Omlouvám se za zpoždění, nějak jsem to nemohla domyslet, tak aspoň že teď :D
Mezitím, co jsem čekala na Zacka, zavolala jsem do školy, aby mi poslali všechny možné papíry na přijetí do školy tady ve městě. Byl to nekonečný rozhovor plný problému amerických buranů, ale nakonec, když si ode mě vzal telefon Paul, šlo najednou všechno jako po másle. "Sprosťáci!" ulevila jsem si, když Paul dotelefonoval. "To chce klid a hlavně znát nějaký narážky" mrknul na mě. Já jsem se jenom pousmála a podívala se na hodiny. "Nechceš mi zatím pomoct, než se vrátí Zack?" zeptal se mě. Já jsem sebou trhla a přemýšlela, jestli tím nemyslel, než se "mi" vrátí Zack. "Eh… Jasně. Pokud po mně nebudeš chtít řídit traktor" zakroutila jsem očima a ochotně šla s Paulem ven. Moje narážka na traktor ho rozesmála. "Jenom v případě traktorové rallye" mrkl na mě. To jsem se zase rozesmála já. "To nechám na odbornících" poznamenala jsem. "Ale měl bych pro tebe lepší dopravní prostředek. Zrovna včera mi jeden známej nabízel kolo za rozumnou cenu. Mohlo by se ti hodit" obrátil se na mě. "Kolo?" vykulila jsem oči. "Já nevím… Na kole jsem nejezdila hodně hodně moc dlouho" krčila jsem nos. "Ale prosím tě. Kolik že ti je? Sto dvacet? Ježdění na kole se nezapomíná" poučil mě a šel do zahrady. "Fajn. Beru. A teď mi pověz, co mám dělat?" byla jsem mu v patách. "Můžeš ujídat rajčata, nebo jinou zeleninu, ale hned po tom, co jí pečlivě zaliješ a ošetříš" ukázal mi na dlouhatánský skleník. Naklonila jsem se trochu na stranu a očima si měřila tu dýlku. "Vtip?" zeptala jsem se. "Zelenina je zdravá" zvedl Paul palec nahoru a popostrčil mě do skleníku. Jen co jsem otevřela dveře, obklopila mě horká zeleninová a zeminová pára. Fuj. "Konev najdeš támhle u pumpy" ukázal mi Paul na pumpu u studny a pak se vzdálil. Tak to abych začala. Rajčata moc nemusím, ale z nudy jsem uždibovala, abych si zkrátila čas. Nejdřív jsem celou rostlinu omrkla, jestli je v pořádku a pak jsem jí vydatně pokropila. Po chvilce mi na krku a na čele vyrašil pot. Je tu až moc horko. Vyhrnula jsem si triko a na hrudníku na něm udělala uzel, aby drželo. Měla jsem takový pocit, že se tou konví za chvíli pokropím sama. Ale hned se mi ulevilo, když na řadu přišly okurky. Ty přímo miluju. Hned jsem si jednu zralou utrhla a začala chroupat. "Tu zeleninu máš zalejt a ne jí sníst" ozvalo se ze dveří skleníku. Otočila jsem se a uviděla Zacka, jak se opírá o rám dveří a s úsměvem na mě kouká. "A-Ahoj" zamávala jsem mu a zakryla si pusu rukou, aby neviděl, jak se láduju. Snažila jsem se přitom rozvázat uzel na tričku, ale zrovna jako na potvoru nešel. Vzdychla jsem a nechala to být, protože Zack už byl u mě. "Díky za ty slunečnice. Tys byl u mě v pokoji?" zeptala jsem se hned a cítila, jak rudnu. "Jenom na skok. Jenom jestli jsi v pohodě, víš jak. Zdálo se, že ti je fajn" vycenil na mě zuby. "Velmi vtipné… Příště budu stát já nad tebou, až budeš spát…" poznamenala jsem a dala se znova do práce. "To zní fajn" nenechal se Zack odradit. "Bože… A to jsem ti chtěla poděkovat za včerejšek" podívala jsem se na něho. "Ale teď nějak nevím, jestli si to vůbec zasloužíš" nadzvedla jsem obočí. "To nestojí za řeč" řekl zklamaně. Zamračila jsem se. "Ale stojí. Moc mi pomohlo, žes tam byl se mnou… Máš pravdu, nechtěla jsem bejt sama" řekla jsem vážně. "Jo jasně" pousmál se Zack a otočil se k odchodu. "Přemejšlela jsem o tom, co jsem včera řekla. Je mi líto, že jsem tvojí oporu dala najevo tím, že jsem chtěla, aby tam místo tebe byl Brian" vyřkla jsem to dřív, než jsem se stihla zastavit. Zack tam chvilku stál zády ke mně. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Pak ke mně šel zpátky a zadíval se mi do očí. V první chvíli to vypadalo, že mě chce políbit. Ale on místo toho udělal pravý opak. "Už jsem pochopil, že se všechno musí točit kolem Briana. Máš ho ráda… Tak proč bych se měl vzrušovat, že jo…" totálně mě uzemnil a pak odešel. Zůstala jsem na něho koukat s otevřenou pusou, neschopná slova. Pak jsem si zuřivě strčila zbytek okurky do pusy a snažila se uklidnit crcáním vody do zeleniny. Najednou mi začal vyřvávat mobil. Pohotově jsem ho vyndala z kapsy a zůstala koukat na displej. Pak jsem si uvědomila, že bych to měla zvednout. "Halo?" zněla jsem rozrušeně. "Ehm… Yuno, jsi to ty?" Po posledním rozhovoru se mi s Brianem nechtělo moc mluvit. "Jo, jsem. Promiň. Jenom… Ehm… Zalejvám okurky" plácla jsem. "Cože? Co to znamená? Jaký okurky?" znervózněl. "Briane! Na co nemyslíš… Znamená to, že mám v ruce konev a stojím ve skleníku před řadou podlouhlé zeleniny nazývající se okurky" řekla jsem nevrle. "Aha… Eh… Promiň… Já jen… Mluvil jsem s rodiči. Respektive, oni mluvili se mnou. Ptali se na tebe" řekl a čekal, co mu na to povím. "A? Kam to směřuje?" hádala jsem. "No… Řekli, že bych měl za tebou jet… Totiž letět. Prostě za tebou…" byl nervózní. Zase čekal, co mu odpovím. "To by bylo skvělý. Chci, abys přijel. Strašně moc" škemrala jsem a doufala, že to zní dost přesvědčivě. "No já nevím…" "Briane prosím. Moc tě tady chci" řekla jsem upřímně. "Vážně?" "Vážně. Chci, abys to tady viděl. Je to úžasnej pohled. Úplně si nás představuju, jak sedíme v objetí na verandě a koukáme se na západ slunce a poté na rozsvícené město" vydechla jsem. "To zní skvěle" souhlasil Brian a potom mi oznámil, že mi do konce týdne dá vědět, kdy přijede. Byla jsem štěstím bez sebe. Ha, Zacku. Brzy se ukáže kdo má důvod žárlit a kdo ne. Rychle jsem dodělala skleníkovou práci a doslova odskotačila k pumpě, abych se taky osvěžila. "Ehm ehm" odkašlal si Zack, až jsem málem skočila do nejbližšího úkrytu. Seděl opodál na lavičce a zřejmě se bavil pohledem na mě. Okamžitě jsem zrudla. Ale spíš vzteky. "Zaskočilo ti?!" zeptala jsem se, aniž bych se na něho podívala. "A tobě přeskočilo, když jsi sem doslova přiletěla?" pronesl sarkasticky. "Jenom jsem zrovna v dobrý náladě, což tebe ale nemusí zajímat, protože ty se radši topíš v sarkasmu a hloupých narážkách" zamračila jsem se na něho. Zackovi spadl úsměv. Ha! Konečně jsem ho setřela. "To víš, jsem táák strašně něšťastně zamilovaný, že mi nezbývá nic jinýho než narážky" utřel Zack mě a zvedl se z lavičky. "Ty a nešťastně zamilovaný? No nepovídej… A do koho? Do svýho odrazu v zrcadle?!" "Je pravda, že jsem vcelku pohlednej, ale teď jsi mě dostala." Dva jedna pro Zacka. "Měl jsem dojem, že jsem tak namyšlenej a sobeckej frajírek, že se snad ani zamilovat nemůžu…" Tři jedna pro Zacka. Nabrala jsem si do dlaní vodu a radši rychle smyla z obličeje svoje nadšení. "Už ti chybí jenom tabulka na skóre" uznala jsem. "Jo, jsem v tom prostě dobrej" věnoval mi spokojený úsměv. "A já myslela, že ti je tak kolem dvaceti pěti a ne deset, že si potřebuješ pořád hrát…" vzdychla jsem. "Upřímně je mi dvacet dva a člověk si může hrát v jakýmkoliv věku. Jenom trochu jinak" mrkl na mě a podíval se na můj outfit. "Takže o tohle ti jde?!" vyjela jsem na něho. "Ne, že bys mě nepřitahovala, přece jenom jsi holka. Ale prosím, nedělej si zase takový naděje" zakroutil hlavou a založil si ruce na prsou. Čtyři jedna. "Myslím, že ti teče slina" zúžila jsem oči a pak jsem odpochodovala pryč a snažila se, aby můj odchod vypadal co nejlíp. "Vtipný, fakt, že jo!" křikl za mnou Zack. Čtyři dva. Tak to bychom pro začátek měli. Chtěl hru, má jí mít.




a jéjé, už zase! ti dva si nedají pokoj. Hm... to jsem zvědavá co bude s tím Brianem. nezdá se mi nějak moc Yunou zaujatej a už vůbec nechápu Yunu, že se na něj těší a tohle všechno a když jí zavolá, tak s ním nechce mluvit. přijde mi že ti dva jsou nějaký zmatení... no uvidím, jak se to vyvine dál... :-)