close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 45.

3. dubna 2012 v 23:57 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Jo anebo to třeba udělal sám, abychom ho všichni litovali a nikdo si ani nevzpomněl na to, jakej kretén to vlastně je…" poznamenala jsem a sedla si Zackovi na klín.
"Proč by to dělal?!" zamračil se Zack.
"Důvod jsem ti právě řekla."
"Já vím, ale já tím myslel, že by to určitě neudělal…"
"Co ty víš. Hodně se změnil… A to jsem ho ani pořádně neznala…" řekla jsem a vzdychla.
"Já ho znám moc dobře a říkám ti, že by tohle neudělal…" řekl Zack naštvaně.
"Přece se nebudete ještě hádat…" zamračila se na nás Tifa.
"Já se nechci hádat. Já jenom… Než jsme šli hledat Clouda, všechno bylo zase ok. A teď? Zase je všechno při starým. A zase za to může Cloud…" zvedla jsem se a založila si ruce na prsou.
"To snad nemyslíš vážně?!" vyjel po mně Zack. Všichni se na mě dívali nevěřícným pohledem.
"Co je?! Snad si nemyslíte, že po tom všem se ho budu ještě zastávat…" obhajovala jsem se.
"Mám takovej dojem, že bysme měli začít uvažovat nad tím, jestli ho Polly vážně nebodla…" poznamenal Reno. Hodila jsem po něm vražednej pohled. Najednou se rozsvítila červená světla ohlašující poplach a v celé budově začalo houkat.
"Co se to děje?!" snažila se houkání překřičet Tifa a zacpávala si uši.
"Já nevím. Asi krtek!" oznámila nám Elena.
"Cože? Vy tady máte krtky?" vykulila oči.
"Ne. Já nemyslela krtky jako zvíře. Já myslela, že se k nám asi někdo dobil. Říkáme jim krtci…" vysvětlila Elena. "Musíme jít" podívala se po nás.
"Já ne. Nic bych nesvedla…" řekla jsem. Elena přikývla.
"Vezmi Seijiho a Tifu a jděte zpátky do sálu. Tam budete v bezpečí" poradila mi a vyrazila za Renem a Zackem. My jsme vyrazili do sálu.
"Počkat! A co Cloud?" zastavila se Tifa.
"Co je s ním?!" vzdychla jsem.
"Je bez ochrany. Co když mu to zranění udělal ten, co spustil poplach?"
"To by se ten poplach spustil dřív…" zakroutila jsem hlavou.
"Tifa má pravdu. Co když to nějak obešel, ale nevyšlo mu to?" ozval se Seiji.
"Já si-…"
"Jestli nechceš, půjdeme za ním sami…" skočil mi do řeči. Vzdychla jsem.
"Fajn. Běžte mezi ostatní a já se postarám o Clouda…" řekla jsem nakonec a běžela zpátky. Cloud ležel polonahý na lůžku a hrudník měl dokola obvázaný. Měl zavřené oči a nehýbal se. Uvědomila jsem si, jak zranitelně vypadá, když spí. Jenže on nespí… Přitáhla jsem si k lůžku židli a sedla si.
"Proč musíš bejt takovej idiot" vzdychla jsem a vzala ho za ruku. Zkoumala jsem jeho dlaně, když jsem uslyšela tlumené bouchnutí dveří. Zvedla jsem hlavu.
"Ty?!" vytřeštila jsem oči a prudce se zvedla ze židle.
"Překvapená? Myslela sis, že už mě nikdy neuvidíš? Tadá…" Kadaj si založil ruce na prsou a opřel se o dveře.
"Co tady děláš? To tys spustil poplach?!" zeptala jsem se, aniž bych se nějak vzrušovala jeho přítomností. V hlavě mi zazněla Tifina slova "…zranění ten, co spustil poplach…". Ochranitelsky jsem si stoupla před Clouda.
"Mělas vidět, jak všichni pohotově reagovali. Jako mravenci, když na ně vyliješ vodu" pousmál se.
"Co tady děláš?!" zeptala jsem se znova a snažila se být co nejvíc drsná.
"Přišel jsem se na tebe podívat" řekl lhostejně.
"Co-tady-děláš!"
"Máme s Rufusem nevyřízený účty. To víš, ne?! Ještě pořád. Věřila bys tomu? A Rufus pořád dělá, že o nic nejde. Vlastně… Vlastně mě ignoruje. Tak jsem se rozhodl, že o sobě dám vědět… Moc dobře ví, kdo ten poplach spustil… Doufám, že už ví o něm" naklonil se, aby přese mě viděl Clouda.
"Takže jsi to udělal ty?!" vyjekla jsem. "Jak jsi mohl?! On kvůli tobě skoro umřel!"
"Vypadáš nějak zděšeně. On je tvůj kámoš? Jo tak to se hluboce omlouvám… Ale není v tom nic osobního. Jen byl snadná kořist, když se ztrápeně vláčel do pokoje… Vlastně jsem mu chtěl pomoct" ďábelsky se usmál.
"Ty parchante!" vrhla jsem se na něho a začala do něho bušit. Ale bylo mi to prd platný. Kadaj mě ze sebe odhodil jako hadrovou panenku a chytil mě pod krkem.
"Tohle už jsme si jednou zažili, ne?! Nebo to chceš připomenout?" podíval se na jizvu na ruce. Zalapala jsem po dechu.
"Uškrtíš mě" zašeptala jsem.
"Stejně jsi mi k ničemu. Do ShinRy jsem se dokázal dostat i bez tebe, jak vidíš…" řekl hrdě.
"Kadaji prosím" řekla jsem posledním dechem. On neváhal a pustil mě.
"Byla by tě škoda" pousmál se zase. Já jsem lapala po dechu a mnula si krk.
"Mmm…P-Polls?" zamumlal z lůžka Cloud. Otočila jsem k němu hlavu. Vypadal tak unaveně. Pak jsem se otočila ke Kadajovi. Doufám, že mu nic neudělá.
"Kdopak se nám to tady probudil?" spráskl ruce Kadaj. Cloudovi se rozšířily oči. Chtěl vstát, ale místo toho sykl a svezl se zpátky na lůžko.
"Nech ho být!" sebrala jsem se ze země.
"A kdo mi v tom zabrání?"
"Já!" řekla jsem odhodlaně.
"To nebude problém."
"Polly ne!" řekl Cloud.
"Nepleť se do toho" utla jsem ho, i když jsem věděla, jak moc by mě chtěl zarazit. Kadaj vytáhl nůž.
"Na jinou zbraň nemáš?!" vysmívala jsem se mu. Snažila jsem se ze všech sil nedat na sobě zdát strach, co se stane.
"Kam to bude? Do srdce? Do břicha?... Můžeš si vybrat…" kroužil kolem mě jako žralok. Já jsem se napřímila a čekala, co bude. Najednou se Kadaj zastavil na místě a mrštně udeřil. Jenže ne do mě. Cloud mě odchodil stranou a chytil jí do předloktí. Jíknul bolestí a s ránou se svezl z postele. V tu chvíli se taky rozrazily dveře, ve kterých stál Rufus v zástupu vojáků. Nevěnovala jsem tomu pozornost, věděla jsem, že si už s Kadajem poradí. Připlazila jsem se ke Cloudovi a narovnala ho na záda. Z ruky mu vytékal proud krve.
"Dneska sis toho užil až moc i na mě. A to bych ti přála jen to nejhorší" řekla jsem a vytáhla nůž z jeho ruky. Cloud sykl a schoulil se do klubíčka.
"Lež klidně" narovnala jsem ho zpátky na záda. Pak jsem se konečně odvážila podívat se mu do obličeje. Po spáncích se mu koulely slzy. Zůstala jsem na něho civět.
"Polls! Jsi v pořádku?" přifařil se k nám Zack. Odtrhla jsem od Clouda oči a zvedla se ze země.
"Jo jsem. O nic nešlo" oprášila jsem si šaty. Pokradmu jsem se ještě jednou podívala na Clouda a pak vystřelila na chodbu.
"Jsi statečná, že jsi zůstala s Cloudem" vzal mě Zack za ruce. "Mohl dopadnout ještě hůř" pousmál se.
"Jasně…" řekla jsem sklesle.
"Vážně jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě.
"Jo. Jsem jenom… Ehm… Otřesená" zalhala jsem.
"To bude dobrý. Jestli chceš, můžeme jít do pokoje, dáš si sprchu a pak se natáhneme" navrhl Zack.
"Tak dobře. Jenom se půjdu rozloučit s Tifou a Seijim" řekla jsem. Zack přikývl a objal mě kolem pasu. Když mě Seiji ujistil, že to je v pohodě a že se uvidíme ráno, protože tady oba přespí, odvedl mě Zack do pokoje.
"Já si sprchu nebudu dávat, půjdu si rovnou lehnout" řekla jsem a stahovala ze sebe šaty.
"Dobře, tak si jdi lehnout. Hned jsem u tebe" pomohl mi Zack ze šatů. Já jsem se odploužila do postele a zachumlala se pod peřinu. Zack se po chvilce ke mně přitulil a políbil mě do vlasů.
"Uvolni se. Už je po všem a Cloud je určitě v pohodě" vycítil Zack moje napětí. Otočila jsem se čelem k němu.
"Víš… Já… Já nejsem rozhozená z toho všeho. Nebudu ti lhát. Jsem rozhozená z Clouda. Přála bych mu to nejhorší, ale… Já jsem ho chtěla ochránit, když jsem viděla, jak je bezbranný… Ale nakonec ochránil on mě. A když jsem viděla ty slzy…" odtáhla jsem se od něho. Zack na mě zůstal nechápavě civět.
"Já ho opravdu nemám ráda, ale musím za ním. Dlužím mu to…" dořekla jsem a oblíkla si župan.
"Dobře" řekl nejistě Zack. Bylo vidět, že jsem ho vykolejila.
"Opravdu o nic nejde. Jenom si s ním potřebuju promluvit… Omlouvám se…" snažila jsem se odstranit jeho zneklidnění.
"Věřím ti. Počkám na tebe, až se vrátíš" řekl nakonec.
"Miluju tě" řekla jsem ve dveřích a pak odešla. Sestry mě nechtěly za Cloudem pustit, protože Cloud spal, ale nakonec svolily. Zase jsem si k němu sedla a vzala ho za zdravou ruku. To ho probralo. Unaveně rozlepil víčka a překvapeně na mě mrkal.
"Jak ti je?" zeptala jsem se. Cloud se podíval na naše spojené ruce. Pustila jsem ho a dala si ruce do klína.
"Proč jsi tady?" zašeptal.
"Víš co, nebudeme si tady hrát na nějaký slušnosti. Přišla jsem, protože si s tebou potřebuju promluvit. A chtěla jsem vědět, jak na tom jsi…" řekla jsem popravdě.
"Taky si s tebou potřebuju promluvit. Ale nechtěli mě za tebou pustit" poznamenal.
"Nebuď idiot. Myslíš, že by tě s dírou v zádech a ruce někam pustili, když se ani nepostavíš na nohy?!" ušklíbla jsem se.
"O čem chceš mluvit?" ignoroval mojí poznámku.
"O čem chceš mluvit ty?"
"Já se zeptal první… Ale když už… Proč jsi mě bránila, když sis v duchu přála, abych tady nebyl?"
"Já si to nepřeju… Jenom… Dost jsi mi ublížil, víš… A o tom chci taky mluvit. Chci na všechno zapomenout…"
"Ale?"
"Není žádný ale…"
"Prostě jen tak sis řekla, že budeme zase přátelé? Nebo až po tom, co jsem údajně málem umřel a ty sis uvědomila, že mě nechceš ztratit?!"
"Ty seš fakt kretén. Neměla jsem sem chodit…" zvedla jsem se. Cloud mě čapl za ruku.
"Promiň… Za všechno…" omluvil se.
"Omluva nestačí…"
"Já vím… Ale pro začátek…" pousmál se. Vymanila jsem se z jeho ruky a zase si sedla.
"Já nechci, aby sis myslel, že mezi náma někdy bude něco víc… Jen nechci neustálý hádky a vražedný pohledy… Upřímně je mi tě vážně líto. Tohle si nezaslouží nikdo… Ani ty" řekla jsem popravdě.
"Dík."
"Už budu muset. Čeká na mě Zack a ty bys měl odpočívat" podívala jsem se na hodiny.
"Jasně…" vzdychl Cloud.
"Doufám, že budeš pořád takovejhle, až si budeš moct zase vyskakovat" pousmála jsem se a pak už odešla. Když jsem přišla do pokoje, Zack ležel rozvalenej na posteli a hlasitě chrápal. Zakroutila jsem hlavou a šla mu ztišit volume.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 5. dubna 2012 v 0:06 | Reagovat

to jsem ráda, že jsou všichni v pohodě včetně Clouda. je mi ho teď líto... musel se fakt trápit. no... uvidíme jak se to vyvrbí dál... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama