Jak jsem očekávala, po chvilce přišla Rose a docela se mě lekla, protože mě asi nečekala sedět na schodech na verandě. "Yuno?" překvapeně na mě zamrkala. "Neboj, nic se neděje, nic mi není a na žádnou hloupost taky nemyslím. Jenom tady jen tak sedím…" poznamenala jsem a Rose vzdychla. "Nemyslím si, že bys měla myslet na nějaký hlouposti. Leda na to, jak zmlátit Briana" podotkla a já se pousmála. "Ty bys nepraštila ani pavouka, natož Briana…" řekla jsem a Rose našpulila pusu. "No, myslela jsem, že spíš odpovíš něco v tom smyslu, že ho asi zmlátíš. Ty, ne já… Víš, že bych neublížila ani mouše" pohodila rukama ve vzduchu. "No právě…" podívala jsem se na ní. Rose se zadívala na špičky svých bot a nakonec si ke mně sedla. "Slyšela jsem, co si s Brianem povídáte…" přiznala jsem. Rose nevypadala ani šokovaně, ani překvapeně, když se na mě podívala. "Takže asi nemá cenu ti říkat něco jako, že jsem na tvojí i jeho straně, že ne…" Zakroutila jsem hlavou. "Upřímně jsem si myslela, že když přijede a všechno se vysvětlí, bude to v pohodě. Vlastně to tak i bylo. Dokud… Dokud mu nehráblo…" zamračila jsem se. "Né, jenom se chová tak trochu jako fanynka Justina Biebra, která zjistila, že má přítelkyni…" řekla a já jsem vyděšeně otevřela oči dokořán. "Problém je v tom, že já nejsem nějakej Justin a on není holka, aby takhle vyšiloval" argumentovala jsem hned. "A to je asi ten jedinej problém. Proto říkám, že by potřeboval dostat přes držku" řekla nakonec. "Začínám se tě bát. Odkdy používáš slovník jako někoho zmlátit nebo mu dát přes držku?!" "Od tý doby, co mě Brian nakrkl…" "Fajn, ale dost o něm. Chci se bavit o něčem normálním" navrhla jsem a přemýšlela, co je dneska normální téma. "Nic mě nenapadá" vzdala jsem to hned. "Mě jo, ale nevím, co je podle tebe normální" "Tak fajn, co třeba škola?" "Vážně se chceš bavit o škole?" kroutila hlavou, že to by radši vynechala. "Jasně, stejně bysme skončily u úplně stejnýho tématu… Kluci, kluci, kluci. Kdyby nebyli, svět by byl jednodušší" vzdychla jsem. "A taky lesbickej…" podotkla Rose a já vyprskla smíchy. "Což mi připomíná, že by ses už měla dát s někým dohromady, abychom měly co probírat" mrkla jsem na ní. "Makám na tom, ale asi jsem si špatně vybrala." "Jakto? Kdo je to? Někdo koho znám?" chtěla jsem vědět. "Ále, to nestojí za řeč. Je to pěknej idiot a navíc bez mozku, protože by mu už jinak došlo, že taky existuju" řekla naštvaně a já nakrčila obočí. Snažila jsem se v ní přečíst, o koho jde. Ale měla jsem to marný, protože Rose dělala, jako by nic neřekla. "Nejde o Briana, že ne?!" vyhrkla jsem. "Ne!" zakroutila hlavou, až se jí v uších rozcinkaly visací náušnice. "Fajn, až budeš chtít, řekneš mi to sama, hm?" plácla jsem se do stehen a vstala. "Jasně… Možná…" řekla nejistě. "Jsem zvědavá, kdy vůbec začnu chodit do školy já" podotkla jsem. "Já myslela, že už chodíš…" "Ne, ještě ne. Vyřizování přestupu a dalších pitomostí trvá moc dlouho" zakroutila jsem očima. "Mně by to teda vůbec nevadilo" usmála se Rose. "Jo, když už se nudou nekopeš do zadku" zaúpěla jsem a nakopla kamínek. "Pojď se projít… Jen tak, tady" zvedla se Rose a nabídla mi rámě. Usmála jsem se. "Pamatuješ si, jak jsme byly malý a vždycky jsme si takhle vykračovaly u nás po silnici, dělaly různý kroky a všichni se nám smály?" vzpomněla jsem si. "Myslíš asi takhle?" začala dělat čapí kroky. Okamžitě jsem se k ní přidala a obě jsme se rozesmály. "Nejradši bych se vrátila do svých dětských let, kdy mi bylo všechno úplně ukradený a lidem všechno připadalo roztomilý a né trapný" pověsila jsem se na ní a kopírovala její kroky. Rose si začala pobrukovat