"Omluvám se…" řekl po chvilce. "To je fuk" řekla jsem si pod nos. Nehodlala jsem se s ním dál bavit. Zack to na mně zřejmě poznal, protože rychle dojedl koláč, sebral se a odešel. Zahlédla jsem ho z okna, jak si to míří k sadu. Přistihla jsem se, jak na něho pokradmu koukám. No tak Yuno! Je až příliš drzý. Sklidila jsem po sobě stůl a šla se po té cestě osprchovat. Potom jsem se konečně pustila do vybalování a také jsem si sepsala seznam, co potřebuju. Ale když jsem šla požádat Paula, jestli by se mnou nevyrazil nakoupit, jak slíbil, přistihla jsem ho při telefonním rozhovoru. Nevypadal příliš nadšeně. "Nebudu se s tebou o tom dál bavit. Řekl jsem, že to bude nejdřív na konci tohohle měsíce!" téměř křičel. "Ehm… Vyřídíme to později, teď nemůžu" všiml si mě a ukončil hovor. "Nějaký problémy?" zeptala jsem se hned. "Né… Jenom… Co potřebuješ?" podíval se na list papíru v mé ruce. "Slíbil jsi, že bych si mohla dokoupit nějaký věci, co potřebuju a tak…" připomněla jsem mu. Paul se opřel o zeď a vzdychl. "Moc se omlouvám, ale -" "Nemůžeš…" doplnila jsem za něho. "Řeknu Zackovi…" navrhl. "Ne, to je v pohodě. Uděláš si na mě čas třeba zítra" řekla jsem hned. "Vím, že tady nejsou žádný ženský věci a tak… A taky vím, že se betz nich žádná ženská neobejde ani den" nadzvedl obočí. Zakroutila jsem očima. "Jdu mu říct a ty se připrav" poslal mě zpátky nahoru a šel ven. Jenom jsem popadla kabelku a šla ven. "Nikam s ní nejedu!" uslyšela jsem. Jen tak tak jsem se zabrzdila a schovala se za rohem domu. "Zacku, prosím. Dobře ti zaplatím. Vím, že ty peníze potřebuješ…" "Je to namyšlená američanka!" "Takhle o mojí neteři nemluv! Jsi stejně zkažený jako ona, i když jsi vyrůstal v jiných poměrech…" zvedl na něho Paul hlas. Slyšela jsem Zacka vzdychnout. "Víš, že jsi jako můj syn. A moc tě prosím. Slíbil jsem jí to. Ale mám jisté problémy s… No to je jedno… Zacku, prosím." Paul zněl téměř zoufale. O nic jsem se neprosila, a už vůbec ne o to, aby Paul prosil na kolenou toho floutka. Vyšla jsem zpoza rohu a už jsem měla připravený ty největší nadávky. Ale jen co jsem otevřela pusu, ze Zacka vypadlo naštvané fajn. Nevím, jestli ho přiměl můj výraz nebo mini, kterou se zájmem zkoumal. "Ehm ehm" odkašlala jsem si, abych mu dala najevo, že civí na moje nohy. "Yuno" Ehm… Všechno je dohodnuto, takže můžete jet" sdělil mi Paul, jakoby se tenhle rozhovor nikdy neodehrál a nenápadně se vzdálil. "Díky" řekla jsem za ním ještě a pak už jenom probodávala pohledem Zacka. "Takže Zacku… Hodláš se mnou ještě dneska někam jet, nebo ses už spokojil s mýma nohama?!" zeptala jsem se ho jakoby nic a prohlížela si manikúru. Zack sebou cuknul jako při elektrické ráně a odkráčel pro auto. Nakonec vyjel ze stodoly s pickupem z roku 53, na kterém ještě ležela sláma, a zastavil vedle mě. Nestačila jsem zírat. "Vtip?" valila jsem oči. "Taxi ani limuzína nejsou k dispozici" odsekl a čekal, až si nastoupím. "Doufám, že se bavíš, protože já se začnu bavit, až když ti zůstane v ruce volant. Tohle auto nevypadá zrovna na to, že by zvládalo každodenní jízdu" řekla jsem a zabouchla za sebou dveře. "Na rozdíl od tebe aspoň přede jako kotě" usmál se Zack ironicky a vyjel do města. Já jsem se uraženě dívala z okýnka a čekala, kam mě zaveze. "Tohle je jedno z nejlepších obchodních center, seženeš tady snad všechno" zajel Zack do podzemního parkoviště zmíněného centra. "Ty jako nejdeš se mnou?!" zamračila jsem se. "Dobře si mě prohlídni. Vypadám snad na to, že bych obcházel obchoďáky a nosil tašky plný značkových věcí?!" zašklebil se na mě. "Nepotřebuju si tě prohlížet, abych tohle uhádla. Potřebuju pomoct. Nejdu si koupit nový spodní prádlo, ale věci do domu." "Kdyby šlo o spodní prádlo, tak neváhám" zasvítily mu oči. Já jsem už ztrácela trpělivost. "Nejsi vtipnej! Jestli chceš, nějaký trenky ti koupim" přistoupila jsem na jeho sarkasmus. Zabouchla jsem dveře a šla ke vchodu. Byla jsem si stoprocentně jistá, že Zack poběží za mnou. "Jak víš, co nosim?!" doběhl mě. "Nejsem abatyše." Zack se zasmál. "To už jsem poznal podle chvatu" promnul si krk. Chtěla jsem se taky zasmát, ale tu radost mu neudělám. Není až tak vtipný, jak si myslí. "Heleď. Nezačali jsme zrovna nejlíp…" změnil téma. "Ne to ne. A jestli sis udělal obrázek podle toho, že jsem tě praštila, tak se omlouvám já, že jsem zranila tvůj mužský potenciál" řekla jsem ironicky. "Hej hej hej. Tak počkej chvilku. Zastav se" vzal mě za předloktí a otočil si mě obličejem k sobě. Teprve teď jsem si všimla, jak nádhernou barvu mají jeho oči. Uhnula jsem pohledem. "Nejsem takovej, jakej si myslíš… Tak začneme od znova?" zeptal se. "Mně je to jedno… Ale pokud si pořád budeš myslet, že jsem namyšlená američanka, tenhle rozhovor nevede k ničemu" řekla jsem upřímně a podívala se na předloktí, za které mě držel. Zack mě pustil. "Dobře. Beru zpátky. Jsi bohatá američanka se zlomeným srdcem" řekl a vykročil napřed. "Já ale nemám zlomený srdce. Brian je…" nedokázala jsem odpovědět. "Takže Brian" přikývl Zack, jakoby všechno věděl, jenom ne jeho jméno. "Jo Brian. To já jsem zlomila srdce jemu. Tím, že jsem odjela. A to téměř bez patřičnýho rozloučení…" posmutněla jsem. "Patřičnýho rozloučení? Tím myslíš…" zůstal na mě koukat. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. "Ne! Ne… Vlastně jsme spolu ani pořádně nechodili. Teda jo, ale… Je to složitý. Ale Brian by nikdy nechtěl takový rozloučení. Na to ho moc znám…" řekla jsem hned. "Ale prosim tě. Je to kluk jako každej jinej. Ať američan nebo ne. A pak, jestli jsi ještě…" nadzvedl obočí a podíval se znova na mojí mini. "Hele!" vyjela jsem na něho. "Do toho ti nic není!" "Kolik že ti je… 20? Jako bys nežila…" kroutil hlavou a drbal se ve vlasech. "Neřekla jsem, že jsem nebo nejsem… Nic ti do toho není" řekla jsem naštvaně a otočila se k odchodu. Zack šel hned za mnou. "Víš, že jsi pro mě hned zajímavější?" naklonil se ke mně. "Ty seš takovej úchyl! Že já vůbec jezdila…" zapadla jsem do nejbližšího obchodu s hygienou. Vrzla jsem Zackovi košík a házela do něj od desinfekce po intimní hygienu. Měli tady slušný výběr. Nakonec, abych Zackovi zpestřila nákup, přihodila jsem balíček tampónů. Zack se jenom nenápadně pousmál, ale nic na to nenamítal. Jiný kluk by se už propadal hanbou. "Je to všechno, slečno?" zeptala se mě u kasy prodavačka. Divila jsem se, že mluví anglicky. "Ano" přikývla jsem. "Ještě tohle" hodil Zack na pás balíček kondomů. "Vrať to!" zamračila jsem se na něho. "Už mi došly…" pokrčil Zack rameny. "Ani nechci vědět, na co hodláš použít tyhle. Vrať to!" sykla jsem. Zack zavrtěl hlavou. "Fajn, ale já to platit nebudu. Zaplatím" obrátila jsem se na prodavačku. Ta nevěděla, co má dělat. Těkala očima ze mě na Zacka. "Fajn. Tak ještě tohle" vzdala jsem to. Prodavačka to rychle namarkovala, aby se nás už zbavila. "Vůbec jsem se v tobě nezmýlila!" mračila jsem se na Zacka. Zack se jenom spokojeně usmíval a pohazoval si s balíčkem. "Aspoň si s tím tak přiblble nehraj" napomenula jsem ho. "Prosím tě. Nikoho tady nezajímá, co kdo kupuje nebo drží v ruce, ať už to jsou kondomy, nebo rovnou svoje nářadí" uklidňoval mě. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu. Ale ulevilo se mi, až když jsme ověšeni taškami šli k autu. "Zapomněla si na to spodní prádlo" obrátil se na mě Zack, když jsme nasedali. "Svůj limit už jsi vyčerpal" poznamenala jsem. "Ale já nemluvím o sobě" přehodil si ruku přes opěradlo a natočil se ke mně. "Já mám prádla dost." "Bombarďáky nebo tanga? Krajky?" zadíval se zase na mojí sukni. "Už těch keců mám dost!" řekla jsem a vystoupila z auta. "Počkej! To byl vtip! Kam chceš jít?" volal na mě z auta. "Hele, tak sory. Šlo jenom o trochu zábavy ne? Všiml jsem si, že i ty ses občas usmála…" šel za mnou. "Ale já o takovouhle zábavu nestojím. Nepotřebuju vědět, že prioritou myšlení chlapů je jenom sex. Jaký by ti to bylo, kdybychom si to vyměnili a já se bavila jenom o sexu?!" Zack přemýšel. "Víš co, neodpovídej…" dodala jsem. "Slovo sex zní v tvým podání tak…" hledal Zack to pravé slovo. "Jasně… Bacha, aby ses z toho neudělal…" zakroutila jsem očima a šla k východu z parkoviště. "Vtipný… Kam jdeš?" "Jdu pěšky. Není to až tak daleko… Rozhodně lepší, než jet s tebou v autě." "Slíbil jsem, že tě i přivezu." "Jo, já zapomněla. Potřebuješ prachy. Tak kolik?" hrabala jsem se pro peněženku. Zack strnul. "Přestaň!" obořil se na mě. "Co, je ti to trapný? Mně je trapný celý tohle nakupování s tebou" založila jsem si ruce na prsou. "Tak kolik?!" zeptala jsem se znova. Zackovi spadly koutky k zemi a kroutil hlavou. Nakonec se otočil na podpatku, mávl rukou, že to nemá smysl a zapadl do auta. Nastartoval a bez dalšího prodlužování odjel. Zůstala jsem nevěřícně koukat. Nečekala jsem, že to udělá. Zandala jsem peněženku zpátky do kabelky a pospíchala zpátky.
Komentáře
Ne to ne :D Jenom tak blbne, je to přece Zack :D A to že se nemaj rádi bude trvat asi jenom polovinu povídky :D :D Ne kecám, ale jen ať na sebe štěkaj xD
pravda... prostě Zack :D jsem zvědavá kdy se přestanou škorpit a co se vlastně děje Paulovi?




hehe! Ze Zacka se nám vyklubal pěknej úchylák :D ti dva se nemaj moc v lásce... :D