close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

FF - Stejně mi neodoláš...

18. srpna 2012 v 7:03 | Sobik |  Jednorázovky
Čtu a čtu a říkám si sakra, já nemůžu psát dál povídku, když čtu o Kate a Liz. Všechno ostatní mi proti tomu připadá děsně nudný a o ničem... Tak jsem neodolala... Takže tady tak trochu pokračování o asi tak 20 let později a doufám, že to není trapný :D


Pokukovala jsem po výlohách už dobrou hodinu, ale nepadlo mi do oka nic, co by mohlo mamku potěšit. Po těch letech už mi docházely nápady a odpověď na otázku, co by chtěla k narozeninám, byla pořád stejná. Hlasitě jsem vzdychla. "Potřebuješ pomoct?" uviděla jsem v odrazu výlohy ten známý uličnický úsměv, který už dopředu naznačoval nějakou špatnost. "Od tebe ne, Zacku" řekla jsem a ani se neobtěžovala otočit. "Fajn. Já jen… Vím o pár věcech, co by se ti mohly líbit a navíc jsem mluvil s mámou" pokrčil rameny. Zakroutila jsem očima. "Vím, že u tebe není nic zadarmo, tak to vyklop. Co za to?!" otočila jsem se na něho a založila si ruce na prsou. "Co si o mně myslíš?" svůdně zamrkal. "Moc dobře víš, že na mě ty tvoje psí oči neplatí" poklepala jsem nohou o zem. "Dobře, nic za to nechci" řekl a já vydala posměšný tón. "Doufám, že sis už dávno uvědomil, že ti nevěřím ani slovo. Proč radši nejdeš hlídat svého bratra?!" rozhlídla jsem se kolem, jestli náhodou někde nečíhá. "Tobias je doma" ujistil mě Zack. Nedůvěřivě jsem nadzvedla obočí. "Vážně… Neřekl jsem mu, kam jdu. Vždycky mi totiž kazí moje balící metody" oslnivě se usmál, jako by to na mě mělo už konečně zapůsobit. "Které na mě stejně neplatí. Nejsi tak světoborný jako tvůj táta" oznámila jsem mu. "Tak moment! Tobě se celou tu dobu líbí můj táta? Co dělám špatně?!" podíval se do výlohy a začal si upravovat vlasy. Kdyby měl o pár vrásků od smíchu víc, nerozeznala bych je od sebe. Byl si se svým otcem podobný, jako vejce vejci. "Ty jsi vážně nemožný!" zakroutila jsem hlavou a šla pryč. Čekala jsem, že půjde za mnou, ale za rohem mi do cesty skočil Fantom. "Vyděsils mě!" přiložila jsem si ruku na srdce. "Promiň" omluvil se. "Poslal tě Zack…" To nebyla otázka. Fantom se na mě podíval tím svým pohledem. "Nedívej se na mě tak… Moc dobře vím, co má za lubem a asi posté říkám ne." "Nepřišel jsem tě přemlouvat, Noro. Jen tě mám doprovodit" řekl a já nadzvedla obočí. "Mám tě doprovodit do toho krámku, co Zack zmínil. Vážně ti chce pomoct s dárkem pro Liz" řekl a já se ušklíbla. "Nepotřebuju jeho pomoc. Akorát bych mu potom musela být vděčná, a to nechci. Od něho se dá čekat spousta věcí, ale ty dobré k nim prostě nepatří!" mračila jsem se. "Jak myslíš" zakroutil hlavou a otočil se k odchodu. Kousla jsem se do rtu. "Fantome, počkej. Víš co, zaveď mě tam. Stejně už jsem zoufalá a chci udělat mámě radost" přinutila jsem se k úsměvu.
Zack měl pravdu. V obchodě měli tolik krásných věcí, že jsem nevěděla, co mám vybrat. Ale nakonec jsem dobře pořídila a spokojeně se vracela domů. Fantom mě celou dobu doprovázel, ale zřejmě mu to nakázal Zack, aby se ujistil, že jsem dala na jeho radu. Jsem zvědavá, co po mně bude chtít tentokrát. Floutek. Původně jsem měla v plánu jít domů, ale nakonec jsem zamířila do baru za Tifou, kde jsem hned ve vchodu zakopla o chumel narozeninových balónků. "Ahoj Tif, můžu si u tebe schovat dárek pro mamku?" vrhla jsem pohled po černovlásce, natahující se ke stropu, kam se snažila přidělat jeden z mnoha balónků. Tifa se ani neotočila. "Jasně" řekla nepřítomně. Já jsem šla nahoru, do svého pokoje, který jsem tu měla zařízený, když jsem se chtěla vypařit z domu a kecla jsem si k připravenému balicímu papíru. Dárek jsem pečlivě zabalila, když se ozvalo klepání. "Je otevřeno, ale pokud jsi to ty, Zacku, tak sem ani nelez!" otočila jsem se na dveře a čekala, co se za nimi objeví. "Tati?" zamrkala jsem překvapeně. "Noro!" rozšířily se mu oči a potom mi nastavil náruč. Okamžitě jsem se zabořila do jeho hrudníku a nechala se pevně obejmout. "Myslela jsem, že to prošvihneš" přiznala jsem. "Prošvihnout Liziny narozeniny? To bych byl hodně špatný manžel. Víš, že bych kvůli ní udělal cokoliv" usmál se na mě a já jenom souhlasně přikývla. "Ale co děláš tady?" zeptala jsem se potom. "Hezky si tu počkám, až Liz rozbalí všechny dárky a potom hezky vylezu zpoza rohu. Překvapení" zamával prsty ve vzduchu a já se zasmála. "To zní skvěle. Těším se na mámin výraz. Ale teď už musím za ní, mám zpoždění. Oslava začne za ani ne hodinu a myslím, že doma to bude pěkný chaos" poznamenala jsem a táta mě souhlasně vyšoupal z pokoje.
Jak se dalo předpokládat, doma to vypadalo jako v obchodě se slevami. Všude bylo poházené oblečení a z máminy ložnice se ozývaly šustivé zvuky. "Mami?!" ozvala jsem se, aby věděla, že jsem doma. Jenže její myšlenková nepřítomnost mě zřejmě vůbec neslyšela. "Liz!" křikla jsem na ní jménem. To zapůsobilo vždycky. "Jsem doma" řekla jsem a za to dodala tiché "snad", když jsem začala sbírat kupy oblečení a nesla je do ložnice, kde se válela spousta igelitů a mezi nimi večerní šaty a mamka. "Příště ti k narozeninám koupím něco na sebe" podotkla jsem a hodila oblečení na postel, kde jsem se potom uvelebila. "Nevím, co si mám vzít. Nemám nic na sebe!" sedla si Liz na zem a složila nohy pod sebe. Já jsem se rozhlídla po místnosti. "Jasně" řekla jsem a Liz se na mě soucitně podívala. "Jsem hrozná, já vím. Potřebuju poradit" řekla a vstala. "Mami, tobě by to slušelo i v pytli od brambor, takže myslím, že v téhle kupě se něco najde" ujistila jsem jí a potom po ní hodila její oblíbené šaty. "Ty si vzít nemůžu, jsou moc krátký a já už na tom s postavou nejsem zrovna nejlíp" kroutila hlavou. "Mami!" zamračila jsem se. "Kdybych měla ve tvém věku a po porodu postavu jako ty, styděla bych se tohle říct. Tohle jsou tvoje nejoblíbenější šaty, tak na mě nechoď s řečmi krize středního věku" založila jsem si ruce na prsou. "Já nemám krizi středního věku!" osopila se na mě. "Jasně, jasně. Tak už se běž konečně upravit, nebo budu nucená tě k Tifě dotáhnout tak, jak jsi" pohrozila jsem jí a sama zaplula do svého pokoje a začala se přehrabovat v šatníku. Moc krátké, moc sexy, moc velký výstřih… Zabručela jsem. To se tady nenajde něco, v čem bych před Zackem vypadala jako odpuzující jeptiška?! Nakonec jsem se rozhodla pro černé rifle a petrolejový kousavý rolák. "To chceš jít v tomhle?" uviděla jsem mámin šokovaný výraz v zrcadle. "Ne?" našpulila jsem pusu. "Ale musím, jestli se chci vyhnout dalším balícím metodám toho idiota jménem Zack" zafuněla jsem. Liz se začala smát. "Ale prosím tě. V hloubi duše ho máš stejně ráda, vím to" vzala mě za ramena a podívala se na nás do zrcadla. Vypadala jsem vedle ní tak omšele. "Jo a kvůli tomu bych taky mohla skončit pod jeho zpoceným svalnatým tělem" podotkla jsem a začala se soukat z kousavé látky. "Tak to je to, co ti dělá starosti? Máš svojí hlavu. Nemusíš dělat nic, co ti nepřijde správné" políbila mě na temeno a potom mě nechala samotnou. Máma má pravdu. Když může provokovat on mě sladkými řečmi, proč bych ho já nemohla provokovat upnutými minišaty a deseticentimetrovými podpatky?! Rychle jsem se oblíkla a šla se upravit. Na jemný make-up a vyžehlené vlasy s ofinou vyčesanou dozadu jsem potřebovala zhruba patnáct minut, a když jsem byla s mým i máminým vzhledem spokojená, mohlo se vyrazit. "Nevzala sis mojí radu až moc k srdci?" dívala se nesouhlasně na moje boty. "Když spolu máme soutěžit, tak chci být vítěz" ujistila jsem jí, že to není střelná zbraň, jenom boty. "Fajn, tak si ale pospěš. Nechci přijít na svojí vlastní oslavu pozdě a to už mám zpoždění!" zamračila se na mě. Já jenom nevinně pokrčila rameny.
Začátek oslavy probíhal jako každý jiný. Gratulace a objímání a nakonec dárky. Já jsem si svůj nechala až nakonec a i když mamka rozdávala úsměvy na všechny strany a z mého dárku byla upřímně nadšená, byla jsem si jistá, že uvnitř tak šťastná není. Ohlídla jsem se k místu, kde čekal táta a na okamžik ho zahlédla, jak sleduje situaci. "Tak když už se rozdaly všechny dárky, tak je teď čas na ten největší a nejlepší" zatleskala jsem rukama a pohlédla k místu, kde vykukovaly blonďaté vlasy. Táta jako na povel vykročil ze skrýše v doprovodu mnoha udivených výrazů a zvuků. "Cloude?" zírala nevěřícně máma. "Jo" vydechl zamilovaně a nastavil jí náruč, do které se okamžitě vrhla. Všichni spokojeně vzdychli a nechali jim trochu soukromí. "Takhle sexy ses oblíkla jen tak, nebo to má nějaký důvod?" objevil se za mnou Zack a objal mě kolem pasu. Vysmekla jsem se mu a otočila se k němu čelem. "Můžeš hádat, máš jeden pokus" poklepala jsem platformou o zem. "A když uhádnu?" založil si ruce na prsou a nadzvedl obočí. "Tak budeš mít pro jednou lepší pocit" napodobila jsem ho. "Ha ha ha, děsně vtipný, ale já stejně vím, že ses takhle oblíkla jenom kvůli mně, abych měl o to větší důvod se kolem tebe pořád motat" nasadil oslnivý úsměv. "Tak bacha, abych o tebe nezakopla" řekla jsem s kamenným výrazem