jednu písničku. "Teď jsem si vzpomněla na ten večírek tenkrát, jak nás donutili zpívat karaoke a mysleli si, bůh ví, jak se ztrapníme" řekla jsem. "A pak všem klesly čelisti, když jsi začala zpívat. Na to nikdy nezapomenu." Rose se naplno rozesmála a já ze srandy zazpívala kousek písničky. "Měla bys bejt zpěvačka" řekla Rose a já se zase rozesmála. "A potom bych na tom byla vážně jako Justin Bieber" řekla jsem a Rose si utřela slzy od smíchu. "Takhle jsem se už dlouho nenasmála. A ne s tebou" podívala se na mě a čekala mojí reakci. "Víš, když na to myslím, zdá se mi to, jako by se to stalo včera. Ale potom… Prostě na to nějak zapomenu… Myslíš, že to je špatný?" "Ne, určitě. Oni by nechtěli, abys byla smutná napořád" podívala se do nebe. Zadívala jsem se tam taky. "Někdy si přeju, aby se vrátili. S nima byl svět jednodušší. Ale mám takovej pocit, že to oni mi seslali Zacka" podívala jsem se na ní a čekala, že se mi vysměje. Ale ona se na mě dívala zcela upřímným a chápajícím pohledem. "Až na to, že ne vždycky mi pomůže a nemůžu s ním mluvit o všem" dodala jsem. "Například prohrabat můj šatník na večer…" "Od toho jsem tady už já" zvedla rose ruku, jako že se hlásí. "Ale ne vždycky…" "Skype to jistí" usmála se na mě a táhla mě domů.
"Potřebuju se oblíknout nějak decentně, abych zbytečně nezažehla nějakou hádku" otevřela jsem šatník. "Tak to abych šla najít kostel…" řekla Rose. "Proč?!" nechápala jsem. "Abych ti sehnala černej hábit" sdělila mi. "Zase tak decentně ne" podotkla jsem a začala se přehrabovat mezi věcmi. "Vzdávám to." Asi tak po půl hodině jsem padla na postel mezi kupy mého oblečení. "Já prostě nevím" vzdychla jsem. "Já o něčem vím, ale ty máš problém." Rose vzala do ruky jeden z hadříků a mávala mi s ním před nosem. "Protože to nejsou šaty! Když si to oblíknu, vypadám v tom úplně stejně, jako když se zabalím do ručníku" ukázala jsem, kde šaty končí a kde začínají. "To je účel těch šatů" sdělila mi Rose, jako by to měla být novinka. Já jsem jí věnovala zmučený pohled. "Fajn, mám přivýst Briana a zeptat se ho na svolení?!" "Jasně, že by řekl jo. O to tady jde!" "Jasně… A co takhle vzít si to a plán večera zní: Já a Brian, ty a Zack. Hm?" mrkla na mě. "To chci vidět, jak chceš tu prostřední část zrealizovat" podotkla jsem. "Jednoduše. Ale jenom když mi slíbíš, že si je vezmeš. Budeš zatraceně sexy a já se potom aspoň nemusím bát vzít si ty šaty taky" věnovala mi úsměv plný nevinnosti. "Tak o to tady jde. Mám se oblíknout jako kurva, aby sis nepřipadala špatně, chápu…" prudce jsem vstala. "Tak teď jsi mě hluboce urazila!" našpulila Rose rty. Hodila jsem po ní polštář. "Fajn" vzdychla jsem a začala uklízet. Rose mě nechala o samotě, aby se náhodou nemusela připojit a šla se pomalu připravit. Když jsem uklidila, dala jsem si vydatnou sprchu a provedla kosmetickou úpravu obličeje a hlavně vlasů. Zjistila jsem totiž, že rozpuštěné vlasy si prostě nechat nemůžu, protože se to k těm šatům nehodí. Kdybych je měla delší, tak jo, ale takhle se mi to nelíbilo. Takže vyčesat… Ještě, že jsem tak dobrá a umím si udělat účes perfecto uno. Nakonec jsem asi pět minut stála u mě v pokoji před zrcadlem a mračila se na svůj outfit. Tohle si prostě vzít nemůžu. Někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že to je Rose, tak jsem jenom řekla dále a mračila se dál. Za sebou jsem uslyšela úžas. Otočila jsem se a spatřila Zacka. Okamžitě jsem zrudla a začala jsem se ošívat. Zack zavřel dveře a civěl dál. "Nekoukej se na mě tak, nebo si to sundám… Cejtim se v tom děsně!" řekla jsem a podívala se zpátky do zrcadla. "Páni" vydechl Zack. To bylo asi jediné, na co se zmohl. "Vypadáš v tom naprosto…" promluvil po chvilce a hledal ta správná slova. "Naprosto jako štětka?!" podotkla jsem. "Sexy" řekl. "Víc sexy, než nahá v posteli?!" pronesla jsem ironicky. Zackovi vylítl jeden koutek nahoru a v očích mu zasvítilo. Přistoupil ke mně a objal mě. Začal mi přejíždět po bocích a přitom se díval do odrazu v zrcadle. Začal mě líbat na krku a já vzdychla. "Zacku, tady ne" prosila jsem. "Pojď ke mně" zašeptal mi do ucha, jako by to mohl slyšet ještě někdo jiný. "Teď?!" vytřeštila jsem oči a odtáhla se. Zack se zamračil a chtěl něco namítnout. Do pokoje ale vtrhla Rose, aby mě zkontrolovala. Asi zřejmě, jestli se nesnažím ty šaty odstranit z povrchu zemského. "Ou. Ehm… Asi jsem měla zaklepat" zrudla a těkala očima ze mě na Zacka. "Nic jsme nedělali" vyhrkla jsem. Zack si prohrábl vlasy a vypadl z pokoje- Rose zůstala nechápavě koukat. Já jsem si promnula čelo a hlasitě vzdychla. "Stalo se něco?" zeptala se mě. "Právě že ne… Nebudu ti to vysvětlovat" řekla jsem naštvaně. "Měla bych za ním jít" podívala jsem se na dveře. "Když myslíš… Jenom jsem se přišla podívat, jak jsi na tom… Vypadáš fakt sexy" usmála se na mě ve snaze mi zlepšit náladu. Já jsem se podívala na její šaty, podobné těm mým. "Tohle už jsem někde slyšela" podotkla jsem. "Ale ty vypadáš líp" pousmála jsem se a vypadla z pokoje. "Říkala jsem ti to… Proč mě aspoň jednou neposlechneš?" vtrhla jsem do jeho bytečku. Rozhlídla jsem se. Myslela jsem si, že tady není a že si tady jako idiot mluvím pro sebe. Ale Zack stál opřený v koutě a civěl na mě. Odhodila jsem si pramen vlasů z obličeje a se založenýma rukama v bok jsem čekala, co mi k tomu řekne. "Promiň" zamumlal. "Co?" vykulila jsem obočí. "Ty se omlouváš? Omluvu jsem zrovna nechtěla, jenom prostě-…" nedořekla jsem, protože mě Zack objal a dlouze políbil. "Nechci, aby ses zlobila ještě na mě" řekl potom. Vzdychla jsem. "Dnešek je prostě úděsný… Asi bych měla starej život vážně hodit za hlavu a to úplně" přemýšlela jsem. "Úplně?! To asi ne. Nemůžeš zahodit svoje kamarády. Prostě si říct, už se s nima nebudu bavit a nazdar. Jsou tvůj dosavadní celej život" vysvětloval mi Zack. Já jenom koukala, kde se v něm berou taková moudra. "Ehm… Fajn, ale počínaje zítřejším odjezdem, je chci vidět už jenom přes obrazovku. Možná, že budu chtít Rose ještě někdy vidět, ale Briana ani náhodou!" ujistila jsem jak sebe, tak Zacka. "Aspoň vím, s čím můžu počítat, jestli tě taky moc naštvu" řekl a já mu věnovala zničující pohled. "To si zkus!" "Nikdy bych ti nechtěl ublížit…" "To říkaj všichni… A podívej se, jak to dopadlo" přešla jsem k oknu a podívala se na dům. Potom jsem se podívala na náramek. Nakonec jsem si ho sundala a podala ho Zackovi. "Co já s ním?!" nechápal. "Nechci ho vyhazovat. Zaprvý je to bílý zlato a zadruhý mám díky němu hezký vzpomínky. Ale nechci ho nosit. Připomíná mi jeho" vzala jsem do prstů B. "Chápu, ale pořád nechápu, co já s ním…" "Někam ho ukliď, abych o něm nevěděla. To bude jistější, když ho budu mít z očí" řekla jsem a Zack se zasmál. "Mluvíš, jako kdyby to byla nějaká droga" řekl a já ho vraždila pohledem. "Fajn… Ale běž pryč, abys neviděla, kam ho dávám" vyšoupával mě z pokoje. "Já se potom rovnou připravím na večer a sejdeme se v domě. Hm?" řekl a zabouchl za mnou dveře. Slezla jsem dolů a chvilku civěla na dveře a přitom si mnula zápěstí, na kterém už nic neviselo. Potom jsem šla zpátky za Rose.




jooo! Zack je sladkej! pošlete mi sem taky jednoho :D jsem zvědavá jak ten večer proběhne. snad Brian neudělá zase nějakou krávovinu, kterou Yunu vytočí.no nechám se překvapit :-)