"Cejtím se celkem provinile, když tě teď vidím" řekl Brian. Já jsem se nechápavě zamračila. "Provinile?!" Brian přikývl. "Jo… Víš, nevím ani jestli sis toho všimla, ale myslím, že jo. Ty telefonáty a tak. Byl jsem na tebe hrozně naštvaný, žes mě tak… Jak to říct…" "Odkopla?" odtušila jsem. "Jestli myslíš naštvaný tím, že ses ke mně choval odměřeně, když jsem se s tebou snažila mluvit aspoň po telefonu, tak toho jsem si všimla" podotkla jsem trochu dotčeně. Brian se na mě podíval omluvným pohledem. Nedokázala jsem se na něho zlobit. Ani jsem vlastně nesměla, protože to, co udělal, není tak hrozný jako to, co jsem mu udělala já. Ach jo, vážně nechápu lidi, co žijí jenom ze lží. Měla bych s tím začít něco dělat a asi to udělám teď hned po cestě… Blbost! Neudělám to, a to z důvodu možné bouračky… "Srabe! Jenom hledáš výmluvy!" slyšela jsem svůj vnitřní hlas. Kousla jsem se do rtu. Takže mám mu to říct teď hned, aby na mě mohl být o to víc naštvaný, protože marnil cestu sem? Nebo mu to mám říct než odjede? Jako takovou tu rozlučku typu "Jé a zapomněla jsem ti říct, že ti vlastně celou dobu zahejbám se Zackem, se kterým sis začal docela rozumět…" No to asi ne. Nebo bych mu to mohla říct taky v situaci, kdy se nade mnou bude sklánět, že mě políbí a Zack se na mě bude dívat opovržlivým pohledem a v ruce bude držet transparent s nápisem "Ty svině!" To zní jako lepší varianta. Fajn, řeknu mu to, až bude příležitost. Ale i tak jsem si nevyčítala, že jsem ho podvedla se Zackem. Protože teď stáli u auta a nakládali kufry a já je mohla porovnat, aniž by mě někdo podezříval. Teda když pominu to, že mě všichni tři podezřívali z divného chování udivenými pohledy, jelikož jsem byla naprosto mimo a ani jsem si nevšimla, že stojím s kufry Rose uprostřed parkoviště, civím na ně a ani si neuvědomím, že auto, co na mě už pěknou dobu troubí, chce asi projet. "Pardon!" zvedla jsem omluvně ruku, popadla kufry a šla k autu. Zack se na mě provinile podíval. Odpověděla jsem mu pokrčením ramen. "Mám takovej dojem, že ses dneska asi moc nevyspala. Jsi nějaká mimo" prohodil Brian a vzal mi kufry z rukou. "Jo, máš pravdu" řekla jsem a Zack předstíral, že mu něco zaskočilo. Měla jsem sto chutí ho kopnout, ale pak jsem se ovládla a dala mu jenom pořádnou hrču do zad, až jsem mu skoro vyrazila dech. Brian i Rose vytřeštili oči. Já jsem zrudla. "Takhle se dusí dost často" řekla jsem a poplácala Zacka po zádech. Oba dva byli ještě trochu v šoku, jakou hrču jsem mu dala. "Takhle jí šibe dost často, ale myslím, že jí to pomáhá vyrovnat se s některými svými problémy" řekl po chvilce Zack a nasedl do auta, ve kterém jsem už zarytě seděla. "Co blbneš?! Málem jsi mi vyrazila dech!" obořil se na mě, ale já jsem neměla čas mu odpovědět, protože v autě už bylo plno. Nakonec jsme zase jeli mlčky a já jsem ve zpětném zrcátku na stínidle sledovala Briana, který seděl za mnou. Vypadalo to, že nad ničím nepřemýšlí, jenom sleduje město jako já, když jsem tudy jela poprvé. Nakonec jsme dojeli do očekávaného cíle a mě zahřálo u srdce, když se Rose s Brianem nalepili na přední sedačky a s dychtivým páni koukali kolem. "Kde se to tady vzalo? Ještě sekundu zpátky jsme byli ve městě přemnoženým autama a teď jsme na farmě, kde dokonce vidím koně!" řekla Rose překvapeně. "Jo, je to vážně nádhera" vzdychla jsem blaženě. Zack zastavil u vchodu do domu. "Konečná" řekl Zack a otočil se na nás tři. Teda spíš na ně, protože mě pohledem dokonale ignoroval. Tak fajn, chce trucovat, tak ať si trucuje. Však já ho vyburcuju, aby měl důvod žárlit. Hned jsem vystoupila z auta a nabídla se Rose, že jí vezmu kufry a půjdu s Brianem. Ta mi hned vrazila kufry se slovy skvělý nápad a já jsem si mohla všimnout, jak očima přitom visí na Zackovi. Nálada mi klesla na bod mrazu, ale snažila jsem se to nedat najevo, protože jsem přece chtěla, aby měl Zack důvod žárlit a ne já. "Odnesu Rose kufry do pokoje a potom ti ukážu, kde máš pokoj ty" obrátila jsem se na Briana s milým úsměvem. "Dobře" oplatil mi úsměv a zapadl se mnou do domu. Snažila jsem se nemyslet na to, co asi dělá Zack s Rose. "Zvenku nevypadá tak velkej" zhodnotil Brian dům, když jsme došli k němu do pokoje. "Ne to ne" zakroutila jsem souhlasně hlavou. Potom se rozhostilo ticho. "Ehm… Tady máš skříň na věci, i když vím, že je asi nevybalíš, protože tady moc dlouho nebudete, ale jen pro info" snažila jsem se vyplnit ticho. "Paul není zase tak chudej, ale i tak, není to luxusní hotel, takže koupelna je na chodbě" dodala jsem, načež jsem si uvědomila, jak trapně to vyznělo. "Nemusíš bejt nervózní, není proč" usmál se Brian a já zrudla, když jsem si uvědomila, že mě zná natolik dobře, že nemá cenu něco předstírat. Díky tomu jsem zbožňovala Zacka, když jsem ho překvapila něčím, co nečekal. Brian vždycky všechno odhadne. "Promiň, to já jen tak ze zvyku. Víš jak. Jak na tebe působí dům, okolí, lidi… já… A další věci" omlouvala jsem se. "Je to tady úžasný a jsem blbec, když jsem se tomu chtěl vyhnout. A ty? Jak jinak bys na mě mohla působit než jako vždycky. Yuno, je mi moc líto, že jsem náš vztah přecenil a myslel si, že si myslíš to co já. Teda to, že spolu chodíme. Měl jsem to dát najevo dřív a možná bys potom neodjela, nevím. Ale pořád na mě působíš stejně jako dřív" přešel ke mně a vzal mě za ruce. Srdce se mi rozbušilo na plné obrátky. V mé hlavě se ozval varovný signál a já v duchu panikařila. Co teď? Nemůžu ho nechat mě políbit. Jenže než jsem se rozhoupala, Brian přejel pohledem moje rty a chtěl mě políbit. Já jsem pohotově a polekaně ucukla, až jsem sebou sekla na zem. Brian trochu uskočil stranou a zůstal na mě koukat. "Proč jsi to-…?!" "Já prostě nemůžu! Musím ti něco říct!" téměř jsem vykřikla. "Briane já-…" nedořekla jsem, protože v tu chvíli vrazil do pokoje Zack a v těsném závěsu měl Rose. "Co se tady děje?! Slyšel jsem ránu… Jsi v pohodě?!" mračil se a potom si všiml, že jsem na zemi. Pomohl mi vstát. Brian se mračil taky a bylo na něm vidět, že zuří. Takhle naštvaného jsem ho viděla jenom párkrát. "Vypadá to, že jsme přišli v nevhod" vysledovala situaci Rose a těkala očima z jednoho na druhého. "Myslím, že ani ne… Jenom tady Yuna se málem přerazila, jenom protože jsem jí chtěl na přivítanou políbit a pravděpodobně se mi to snažila vysvětlit" založil si Brian ruce na prsou a čekal, co mu na to řeknu. "Pravděpodobná odpověď bude, že nechtěla, abys jí políbil" odvětil Zack. Mám takový pocit, že jsem uviděla blesk, jak stoupalo jiskření nálady. "Co se do toho vůbec pleteš? Myslím, že by mi to Yuna chtěla říct sama" obořil se Brian na Zacka. To už Zack stál ochranitelsky přede mnou a čekal na nejhorší, svaly napnuté. "Tohle jsem přesně nechtěla. Přestaňte! Ještě nemáte důvod se prát a až na to dojde, byla bych ráda, kdyby k tomu došlo venku!" odstrčila jsem Zacka a stoupla si mezi ně. "Myslím, že jsi v pěkným průšvihu, Yuno" řekla Rose a dívala se na Zacka. Já jsem svraštila obočí, jenže mi potom došlo, co tím myslela. Podívala jsem se na Zacka, jestli náhodou něco neřekl. "V jakým průšvihu?! Souvisí to snad tady s náma?!" podíval se na mě Brian. Vlastně se teď na mě dívali všichni. "Potřebuju si něco rozmyslet" řekla jsem a vyběhla z pokoje. Myslela jsem, že poběžím ven, ale místo toho jsem zamířila do svého pokoje a zamkla za sebou dveře. "Yuno otevři!" zabušil mi na dveře Zack. "Tohle je Yuny pokoj?" "Yuno otevři, nebo vykopnu dveře!" "To neuděláš, protože by tě potom Paul zabil!" "To těžko, protože to budu já, kdo to bude potom opravovat. Počítám do tří!" "A proč vlastně?! Můžu se před váma schovávat jak dlouho chci. Jedinej, koho sem pustím je Rose. A to jenom, když budu chtít. Na vás dva si udělám čas, až se uklidníte. Protože zatím vážně nemáte důvod ke vzteku!" "Až se uklidníme?! To abychom se potom mohli zase naštvat? To zní jako fakt super plán. Lepší nemáš?!" "Neříkal jsi náhodou, že tomuhle čelit nebudeš, Zacku?! Tak co tady ještě děláš?!" "Protože… Fajn!" kopl Zack do mých dveří, až jsem sebou cukla a potom nastalo ticho. V jednu chvíli jsem myslela, že odešel, ale potom jsem zakroutila hlavou a s přehnaným smíchem odemkla a otevřela dveře. "Ty jsi vážně takovej idiot!" podívala jsem se přímo do jeho tváře. "Jak jsi věděla, že neodejdu?" nadzvedl obočí. "Mám tě přečtenýho" vítězně jsem se usmála a až potom mi došlo, že všemu přihlíží návštěva. "Myslím, že je čas, abys nám všem - hlavně mně - něco ujasnila" ozval se Brian, pořád naštvaný. "Nevím, která chyba v mým životě je horší, každopádně jim zřejmě není úniku" vzdychla jsem a vedla je do kuchyně. "Aspoň si dáme koláč, kterej jsem pracně dělala za pomoci Paula" řekla jsem, když se všichni posadili a mlčky čekali na mě. Docela byli vytrvalí, když uvážim to, že jsem si dala s krájením a rozdáváním načas, jenom abych si v hlavě promyslela, co má vlastně přijít. "Takže, když jsme se teď tady všichni pečlivě usadili a nípeme se v koláči, můžeš nám už vlastně říct, o co tady jde?!" začal Brian. "Jo, já bych to taky ráda věděla" přidala se Rose a podívala se na Zacka. "I když už asi něco tuším" dodala a já se na ní pekelně zamračila. "A já i něco vím, takže se můžu vzdálit" řekl Zack a zvedl se od stolu. "Ty nikam nejdeš. Jelikož jsi mě vytrhl z toho, co jsem chtěla Brianovi říct nahoře, budeš tomu čelit v plným rozsahu, i když jsi chtěl srabácky zdrhnout jako já to zatajit!" uzemnila jsem ho, načež si Zack sedl zpátky a lžičkou probodával koláč. "Fajn, takže to řeknu co nejstručněji, abych to už měla za sebou" řekla jsem a potom jsem se několikrát nadechla a vydechla. "Fajn. Takže, celá tahle záležitost s tím, že jsem odmítla políbit Briana souvisí se Zackem a to víc, než by si někdo mohl myslet" podívala jsem se na všechny tři. "Dobře, oba dva zřejmě asi tušíte, že to se Zackem má společnýho všechno…" dodala jsem a chtěla pokračovat. Jenže Brian se na mě posmutněle podíval a řekl: "Ty jsi se s ním vyspala, že jo…" Já jsem zůstala koukat s otevřenou pusou, připravenou k přiznání a nebyla jsem schopná slova. "Brian se bez dalšího slova zvedl a vypadl ven. Rose mě vzala za ruku. "Z toho si nic nedělej…" "Cože?! Já to nechápu! Proč nezuří?!" "Protože to udělal taky, jenže nečekal, že to uděláš i ty" zamumlala a začala zkoumat koláč. "Cože?!" vyjekla jsem. Zack taky vypadal překvapeně, ale nakonec si založil ruce na prsou. "Já to říkal už od začátku" řekl a vítězně se usmíval. Měla jsem sto chutí ho zaškrtit. Prudce jsem se zvedla a odkráčela za Brianem, jako že jsem se cestou divila, že ta podlaha moje kroky ještě strpí.
Komentáře
krásná kapitolka jako vždy :D už se těším jak si to Yuna s Brianem vyříkají :DD




To bola dosť dusná atmosféra... :D to mám rada! 3:D A tie 'vykopnuté' dvere xDDD Ale takto to zakončiť? Vrrr... :DDD Inak kapitolka super ako vždy! ;DD