close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 36.

4. března 2012 v 0:16 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Chtěla jsem jít za nimi, abych věděla, co se bude dít, ale nemusím být všude. Reno mi to pak snad poví. Snad… Všichni se už rozprchli, tak jsem se otočila na podpatku a šla se najíst. Za chvíli to bude normální stereotyp. Vstanu, najím se, udělám svojí práci, najím se, nudím se, najím se… Bože, jestli to takhle půjde dál, budu tak tlustá, že by mě tady nezaměstnali ani jako pytel na boxování. I když… Těmi lítačkami sem a tam za Rufusem to stopro spaluju rychle. Takže jsem si nandala obvyklou porci a čekala, jestli se objeví Reno, nebo Elena. A taky že za chvilku přišel Reno s pytlíkem ledu na obličeji. Ani si nešel pro jídlo a kecl si ke mně.
"Nic neříkej…" zakroutil hlavou a vydechl.
"Vždyť nic neříkám…" pokrčila jsem rameny. "Čekám, co mi řekneš ty… Chceš donýst něco k jídlu?" nabídla jsem se. Reno chvilku koukal na můj tác.
"Jestli máme dneska k snídani slaninu, tak nejmíň dvě tuny bych si dal…" zamumlal. Přemýšlela jsem, jestli to měl být vtip nebo ne.
"Takže slaninu? Chceš k tomu toust?" zeptala jsem se ho a vstala. Reno nadzvedl obočí, protože asi nečekal, že mu pro to půjdu, a pak přikývl. Ohlížela jsem se, jestli přijde Elena, ale ta nepřišla. Donesla jsem Renovi jídlo a čekala, jestli něco řekne.
"Já sem věděl, že jí timhle fakt naštvu, ale nemusela mě tolik zmrskat… Podívej se, jak teď vypadám. Doufám, že to do toho plesu zmizí… Ještě, že je až za dva tejdny. To jediný mě uklidňuje…" dal pryč led a ukázal mi tvarujícího se monokla, přes který se táhl krvavý šrám. Jeho pusa na tom taky nebyla nejlíp.
"Snad jo" pokrčila jsem rameny. "Elena za tebou běžela na ošetřovnu, tak povídej…" nevydržela jsem to už.
"Normálně za mnou přiběhla se slzama v očích. No to mě dostalo. A pak mi vrazila do ruky ten náramek. To mě dostalo ještě víc než ty slzy. Vrazil jsem jí ho zpátky do ruky a řekl, ať si ho nechá když už. Já ho teda nosit nehodlám. Chtěla něco namítnout, ale pak se na mě podívala a začala se mi omlouvat za ten ksicht. Chápeš to? Taky někoho zmlátíš a pak se mu hned omlouváš? Za to se mi všichni budou posmívat. Že mě zmlátila holka…" zakroutil Reno očima. "A nakonec jsem myslel, že jí jednu taky ubalim, když mi řekla, že se mnou na ten ples pude…" dodal a narval si pusu slaninou.
"Cože?!" vytřeštila jsem oči. "Elena řekla, že s tebou půjde?"
"Mluvim snad italsky? Nevim, jestli jenom proto, že jsem jí dal ten náramek, nebo že mě tak zřídila… Každopádně by mě docela zajímalo, proč najednou tak obrátila…" přemýšlel.
"Nebo taky proto, že s tebou chce prostě jít. Jak jsi řekl… Jsi jedinej, kdo jí pozval…" řekla jsem popravdě. Reno na mě chvilku koukal a pak mu to asi docvaklo.
"No jasně, že ona se mnou chtěla celou dobu jít, a proto dělala takový scény" podrbal se na hlavě. Já jsem se zasmála, jako že dobrej vtip, ale opak mohl být pravdou. Ne, že bych chtěla dělat vrbu, ale tohle budu muset ještě s Elenou pořešit. Pak mi zazvonil mobil. Přišla mi sms. Od Rufuse…
"Budu muset jít. Rufus něco potřebuje a navíc mu musim donýst snídani" vzdychla jsem. Reno jenom přikývl a dál se věnoval slanině.
"Chtěl jste se mnou mluvit, pane?…" podívala jsem se na Rufuse, když jsem před něj dala jídlo.
"Ano, chtěl, ale ještě musím počkat na Elenu" řekl a já se zarazila.
"Na Elenu?" zeptala jsem se nejistě. Rufus otevřel pusu, že mi to vysvětlí, ale někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít.
"Pane" vešla dovnitř Elena. Na mě se ani nepodívala. V jejích očích byly ještě pořád vidět stopy slz.
