Moc moc se omlouvám!! Víte za co, takže jenom popřeju pěkný počtení :)
"Co teď?" promluvila jsem, když jsme došli k domu. "Co teď?! Jestli myslíš práci, tak ta mě nemine" podíval se na mě Zack. "Ne, tu jsem nemyslela" řekla jsem vážně. Na Zackovi bylo poznat, že ví, co jsem myslela. "A to se ptáš mě? Já jsem momentálně k mání" pokrčil rameny. "Jo, to jsem viděla…" poznamenala jsem chladně. "Ale já nevím, co mám teď dělat. Nechtěla jsem, aby se tohle stalo. Já mám ráda-" "Briana?! To už jsem někde slyšel. Ale spíš by mě zajímalo, co tím doopravdy myslíš. Taky mám rád spoustu holek…" založil si Zack ruce na prsou a čekal, co mu odpovím. "Tohle se nemělo stát. On říkal, že neuběhne ani chvilka a zapomenu na něho." "No vidíš, tak si nemáš co vyčítat" usmál se na mě. Já jsem se ale mračila. "Ale no tak. Jestli si nechceš nic vyčítat, ber to jako pusu k blahopřání. Asi takhle: "Všechno nejlepší k opožděným narozeninám" a pusa" potřásl mi Zack rukou, sklonil se a dal mi pusu, jako to dělá každý, když přeje. "Jestli pro tebe nic neznamenám, neměla by sis vůbec dělat starosti" dodal. "A v tom je ten problém…" zamumlala jsem. Zack na mě chvilku koukal, ale pak se nadechl k odpovědi. "Tak si vyber. Brian nebo já. V mým případě to není tak těžký posouzení" řekl jakoby nic. "Dobře" řekla jsem a šla odvézt kolo. "Kam jako kdeš? Ty mi neodpovíš?" šel Zack za mnou. "Ne neodpovím" řekla jsem sobecky. "Neodpovíš, protože nevíš? Nebo sis vybrala, ale nechceš mi to říct? Há! Ty sis vybrala mě. Jenom mi to nechceš říct, abych si myslel, že sis vybrala Briana a nechala mě na jehlách" spokojeně se usmíval Zack. "Těsně vedle" usmála jsem se taky. "Vybrala sis jeho?!" zůstal stát na místě. "Ne, neřeknu ti, koho jsem si vybrala, aby to pak nemělo následky na tvoje ego. Ne, abych tě nechala na jehlách." "Následky? Jako že nechceš, aby se mi ego zvětšilo? To už snad ani nejde" zasmál se. Já jsem odložila kolo a bouchla do něho pěstí. "Nedělej si z toho srandu. Tady jde o vážnou věc" protestovala jsem. "Co je na tom vážnýho. Tyhle věci se stávaj každej den. Třeba tak před půl hodinkou se to stalo jedný holce, že jí nějakej floutek dal kopačky před kamarádkami" řekl to jako nic a prohlížel si svoje svaly. Vzdychla jsem a zakroutila očima. "Jak myslíš" řekla jsem si pod nos a šla domů. "Nebylo by něco k jídlu?" vrazil Zack do kuchyně. "Vyber si, máme plnou ledničku. Oběd je na sporáku" řekla jsem lhostejně a šla do svého pokoje. Slyšela jsem, jak dole cinká nádobí. Zakručelo mi v žaludku. Vzdychla jsem a padla na postel. Chtěla jsem teď být sama, ale jakoby už i žaludek poroučel mému srdci. Copak všechny orgány v mém těle chtějí Zacka?! Sakra, to zní hodně blbě. Bože, kdyby šel tak vymazat z hlavy. Když na ten jeho šibalský úsměv se nedá zapomenout. A ty modré oči… Parádně se hodí k jeho černočerným vlasům. A postava… Každá holka by si o něm mohla nechat zdát. Ale copak to není zrovna naschvál, abych zradila Briana?! Brian, Brian a zase jenom Brian. Všechno se točí jenom kolem něho. Co když má Zack pravdu? Co když jsem tak naivní? Co když Brian není ve skutečnosti tak skvělý a hodný? Trochu se změnil, cos odjela… Co tím Rose myslela?! Popadla jsem telefon. Ale komu mám vlastně zavolat? Rose? Stejně mi neřekne, co se děje. Co bych měla Brianovi říct? "Rose říkala, že jsi divnej, tak mi to všechno vyklop, co se děje!"… To asi ne… "Ahoj, tady Brian. Zrovna nemůžu vzít hovor, ale i tak zanechte vzkaz" uslyšela jsem. Vzdychla jsem zklamáním. "Ahoj Briane. To jsem já. Jen jsem chtěla vědět, kdy přijedeš. Moc se na tebe těším. Tak se ozvi a dej vědět" řekla jsem a típla to. Chvilku jsem koukala na mobil. "Nezněla jsi moc přesvědčivě. Moc se na tebe těším…" řekl Zack znuděně. "Už ani nemusim přemýšlet nad tím, jestli stojíš ve dveřích" otočila jsem se. Zack se pousmál. "Neučili tě, že poslouchat cizí hovor je neslušný?!" zamračila jsem se. "Tohle byl jenom vzkaz…" řekl Zack a vešel do pokoje. "Ale i tak. Nic ti do toho není. A pak, nepozvala jsem tě dál!" založila jsem si ruce na prsou. "Jakoby se stalo" řekl Zack a lehl si na postel. "Zacku!" svraštila jsem obočí. "Já tě odsud nebudu tahat násilím. Stejně bych prohrála a ty bys akorát využil situace" stoupla jsem si vedle postele a zírala na něho. "To se ví, že jo. Toužím tě znovu ochutnat" zajiskřilo mu v očích. "Tohle už jsme snad probrali…" "Probírat můžeš cokoliv, ale stejně neovlivníš to, co doopravdy chceš" nadzvedl se a opřel se o lokty. Zadíval se mi do očí, ale já hned uhnula pohledem. On se zvedl a stoupl si ke mně. Chtěla jsem poodstoupit, ale jako bych se nemohla hnout. Zack mi zajel rukama do vlasů. Zvedla jsem hlavu k jeho obličeji. Neváhal a začal mě líbat. Moje ústa mu dala najevo, že přesně na tohle čekala. Ruce mu sklouzly k bokům a přitáhl si mě k sobě blíž. Cítila jsem jeho svalnatý hrudník. Chtěla jsem se ho dotýkat, ale nemohla jsem. Snažila jsem se tomu vzepřít, aby to nezašlo ještě dál. Stála jsem tam jako trotl a nechala se líbat, zatímco se mi hlavou honily zmatené myšlenky. Pootevřela jsem oči. Zackovi bylo zřejmě jedno, že jsem jako pařez a jemně mi olíbával pusu. Ale potom pootevřel oči taky a všiml si, že si ho prohlížím. To už je měl otevřené doširoka a chtěl se odtáhnout. Zřejmě jsem ho vyděsila, že na něho civím. Jenže já jsem nechtěla, aby přestal. Přitiskla jsem pevně svoje rty na jeho a pootevřela pusu. Oči jsem zase zavřela a začala si vychutnávat smyslnou hru jeho jazyka s mým. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale po chvilce jsem začala lapat po dechu. Byla jsem tak nabitá vzrušením, že se mi z toho málem podlomila kolena, kdyby mě Zack pevně nedržel. "Yuno, dej mi šanci…" zašeptal Zack a líbal mě na krku. Já jsem neodpověděla a zvrátila hlavu dozadu. Zack mě hladil po zádech a prsty zkoumal moje záhyby. Potom mi zajel pod tričko. Cukla jsem sebou, ale nechala to být. Nechtěla jsem na sobě dát znát nervozitu a ostych. Jenže potom mi Zack přejížděl rukou po břiše a směřoval nahoru. Srdce se mi plně rozbušilo. Chtěla jsem se od něho odtáhnout, ale byla jsem tak vyplašená, že jsem ho od sebe úplně odstrčila. "Já…" nevěděla jsem, co říct. Zack na mě chvilku zmateně koukal, ale pak se pousmál. "Já zapomněl, že máš asi premiéru" řekl a koutky se mu posunuly víc do stran. "Asi jsi nikdy nikoho nenechala, aby se tě až takhle dotýkal, že ne? Ani Briana…" uhádl. "Mlč! Nechci, abys o něm mluvil. Aspoň ne v tuhle chvíli…" zadívala jsem se do země. Srdce pořád vyhrávalo techno. Skoro jsem měla pocit, že to musí slyšet i Zack. "Jo, tak promiň" odsekl. "Ale jestli si tohle všechno chceš potom vyčítat, žes Briana podvedla, tak já odejdu…" řekl už trochu naštvaně. "Já… Nemám v plánu si nic vyčítat. Jenom… Přijde mi to vůči jemu jako podvod…" podívala jsem se na Zacka. "Tak si představ, že tohle samý dělá on taky. Já, jenom nechci bejt žádnej náhradník nebo hračka, abys mě odkopla, až se s ním uvidíš… Jsem sice frajírek, kterýho jen tak nic nerozhodí, ale tohle nechci. Jestli chceš čas na rozhodnutí, tak fajn." Vypadalo to, že to Zack myslí smrtelně vážně, co řekl. Chtěl odejít, ale já ho zarazila. "Nechoď…" zamumlala jsem. Zack čekal, co přijde. Já jsem přemýšlela. Měla jsem pocit, že Zack je ta správná volba. Co když mě Brian dávno vymazal z hlavy? Vždyť se celou dobu neuměl ani rozhoupat a říct mi, co vlastně chce. A vlastně mě pořádně políbil jenom dvakrát. Poprvé, když to chtěl zkusit a podruhé když jsem odjížděla. Zack to se mnou zřejmě myslí vážně. A to mi to řekl teď… Ani se pořádně neznáme. Ale řekl mi to. Brian mě zná spoustu let a mlčí jako ryba. "Tak?" vytrhl mě Zack z myšlenek. "Mám nebo nemám odejít?" promluvil znova. Podívala jsem se na něho. Stál ve dveřích a těkal očima. Byl nervózní, zdálo se. Vtáhla jsem ho zpátky do pokoje a zavřela dveře. Zack nadzvedl obočí. "Právě jsem asi sundala ty růžový brejle. Brian je zřejmě jenom další zmetek a jestli ne, tak toho budu litovat. Ale momentálně jsem si uvědomila, co chci" řekla jsem a tlačila Zacka na postel. "Co to děláš?" vykulil překvapeně oči. "Chci se zbavit toho, co mě nejvíc tíží a to můžu jedině teď a tady s tebou" řekla jsem odhodlaně a sedla si obkročmo na Zacka. "Yuno neblbni… Já tě nechtěl takhle vyburcovat. Nevíš, co děláš…" držel mě Zack za ramena. "Nejsem už malá! Myslela jsem, že na tohle čekáš…" "Ne! Teda- Ale…" nevěděl co říct. Svlíkla jsem si tričko, abych mu dala najevo, že to myslím vážně. Zack na mě zůstal koukat s otevřenou pusou.




Jooo! a jsou spolu! Doufám, že jim to Brian nezkazí... By mě naštval!!! Hm... Yuna je nějaká odvážná... :D