a chtěla odkráčet. "Kam jdeš? Liz s Cloudem chtějí mít teď trochu soukromí a na pokec tu pak už zbývá jenom Tobias" ohlídl se ke stolu, kde seděl a zkoumal bublinky ve skleničce s kolou. "Tím mi chceš dát najevo, že jsi mnohem lepší partie než on? Jsou tu i jiní… Například… Ehm… Fantom. Nebo Genesis. S Renem je taky zábava" rozhlížela jsem se kolem. Zack zakroutil hlavou a přidušeně se mi smál. "Jestli si chceš něco začít s Fantomem nebo s muži v mámině věku, tak jsem tě pěkně podcenil" bavil se na můj účet. Já jsem svěsila ramena. "Dobře, řeknu to jinak. Radši bych drhla hrnce v kuchyni, než marnit čas s tebou" řekla jsem a myslela si, jak jsem ho konečně odpálkovala. "Já vím, já vím" řekl a já zůstala nechápavě koukat. "Radši budeš dělat něco nechutnýho, abys zahnala myšlenky na mě" oslnivě se usmál. Já jsem vzdychla a promnula si spánky. "Jasně. Teď jsi na to kápl. Nemyslím totiž na nic jiného, než na to, jak tvoje ruce rozepínají zip od mých šatů nahoře u mě v pokoji, s klíčem otočeným na jeden západ" řekla jsem a oddechla si, jako bych se měla k něčemu přiznat. Taky že ses napůl přiznala, řekla jsem si v duchu. "Tak proč pořád stojíme tady?" rozhlídl se Zack a překvapeně na mě zíral. "Protože to je přesně to, co nechci, ty idiote. Kolikrát tě mám ještě opakovat, že na mě ty tvoje balicí metody neplatí?!" "Asi hodněkrát, protože sama víš, že to není pravda" řekl a já se napřímila. "Uhádl jsem? Nemusíš nic říkat. Vím, že mi jenom těžko odoláváš" řekl a dlouze se na mě podíval. Uhnula jsem pohledem. "Odolává se ti snadno. Za ty tvoje nemístné řeči a nechutné ego" řekla jsem nakonec. "Tak v tom to vězí" řekl, jakoby právě přišel na něco světového. Já jsem se s otráveným výrazem otočila k odchodu. Zack si mě přitáhl zpátky. "Víš, že tě jenom škádlím" řekl a sklonil se ke mně. Vymanila jsem se mu a prudce ho odstrčila. Vedle nás se objevil Tobias. "Koukám, že brácha zase moc trénoval před zrcadlem" bavil se na Zackův účet. Já si uhlazovala šaty. "Spíš málo" vrhla jsem po Zackovi krátký pohled a potom odešla pryč. Uslyšela jsem, jak mu Zack říká "ty jsi fakt kretén". A nejspíš jsem udělala dobře. S Tobiasem jsem se bavit nehodlala. Byl ještě horší než Zack. Ten mě totiž aspoň neosahával na veřejnosti. Sebrala jsem z baru skleničku bílého a mířila do svého pokoje. Máma má beztak tátovu společnost, takže mě tady nebude postrádat. Uslyšela jsem za sebou spěšné kroky, ale než jsem se mohla zabouchnout v pokoji, Zack se protáhl škvírou dovnitř a opřel se o ně. "Přestaň dělat hlouposti a vypadni z mýho pokoje. Vážně nemám náladu na tvoje sladký řeči a ruce na mým zadku" postavila jsem se do obranné pozice. Zack si mě přeměřil pohledem. "Nemám ráda, když se na mě takhle díváš." "A dáváš mi jinou možnost, když vypadáš takle?" "Měla jsem si vážně radši vzít rifle a rolák…" poznamenala jsem. "Byl by to trochu oříšek, ale stejně bych si tě představoval takhle" zasvítilo mu v očích. "Hele Zacku, já vážně nechci být surová, ale když na to přijde, vrazím ti nohu od týhle skleničky do krku" ukázala jsem na víno. Zack otočil klíčem u dveří. "Zacházíš moc daleko!" obořila jsem se na něho. "Stejně víš, že tě přeperu" řekl a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem skleničku na noční stolek a zadívala se Zackovi do těch neodolatelných očí. "Nesnáším tě" sykla jsem. "Lhaní ti nikdy moc nešlo" řekl a prsty mi přejížděl po zádech. "Takže asi nemá cenu ti vysvětlovat, že to, co děláš, se mi ani trochu nelíbí" prala jsem se s jeho rukama za zády. "Já vím" řekl, přitáhl si mě k sobě ještě těsněji a dlouze mě políbil. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a vychutnávala si jeho rty. Tohle nebylo poprvé, co mě líbal, ale předtím mi bylo o čtyři roky míň, takže tohle bylo úplně něco jiného. "Čtyři roky…" řekla jsem, když jsem se od něho odtáhla. Zack na mě nechápavě koukal. "Už jsou to čtyři roky, co jsi mě poprvý políbil" vysvětlila jsem. "Ty to počítáš? Já jenom vím, že jsi tenkrát byla ještě mrně" řekl a já se odtáhla. "Ty jsi fakt kretén" osopila jsem se na něho. "Já vím. A i přes to to mezi náma trvá tak dlouho" pokrčil rameny. "Nic mezi náma nebylo a není" řekla jsem ihned. "Fajn" mávl Zack rukou a otočil se ke dveřím. "Jsi fakt blbá" řekl a potom odemkl a vyšel ven. Za dveřmi jsem viděla Tobiase. "Co tady děláš?!" obořil se na něho Zack. "On nás poslouchal" řekla jsem znechuceně. "Jsi fakt blbá" zopakoval po Zackovi a podíval se na mě. Zackovi se zaťaly pěsti. Mně se zatajil dech. "Tobiasi přestaň se chovat jako kretén" vyjela jsem na něho. Tobias se podíval na Zacka. "Myslím, že ani jeden z nás neuspěl. Zatím" řekl mu a přitom se usmíval. Měla jsem toho akorát tak dost. "Nejsem žádná trofej, ale když to bereš jako soutěž… Zack uspěl. Právě jsme si to tady rozdali. Byla to rychlovka" řekla jsem a založila si ruce na prsou. Na Tobiasovi bylo vidět nemilé překvapení a zadíval se na Zacka. Ten na mě koukal stejně překvapeně jako Tobias na něho. "Lžeš" řekl Tobias a podíval se na mě. "Jak jinak bych teda věděla, že se Zackovi na pravém třísle táhne dlouhá jizva?" napadlo mě. Tobias skoro zalapal po dechu, potom na mě a na Zacka vrhl nenávistný pohled a nakonec běžel pryč. "Jak jsi věděla o tý jizvě?!" nadzvedl Zack obočí. "Nejsi jediný, kdo si někoho do detailů prohlíží. Všimla jsem si jí, když jsme byli v bazénu" přiznala jsem. Zack zakroutil hlavou a potom se upřímně zasmál. "Nikdy nezapomenu ten jeho zděšený pohled" řekl a zavřel nás zpátky v pokoji. "Copak jsi pohledávala v mých tříslech?" zase mu zajiskřilo v očích. "Vůbec nic" podotkla jsem a cítila, jak červenám. "Jsi tak neodolatelná, ty lhářko" řekl, přitáhl si mě k sobě a začal mi rozepínat zip od šatů. "Já vím" přitiskla jsem se k němu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 18. srpna 2012 v 9:45 | Reagovat

jestli sis  myslela, že to bude trapný tak jsi na omylu, protože to bylo fakt suprový! :D doslova jsem to hltala očima! jen tak dál, klidně jsi to mohla hodit jako pokračování, mě by to nevadilo, ale ted tu je něco rozepsanýho, takže se raději zaměříme na to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama