"Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet jet metrem, který je přecpaný lidmi" ironicky jsem se zasmála. Zack nadzvedl obočí. "Viděla jsem to ve filmech. Vždycky je přecpaný. Nemusíš se ani držet" podotkla jsem. Právě jsme stáli na zastávce a čekali na příjezd metra. Čekali jsme asi tak pět minut, ale v nejbližší době to má přijet. "O tom nepochybuju" odpověděl mi Zack. "Je vlastně něco, co neznáš nebo jsi neviděla ve filmech, co by tě mohlo překvapit, nadchnout atd.?" Zdálo se mi to, nebo v Zackově podtónu byla zloba? Chvilku jsem na něho koukala, ale potom se mi po tváři rozlil blažený úsměv. "Co…" všiml si mě Zack. "Jedna věc by tu byla" řekla jsem. "Cože?" nevěděl, o čem to mluvím. "No ta věc, co mě zajímá" řekla jsem a Zack to hned pochopil a usmál se. "Jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo" otočil se na Rose a Briana, kteří zkoumali japonské reklamy. "Já taky, konečně se mi ulevilo, Brian se se mnou pořád baví a ty nemáš na co žárlit, takže se můžu v klidu najít novou záminku k žárlení" podotkla jsem a snažila se, aby to znělo nenuceně. Zack souhlasně kýval hlavou, ale potom se zasekl. "Cože? Asi jsem špatně slyšel. Proč chceš, abych zase žárlil?" zeptal se ublíženě. "Aby náš vztah nebyla taková nuda. Když totiž žárlíš, tak jsi tak… tak… agresivní" řekla jsem s posměšným tónem. Zack hned poznal, že si dělám srandu na jeho účet a chtěl mi to oplatit stejnou mírou. "Jo takhle… Počkat, my máme nějakej vztah?" podrbal se na bradě. Chtěla jsem do něho bouchnout pěstí, ale vyrušil nás šílený dav, hrnoucí se z a do vagónu. Ani jsme nepostřehli, že už bychom měli nastupovat. Zack mě popadl za ruku a vtáhl mě dovnitř. Lidi byli jako pominutý a pořád do mě strkali, až jsem se ocitla úplně někde mimo Zacka. Pořád mě ale držel za ruku. Rozhlídla jsem se kolem sebe, jestli tady s námi jsou vůbec Rose a Brian. Zahlédla jsem je u dveří opodál. Zack si začal pohrávat s mými prsty a nakonec si je se mnou propletl. Drželi jsme se až do další zastávky, kde se na nás zase začali tlačit lidi. Zackova ruka se mi vytrhla. Bála jsem se, že jsme měli vystoupit, ale Zack říkal, že pojedeme až na čtvrtou zastávku. Podívala jsem se, kde jsou Brian s Rose. Stáli opodál, takže se mi tak trochu ulevilo. Ale stále jsem neviděla Zacka. "Hledáš někoho?" ozvalo se vedle mě, když se metro rozjelo. "Polekals mě" podívala jsem se na Zacka. "Přemýšlel jsem a došel jsem ke skvělýmu závěru. V kasinu bysme se mohli vzdálit někam do soukromí. Co ty na to? Jenom ty, já a možná i láhev šampaňskýho na který nemám a nějakej ten pokoj…" usmál se na mě, nevinnost sama. "Tím myslíš…?" odkašlala jsem si. "Jeden, možná dva nevinné polibky, objímání a letmé doteky po těle…" pokrčil rameny a přitáhl si mě k sobě blíž. "Ještě si to rozmyslím" řekla jsem a dělala, že přemýšlím. Zack si pohrával s lemem mého trička a já jsem se snažila odolat jeho šarmu. Nakonec se mi to povedlo, protože se k nám připojili Rose a Brian, takže jsme už neměli soukromí. Všichni se začali bavit o městě a Zack většinou odpovídal na otázky, které je zajímaly. Tak trochu jsem na ně žárlila, protože to mohlo být poprvé, co jsem se Zackem mohla cokoliv svobodně dělat, ale oni nám to překazili a navíc se jim teď Zack plně věnoval a mě dokonale ignoroval. A to mi před okamžikem "šeptal do ouška".
