ČTENÁŘI POZOR! ČTĚTE! ČTĚTE!
Tááákže...máme tu zahájení nové povídky, zatím nepojmenované... To budu muset ještě vymyslet :D
Jinak to bude ze začátku vypadat asi jako že nic moc, ale!... Chci zachovat téma...Cloud, Zack ťuťuňuňu...
Takže to nebude úplně na způsob ShinRa, vojáci atd., ale Zack, Cloud a další...budou úplně normální lidi...zřejmě ehm vysokoškoláci, abych to upřesnila (něco na způsob Wenndyiny povídky "Příběh Zacka a Kate"...)
Tak doufám, že mě to bude bavit (spíš bavit víc, než ta poslední :D) a doufám, že to bude bavit hlavně vás ;)
Teď jenom tak na ochutnávku ZAČÁTEK KONCE A KONEC ZAČÁTKU a to doslova -> -> ->
Hodně štěstí, zdraví… Hodně štěstí, zdraví… Slyšela jsem to už z kuchyně. Seděla jsem u stolu a bavila se s mými kamarádkami. Slavila jsem dvacáté narozeniny a byla to úžasná oslava. Vůbec jsem o ní netušila a celý den jsem byla naštvaná, že moje kamarádky nebyly ve škole. A když jsem přišla domů, všichni vyskočili ze svých skrýší a zavolali na mě všechno nejlepší. Byla jsem nesmírně překvapená. Čekala jsem, že to budou jen další narozeniny v rodinném kruhu, ale rodiče mi udělali obrovskou zahradní párty. Otočila jsem se k domu a usmála se. Mamka nesla můj nejoblíbenější dort, na kterém hořely svíčky ve tvaru dvojky a nuly. "Všechno nejlepší, zlato" políbila mě na čelo. Táta byl připravený všechno zdokumentovat, tak jsem se usmála do objektivu a sfoukla svíčky. Uslyšela jsem, jak zazvonil zvonek. "Já tam dojdu, zatím rozkrájej dort" řekla jsem mamce a šla otevřít. "Briane!" zavýskla jsem radostí. "Trochu pozdě" nesměle se usmál a podal mi malou krabičku s mašlí. "Všechno nejlepší" řekl a pak mě jemně políbil. Začervenala jsem se. Brian byl můj kamarád, ale poslední dobou z toho koukalo něco víc. "Mám to otevřít hned?" podívala jsem se na krabičku. "Klidně" řekl a já rozvázala mašli. V krabičce jsem našla drobný náramek se spoustou přívěsků. Bylo tam srdíčko, ypsilon, bé, nápis Love, a další podobné. "Briane, je překrásný" řekla jsem upřímně. "A vidíš naše iniciály?" vzal do ruky B a Y. "Brian a Yuna…" zamumlala jsem. Pak jsem ho zatáhla do dění oslavy. Když už pomalu všichni odcházeli, holky pomohly mně a mamce sklízet ze stolu. Zrovna jsem sbírala papírové tácky a kelímky, když se ozval hrozný výbuch. Vlna výbuchu mě smetla na zem. Slyšela jsem, jak se sypou okna. Holky křičely. Vyhrabala jsem se na nohy a otočila se k domu. "Mami! Tati!" zařvala jsem a rozeběhla se k domu. Holky mě ale zastavily. Křičela jsem, že jim musím pomoct, ale ony mě držely pevně. Brečela jsem a dívala se na plameny, jak olizují náš dům. Bylo mi jasné, že to nemohli přežít, ale nechtěla jsem si to připustit. Svezla jsem se na trávník a slzy se mi řinuly z očí. Holky mě konejšily, ale mně to bylo fuk. Za chvilku se ozvaly sirény hasičského auta a mně to dalo naději. Co když jsou ještě naživu?
"Byli to její rodiče" slyšela jsem, jak někdo říká. Bylo už asi půl hodinu po výbuchu a z domu se už jenom kouřilo. Seděla jsem v záchranářském autě zabalená do deky. Lidi kolem sebe jsem se snažila nevnímat. A ani to nebylo tak těžké. Musela jsem pořád myslet na rodiče. "Yuno!" zavolal někdo. Vzhlédla jsem a začala znovu brečet. "Briane…" vydechla jsem a nechala se obejmout. Brian mě konejšil a pořád mi opakoval, že to bude dobrý. Ale jak tohle může být dobrý?! Nemám rodiče… Nemám domov… "Pojď, odvedu tě odsud" řekl po chvilce a táhl mě pryč. "Posbíraly jsme všechny věci, které se daly zachránit." "Odvedeme jí k nám." Holky stály vedle mě, ale jako bych je slyšela z dálky. Brian mě vzal do náruče a vedl od místa činu. U Rose mě dali do pokoje pro hosty. Lehla jsem si na postel. "Kdybys něco chtěla, tak si řekni" vzala mě za ruku Mia. Zvedla jsem hlavu. Všichni tři na mě koukali jako na hromádku neštěstí. Zase jsem začala natahovat. Všichni tři mě objali a plakali se mnou. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit…




ježiš. to je strašný... představa, že by se mi tohle mělo stát je fakt hrozná. chudák Yuna.