No, tak jsem to konečně dopsala a upřímně uf...už to nemusím dál psát. Jsem se překonávala, abych to dopsala :D Prostě na Liz s Kate to nemá a nikdy nic mít nebude. Tak přeju pěkný poslední počtení týhle povídky :)
"Teď bys měla jít za Renem. Byl z toho docela přešlej" navrhla jsem Eleně, když jsem od ní odcházela. Elena vzdychla.
"Já… Ještě se s ním nechci vidět… Je mi trapně…" řekla.
"Jenže on neví, co se vlastně děje a podle mě si myslí, že za to může on…" snažila jsem se jí přesvědčit. Elena se ještě chvilku vzpírala, ale když jsem si byla jistá, že to Renovi vysvětlí, odešla jsem. Doufala jsem, že Zack taky splnil to, co slíbil. Já jsem se šla na chvilku natáhnout do svý postele, protože na mě dolehlo brzké vstávání. Nakonec mě probudil Zack. Ucítila jsem, jak si ke mně sedl.
"Ahoj… Vyspala ses?" zeptal se.
"Docela fajn… Udobřil ses s Tifou?" rozlepila jsem oči, abych na Zacka pořádně viděla. Zack přikývl. "Fajn, já s Elenou taky… Snad… Uvidím, jak to dopadlo s Renem" poznamenala jsem.
"To uvidíš za chvilku. Přišel jsem tě tak nějak vzbudit. Už je docela pozdě a měla by ses připravit na večer… Nebo chceš jít takhle?" prohlédl si mě od hlavy k patě. Zaskuhrala jsem a plácla se do čela.
"Ajo. Ten večer…" V tu ránu jsem byla na nohách a šla do koupelny.
"Co takhle si dát společnou sprchu? Ještě máme dost času?" navrhl Zack. Znaveně jsem se na něho podívala. "Prosím" škemral.
"Tak fajn…" zakroutila jsem očima. Zack nemeškal a hned se svlíkal.
"A máš tady vůbec oblečení?" povytáhla jsem obočí.
"Jasně. Stejně bych se u tebe musel vykoupat. U mě je Seiji…" podotkl. Já jsem jenom kývla hlavou a svlíkla se. Zack ve sprše pořád něco žvatlal, ale já ho neposlouchala. Přemýšlela jsem o jiných věcech. Zack si toho ani nevšiml. Vůbec se mi tam dneska večer vůbec nechtělo. Ani jsem se nebála, že by mohl přijít zase nějaký narušitel, ale prostě se mi tam nechtělo. Jenže jsem slíbila další tanec Zackovi. A navíc ještě Rufusovi už včera. Nakonec jsem ale stejně seděla u stolu jako včera a sledovala všechny, jak připravují místnost.
"Pomůžeš nám, nebo tam budeš jen tak sedět, Nakai?!" zamručela na mě Elena, čímž mě vytrhla z mých myšlenek. Přemýšlela jsem, jak jsem se sem dolů vlastně dostala.
"Budu tady jen tak sedět…" poznamenala jsem.
"Co prosím?! Asi jsem špatně slyšela!" obořila se na mě.
"Je mi nějak divně" řekla jsem a hlava mi padla na stůl.
"Co je ti?" staral se hned Zack. "Bylas divná už nahoře, ale myslel jsem, že to je jenom takový chvilkový…" všiml si.
"Nic mi není… Jenom… Nevím… Mám takový tušení… Nebo divnej pocit… Nevím" přiznala jsem.
"Tušení ohledně čeho?"
"Kadaj už nepřijde, tím jsem si jistá… Ale pořád mi něco nesedí" řekla jsem.
"Ale prosím tě. Všechno bude ok. A teď nám pojď pomoct, aby ses trochu rozptýlila" ironicky se na mě Elena usmála a táhla mě od stolu. Já jsem zamručela.
"A co tady chceš ještě upravovat?! Vždyť je tady všechno od včera…" podotkla jsem, ale Elena mě zpražila pohledem. "Dobře… Co mám udělat? Uvázat stuhy, nafouknout balónky, ozdobit narozeninový dort a zapálit svíčky?! Je to jenom párty ve vojenským stylu. Ty kluky to ani nebude zajímat, pokud tu nebude alkohol…" zakroutila jsem očima.
"Mě to zajímá i bez toho alkoholu…" poznamenal Zack.
"Jasně. Ale ty ten alkohol nepotřebuješ. Máš tady totiž mě" přehnaně jsem se usmála.
"Hele, dost cukrování. Já taky musim makat. A to mi ještě ke všemu poroučí moje vlastní holka" mračil se Reno.
"To si musíš ošéfovat, víš" mrkl na něho Zack.
"Fajn. Eleno, já tohle dělat nebudu. Jdu se na chvilku natáhnout a až to bude mít hotový, tak se ke mně můžeš přidat" odhodil Reno pytel s odpadky a kráčel pryč. Elena se výhružně podívala na Zacka a táhla Rena zpátky. Zack jenom pokrčil rameny.
"Já ti dám ošéfovat… Trčíš tady ze stejnýho důvodu jako on" podotkla jsem. "Až na to, že tě nekomanduje vlastní holka…" dodala jsem. Zack vzdychl.
Když bylo všechno uklizený a připravený, šli jsme se připravit i my všichni a večírek číslo dvě mohl začít.
"Dámy a pánové, jak už jste jistě slyšeli, včerejší večer nedopadl zrovna nejlépe a tak je mi ctí zahájit pokračování tohoto plesu. A prosím potlesk pro Clouda Strifa, který byl včera napaden a přesto je zde mezi námi" zahájil Rufus ples a ukázal rukou do éteru, kde se měl nacházet Cloud.
"Cože?!" vyjekla jsem nahlas. Všichni si naštěstí všímali Clouda a tleskali mu. Všichni, až na naší partu. Jejich pohledy spočívali na mně.
"Děje se snad něco?!" nadzvedla obočí Elena.
"Jestli myslíš to, co myslíš, tak nemám co skrývat. Zackovi jsem o všem řekla. Ale Cloud dal jasně najevo, že tady dneska nebude a teď tady stojí uprostřed parketu…zdůrazňuju "stojí"…a nechává se objímat od údajných kámošů?! Tak tohle fakt nechápu" založila jsem si ruce na prsou a naštvaně se dívala jiným směrem. "Jasně, jsem paranoidní debil…" podotkla jsem po chvilce, když nikdo nepromluvil. Ale když jsem se otočila zpátky do středu dění, ten střed se nacházel u našeho skromného kraje. V tu chvíli by se mě jeden nedořezal. "Fajn, toho debila beru zpátky" založila jsem si ruce na prsou a upřeně hleděla na Clouda. Všichni hledali záchytný bod a čekali, co se bude dít. "Neříkal jsi náhodou, že dneska tady nebudeš, protože se nemůžeš ani hnout?!" zamračila jsem se.
"Hodně léků dělá divy" řekl Cloud. Už jsem se nadechovala pro další jedovatou poznámku.
"Je fajn, že jsi tady" řekl upřímně Zack, než jsem stihla cokoliv říct.
"Ne, to teda není!" vybouchla jsem.
"Co kdybychom si šli zatancovat?" navrhl Zack.
"Skvělej nápad" procedila jsem skrz zuby a zvedla se.
"Co ti je? Chováš se divně…" obrátil se na mě hned, co jsme byli z doslechu.
"Tobě to přijde úplně normální?! Ještě před chvílí ležel upoutanej na lůžku a teď najednou chodí, jako by se nic nestalo… Já bych se z bodnutí do zad a skoro vykrvácení jen tak z postele nezvedla, to mi věř… A i kdyby… Neměl mi tak hnusně říkat, že tady dneska nebude. Chová se ke mně celkově hnusně. Jako by mi oplácel moje chování… Jenže já k tomu mám aspoň důvod…" mlela jsem pátý přes devátý. Přišlo mi, že na Zacka skoro křičim. Vzdychla jsem. "Promiň…" řekla jsem nakonec.
"To je v pohodě. Já tě chápu. A jestli chceš, nemusíme tady bejt. Uděláme si hezkej večer po svým…" pousmál se.
"To by bylo fajn… Ale ještě chvilku tady zůstaneme… Přece jenom jsem slíbila ještě tanec Rufusovi a Elena by byla asi naštvaná, kdybych jí v tom nechala."
"Elena má Rena… Ale jestli si chceš zatancovat s Rufusem, tak já počkám…" řekl a já se upřímně usmála.
"Miluju tě" řekla jsem a přitiskla se k němu. Několikrát jsme si spolu zatančili a pak si šli pro pití a na chvilku si sednout. Rufus chtěl akorát stejně zase něco říct. A Cloud se někam zdejchnul, takže jsem měla chvilku klidu. Stihla jsem vysledovat, že se Elena dobře baví s Renem, což je fajn, protože by byla škoda, kdyby na sebe byli naštvaní kvůli takový kravině. A Seiji se zase dobře bavil s Tifou. Což je taky fajn. Aspoň nejsou osamělí. Hlavně že oba přišli kvůli tomu floutkovi.
"Smím prosit?" ozvalo se za mnou.
"Ehm… Cože? Jo jasně" vytrhl mě Rufus z myšlenek.
"Tak jak se dnes bavíš?" zeptal se mě, když mě vedl na parket.
"Nic moc, abych pravdu řekla…" přiznala jsem.
"Něco se stalo?"
"Něco se děje… Je to blonďatý a záhadně uzdravený…" řekla jsem kousavě.
"Myslel jsem, že s Cloudem vycházíš…"
"Tak to jste na pěkným omylu. Ale nechci Vás tahat do svých problémů s opačným pohlavím" mávla jsem rukou a nechala se vést.
"Ty šaty ti opravdu moc sluší. Ale k jejich dokonalosti patří ještě úsměv" snažil se změnit téma.
"Tak to Vás budu muset zklamat. Usmívat se budu, až tohle všechno bude v pohodě a nikdo mi nebude pít krev…"
"Nebuď tak tvrdohlavá. Pokud ti Cloud řekl o těch lécích, pak mluví pravdu" vyčetl ze mě, na co se snažím přijít. "Máme nějaké nové léky, ale jejich účinky mohou být vedlejší. Cloud to chtěl podstoupit. A to jen proto, že chtěl také pouze jeden tanec s tebou. Nejdu proti tobě, Polly… Ale občas by sis měla uvědomit, proč lidé dělají to, co dělají" řekl Rufus a pak se na díky za tanec poklonil a odešel. Já jsem zůstala stát uprostřed parketu jako tvrdý y.
"Co tak sama?" naklonil se přes moje rameno Cloud.
"Jako bych čekala, kdy se objevíš…" poznamenala jsem. Cloud se trochu rozpačitě pousmál.
"Smím prosit?" zeptal se opatrně. Jako bych to byla já, kdo mu vrazil tu kudlu do zad.
"Fajn" vydechla jsem. Cloud mě objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Proč jsi mi neřekl, že-…"
"Pšt. Aspoň pro jednou mlč" utnul mě. Hypnoticky jsem sledovala jeho obličej, ale ten mi nic neříkal.
"Omlouvám se" prolomila jsem ticho po chvilce.
"I já" podíval se mi Cloud do očí a pousmál se. V tu chvíli jsem věděla, že všechno je smazaný a je to mezi náma ok. Jako bych zrovna na tuhle chvíli čekala. Cítila jsem se silnější a uvolněnější.
Bála jsem se, že na mě budou všichni naštvaný, že jsem hrozná urážlivka a herečka. Ale popravdě byli všichni rádi, že se to mezi náma…mezi náma všema…urovnalo. Ten večer jsme si užili jako žádný jiný a bavili jsme se dlouho do noci. Nakonec, když jsme měli všichni trochu upito a sál se začal vyprazdňovat, šli jsme všichni na kutě. Ale stejně se všichni nasoukali s dekama a polštářema ke mně do pokoje a po tom, co jsme si vyprávěli šílený rejpací historky o nás všech, jsme usnuli na jedný hromadě.
Na tenhle večer budu vzpomínat ještě dlouho a to hlavně díky fotce na nočním stolku, na které jsme celá banda v objetí a vysmátý, jako že vůbec nevim, co tam bylo tak vtipnýho a kdo to fotil.




skvělý, úžasný, báječný! :D jinak se to popsat nedá. jsem ráda, že všechno dopadlo dobře a že jsou všichni v pohodě. je mi samo sebou líto, že je konec, ale na druhou stranu se těším, co přinese za překvapení tvoje další povídka. takžééé... očekávám v nejbližší době první kapitolu. :-) a to doufám, že bude brzy jinak se tu asi zvědavostí ukoušu :D