Nakonec jsem vstala z postele a rozhodla se, že se s Rose projdeme po okolí. "Připadám si jako ve žlutém nebi" podívala se Rose kolem, když jsme stály na verandě. "Já vím, je to úžasný pohled" řekla jsem, ale přitom jsem se dívala za roh na Zacka, jak se mazlí s jedním z koňů. "Myslíš, že to je ten pravý?" podívala se Rose mým směrem. "Nevím, snad. Ale nic není věčný, ne?" obrátila jsem se k ní. "No jo" přikývla a zadívala se zpátky na Zacka. "Jenom doufám, že si na něho neděláš zálusk" zamračila jsem se na ní. "To ne, ale sladkej teda je" vzdychla a otočila se k němu zády. "Brian na něho nemá, když bys je porovnala vedle sebe" podotkla jsem a potom jsem toho zalitovala. Brian stál na zápraží totálně zkamenělý. "No, bezva" řekla jsem, když se otočil a zapadl zpátky do domu. "Vyznělo to dost hnusně" řekla Rose narovinu a očima mi naznačila, že bych to s ním měla urovnat. Poslala jsem jí zmučený pohled a zapadla do domu. "Briane, nechtěla jsem, abys to slyšel. Mělo to být jenom mezi mnou a Rose. Nemyslela jsem to nějak špatně… Jenom… No…" rozhlížela jsem se po domě, kde by mohl být. "Prostě vypadá líp než já a kdo jinej by to mohl tak dobře posoudit, když ne ty, že jo" ozvalo se z kuchyně. Hlasitě jsem vzdychla a dlouho se rozmýšlela, jestli mám za ním jít. "Co tě vlastně žere? Že už spolu nejsme, nebo že jsem spala se Zackem?!" zarazila jsem se ve futrech a čekala na jeho odpověď. Brian se na mě dlouze zadíval. "Nedívej se na mě tak. Já nemám nic proti tomu, že ses s někým vyspal, tak proč ty máš?!" "Protože já mám tu čest tomu přihlížet…" "Čemu?! Čemu konkrétně? Že se se Zackem snažíme chovat naprosto normálně a nenuceně?! Kdybych ti to chtěla dělat ještě těžší, klidně bych ho před tebou políbila!" řekla jsem naštvaně. "A jaký by ti to bylo, kdyby se tohle samý dělo tobě?! Myslíš si, že mě to nechává v klidu? Myslíš, že bych nejradši nevstal, nepřitiskl tě k sobě a nepolíbil tě?!" "Briane, zacházíš moc daleko!" "A ty děláš, jako bys tohle nikdy nechtěla…" "Chtěla! Než se mi zhroutil svět a než jsem se přestěhovala sem, kde chci začít nový život." "Jsi tak sobecká!" "Já a sobecká?! Ty jsi sobec, jestli si myslíš, že ti teď hned vpadnu do náruče a řeknu ti, jak mě to všechno moc mrzí…" "A ještě řekni, že tě nic nemrzí…" Vydala jsem něco mezi přidušeným smíchem a žalostným zalknutím. "Mrzí mě to, jak se chováš" řekla jsem. "Jak?!" "Jako žárlivej majetnickej blbeček!" štěkla jsem, jako by mu to mělo bejt naprosto jasný. Brian vystřelil od stolu, až jsem se lekla. "Jenom proto, že jsem si přijel pro něco, co mi patří?" stoupl si na druhou stranu futer, až mezi námi zmizel veškerý prostor. Cítila jsem jeho dech na mojí tváři. "N-nepatří!" vykoktala jsem. Brian se přidušeně zasmál. Jedním prudkým pohybem si mě přitáhl k sobě. Na to, jak vypadal, měl síly až dost. Pokusila jsem se mu vymanit. "Já vím, že mě chceš" naklonil se ke mně. "To ty chceš mě" cukla jsem hlavou ke straně a stiskla jeho ruku, která mě držela kolem pasu. Ani s ní nehnul. Jestli do pěti sekund něco neudělám, něco se stane. Buď mě políbí, což by bylo hodně špatný, nebo se může objevit Rose… Nebo Zack… Nechtěla bych vidět jeho reakci. "Naposledy ti říkám, že nejsem tvůj majetek, takže se mnou přestaň takhle zacházet" přitiskla jsem se ke zdi. "Brian a Yuna navždy… Říká ti to něco?" podíval se na můj náramek, na kterém se zřetelně houpalo B. Zatraceně hloupej slib, křikla jsem v duchu. Brian se ke mně sklonil a hrubě mě políbil. Využila jsem situace a odstrčila ho. Utřela jsem si pusu, ruka se mi chvěla. "Co kdyby ses na to radši vykašlal?!" promluvil Zack, který stál na chodbě a díval se na nás s rukama založenými na prsou. "Nepleť se do nás!" sykl Brian. "Do nás?! Jestli sis nevšiml, Yuna tak nějak nepočítá s žádným "my"…" podíval se Zack na mě. Uhnula jsem pohledem. "Yuno pojď ke mně" natáhl Zack ruku. Já jsem nereagovala. "Přestaň jí ubližovat, nebo si spi dneska, kde chceš, ale tady ne!" pohrozil Zack Brianovi. Brian si odfrkl a potom s pořádným nárazem do Zacka vycouval ven. Ve dveřích se objevila Rose. Odvrátila jsem pohled. Zack jí jediným máchnutím ruky poslal pryč, a když za sebou zabouchla dveře, vrhl se ke mně. Svezla jsem se na podlahu a rozvzlykala jsem se. "Už zase? Proč zase ty slzy?!" vzal můj obličej do dlaní a prsty mi sušil oči. "Zacku…" vydechla jsem a potom jsem zakroutila hlavou. "Nic neříkej" přitiskl si mě k sobě. "Podám si ho, jestli chceš…" řekl vážně. Nebyla jsem schopná slova. "Nic mi neudělal…" řekla jsem po chvilce. "Vážně?!" přinutil mě se na něho podívat, obočí zdvižené na maximum. "Neomlouvej ho pořád. Nebude se k tobě chovat jako ke svýmu majetku. A i kdyby, ke svýmu majetku by se takhle chovat neměl!" řekl rozzuřeně. "Co se s ním stalo?! Vůbec ho neznám!" přitiskla jsem si ruce k obličeji. "Nenech ho s sebou o samotě…" řekl a zvedl mě na nohy. "Nevím, co mám dělat…" "Nemusíš dělat nic." "Nechci dneska do toho kasina" zakňourala jsem. "Nemusíme tam. Byl to jenom návrh a plán se tak trochu zvrtl…" "Rose… Slíbila jsem jí to. A navíc, co chceš dělat? Sedět tady v tichu a přemýšlet, co bude? Co kdybyste šli beze mě?" navrhla jsem. "Tak to ani náhodou. Zaprvý tě tady samotnou nenechám, zadruhý jsou to tvoji kamarádi" ušklíbl se, "a zatřetí bych asi Briana zabil, kdybys byla z dohledu" myslel to zřejmě vážně. Já jsem zaúpěla. Podívala jsem se na hodiny. "Kdy bychom měli vyrazit?" "Tak na sedmou, osmou?" navrhl Zack. "Do tý doby, bych se mohla zašít ve svým pokoji a dát se dohromady" řekla jsem sklesle. "A co Rose? Aspoň tý by ses měla věnovat" zamračil se na mě Zack. "Nepochybuju o tom, že by byla nejradši, kdyby ses jí věnoval ty…" poznamenala jsem. Zack zvlnil ústa do úsměvu. "Víš, že je mi to jedno…" ujistil mě. "Dneska jsem se poznala s Michi" vyhrkla jsem najednou. "Michi?!" Zack se ode mě odtáhl, vykulené oči. "Není až tak špatná…" podotkla jsem a Zack se rozesmál. "Děláš si legraci" prohrábl si vlasy, ale když v mém výrazu neviděl náznak ironie, znovu zvážněl. "Nechtěla tě zabít, že ne?!" "Ne, myslím, že jenom tebe…" poznamenala jsem a Zack zakroutil hlavou. "Fajn, nechme bývalé chvilku na pokoji" zamával rukou, jako by odháněl mouchu. "Souhlasím…" přikývla jsem a mířila do svýho pokoje. Zack mě stáhl zpátky. "Rose" naznačil mi prstem směr ven. Odfrkla jsem si, ale Zack mě vystrkal ven. "Kdyby něco, víš, kde budu" mrkl na mě a potom se zdejchl. Rose jsem uslyšela vzadu za domem, jak mluví s Brianem. Vím, že bych zřejmě neměla poslouchat, ale tušila jsem, o čem, nebo spíš o kom, se budou bavit a chtěla jsem to slyšet. "Ty jsi fakt debil, Briane!" Rose zněla pěkně nakvašeně. "A to mi říkáš zrovna ty. Ty, která si myslela, že budeme spolu…" poznamenal. "Jenže to jsem netušila, co se tady mezitím stalo. Už jsem ti to říkala. Jenom se na ní podívej. Kdy naposledy byla tahle šťastná?" "Nebo spíš takhle nešťastná… Zvoral jsem to…" "Za to si můžeš sám. Řekla jsem ti, ať jí necháš na pokoji a ty jí místo toho ještě víc vyděsíš… Pak se nediv, že na tebe kouká skrz ostnatý drát…" řekla a Brian hlasitě vzdychl. "Když ty nevíš, jaký to je… Víš, co mě stojí úsilí, abych jí neobjal a nepolíbil?!" "To už jsi udělal… Ani nechci vědět, jak jí teď je. Musí z tebe bejt v šoku. Ani bych se nedivila, kdyby si myslela, že se z tebe stal psychopatickej magor." "Dík…" Chvilku bylo ticho, že už jsem chtěla vyjít ze svého úkrytu, když Brian znovu promluvil. "Neměl bych za ní jít?" zeptal se Rose. "Nech jí chvilku o samotě. Omluvíš se jí, až na to bude vhodná doba" řekla a já se vrátila zpátky na verandu. Sedla jsem si na schody a čekala, až se někdo objeví.




No ty bláho! ten Brian je ale pitomec! Se divím, že tam Zack jen stál a rovnou mu nedal na budku. Kopla bych ho za to do zadku! no to jsem zvědavá jak to překlepou a jestli z toho nebude ještě nějaká katastrofa.