Musela jsem se smát při pohledu na Rena, jak si sebou nese svoje ego. Bylo mi stoprocentně jasné, že ho Elena odpálkuje, i když by s ním chtěla třeba jít. S kým jiným by taky šla. Reno je jediný, kdo jí zve. Pochybuju, že by jí pozval někdo jiný. Začala jsem nad tím přemýšlet. Zack by s ní nešel, protože jde se mnou. Leda by se na mě vykašlal. Což by snad neudělal. Pak mě napadá asi Rude. Ten by ale asi spíš pozval Rena, než Elenu, podle prvního dojmu. A Tseng? Je zřejmě tak chytrý, až je blbý, protože by ho snad ani ve snu nenapadlo, že by mohl Elenu pozvat na ples. Každopádně jsem sledovala Rena, jak pochodí.
"Ehm, ehm" slyšela jsem, jak si odkašlal. Elena vzhlédla od talíře a nadzvedla jedno obočí. Reno si k ní sedl a zřejmě začal komentovat její oběd, protože se podívala do talíře a pak ho odsunula stranou. Vážně se chceš bavit o jídle, Reno?! Pak se opřel a ruku přehodil přes opěradlo. Víc lhostejně se s ní fakt bavit nemůže. Zakroutila jsem hlavou. Sice jsem neslyšela, co jí řekl, ale zřejmě to Elenu naštvalo, protože se prudce odstrčila od stolu.
"Běž si laskavě dělat šoufky z někoho jinýho" zařvala na něho přes celou jídelnu, popadla svůj tác se zbytky a šla to odnýst. Já jsem se vítězně usmála, že jsem měla pravdu. Ale Reno frajerky vstal a šel za ní. Tak teď mu určitě jednu ubalí. Reno se k Eleně naklonil a něco jí pošeptal do ucha. Elena se zuřivě otočila a začala ho vraždit pohledem. Pak mu něco řekla a odkráčela pryč. Už jsem je nesledovala jenom já, ale celá jídelna.
"Jak je možný, že když chcete holku někam pozvat, je naštvaná víc, než kdybyste jí řekli, že jí to dneska nesluší?" rozhlídl se Reno po jídelně a pak šel ke mně. Všichni mu buď tleskali nebo se smáli.
"Tak copak jsi jí našeptával do ouška?" zeptala jsem se ho hned, jak se posadil.
"Zřejmě nic zajímavýho, když se mnou takhle vytřela jídelnu" ušklíbl se Reno.
"Hlavu vzhůru kámo. Něco jí musí přinutit, říct ti ano…" přemýšlela jsem.
"Říkáš to, jak kdyby to bylo děsně jednoduchý. Ale ona není kamarádská jako ty. Pro ní je jít se mnou na ples jako říct mi ano u oltáře. Jenže já se s ní ženit nechci, to fakt ne. Je to jenom ples…" vzdychal.
"Zkus něco vymyslet. Myslím, že v tý tvojí hlavě se rodí spousta blbostí" zaťukala jsem mu na čelo a vstala.
"Kam jdeš?" nechápal, proč jsem vstala.
"Musím nakrmit šéfa" vzdychla jsem. "Ty zatím něco vymysli" poradila jsem mu ještě a pak odešla. Cestou jsem se ještě stavila na recepci, jestli se už Zack nevrací z mise. Docela mě znervózňovalo, že o nich nemá žádné informace. Odnesla jsem Rufusovi jídlo a pak jsem se zašila u sebe v pokoji, kde jsem začala pracovat na těch složkách. Stejně jsem neměla co dělat, když tu není Zack a všechnu svojí práci jsem měla už hotovou. Rufus taky po mně nic nechtěl…
-xxx-
Jakmile mi začalo kručet v žaludku, skončila jsem. A taky jsem měla proč. Venku už byla tma a hodiny ukazovaly půl devátý. Prošvihla jsem večeři. A Rufus mě ani nevolal. Divný. Doufám, že v jídelně dávaj taky něco jako noční svačinu. A taky doufám, že Zack už bude zpátky. Jestli ne, tak budu jako na trní.
"Už se vrátili?" zeptala jsem se recepční. Ta se na mě otráveně podívala a zakroutila hlavou. Odšourala jsem se teda do jídelny. Zjistila jsem, že noční svačina existuje, ale stejně jsem nervozitou nemohla moc jíst. Kde můžou být tak dlouho… Z přemýšlení mě probudil až hlasitý smích. Vzhlédla jsem a uviděla, jak se do jídelny valí pár vojáků. Že by se vrátili? Ale Zacka jsem mezi nimi neviděla. Pak do jídelny vešel Angeal. Když mě uviděl, zamával mi na pozdrav a šel si pro jídlo. Vstala jsem a šla se ho zeptat, kde je Zack.
"Zdravím Angeale, kde je Zack. Určitě jste byl s ním…na tý misi…" zeptala jsem se nejistě.
"Ehm, byl… Zack je na ošetřovně… Nedopadlo to zrovna nejlíp, ta mise" řekl sklíčeně.
"Cože?! Na ošetřovně?" vytřeštila jsem oči.
"Není to nic vážného. Nemusíš se lekat. Zachránil nám mnohým život, takže si pár těch škrábanců odnesl" pousmál se na mě. Mně se trochu ulevilo, ale úplně fajn mi bude, až ho uvidím.
"Díky" řekla jsem, uklidila po sobě stůl a pádila jsem na ošetřovnu.
"Říkám, že mi nic není" slyšela jsem Zacka už z chodby.
"Ale vždyť krvácíte" řekla polekaně ošetřovatelka. Zakroutila jsem očima a nakoukla dovnitř. Zack se pokoušel zvednout z lůžka, kam ho neustále ošetřovatelky posazovaly zpátky. Pak si mě všiml a zůstal sedět. Zakroutila jsem hlavou a vešla dovnitř.
"Tady byste neměla být, slečno" zamračila se na mě jedna z ošetřovatelek.
"To je dobrý. Poslal mě sem velitel Angeal" řekla jsem a usmála se na Zacka. "Co jsi zase vyváděl. Víš jakej jsem o tebe měla strach?" dívala jsem se na jeho šrámy, ze kterých vytékala krev.
"Nic to není. A za nedostupnost se ti omlouvám. Nebyl tam signál a měli jsme napilno" omlouval se mi.
"To vidím" řekla jsem a sedla si na židli. Počkala jsem, až ho ošetří a odejdou.
"Vážně jsi o mě měla strach?" přitáhl si mě okamžitě k sobě a podíval se mi do očí.
"Šílenej" vpíjela jsem se do tý modři. Zack mi jemně přejel po rtech.
"Zítra ti to vynahradím. Angeal mi dal volno. Prej se mám uzdravit a hlavně jsem prej bojoval tak za dvanáct vojáků" vychloubal se Zack.
"Mně je to jasný" pousmála jsem se. "Pokud nebudu mít zítra moc práce, tak si to spolu užijeme" řekla jsem a táhla Zacka pryč. A protože měl zítra volno, propašovala jsem ho k sobě do pokoje, abych nemusela spát sama. Zack se ke mně přitulil a v tu ránu vyčerpáním usnul.
Ráno jsem měla krásné probuzení, když jsem uviděla ty rozježené vlasy. Jemně jsem je prohrábla a Zack se zavrtěl. Otočil se na mě a usmál se.
"Klidně ještě spi, já ale musím vstávat" řekla jsem a vstala z postele. Zack se zachumlal a zase zavřel oči. Já jsem se šla zkulturnit, pak jsem Zacka políbila na čelo a šla na snídani. U Rufusova kanclu jsem se málem srazila s Elenou.
"Eh… Ahoj" pozdravila jsem jí nejistě, protože vypadala nějak nakrknutě.
"Čau Nakai…" odsekla a šla k výtahu. V ruce si nesla malou třpytivou krabičku. Šla jsem za ní.
"Děje se něco?" vyzvídala jsem.
"Vůbec nic. Úplně obyčejný normální ráno. Teda když za normální ráno počítáš to, že si tě zavolá šéf, aby ti mohl předat tuhle krabičku, ve který je vzkaz od toho největšího idiota na světě" řekla nasupeně a nastoupila do výtahu.
"A co Reno píše, teda jestli to můžu vědět…" zeptala jsem se.
"Jak víš, že jsem myslela Rena?"
"Vzhledem k tomu, že to je podle tebe ten největší idiot na světě a že tě chce pozvat na ples, tak je mi to naprosto jasný…" řekla jsem a čekala, co z ní vypadne.
"Píše, že obsah týhle krabičky najdu v přízemí v rukou pohledného mládence. Takhle to napsal" podívala se na mě výsměšně. Já jsem zadržovala smích. Pohledného mládence… To je ale pako.
"Jedeš si to vyzvednout?"
"Co jsem… Hodlám kolem něho lhostejně projít směr jídelna. Já se o žádný dárky neprosila…" založila si ruce na prsou. "Co si o sobě vlastně myslí?!" dodala ještě. Já jsem jenom pokrčila rameny a čekala, až se otevřou dveře výtahu. Ale když se otevřely, obě jsme zůstaly šokovaně stát a civěly na obrovský plakát.
"No to si ze mě… Vážně je tam moje jméno?!" třeštila Elena oči na plakát. Pak si všimla Rena, který stál pod ním a culil se od ucha k uchu. Tak teď to slízne, hošan.
"Ty jeden kreténe!" zařvala na něho Elena a běžela k němu. Všichni hned zpozorněli a začali pískat. Já jsem vylezla z výtahu a čekala, co se bude dít. Elena se na Rena vrhla jako na kořist a dávala mu pěstí jednu za druhou. Nakonec přiběhl Tseng s Rudem a odtáhli jí od něho. Já jsem zvedla Rena ze země.
"Nemyslíš si, že jsi to trochu přehnal?" dívala jsem se, jak Elena strhává nápis "Půjdeš se mnou na ples, Eleno?".
"Ani ne, to spíš ona. Vážně mě musela tolik zmlátit?" otíral si Reno krev z pusy. Pak se otočil na Elenu. "Takže tímhle mi dáváš jasně najevo, že radši půjdeš bez doprovodu, než se mnou?!" zařval na ní. Elena přestala s trháním a zadívala se na něho. Nic na to ale neřekla. "Mně to je jedno, ale nemusela jsi mě tolik mlátit, když už. Jedinej já jsem měl odvahu tě pozvat a takhle se mi to vrací" ukázal na svůj obličej. Pak mi něco vrazil do ruky a odešel na ošetřovnu. Podívala jsem se třpytivý náramek hýřící barevnými kamínky.
"Tohle bude asi pro tebe" podávala jsem to Eleně. Ta se na náramek podívala, vytrhla mi ho z ruky a běžela za Renem.




hmmm... jak to mezi nima asi tak dopadne... chudák Reno, ten si takovou nakládačku nezasloužil. ale piš dál...můžu se užrat zvědavostí jak se to dál mezi nimi vyvine... :-)