close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 42.

20. března 2012 v 22:42 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Když jsem se uklidnila, rozhodla jsem se, že na ten ples nepůjdu. I když už Seiji nebyl můj bratr, chtěla jsem ho moc vidět a cítit jeho upřímné objetí. Takže jsem si sbalila do cestovky to nejdůležitější a bez dalšího rozmýšlení vyrazila.
"Kam si myslíš, že jdeš?" vybafla na mě Elena, když jsem vystoupila z výtahu.
"Jak jsi…" byla jsem zaražená.
"Napojila jsem se na tvojí kameru u kanceláře, takže jsem tě viděla, jak procházíš s cestovkou v ruce" prozradila mi. Na to jsem nic neřekla a šla k hlavnímu vchodu.
"Jestli odejdeš, Nakai, budeš toho litovat!" chytla mě za ruku.
"Ne… Jestli neodejdu, budu toho litovat, Eleno" opravila jsem jí.
"Já vím, nedomyslela…vlastně my všichni jsme to nedomysleli zrovna nejlíp, ale nemůžeš přece odejít. Co Zack? Na něm ti nezáleží?"
"Záleží mi na něm víc než na čemkoliv jiném, ale jemu na mně očividně tolik nezáleží, když by se chtěl o mě dělit s Cloudem" vytrhla jsem se jí.
"Promluv si s ním… Jenom… Jenom neodcházej. Prosím" přemlouvala mě.
"Já s ním ale mluvit nechci" namítla jsem.
"Tak ale aspoň nechoď pryč… Přece nezahodíš celej ples…"
"Klidně bych to udělala, jen se chci vyhnout těm všem problémům. Já už vážně nemám chuť to pořád řešit…" A to jsem vážně neměla. Mám takový dojem, že když na ten ples půjdu…sama…bude to akorát horší. Ale Elena jako by mi četla myšlenky.
"Půjdeme tam spolu a budeme se bavit, Reno to pochopí… Já tě v tom nenechám, když už jsem to tak zkazila" udělala na mě psí oči. Který jí mimochodem moc nešly.
"Tak jo" řekla jsem, než bych se začala smát jejímu výrazu.
"Já věděla, že to nevzdáš" objala mě. "A teď se pojď připravit. Vypadáš hrozně" zhodnotila můj vzhled a táhla mě zpátky k výtahu.
"Mám možnost si to ještě rozmyslet zpátky?" ukazovala jsem k východu.
"Ne, šatům, podpatkům a šminkám se nevyhneš" ujistila mě Elena a zatáhla do výtahu. "Máme už jenom dvě hodiny na to, abych tě dala do kupy. A sebe…" dívala se Elena na hodinky.
"Tak mě nech odejít a máš dvě hodiny sama pro sebe" poznamenala jsem, načež mi Elena odpověděla vraždícím pohledem. "Tak fajn. Ale půjdu jenom proto, že jsme kamarádky" řekla jsem.
"My jsme kamarádky?" usmála se do široka a vylezla z výtahu. Zakroutila jsem očima a pak jsme vpadly ke mně do pokoje.
Elena mě donutila se jít vykoupat, oholit si nohy, umýt si vlasy a pořádně si je potom vysušit, aby mohla začít s úpravou. Zabralo jí to asi hodinu, ale já jsem začínala vypadat k světu. Vlasy mi sčesala do takového toho poloculíku s boulí a ofinu mi nechala volně spuštěnou. Mám takový dojem, že bych to klidně zvládla i sama.
"Já myslím, že je hotovo a vymalováno, takže už půjdu, abych se taky vykurýrovala" podívala se Elena znovu na hodinky… Za posledních deset minut asi po padesáté.
"A nechceš taky pomoct? Třeba s účesem nebo tak něco?" nabídla jsem se.
"No, můžeš mi dělat osobní rádio a potom zašněrovat šaty…"
"Kdy sis vlastně byla pro ty šaty?!"
"Už včera, tak pomůžeš mi?"
"Jo, jo, tak jdeme" řekla jsem a vyháněla jí z pokoje.
"Ani se neoblíkneš?" podívala se na moje nahé nohy.
"Ajo" zasmála jsem se a natáhla na sebe tepláky. U Eleny se mi zdálo, že ten čas ubíhá mnohem dýl. Ale nakonec jsem jí zašněrovala a pádila se taky oblíknout, protože jsme trochu nestíhaly. Elena mi slíbila, že na mě počká dole. Já jsem vytáhla krabice zpod postele a vzdychla. Chvilku jsem koukala na ty nádherné šaty a pak se do nich navlíkla. Rychle jsem se zkontrolovala v zrcadle, jestli všechno sedí, popadla boty a razila si to dolů do takzvaného konferenčního sálu, velkého přesně na plesový sál.
"Ty šaty jsou prostě špička" zhodnotila mě Elena, která na mě čekala kousek ode dveří.
"Jo to jsou…" poznamenala jsem a pak jsme šly dovnitř. Na Elenu už tam čekal Reno, který se k ní hned hlásil a hodnotil jí na jedničku. Já jsem se ohlížela, jestli tady je už Zack nebo Cloud, ale naštěstí tady ještě nebyli. Zatím jsme se usadili, než začne oficiální zahájení a Elena s Renem cukrovali. Všimla jsem si, že si Elena nezapomněla vzít ten náramek. Já jsem bohužel žádný šperk neměla. Ale šaty měly kamínků až dost… Pak jsem se zase ponořila do hlubokých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že všichni začali tleskat. Otočila jsem hlavu k podiu, na kterém stál Rufus a všechny vítal.
"Předem bych chtěl poděkovat dvěma úžasným ženám, které tuto síň předělaly naprosto k nepoznání" díval se Rufus na mě a na Elenu. Já jsem se jenom pousmála a shlédla všechny v sále, když začali tleskat. Pohled mi zůstal stát u jednoho jediného obličeje. Sklopila jsem hlavu, abych se na něho nemusela dívat.
"A když už jsme u žen, rovnou bych vám všem chtěl oficiálně představit, kdo jí ještě nezná, mojí osobní asistentku Polly. Mnozí z vás jí už znají a mnozí ji potkávají, prosím ještě jednou potlesk pro tuto úžasnou osobní asistenku" představil mě Rufus, až jsem se začínala červenat a sám začal tleskat. Pokynula jsem hlavou, jako že mu děkuju. Potom začal představovat nováčky a dále zahájil už tu oficiální trsací část plesu.
"Nebude ti vadit, když půjdeme tancovat, že ne" naklonila se ke mně Elena, když kapela začala hrát ploužák.
"Jasně, že ne" pousmála jsem se a vybízela jí, jen ať jde. Já jsem se na ně chvilku koukala.
"Ahoj" uslyšela jsem vedle sebe. Otočila jsem se a nálada mi klesla na bod mrazu. Vrátila jsem hlavu zpátky k Eleně a Renovi. "Moc ti to sluší" řekl Zack.
"Díky" poděkovala jsem, aniž bych se otočila.
"Nechceš si jít zatancovat?" zeptal se mě.
"Ani ne" řekla jsem hned.
"Asi nemá cenu tě přemlouvat, co?" zeptal se zklamaně.
"Ne…" vzdychla jsem. "Jdi pryč, Zacku. Děláš to akorát horší. Běž si za druhým sluchátkem" ušklíbla jsem se. Cítila jsem, že chce ještě něco říct, ale po chvilce se beze slova zvedl a odešel pryč. Elena naštěstí byla tolik zabraná do Rena, že si nevšimla, že za mnou Zack přišel a já ho odpálkovala. Po chvilce přišel Rufus.
"Dobrý večer, pane" pozdravila jsem ho okamžitě.
"Dobrý večer vám třem. Bavíte se?" zeptal se.
"Ano, pane" odpověděla Elena a usmála se na Rena. Já jsem mlčela.
"Mohl bych tě vyzvat k tanci, nebo pozvat na skleničku, pokud netančíš?" podíval se na mě.
"Cože? Já? Ehm… Já tančím, ale… Zrovna teď jsem odpálkovala Zacka… Takže ehm…" byla jsem mírně vykolejená.
"Takže na skleničku?" nabídl mi rámě.
"Dobře" zvedla jsem se po tom, co do mě Elena nenápadně kopala. Rufus mě odvedl k pultu se šampaňským a podal mi skleničku.
"Máš nějaké problémy se Zackem?" zeptal se mě.
"Ano, trochu… Nechci se o něm bavit" zakroutila jsem hlavou.
"Dobře tedy, změňme téma. Takže bych začal asi tím, že ti to dnes opravdu sluší" pousmál se a ťukl si se mnou na přípitek.
"Ehm… Díky" zase jsem začala rudnout.
"Ty šaty ti opravdu padnou. Byla by škoda nemít je na sobě" řekl Rufus a já se zamračila. Pak mě napadlo, co když jsou ty šaty od něho. Co když jsou ty šaty od Rufuse? Co když?!
"Ty šaty a boty jsou od Vás!" vyhrkla jsem najednou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 20. března 2012 v 23:30 | Reagovat

héééj! at se ten Zack vzpamatuje a začne něco dělat! neříkej mi že polly ještě k tomu všemu začne nabalovat rufus!!!

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 21. března 2012 v 6:58 | Reagovat

To víš, ona je magnet na potíže :D Ne kecám, neboj, všechno dobře dopadne :D nsad :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama