Přípravy se chýlily ke konci a na ten ples jsem se už docela těšila. V ShinŘe teď byla poslední dobou nuda. Právě teď jsem seděla u sebe v kanceláři…jo jo, konečně mám soukromí…a snažila se dokončovat složky první poloviny vojáků. Ale moc mi to nešlo, protože do mě pořád hučela Elena, která seděla z druhé strany mého stolu.
"Elen, jestli potřebuješ nandat ty poslední řetězy, proč neseženeš někoho, kdo zrovna nemá nic na práci?" vzhlédla jsem od obrazovky.
"Ale já nemluvila o tom, že potřebujou nandat, ale že jsou už nandaný…" vzdychla. Já jsem zakroutila očima. "Proč se na tu práci dneska už nevykašleš? Pozítří je ples a ty ještě ani nevíš, v čem půjdeš…" zamračila se na mě.
"A proto dělám tuhle práci. Abych se tím zbytečně nestresovala. Protože vážně nevím, co si vzít…" ukázala jsem na monitor a protáhla ksicht.
"Tak fajn. Zvedej kotvy a jde se nakupovat!" tahala mě ze židle.
"Eleno! Já nechci nakupovat… Vezmu si svůj kalhotovej kostým" plácla jsem.
"No to teda nevezmeš. Copak jsi chlap?! Hele já sice ze sukní a šatů taky nejsem zrovna dvakrát odvázaná, ale je to ples…
"Spíš moje smrt…" poznamenala jsem.
"Jestli to myslíš doslova, nebude problém do programu zahrnout tvojí vraždu a následnou kremaci…" dělala si ze mě srandu.
"Tak fajn. Jdu říct Rufusovi, že si potřebuju něco zařídit a odcházím…" vstala jsem a Elena se na mě vítězně usmála.
"A kde máš vůbec Rena, že mě otravuješ?!" mračila jsem se na ní, kdy jsme pak odcházely.
"Musel si jít zařídit oblek, ten z minulýho roku mu totiž prej není v ramenou. Asi na mě chce udělat dojem, že je namakanej nebo co…" mávla rukou ve vzduchu a já se uchechtla. Pak jsme vyrazily. Elena mě vtáhla do půjčovny společenských oděvů. Prodavačka se na nás hned usmívala a já dělala, jako že tam nejsem.
"Už jsem si říkala, kdy se stavíte" promluvila prodavačka na Elenu a po mně jen tak pokukovala.
"To víte, měla jsem napilno. Letos byla plesová výzdoba čistě na mně" mávla rukou Elena, "a na mojí kamarádce. To je Polly" představila mě.
"Ehm… Dobrej…" pokusila jsem se o úsměv.
"Letos potřebuju něco víc plesového, ale abych nevypadala jako cukrová panenka…" řekla Elena a posadila se na gauč.
"A pro slečnu?" podívala se prodavačka na mě. Už jsem se nadechovala, že jsem jenom doprovod, ale Elena se ozvala dřív. Hodila jsem po ní vražedný pohled.
"Víte, ona si na šaty nepotrpí… Je to spíš takovej chlap, co se oblečení týče…" zakroutila Elena očima a mně cukalo oko zlostí. "Takže bude potřebovat něco, co jí bude sedět, ale hodí se to na ples a bude v tom vypadat božsky" dodala a prodavačka jenom přikyvovala. Pak odběhla a za chvíli se vracela s kousky oblečení. Elena si vybrala šaty hned. Samozřejmě korzetovky, které jí obepínaly tělo a pak se úžasně rozšiřovaly, takže jenom podtrhly její dokonale hubené a dlouhé tělo. Barvu měly jemnou olivově zelenou. Zato já jsem si nemohla vybrat. Nejradši bych si vzala taky něco takového, ale necítila jsem se v tom. Nejradši bych popadla svoje džíny a zdrhla. Elena mi nakonec doporučila pouzdrové mini.
"Když já nechci, aby mi byly vidět nohy" zaskuhrala jsem.
"A proč, prosím tě?! Nohy máš pěkný…" nechápala Elena.
"To jo, ale já neumím moc chodit na podpatcích… Myslela jsem, že si vezmu kanady…" prozradila jsem jí.
"To se naučíš… Máš na to skoro ještě dva dny."
"Ale já ani nemám boty. A nemůžu si je dovolit. Vlastně si nemůžu dovolit ani tyhle šaty" řekla jsem zklamaně.
"To se nějak udělá, ale ty šaty si stoprocentně vezmeš" držela přede mnou tu nádheru. Pohladila jsem bílý satén s černými a zelenými kamínky. Pak se Elena domluvila s prodavačkou, kdy si je půjde vyzvednout, a šly jsme. Zamířila jsem zpátky do ShinRy, ale Elena mě táhla do dalšího obchodu, kde se vršily boty až ke stropu. Namítla jsem, že si opravdu nechci zkoušet žádný boty. Ale nešly jsme tam kvůli mně, ale kvůli Eleně. Prej potřebuje taky nový boty. Já jsem si pak teda taky nějaký zkusila, ale jen tak ze zvědavosti, jak v tom vypadám.
"Měla bys je nosit častěji…" dívaly jsme se do zrcadla na můj odraz.
"Jsou to jenom blbý boty" podotkla jsem a sundala si je.
"Koukám, že v dámských záležitostech jsi pěkně hrozná" vzdychla Elena a vzala si krabici s botama, který si vybrala.
"Takovýhle boty jsem měla naposledy, když mi bylo asi tak deset. A to měly o hodně menší podpatky a navíc to bylo v divadle…" zakroutila jsem hlavou a šly jsme ke kase. Pak jsme konečně mohly vyrazit zpátky.
"Tak co jste pořídily?" objevil se vedle nás Reno, když jsme čekaly na výtah.
"Nic…" řekla jsem já.
"Šaty a boty" zachrastila Elena s krabicí. "Ale ty to uvidíš až na plese. Ať máš taky nějaký překvapení" mrkla na něj a Reno našpulil pusu. Musela jsem se smát. Ty dva spolu vytvářeli hodně divnej pár. Ale hodili se k sobě. Já jsem se od nich pak oddělila a zamířila zpátky do kanceláře. Hodlala jsem dodělat ty složky. Rufus po mně nic nechtěl a ani se nepřišel na nic zeptat, za což jsem byla ráda. Pak jsem šla už do svýho pokoje. Akorát za mnou šel Zack. Políbil mě na tvář a šli jsme do mýho pokoje. Ale když jsem odemykala, kopla jsem do nějakých krabic.
"Eh… Co to je?!" nechápavě jsem se podívala na Zacka. Zvedla jsem krabice a do jedný se podívala. Byly tam boty, co jsem si zkoušela. A do druhý jsem se ani dívat nemusela, protože mi bylo jasný, že tam budou šaty.
"To je od tebe?"
"Ne" řekl Zack a bylo vidět, že mluví pravdu. Přemýšlela jsem, od koho to může být.
"Asi Elena… Já jí střelim…" vzdychla jsem a zapadla do pokoje.



