"Co je v těch krabicích?" zeptal se mě Zack, když jsem je položila za dveře.
"Nic" řekla jsem. Zack se na mě zamračil. Vzdychla jsem. "Jsou v nich boty a šaty na ten ples…" prozradila jsem.
"Elena ti koupila šaty na ples?! Odkdy jste nejlepší kamarádky?" nechápal.
"Už dýl… Ale to je teď vedlejší, jde o to, že mi nemůže kupovat šaty. Vím, kolik stály… Víš co, nejlepší bude, když jí je půjdu hned vrátit. Počkáš tady viď" popadla jsem ty krabice a otevřela dveře.
"No tak to pr. Proč bys jí je vracela, když ti je dala? Myslíš si, že si je od tebe vezme zpátky?" zastavil mě Zack.
"Ehm… Jo?!" řekla jsem a šla. Elenu jsem našla v jejím pokoji.
"Elen, proč jsi mi to koupila?!" zamračila jsem se na ní.
"Co?" nechápala.
"Tohle" vrazila jsem jí do rukou krabice. Elena na ně chvilku civěla a pak nakoukla dovnitř.
"Co to-… To jsou ty boty co-…"
"Jo, co jsem si zkoušela. A podívej se do tý druhý…" skočila jsem jí do řeči.
"Šaty?!" vykulila Elena oči. Bylo vidět, že je stejně překvapená jako já.
"Počkat… To není od tebe?!" zeptala jsem se nervózně.
"Ne. Není. Jsme kamarádky, ale takhle drahý šaty bych ti vážně nekoupila…" vrátila mi krabice.
"Eh… Nevím, co na to říct… Kdo…" nechala jsem otázku viset ve vzduchu.
"Co třeba Zack?"
"Zack je u mě a neví o co go…"
"Nikdo mě jinak nenapadá" pokrčila Elena rameny.
"Mě taky ne…" kabonila jsem se a kráčela zpátky za Zackem. Celou dobu mi to šrotovalo. Pak mě napadl ještě někdo.
"Cloude?" zaťukala jsem na dveře jeho pokoje. Nic… "Cloude, já vím, že tam jsi. Prosím otevři…" zaťukala jsem znova. Jenže Cloud mi neotevíral. Položila jsem krabice na zem, opřela jsem se bokem o dveře a ťukala. Třeba ho to vyburcuje mi otevřít. A taky že jo, jenže jsem se nestihla odlepit ode dveří a celou vahou jsem na něho spadla. Cloud na mě chvilku vyjukaně koukal a pak si uvědomil, že na něm ležím a odsunul mě z něho.
"Co blbneš?!" zamračil se na mě okamžitě.
"Ehm… Ťukala jsem… Asi stokrát…" ukázala jsem na dveře.
"Byl jsem ve sprše…" ukázal Cloud na koupelnu, ze který šla ještě pára. To mi mohlo dojít, protože moc hezky voní.
"Přišla jsem se tě jenom zeptat, jestli tyhle dvě krabice nejsou od tebe. Od Zacka ani Eleny nejsou a nikdo jiný mě už nenapadá…" vzala jsem je ze země.
"Ne. Nejsou."
"Bylo mi to jasný, protože spolu nemluvíme, ale za zeptání nic nedám…" pokrčila jsem rameny a chtěla odejít.
"Polls počkej!" chytil mě Cloud za ruku, až mi věci vypadly z rukou. Boty i šaty se hned vysypaly. Začala jsem to dávat hodně rychle zpátky.
"Co je to?" díval se Cloud na obsah.
"Nic…" odsekla jsem. Cloud na mě zůstal nechápavě koukat a pak se mu rozšířily oči.
"To jsou tvoje šaty na ples!" byl překvapený.
"Ne nejsou. Jenom jsem si je zkoušela v jednom krámku a pak se záhadně objevily před mým pokojem a já teď sháním majitele" řekla jsem naštvaně.
"Tak hodně štěstí" sklopil oči. Chtěla jsem už jít, když jsem si pak vzpomněla, že něco chtěl.
"Chtěl jsi mi něco říct…" otočila jsem se zpátky.
"To neřeš, běž hledat sponzora" byl odměřený.
"Počká…"
"Jen jsem chtěl říct, že i kdyby to bylo ode mě, stejně by to mezi náma nic neměnilo, že jo?!"
"Takže jsou od tebe?!"
"Ne, jen říkám…"
"A co by to mezi náma mělo měnit?"
"Já prostě nechci, abychom se chovali jako dva odpuzující se magnety."
"Jenže mi nedáváš jinou možnost. Jsi nejlepší kamarád Zacka a Zack je můj přítel. A já si to s ním nechci pokazit. A nechci ti dávat žádný naděje…" chrlila jsem to ze sebe. "Já už myslela, že je mezi náma tohle pryč…" byla jsem zklamaná.
"Nikdy to nebylo pryč a ty to víš…"
"Hele nevytahuj na mě tyhle tvoje moudra!" vyjela jsem na něho.
"Dobře, když nemám dělat moudra, tak budu úplně konkrétní" řekl, naklonil se ke mně a políbil mě. Zaskočil mě tak, že jsem se ani neodtáhla. "A teď to běž říct Zackovi. Uvidíme, co se tím vyřeší. Nebo ještě líp, půjdu mu to říct já" odtáhl se ode mě Cloud.
"A co kdybych to šla říct já?!" stála opodál Elena a se ztuhlým výrazem těkala ze mě na Clouda.
"To není tak, jak to vypadá" řekla jsem okamžitě. "Víš, že bych Zackovi nikdy neublížila…" řekla jsem upřímně. Elena na mě chvilku nedůvěřivě koukala a pak se podívala na Clouda. Modlila jsem se, ať mi věří.
"Nejsem práskač, a tomu sukničkářovi bych to ani neřekla. Ale… Nelíbí se mi to…" věnovala mi ještě jeden pohled a pak kolem nás prošla pryč. Snažila jsem se Clouda probodnout pohledem.
"Co to mělo znamenat?! Ještě ke všemu na chodbě! Ty ses snad úplně zbláznil!" řvala jsem na něho.
"To měla bejt malá ukázka mých konkrétností…"
"Už to nikdy nedělej!" hodila jsem mu krabice k nohám a odcházela.
"Polls…" šel za mnou.
"Nech mě bejt, aspoň teď. Akorát mi přiděláváš starosti. Stejně to Zackovi budu muset říct, jak jinak bych s ním mohla bejt, aniž bych nad tím pořád nepřemýšlela, proč… A víš, co mu budu muset říct?! Že to já jsem tě políbila. Protože nechci, abyste se hádali…" utřela jsem si slzy.
"Nemusíš to dělat. Já mu to klidně řeknu sám…"
"Neobtěžuj se…" odstrčila jsem ho a odešla. Cloud tam jen tak stál a zachmuřeně se za mnou díval. Než jsem přišla za Zackem, snažila jsem si ještě trochu osušit oči a přemýšlela jsem, jak mu to říct. Víš Zacku, stala se taková věc. Šla jsem za Cloudem a no, nějak jsem ho políbila. Ani nevím, proč jsem to udělala. Jsem husa… Jasně, tohle mi určitě projde.
"Já jsem taková kráva!" vpadla jsem do pokoje. Zack vzhlédl od notebooku a kulil na mě nechápavě oči.
"Co se děje?" zeptal se mě okamžitě. "Ztratila jsi ty věci?" rozhlížel se, kde mám ty krabice.
"Jak ti to jenom říct…" udělal se mi v krku knedlík. Svalim to na Clouda, to bude jednodušší.
"Co mi chceš říct?" Chvilku jsem si dávala na čas a promejšlela si v hlavě, co mu vlastně řeknu. A pak, když jsem se konečně nadechla, že mu to řeknu, někdo zaťukal.




ty jsi zlááá! proč mě takhle napínáš? :D