close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 40.

14. března 2012 v 17:06 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Co tady děláš?!" postavila jsem se Cloudovi do cesty, aby ho nenapadlo jít ke mně do pokoje.
"Cloude?" stoupl si vedle mě Zack a valil oči na svého kamaráda.
"Dobře, že jsi tady Zacku. Tohle jsi zapomněla" podal mi krabice a podíval se na Zacka. "Nevím, co ti řekla, ale ať už cokoliv, za nic nemůže" řekl vážně. Nejradši bych se vzdálila.
"Ehm, za co nemůže?!" zamračil se Zack a podíval se na mě. Proč mám takovej pocit, že provinilejší výraz už mít nemůžu?
"Tys mu to neřekla…"
"Neměla jsem kdy. Uběhlo sotva pět minut, co jsem přišla" založila jsem si ruce na prsou.
"O co tady jde?!" vložil se do toho Zack.
"Nemůžu jít dovnitř? Je blbý to řešit tady na chodbě…" rozhlídl se Cloud. Zack mu už ustupoval.
"Ne nemůžeš. Předtím ti o tohle vůbec nešlo!" zatarasila jsem mu cestu.
"A proto bych chtěl jít dovnitř… Tamto bylo…ehm…spontánní" ošíval se Cloud.
"Spontánní?!" jiskřila jsem.
"Můžete mi už konečně vysvětlit, o co tady jde?!" vtáhl nás Zack dovnitř. Já jsem uražená vzala Cloudovi krabice.
"Hele, já nevím, co se mezi váma děje, ale nelíbí se mi to" mračil se na nás Zack.
"Za všechno může tvůj skvělej kámoš" ukázala jsem na Clouda, aniž bych se na něho podívala.
"Takže mě práskneš… Nemělas tam chodit" podotkl Cloud.
"Tak promiň, že mě zajímá od koho jsou ty šaty…"
"Hej! Nechcete toho nechat?! Chováte se jako pitomci a já z toho začínám magořit!"
"Já tady vidím jenom jednoho magora" podíval se na mě Cloud.
"Fajn, že o sobě řekneš pravdu" ironicky jsem se usmála.
"Řeknete mi už, co se děje?!" založil si Zack ruce na prsou a čekal, co z nás vypadne.
"Fajn. Jde o to, že tady tenhle idiot mě políbil a ještě mu to přijde normální. A já jsem byla ještě tý ochoty, že to svedu na sebe, abyste se nepohádali…" řekla jsem.
"A jak vidno, rozmyslela sis to hodně rychle" podotkl Cloud.
"Nemáš mě štvát!"
"Nebudu vás pořád okřikovat… Takže až si to tady vyřešíte, vrátim se. A upřímně je mi úplně fuk, co kdo udělal a neudělal. Mám bohužel jenom jedny nervy a ty nejsou nesmrtelný" řekl Zack v zápalu našeho hašteření a pak zmizel. My dva jsme zůstali koukat.
"Podívej se, co jsi provedl!" praštila jsem Clouda.
"Upřímně se mu ani nedivím" nadzvedl obočí. Jako bych za to mohla já.
"Tak fajn, pane dokonalej. Když si myslíš, že odešel kvůli mně, proč jsi tady ještě ty?!"
"Protože se Zackem už to je stereotyp. Kdežto mě na tobě fascinuje mnoho věcí" řekl Cloud.
"Vypadni odsud" řekla jsem odměřeně.
"Víš, co bych si přál? Abys v ten den, co jsme se poprvý potkali, neodjela" řekl Cloud a odešel. Jeho slova mi ještě dlouho zněla v hlavě. Tenhle večer jsem šla spát sama. Zack se mi vyhýbal. Ani ráno na snídani ke mně nepřišel. Vlastně tak nějak celý den se mi zase vyhýbal. S Elenou jsem mluvit nechtěla, po tom, co se stalo. Radši jsem se na celý den zavřela v kanceláři a neopovažovala se odtamtud vylézt. Nakonec jsem ten den přežila a mohla se jít vyspat na ten zítřejší tyátr.
Ráno mě vzbudilo až klepání na dveře. Naprosto vyčerpaná jsem se došourala ke dveřím a otevřela.
"Děje se něco?" mrkala jsem do světla a snažila se zaostřit.
"Ahoj…" pozdravil mě nesměle Zack. "Myslel jsem, že jsi někde s Elenou, ale ta tě dneska ještě neviděla" řekl.
"Hm… Kolik je vůbec hodin?" zamžourala jsem.
"Právě že půl dvanáctý…" řekl starostlivě Zack.
"Cože?!" vytřeštila jsem oči na maximum. "To jste mě nemohli vzbudit?!" běžela jsem do koupelny.
"Buď v klidu… Stejně dneska nic nemáš, ne? A šaty už taky máš…" zapátraly jeho oči po pokoji, ve snaze vyhledat krabice.
"Já si je nemůžu vzít…" podotkla jsem, už s kartáčkem v puse.
"Proč ne?! Ať už jsou od kohokoliv, určitě ti je nekoupil, abys je schovala pod postel" nakouknul pod ní a hned na to ty krabice vytáhl.
"Zacku! Neznamená, že když jsi za mnou konečně přišel, že můžeš dělat věci proti mojí vůli!" mumlala jsem skrze pěnu ze zubní pasty.
"Přestaň trucovat… Tím ničeho nedocílíš. Prostě si je vezmeš. A když zjistíš, od koho jsou, zatancuješ si s ním, poděkuješ mu a hotovka" pokrčil Zack rameny a otevíral krabici.
"Ne! Když už si je musím vzít, chci, abys je viděl až večer" zarazila jsem ho. Zack se na mě pousmál, ale pak zase zvážněl.
"Co se děje mezi tebou a Cloudem?" zeptal se najednou. Vzdychla jsem.
"Já nevím…" řekla jsem popravdě. Vážně jsem nevěděla, co se mezi námi děje. Nemůžu říct, že ho nesnáším… A on mě zřejmě miluje… "Asi mě má rád… Jako ty" pousmála jsem se.
"Ale co ty?"
"O nic nejde. Mám tebe" objala jsem ho. Zack chvilku tupě stál a pak dal ruce kolem mě.
"Mám tě rád. A chci napravit ten včerejšek, takže se opovaž večer nepřijít" krátce mě políbil a pak mě tam nechal samotnou. Vzdychla jsem a šla dát do kupy zbytek svého těla. Pak jsem mohla jít rovnou na oběd. Byla jsem celá přešlá, že jsem si ani nevšimla, že si v jídelně ke mně sedl Zack a pak se přidala i Elena s Renem. Připadala jsem si jako zdrogovaná na obědě ve škole, kde se kolem mě všichni smáli, a mně se chtělo zvracet. Ale pak všichni ztichli. Zvedla jsem hlavu od oběda a zrak mi spočinul a Cloudovi, který si k nám přisedl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 14. března 2012 v 20:35 | Reagovat

to se divím, že jim to Zack ještě trpí... každopádně piš dál, jsem zvědavá... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama