Za tu chvilku jsem zapomněla, že u mě v pokoji je Zack a došlo mi to, až když mě držel v objetí.
"Moc dlouho jsi tam nebyla" hladil mě po zádech.
"Tím líp ne" řekla jsem a Zackovi zajiskřilo v očích. Položil mě na postel a začal líbat. Vysvlíkla jsem ho z trička a hltala jeho tělo. Zack mě napodobil a odhodil moje tílko do neznáma. Než jsem se nadála, byli jsme jenom ve spodním prádle. Zackovy ruce zkoumaly každou křivku mého těla. Úplně jsem si to užívala. Nemohla jsem se Zacka nabažit. A když jsme byli zrovna v tom nejlepším, zdálo se mi, že někdo klepal.
"Slyšel jsi to?" zeptala jsem se Zacka.
"Co?" nastražil uši.
"Někdo klepal…" podotkla jsem.
"Jestli to chceš skončit, tak já přestanu" řekl a trochu se ode mě odtáhl.
"Ne, to ne. Ale vážně se mi zdálo, že…" nedořekla jsem, protože se znova ozvalo klepání. Zack vzdychl, zabalil se do deky a šel otevřít. Chtěla jsem ho zarazit, protože jsem nevěděla, kdo za nimi je. A to dotyčný pravidlo jsem už znala.
"Eleno?!" vykulil Zack oči. Elena? Zalapala jsem po dechu. Nemá mě ráda. Práskne mě.
"Eh… Ty tu nemáš co dělat!" zůstala na něho civět, ale pak se zamračila. Snažila se nedívat se na jeho tělo. Zack chtěl něco namítnout, ale já jsem ho odstrčila stranou.
"Eleno!" věnovala jsem jí kamenný pohled.
"Tady máš potřebný dokumenty pro tvoje zápisy, Nakai" řekla chladně a vrazila mi do ruky arch papírů.
"Jaks mi to řekla?!" zamračila jsem se.
"Přeju příjemnej zbytek večera" odsekla, pak věnovala jediný pohled Zackovi a odešla. Zack za mě zabouchl dveře. Já jsem tam jen tak stála a zírala do prázdna. Pak jsem se podívala na ty papíry a hodila je na stůl.
"Co znamená Nakai?" zeptal se Zack. Podívala jsem se na něho, ale neodpověděla. "Ty to víš, viď… Víš, co to znamená…" prohlédl mě.
"Neznamená to vůbec nic" řekla jsem. "Už ne…" vydechla jsem. Zack vycítil, že se něco děje a objal mě. Ovinula jsem kolem něho ruce a nechala se hladit po vlasech. Chtěla jsem, aby tady se mnou zůstal, ale měl by problémy. Tak jsme se ještě chvilku mazlili a pak se rozloučili. Šla jsem se vykoupat a rovnou spát, protože jsem už na nic neměla náladu. V posteli jsem ještě nad vším přemýšlela. Že se vždycky ty dobré chvilky musí zkazit.
Ráno jsem se vzbudila celkem brzo. Vlastně jsem skoro nespala. Na snídani bylo ještě brzo, tak jsem dala do pucu celý můj pokoj. Pak jsem se dala dohromady já. Přemýšlela jsem, jestli se mám oblíknout rovnou do práce nebo ještě ne. Chvilku jsem koukala na široké kalhoty, košili s krátkými nabíranými rukávy a vestičku s velkými černými knoflíky ze stejného materiálu jako kalhoty. Pak jsem se rozhodla pro. Vlasy jsem si učesala do neposlušného ohonu s patkou, a když jsem se sebou byla aspoň trochu spokojená, šla jsem na snídani. Ve výtahu se ke mně o dvě patra níž přidal Reno.
"Zdravim…" zahuhlal unaveně a ani se na mě nepodíval.
"Ahoj" pozdravila jsem ho. Pak se na mě teprve podíval.
"Páni…" vydechl a prohlídl si mě od hlavy až k patě.
"Nic neříkej" řekla jsem zachmuřeně.
"Vypadáš v tom skvěle…" řekl užasle. Já jsem ho probodla pohledem, ať už nic neříká. "Kam v tom razíš? Na pohřeb?" zasmál se. Ha, jak vtipné.
"Ne. Na snídani…" řekla jsem. "A až pak na pohřeb…" dodala jsem. Renovi sklaplo.
"To jako fakt?" nepochopil to.
"Jen v případě, že tě teď tady něčím přetáhnu a ty to bohužel nepřežiješ…" odpověděla jsem. Reno se znovu zasmál.
"Dobrej stěr. My si budeme rozumět holka" bouchl mě do ramene. "Můžu se nasnídat s tebou?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny.
"Pro mě za mě." V jídelně skoro nikdo nebyl. Všichni pravděpodobně ještě spali. Přemýšlela jsem, jestli mám potom vzít snídani Rufusovi. Chtěla jsem se na to zeptat Rena, ale akorát by zase rejpal. V klidu jsme se nasnídali a povídali si. Reno se mi snažil říct všechno o chodu ShinRy a o všech možných drbech. Jakmile začal mluvit o Zackovi, zbystřila jsem. Zřejmě nevěděl, že spolu chodíme.
"A počkej, až se poznáš s tím frajírkem Zackem Fairem. Hlavně se nenech zmást. Budeš si myslet, že ho strašně zajímáš, ale omyl holka. Moc holek tady nemáme, to ne. Ale najde se možná tak jedna, co ho nikdy nechtěla. Ani možná ne." Chtěla jsem se normálně začít smát, ale držela jsem se a čekala, co z něho ještě vypadne.
"Ale teď je poslední dobo nějakej divnej. Dřív ho holky fakt zajímaly a flirtoval s nima klidně přede všema. Ale teď… Že by ho nějaká klofla?" pokrčil rameny a já si musela do pusy narvat zbytek bagety, abych se nezačala smát.
"Ale, ale…" ozvalo se opodál. Oba jsme se otočili.
"Hele, Elenin kamenný výraz nás přišel pozdravit. Už jsem si říkal, že mi po ránu něco chybí…"
"Sklapni Reno" utnula ho. Já jsem se modlila k Bohu, ať odejde. Ta holka mi neseděla.
"Jasně jasně. Ale víš co, běž si svojí ranní náladu vybít na někom jiném" řekl lhostejně Reno, jako by mu bylo putna, že se na něj za chvíli asi vrhne.
"Včera jsi mě tak zaskočila, že jsem ti zapomněla říct, ať se stavíš u Rufuse, Nakai" podívala se na mě.
"To mám taky v plánu. Přece jenom jsem jeho asistentka. A byla bych ráda, kdybys mi tak neříkala" ušklíbla jsem se.
"Hele Eleno, tvůj idol přichází, tak co kdyby ses zdekovala?" ukázal Reno prstem ke vchodu do jídelny, který se začal plnit ospalými vojáky. Elena se ho snažila probodnout pohledem.
"Idol?" nadzvedla jsem obočí.
"No víš jak jsme se bavili o tom Zack-…" nedořekl.
"Drž už hubu Reno!" zařvala na něho Elena, až jsem se lekla. "A opovaž se o mně ještě cokoliv říct!" pohrozila mu a pak rychlostí blesku odešla. Chvilku jsem se na ní koukala, ale pohled mi potom spadl na toho kluka se sexy úsměvem, který byl věnován jenom mně. Nepatrně jsem pozvedla ruku na pozdrav. Zack si vzal snídani a mířil k nám.
"Dobré ráno" řekl a sedl si k nám. "O co jsem přišel?" podíval se na Rena a pak zpátky na mě. Reno na něho zůstal koukat s pusou otevřenou dokořan. Zack si potom všiml toho, co mám na sobě a obočí mu vylítlo na maximum.
"Hlavně nic neříkej" řekla jsem a zvedala se k odchodu.
"Kam jdeš? Zrovna jsem přišel…" zamračil se Zack.
"Musím za Rufusem. A ty máš bejt za chvíli taky někde jinde" podívala jsem se na jídelní hodiny. Reno na nás pořád nechápavě civěl.
"Zapomněla jsem ti říct, že ho už jedna "klofla"" naklonila jsem se k Renovi.
"To je ale trapas, co…" podotkl Reno.
"Ani ne. Tak zdar hoši. Musím…" řekla jsem, věnovala Zackovi vzdušnou pusu a pak odkráčela. Vzala jsem Rufusovi slíbenou snídani a jela nahoru. Rufus v kanceláři ještě nebyl, tak jsem mu to položila na stůl a podívala se na dveře od jeho soukromí. Mám zaklepat? Nebo počkat? Nakonec jsem zaklepala. Dveře se po chvilce otevřely a za nimi se objevil Rufus v županu.
"Moc se omlouvám, jestli vás budím, ale máte na stole snídani, pane…" ukázala jsem na stůl. Rufus se pousmál.
"Jenom se hodím do gala a hned se ti budu věnovat" řekl v klidu a pak zase zavřel dveře. Já jsem se uvelebila v jednom z křesílek a čekala. Za chvilinku byl v kanceláři a posadil se ke snídani.
"Vy jste dal moje informace Turks?" zeptala jsem se po chvilce. Rufus vzhlédl od snídaně.
"Proč se ptáš?"
"Protože mě Elena oslovuje Nakai… Mým příjmením, které pro mě už tři roky neexistuje."




oooo! S elenou asi ještě budou problémy, co? Jinak Reno nezklamal...Pořád stejnej trouba! :D