"No, tak už můžu začít" promnul si Rufus ruce a upil kafe. "Vím, že se na tom Turks podílí každý rok, ale chci, abyste se vy dvě postaraly o výzdobu Vánočního plesu" řekl. Já jsem vykulila oči a zůstala nechápavě koukat. Cože?
"Ale pane-…" chtěla Elena něco namítnout, ale Rufus jí gestem ruky zarazil.
"Doufám, Eleno, že mě nezklameš" podíval se jí do očí. Elena nevěděla, co říct. Tenhle den si asi nezapíše do dobrých vzpomínek… Rufus nám dal pokyny, co všechno bude potřeba zajistit a pak nás nechal jít.
"Polly, ještě jsem s tebou chtěl mluvit ohledně předělání kanceláře. Lidi, co to budou dělat, tu budou za chvíli, takže od té doby nebude moje kancelář k dispozici. Tím pádem tě pro dnešek uvolňuji z mých osobních požadavků" sdělil mi Rufus.
"Takže nemusim nosit oběd?" zeptala jsem se. Rufus přikývl. "Fajn" řekla jsem a odešla. Naivně jsem si myslela, že na mě bude Elena čekat za dveřmi, ale už byla zřejmě dávno pryč. Šla jsem teda do pokoje pro svoje "křížkovací vyplňovačky". Zase jsem zapomněla, že je u mě Zack a pěkně jsem se ho lekla, když vylezl z koupelny.
"Ahoj lásko" něžně mě políbil.
"Jdeš se nasnídat? Já jdu totiž pracovat, tak že můžeme jet spolu dolů" zamávala jsem ve vzduchu papírama.
"Nejdřív si ale musím skočit pro oblečení" držel v rukách zakrvácenou uniformu. Vzdychla jsem.
"Já jsem na to úplně zapomněla. Mohla jsem ti něco donýst. Teď budeš muset jít jenom takhle" podívala jsem se na jeho boxerky a tílko. Ještě, že tady není moc holek, které by ho okukovaly.
"To je v poho. Dějou se tady i horší věci než já pobíhající ve spodním prádle" mrkl na mě Zack a mířil ven z pokoje.
"Jo to je fakt" zamumlala jsem a vzpomněla si na ten humbuk prve. Dole jsem se se Zackem rozloučila a šla dělat svojí práci, která byla celkem v pohodě a rychle hotová jako včera. U oběda jsem seděla se Zackem, ale celou dobu nespustila oči z Eleny, která mi prve zmizela. Chtěla jsem s ní prodiskutovat tu výzdobu, nebo co to mělo být. Když vstala na odchod, vysvětlila jsem Zackovi, že si musim jít rychle něco zařídit a pádila jsem za ní.
"Eleno!" zavolala jsem na ní, aby na mě počkala.
"Teď nemám náladu si povídat, Nakai" odpálkovala mě, když jsem k ní došla.
"Ale já si nechci jen tak povídat. Potřebuju s tebou mluvit ohledně tý výzdoby" řekla jsem.
"Myslíš tý Vánoční, nebo tý, co byla prve v hale k vidění pro všechny?!" vyjela na mě.
"S tím já nemám nic společnýho, jestli myslíš tohle. Byla jsem z toho vypleskaná stejně jako ty, jestli si vzpomínáš…" založila jsem si ruce na prsou. Elena vzdychla…
"Promiň, já… Dneska není zrovna nejlepší den. Nejradši bych se zašila u mě v pokoji a nikdy nevylezla…"
"Taky mám občas takový dny" mávla jsem rukou.
"Jo, ale tebe nikdo veřejně neztrapnil, nezmlátila jsi kluka a dalších milion příšerných věcí…" řekla smutně.
"To ne no…" přiznala jsem. "Jenom jsem se ztrapnila před tím nejúžasnějším klukem sama a jeden dotyčnej ublížil mě" vyhrnula jsem si rukáv a ukázala Eleně jizvu po Kadajově noži. "A dalších milion příšerných věcí" dodala jsem. Elena se na mě pousmála.
"Asi vážně nebudeš tak špatná" řekla mi znova.
"Myslím, že jednou budeme nejlepší přítelkyně a tomuhle dni se budeme jenom smát" řekla jsem a šly jsme si sednout někam do soukromí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 4. března 2012 v 9:51 | Reagovat

ou! takže Elena jde s Renem na ples! hm! Zack pobíhající v tílku a trenkách? to by byla fajn podívaná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama