila jsem mu do ruky klíčky. Zack mě ještě jednou políbil, než jsem odemkla kancelář. Sladce jsem se na něho usmála a otevřela dveře. Úsměv zmizel a vystřídal ho šok.
"Někdo umřel?" naklonila jsem se přes bandu lidí v černém obleku, abych viděla na Rufuse. Kluk s ohnivými vlasy se začal smát.
"Tak tohle je hodně povedenej fór, ale urazila jsi mojí image" řekl a všichni se na něho vražedně podívali. Já jsem nechápala.
"Chci tě s nimi seznámit, protože s nimi se uvidíš často. Jsou to moji nejdůvěrnější pracovníci. Turks, abych upřesnil" řekl Rufus. Já jsem za sebou zavřela a šla k Rufusovi. "Tohle je Reno, Rude, Tseng a Elena" představil mi je. Já jsem mávla na pozdrav a představila se taky. Všichni pokývli hlavou. "Jim budeš hlásit jakékoliv závady v ShinŘe. Oni se o to už postarají."
"Závady?" obrátila jsem se k němu.
"No jasně. Cokoliv. Když se něco stane nebo nestane. Voják neuposlechl rozkaz nebo udělal lumpárnu…" promluvil ten s ohnivými vlasy…Reno zřejmě….a všichni se na něho zase vražedně podívali.
"Jasně" řekla jsem nejistě, kdyby se na mě náhodou taky vražedně podívali.
"Ale pane, jak máme vědět, že jí můžeme věřit?" ozvala se Elena. Tak s touhle asi kamarádka nebudu.
"Jestli věříš mně, Eleno, věříš i jí" odpověděl jí Rufus a Elena se na mě zamračila.
"Fajn" řekla a bez dalšího slova se otočila k odchodu. Tseng a Rude jí následovali. To jako můžou jen tak odejít?
"Reno!" zavolal ho Rude.
"Hele holka, tohle bude v poho. Časem si zvyknou. Podívej se na mě, taky si zvykli…" vzal mě Reno kolem ramen a zářivě se usmál.
"Tak tos mi to fakt objasnil…" nadzvedla jsem obočí. Reno se nepřestal usmívat, jako by řekl nějakou extra moudrost. Pak ho čapli a odtáhli pryč. Já jsem zůstala nechápavě zírat na Rufuse.
"Tak to by asi bylo vše" řekl, jakoby nic.
"Jasně…" podotkla jsem. "Tak zítra…" řekla jsem a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 18. února 2012 v 13:21 | Reagovat

Jo. dočkala jsem se! :D hmm.. nahej zack:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama