Nesnášim, když je vždycky jedna kapitola za uherák, protože pokaždý už nevim, o čem byla ta předchozí a musím si jí přečíst znova... A dělám to sama :D Každopádně se moc omlouvám, nemám teď moc času... Ale to se změní!! Jinak kapitola nuda a tak nějak mi přijde, že o ničem :D Tak přeju nuda počtení :D
"Bože super, že jsi dorazila dřív než Zack, protože fakt nevím, co bych mu pověděla…" oddychla si Elena.
"Co bys mu pověděla?! Kdyžtak jsi mě neviděla ne?" pokrčila jsem rameny a sedla si.
"Ty nebudeš jíst?"
"Ne, když už, tak počkám na Zacka aby nebyl naštvanej" poznamenala jsem.
"To já na Rena prdim. Mám hlad" řekla Elena a narvala si pusu něčím, co připomínalo trávu na pastvě.
"Já to slyšel" nahnul se Reno k Eleně a pak jí políbil na tvář. Elena jenom něco zahučela s plnou pusou. "Vážně tohle chceš jíst?" sedl si k nám a podíval se jí do talíře.
"Proč? Je to zdravý…" vysvětlila.
"Já jen, abych věděl… Protože jestli s tím budeš pokračovat, řeknu šéfovi, že může propustit toho chudáka, co nám seká trávníky. Vidím tady totiž přežvýkavce s chutným apetitem…" poznamenal a já vybouchla smíchy.
"Nechtěj, abych ti zase nakopala zadek. Nebo už jsi od posledně zapomněl?" vražedně se na něho podívala.
"Podle toho, co myslíš tím nakopáním…" sladce se na ní Reno usmál.
"To, co ty, zrovna ne…" zrudla Elena. Já jsem se jen tak tak držela, abych se zase nerozesmála.
"Zdravím" objal mě zezadu Zack. Elena s Renem mávli na pozdrav a já se posunula, aby si mohl sednout.
"To je fajn, že už jsi tady. Mám hroznej hlad, ale rozhodla jsem se počkat na tebe" usmála jsem se.
"Vidíš? Proto se spolíhám sama na sebe" řekla Elena. Reno se zamračil na její snídani.
"Tak na co tady sedíme? Jdeme se najíst" táhl mě Zack k pultům. Zanedlouho se k nám přidala Tifa se Seijim.
"Co vy tady?" nechápavě jsem se na ně dívala. "Myslela jsem, že jste už odešli…"
"No, někdo za náma byl a řekl nám, že si tady klidně můžeme dát snídani, protože prej ples pokračuje i dneska…" zkoumavě se na nás Tifa dívala.
"A donesl nám oblečení" ukázal Seiji na vojenskou teplákovku.
"Pokračuje. Řekl nám to sám Rufus. Pokud jste viděli plakáty…" vložila se do rozhovoru Elena.
"A já myslel, že to je vtip…" poznamenal Zack.
"Není" pousmála jsem se. Zack se ke mně naklonil a políbil mě.
"Tak to mi tím pádem dlužíš ještě jeden tanec" řekl nakonec. Všichni ostatní zavzdychali.
"Hele nechte si to do soukromí. Tady se podávaj snídaně a ne žhaví kluci" skuhrala Elena.
"Vážně? Tak v tom případě tady nemám co dělat" zvedal se Reno. Elena ho přirazila zpátky na židli. Já se Zackem jsme se začali smát.
"Spali jste už spolu vůbec?" podívala se na ty dva Tifa. Elena se začala dusit salátem a my dělali, že jsme to neslyšeli.
"Co prosím?!"
"Já ti říkal, že to není k jídlu. Už se začínáš dusit" řekl Reno. "Ne nespali" zkonstatoval Tifinu otázku.
"Reno mlč" rudla Elena. "Zaprvý jsme spolu jenom krátce… A zadruhý jsme na to ještě nenašli tu správnou chvilku…" vysvětlovala.
"Tím myslíš to, že to s Renem pořád nebereš tak vážně?!" povytáhla jsem obočí. Reno si opřel hlavu o ruku a čekal, co na to Elena řekne. Ale ona mlčela. Po chvilce se zvedla, sebrala nedojedenou snídani a beze slova odešla. Všichni jsme se obrátili na Rena.
"Jdu za ní" řekl a odešel.
"Asi jsi píchla do hnízda" řekl Zack.
"Ty taky myslíš jenom na to jedno. Vůbec nemyslíš na to, jak jí je asi trapně…" poznamenal Seiji.
"A ty snad ne?! Nemysli si, že nevím, že jste oba dva spali u mě v pokoji…" těkal Zack očima z Tify na Seijiho.
"Já jsem spala v pokoji Clouda. Jenom jsem na chvilku byla u Seijiho. Povídali jsme si, co je na tom?! Ty taky hned Zacku vyšiluješ kvůli všemu. A i kdybychom byli spolu, co se vůbec staráš?! Já myslím, že ti do mých záležitostí už dávno nic není" vyjela na Zacka Tifa. My se Seijim jsme jenom koukali.
"Tak sory, sory. Nic mi do toho sice není, ale pořád jsi jako moje sestra…" hájil se Zack.
"Bývávalo. Dokud se z tebe nestal voják… Hrozně ses změnil. A to nemluvím o tom, co jsi provedl s Cloudem…" posmutněla.
"To bylo čistě jeho rozhodnutí, že chtěl být jako já…"
"Ale vzal jsi mi kluka!" vstala Tifa od stolu. "Seiji pojď. Tohle poslouchat nechci" řekla a potom odešla. Seiji nemeškal a šel za ní. Já jsem se za nima chvilku koukala a pak jsem se otočila na Zacka.
"Nic neříkej" zastavil mě dřív, než jsem se stihla nadechnout.
"Tifa chodila s Cloudem?!" vypadlo ze mě.
"Jo… Pak šel sem a Tifa se s ním potom rozešla, protože se prej změnil. Cloud za ní pořád chodil, aby si prej uvědomovala, co ztratila…" vysvětlil mi Zack.
"Jasně…" poznamenala jsem. "Hm, a když jsme u toho Clouda… Elena má pořád narážky, takže ti nebudu nic tajit, aby z toho nebyly potíže. Dneska jsem byla před snídaní za ním a Elena měla kvůli tomu kecy. Ale já v tom nevidím problém. Ty mi věříš a já ti nelžu. Nelžu ti o tom, že ho nemám ráda. Ale mám takovej pocit, že jsem mu dlužná. Chtěla jsem ho zachránit před Kadajem, ale nakonec zachránil on mě… Musela jsem ho vidět, víš. Jak na tom je…"
"Dobře" řekl Zack prostě.
"A včera jsi na mě nepočkal" dodala jsem. "Byla jsem během chvilky zpátky a ty jsi nechutně chrápal!"
"Byl jsem unavenej… Večer byl náročnej" hájil se Zack.
"Jo to byl…" vzdychla jsem. "Měl by ses jít omluvit Tifě…" řekla jsem mu potom.
"Za co?!" nechápavě se na mě podíval.
"Za tamto… Moc dobře víš…" nadzvedla jsem obočí.
"Fajn" založil si ruce na prsou. "Ale až ty se omluvíš Eleně" vítězně se usmál. Já jsem nasadila zmučený výraz.
"Tak se se mnou rovnou rozluč, protože to bude moje smrt…" zkonstatovala jsem a zvedla se od stolu.
"Pa pá" zamával mi Zack s úsměvem od ucha k uchu. Já jsem kopla do holeně a odešla. Cestou z jídelny jsem narazila na Rena.
"Reno, kde je Elena?" zeptala jsem se hned. Kdo jiný by taky mohl vědět, kde je.
"Je u sebe" odsekl a šel dál.
"Hej, co se stalo…" vzala jsem ho za rameno a obrátila obličejem ke mně.
"Co asi… S brekem utekla k sobě. Chtěl jsem jí utišit, ale křičela na mě. Nechce mě vidět…" řekl zmučeně. Pak se na mě ale zamračil. Vypadalo to, že chce ještě něco říct, ale rozmyslel si to a chtěl odejít.
"Reno já… Moc se omlouvám. Napravím to. Slibuju…" ujistila jsem ho. Reno jenom zamručel a šel si po svých. Já jsem vyrazila k Eleně, ale před dveřma do jejího pokoje jsem znejistěla. Co když mě vážně zabije?! Nervózně jsem zaklepala na dveře.
"Jdi pryč!" slyšela jsem Elenu.
"Elen, to jsem já…" řekla jsem. "Přišla jsem se ti omluvit…" dodala jsem. Dveře se co nevidět otevřely a Elena se na mě vrhla a začala mi kroutit krkem.
"Já tě zabiju!" křičela na mě.
"Jasně. Máš na to právo… Ale já bych radši žila… Více méně jsem stejně měla pravdu" řekla jsem přidušeně. Elena mě v tu ránu pustila.
"Ne, neměla" řekla a zase měla na krajíčku. Ihned zmizela ve svým pokoji. Já jsem šla samozřejmě za ní.
"Promiň… Moc se omlouvám…"
"Já to s Renem beru vážně… Ale… Nejsem na to ještě připravená. Reno už kolikrát dával signály, ale já jsem vycouvala…" svěřila se mi.
"Jo, to znám…" vzdychla jsem. Elena se na mě významně podívala. A tak jsem jí vyprávěla svoje poprvý…




a vůbec to není nudný! upřímně jsem ani neočekávala, že by tu něco přibylo. vím jak to máš teď náročný, ale udělala jsi mi radost. No jsem zvědavá jak se to teda mezi všemi vyvine, jsou krapet nabroušení :D