"Řeknu vám, že kdybych měl jezdit metrem každej den, asi by mě z toho kleplo" řekl Brian, když jsme vylezli a koukali se, jak se stanice pomalu vyprazdňuje. "To jo, ale je to nejrychlejší způsob, jak se někam dostat. V Americe jsou taky věčně zácpy ne?" opáčil Zack. "To jo, ale jenom v centrech. Tam kde bydlíme, je to v pohodě." "Až na občasný výbuchy celých domů s rodinami" zamumlala jsem a vykročila ke schodišti. "Yuno! Tak jsem to nemyslel!" šel Brian za mnou. "Vím, jak jsi to myslel… Blue S street je přece poklidná odjakživa. Tak proč nezapomenout na ten drobný detail v podobě černýho fleku, místo kterýho byl kdysi dům?!" "Blue S street?" nadzvedl Zack obočí. "Blue Sky" řekla jsem a dál se věnovala rozhovoru s Brianem. "Blue Sky?!" "Zacku, neber si to osobně, jsem naštvaná… Ale mohl bys předstírat, že nejsi hluchý a retardovaný?!" zamračila jsem se. "Já nejsem hluchej. Jenom… Už podle názvu to musí bejt "něco extra" ulice" poznamenal. "Jo a proto jsem se z ní odstěhovala" poznamenala jsem zase já. Rose, která dosud mlčela, konečně promluvila. "Nevím, proč se vlastně obtěžujete takhle se zbytečně hádat. Yuna si toho za poslední měsíce prožila docela dost a myslím, že jí moc nepomáháte, když se hádáte o tom, jestli je naše ulice v pohodě nebo ne. Já osobně si myslím, že tady, kde teď žiješ, je to fakt v pohodě" obrátila se na mě. "Jo a myslím Yuno, že Brian tím chtěl spíš říct, že ta ulice byla v pohodě. Dokud se nestalo to, co se stalo. Byla to jedna z nejlepších ulic. Vlastně… Spousta lidí si to ještě myslí. Mají moc krátkou paměť a jsou moc sobečtí na to, aby si tu nehodu pamatovali" řekla a my všichni zůstali tupě koukat. "Proč mám ten pocit, že jsi v minulým životě byla řečník?" promluvil jako první Zack. "Jsem ráda, že vás to aspoň trochu dostalo, protože jsem nemarnila zbytečně slova" spokojeně přikývla. "Díky" řekl Brian a úlevně se na ní usmál, že se ho zastala. Já jsem zavřela oči a začala si masírovat spánky. "Fajn. Dobře, omlouvám se, ale bych byla ráda, kdybychom se o tom… o ničem z toho… nebavili." "Omluva se přijímá" řekl Brian a já nadzvedla obočí. "Sobče" zamumlala jsem. "No co. Fakt jsem to nemyslel nějak proti tobě. Tys proti mně vyjela" obhajoval se. "Jo a mně řekla hluchej retarde" poznamenal Zack. Mně poklesla ramena. "Hele Briane, co kdybychom na Yunu počkali nahoře? Myslím, že by si potřebovala na chvilku pročistit hlavu" řekla Rose a táhla Briana nahoru. Než si mohl všimnout, že tady se mnou Zack zůstal, už byli nahoře. V jednu chvilku jsem si přála, aby si toho všiml, že Zack s nimi nešel. Věděla jsem, že to, co jsem mu řekla, ho moc urazilo, ale nechtěla jsem to teď řešit. Sama jsem se cítila ublíženě. Chvilku jsem mlčela, než mi došlo, že Zack vedle mě nestojí, ale sedí na lavičce opodál. Zřejmě čekal na to, až si promluvíme. Šla jsem k němu. "Zacku já… Promiň… Nemyslela jsem to tak. Byla jsem naštvaná" řekla jsem, ale věděla jsem, že to mě neomlouvá. Zackovi chvilku trvalo, než odpověděl. "Já se přece nezlobím. Trochu jsi ujela no… Jenom jsem chtěl slyšet omluvu" pousmál se a vzal mě za ruce. Ramena mi klesla úlevou. "Mám tě moc ráda, víš to?" řekla jsem a zadívala se do těch jeho neodolatelných očí. "Vím, ty můj andílku" řekl a přitáhl si mě k sobě. "Andílku? To ty jsi můj anděl strážný. Díky tobě se snažím jít tou správnou cestou" podotkla jsem a Zack se zasmál. "Dost lichotek, nebo se neudržím" zakroutil posměšně hlavou. "Tak už mě polib." Řekla jsem to skoro jako rozkaz. Zack mě strhl na sebe a naše rty se dotkly. Hned jsem pootevřela pusu, aby si Zack mohl pohrávat s mým jazykem. Ale on se odtáhl. "No moment, moment. Jdeš na to nějak zhurta" šibalsky se usmál. "Zhurta?" nadzvedla jsem obočí. "Jenom po tobě toužím" zašeptala jsem a Zack se rozesmál. "Chvilku nevrlá jako vzteklej pes a chvilku se kolem mě motáš jako had" poznamenal. "Jako mám radši psy, ale když to musí bejt… Tak teda had no" zakroutila jsem očima. Na to jsme se oba rozesmáli. Sedla jsem si na Zacka a chtěla ho políbit. Jenže Zack se odtáhl a sundal mě z něho. Už jsem na něho chtěla vyjet, co tím jako sleduje, ale potom jsem se podívala tím směrem, co on. Stál tam Brian… Jak jinak že jo. A měl docela kamenný výraz. Moc dobře jsem si uvědomila, jak mu to musí být nepříjemné. Vyjasnili jsme si to, ale přece jenom. Kdyby to bylo naopak, asi by mi to taky bylo proti srsti. "Jak dlouho tam Brian stojí?" obrátila jsem se na Zacka. "Nevím, všiml jsem si ho, jen co jsem se od tebe odtáhl. Ale mohlo ho napadnout, že se tady nemodlíme k Bohu" řekl a vstal. "Radši jdeme. Stejně už začínám mít docela hlad" řekl dostatečně nahlas, že ho musela slyšet i Rose nahoře. Prošel kolem Briana, který si ho měřil pohledem a mířil nahoru. Já jsem hned vyrazila za ním, ale bylo mi jasné, že se mnou Brian bude chtít hodit řeč. "Yuno?" oslovil mě, když jsem prošla kolem něho. Dala jsem si načas, než jsem se otočila. "Já vím, co chceš říct a taky vím, že ti to není zrovna příjemný. Jenže já se nebudu chovat jako jeptiška. Mohlo ti bejt jasný, že když jsem tady se Zackem, že asi nehrajeme piškvorky" řekla jsem dřív, než mohl říct cokoliv on. Brian řekl jenom dobře, což mě docela překvapilo. Dobře? Jenom tohle? "Nic víc?" otevřela jsem doširoka oči. "Co bys chtěla slyšet?" poklesla mu ramena. Zřejmě ho to už unavovalo. "Já nevím, čekala jsem něco ve stylu "Ty jsi taková kráva" nebo "Doufám, že shniješ v pekle" a tak. Ale suchý "dobře" jsem nečekala" napodobila jsem ho a Brian vykouzlil úsměv na rtech. "Tohle bych ti neřekl ani kdybys mě skopla z mostu a ještě mě chtěla pro jistotu dorazit pistolí, takže o tomhle nemůže bejt ani řeč." "Já myslela, že ti to vadí" přiznala jsem. Brian zakroutil hlavou. "Vadí, ale co naděláš… Každopádně jsem vám přišel jenom říct, že jestli Rose nedostane svojí dávku kafe, asi zmagoří. Je fakt, že jste mě trochu zaskočili, ale co můžeš dělat. Přece se se Zackem nezačnu prát, když jsme si to všechno ujasnili. Podepsanou tě mám už jenom jako kamarád, takže se budu prát, až ten podpis smažeš" pousmál se, ale bylo na něm vidět, že to byl nucený úsměv. "Jsi vážně super, víš to?" objala jsem ho. "Ani ne… Jenom se nechci chovat jako idiot."




Konečně! Jsem myslela, že se nedočkám :D Brian se chová opravdu nad očekávání dobře a Zack taky překvapil, že udržel svou výbušnost na uzdě. Jsem zvědavá, tak prosím honem přídavek :D