close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 46.

6. dubna 2012 v 0:18 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
V noci jsem moc nespala, takže jsem se ráno probudila poměrně brzy. Potřebovala jsem kafe, abych celý den vydržela, ale tady jsem si ho udělat nemohla, aniž bych nevzbudila Zacka. Napsala jsem mu vzkaz, že jsem už nemohla spát, že mě najde v jídelně a šla se trochu poupravit do koupelny. Vlasy jsem měla slepené lakem, ale nechtělo se mi s nimi nic dělat, takže jsem je hodila do drdolu. Vydrhla jsem si obličej od makeupu a vyčistila zuby. Popadla jsem tepláky a mikinu a vyrazila dolů.
"Polly? Co tady děláte takhle brzo?" narazila jsem u recepce na Angeala.
"Ach, Angeale" cukla jsem sebou. "Nemohla jsem spát. Jdu si dát trochu kafe" ukázala jsem směrem k jídelně.
"Tak to jo…" řekl.
"Ehm… Byl jste za Cloudem?" zeptala jsem se. Angeal kývl.
"Je už v pořádku. Jenom si ještě chvilku poleží. Teď ale spí" sdělil mi přesně to, co jsem chtěla slyšet.
"Díky" pousmála jsem se a šla do jídelny.
"Slečno, snídaně bude až za hodinu a půl" kulil na mě nechápavě oči kuchtík, co tam dělám.
"Jo já vím, já si jdu dát jenom trochu životabudiče" řekla jsem.
"A nechcete radši uvařit, než z automatu?" nabídl mi. Přikývla jsem a sedla si ke stolu. Ten dotyčný odběhl a za chvíli se vrátil s hrnkem a konvicí, ze které se kouřilo.
"Je škoda, že se to včera moc nevydařilo…" povzdechl si ten kluk. "Slyšel jsem, že se šéfovi podařilo toho dotyčnýho chytit. To je fajn" dodal.
"Jo… Ehm… I když to nedopadlo zrovna nejlíp… Teda ne pro všechny…" řekla jsem a usrkla z hrnku.
"Povídá sem, že to voják Strife chytil dvakrát…"
"Jo, ale je na tom už líp" oznámila jsem mu a on se pousmál.
"No nic, už budu muset jít nebo mě v kuchyni zabijou" zvedl se po chvilce.
"Díky za to kafe" řekla jsem a on odešel. Já jsem tam chvilku osaměle seděla a pak se šla podívat do sálu, ve kterém byl včera ten ples. Všechno vypadalo tak, jak jsme to s Elenou připravily. Teda až na pár odpadků. Vzdychla jsem a opřela se o dveře.
"Nakai!" zavolala na mě Elena. Otočila jsem se.
"Ahoj… Co ty tady tak brzo?" zeptala jsem se hned.
"Co TY tady tak brzo?" opáčila. "Většinou v tuhle dobu spíš se slinou na tváři" prohodila. Zamračila jsem se a chtěla něco namítnout. Pak jsem si to ale rozmyslela.
"Nemohla jsem spát…"
"Jo to vidím…" ukázala na kruhy pod očima. "Ale zřejmě spíš teď. Určitě sis zapomněla vzít sebou mobil… Šéf ti několikrát volal. Shání tě… Teda nás. Ale mě už sehnal…" založila si ruce na prsou.
"Ale vždyť je víkend…"
"Já vím… Ale ten mobil bys měla nosit vždycky… Tak pojď" mávla na mě. Nesouhlasně jsem zafuněla a šla za ní.
"Dobrej. Co se děje?!" vpadla jsem do Rufusovy kanceláře jakoby nic. Rufus stál u svýho mega okna v županu a upíjel kafe. Jakmile mě uslyšel brblat, otočil se a mile se usmál.
"Nejdřív mě vyslechni, než začneš hudrovat" poučil mě. Vzdychla jsem a kecla si do křesla. Elena mě elegantně napodobila. "Včera to nedopadlo zrovna dvakrát dobře. A tak jsem se rozhodl, že večírek prodloužíme na dnes večer" oznámil nám.
"Cože?" vyjekly jsme obě najednou a nechápavě se na sebe podívaly.
"Vím, jak dlouho vám dala zabrat výzdoba. A vím, že se na ten ples všichni těšili. A hlavně to má být takové zahájení Vánoc, klidu a pohody zde v ShinŘe" řekl.
"Jo jasně. A to Kadaj narušil. Takže když oslavit Vánoční prázdniny, tak pořádně" řekla jsem a zvedla se.
"Počkat, to jako myslíte vážně?!" zamračila se Elena na Rufuse.
"Jistě. Něco se ti na tom nezdá?"
"Ale pane…"
"Nehudruj a raduj se, že se můžeme zase bavit a že budeme mít volno" šťouchla jsem do ní. Elena nechápavě otevírala a zavírala pusu jako ryba a v mozku jí to určitě šrotovalo na plný obrátky. "Víš co, jdeme si na chvilku sednout do kanceláře a vyrobíme plakáty, aby všichni věděli, že se to koná dneska… Zase…" táhla jsem jí do mý kanceláře. "Díky pane!" mávla jsem Rufusovi a zabouchla za sebou dveře.
"Já to nechápu" sdělila mi Elena a přitáhla si ke mně židli.
"Na tom není co chápat. Leda to, že je Rufus určitě Santa Claus… Akorát hubenější a víc sexy" poznamenala jsem. Elena mi dala pohlavek.
"Ale že se nestydíš, říkat tohle, ještě ke všemu, když je vedle…" mračila se na mě.
"No a co. To mám jako otevřít dveře a říct mu to narovinu? Musíš uznat, že je to kus chlapa" řekla jsem. Elena zakroutila hlavou, ale nic na to neřekla. Pustily jsme se do práce, a když jsme měly plakáty hotový a vytištěný, šly jsme je pomalu vylepovat, cestou na snídani. Ještě jsme dávaly do ruky těm, které jsme potkaly. Všichni zůstávali nechápavě koukat, jestli to myslíme vážně.
"Já hned přijdu" řekla jsem, když jsme vcházely do jídelny.
"Počkej, kam jdeš?" zastavila mě Elena, než jsem se stihla vypařit.
"Ehm… Na záchod…" řekla jsem. Elena nadzvedla obočí.
"Záchody jsou na druhou stranu a navíc jsi je nikdy nepoužila. Jdeš za ním viď… Nakai nechoď. Budeš z toho mít akorát problémy…" uhádla, že jdu za Cloudem.
"Jaký problémy? Zack ví, že ho nemám ráda. Což je taky pravda. Ale dlužím mu to. Stalo se mu to kvůli mně…" řekla jsem.
"Ne. Stalo se mu to, protože nemohl unýst to, že miluješ Zacka."
"Fajn, ale to druhý zranění má kvůli mně…" namítla jsem. Elena vzdychla.
"Víš co, mně to je jedno. Jde vlastně jenom o tebe. Ne. Vlastně jde vždycky o tebe. A mě už to nebaví" řekla a pak odpochodovala do jídelny. Já jsem chvilku zůstala koukat a pak jsem se vydala za Cloudem.
"Proč nakukuješ? Já nespim, jestli to chceš vědět" všiml si hned Cloud, že jsem otevřela dveře.
"To víš, kdybys spal, tak bych sem přece nešla…" vysvětlila jsem. "Tak co, jak ti je?"
"Pořád stejný. Ale kdybych mohl, sebral bych si svých pět švestek a hned odsud vypadl. Je tady nuda" protáhl ksicht.
"Jo to věřim. Ale můžeš doktory přemluvit, ať tě dneska večer pustí" zamávala jsem mu plakátem před očima.
"Co to znamená?!" nechápavě na mě vykulil oči.
"To Rufus. Uznal, že se to včera zrovna nepovedlo. Takže máme pokráčko dneska. A ne, že se zase urazíš, že jsem dala přednost Zackovi a nezmizíš…" vyhrožovala jsem mu a doširoka jsem se usmívala. Cloud se ale neusmál.
"Já tam těžko půjdu. Leda by mě tam odvezli i s touhle postelí a zatancoval bych si s kapačkou…" pronesl sarkasticky.
"Aha… No… To mi nedošlo…" řekla jsem zklamaně. "Promiň…"
"A já jsem neodešel, že bych se urazil!" řekl naštvaně.
"Jasně…" pokrčila jsem rameny. Cloud začal zkoumat povlečení. "Tak já zase jdu" řekla jsem po chvilce a vstala.
"Čau" odsekl Cloud. Nasupeně jsem zafuněla a práskla za sebou dveřmi. Pokryteckej blbeček…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 6. dubna 2012 v 23:04 | Reagovat

ehm... no Cloudovi to dobrý chování moc dlouho nevydrželo... no uvidíme jak se to vyvine dál. jen piš, piš... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama