Když se podívám na pár ostatních článků, buď je to o dívkách (opačná pohlaví prominou), kterým ještě ani nebylo patnáct a píšou, jak se cítí vyspělé, a nebo je to o dívkách, které jsou už plnoleté a píšou o svých zájmech.
Pak jsou tu ale články, kdy se nad sebou člověk zamyslel a po přečtení názvu TT si řekl, "Teď už jo, když si vzpomenu na svoje dětství." Nad takovými články se musím pousmát, protože nejsem jediná, kdo by se moc rád vrátil do svých dětských let, a to má ještě celý život před sebou.
V každém případě bych měla asi napsat něco o sobě, ale bude to takové polemizování nad životem a snůžka keců, tak doufám, že to bude aspoň z poloviny dávat smysl...
O tom, že jsem dospělá, jsem přemýšlela už když mi bylo nějakých 15, 16 let, ale teprve letos jsem si uvědomila, co je to dospělost, nebo spíš jaká je aneb krutá realita nudného sebestředného života.
Je mi už nějaký ten pátek 19, mám skoro po maturitě a čeká mě život na vysoké noze. Řeknu vám, že jsem si myslela, že mi čtvrťák změní život, hlavně když už jsem dospělá, čeká mě maturita, maturitní ples a další tyhle šíleně dospělé akce. Nevím proč, ale například maturitní ples jsem si vůbec neuvědomovala, přišlo mi to spíš jako spousta starostí kvůli jednomu večeru "předvádění se na mole". Můj život se změnil až po maturitě, když mi jeden "úžasný" učitel s klidem a úsměvem na rtech sdělil, že jsem ten jeho předmět neudělala... O kterém jsem si zrovna naivně myslela, že to byl bravurní výkon. Přesně tenhle okamžik mi změnil život, kdy se cítím doopravdy dospělá, i když jsem si předtím prošla stádiem utápění se v emařské mlčenlivosti a následně sprosté zlosti. Upřímně to říká i moje mamka, že jsem se srašně změnila a že jsem prý vyspělejší. I já to sama na sobě cítím, ale není nad to, když si můžu občas zablbnout jako za starých časů :)
I když se třeba podívám na svůj blog a jeho první články, které jsou jenom rok a něco staré, doslova bych blila. Říkám si, to jsem snad nepsala ani já, už co se pravopisu týče... Jo jo, občas mi nějaká ta chybka unikne, to každnému, ale článek, kde je 10 řádků a milion chyb? Fujky. Pak je tu ještě ta druhá záležitost s blogem. Když se někde zmíním, že mám blog, tak se každý hned směje a říká si, že jsem na to snad už velká. Ano jsem! Jsem dost velká na to, abych měla blog, který bude odpovídat mému já, přeci. Blog není jenom pro mladší nebo pro ulítlé fanoušky bůh ví čeho (jo jo, taky jsem fanda FF, ale jenom o tom blog není), ale blog je taky pro ty, co se chtějí podělit o své zážitky, rady, vychytávky nebo svojí tvorbou ať už čehokoliv.
A taky máte občas takovou tu mánii prohlížet si dost staré fotky? U některých se dost směju, ale u některých si zakrývám oči, že to snad ani není možné. V pubertě jsem měla takovou tu mánii dost často si měnit účas a outfit, a proto na většině fotek vypadám jako debil. Zato jsem taky ráda, že už jsem se konečně našla aneb styl, co najdeš, to sladíš a vyrazíš ven. Vlasy už si taky nestříhám...teda snažím se o to a zatím mi to jde, i když občas kleju, že bych je nejradši sundala :D A konečně vlastně o sobě můžu říct, že vypadám líp jak moje starší sestra, která byla vždy můj vzor, co se vzhledu týče :) Nevím, co bych o sobě ještě napsala, tak případné otázky do komentů...
Nakonec bych chtěla asi napsat už o výše zmíněných dámách mladšího věku. Od 15ti výš jsou pro mě ještě víc nesnesitelné, než ty mladší, ale přeci jenom už mají aspoň tu občanku. Ale dámy, prosím vás, nehrajte si na něco, co nejste.
Mám takový pocit, že až si tohle nějaká z nich přečte, hned mi bude nadávat do bůh ví čeho, ale myslím si, že většina lidí se mnou musí aspoň částečně souhlasit. Teď to neberu jako nějakou kritiku nebo něco podobného, jenom pouze sdílím svůj vlastní názor.
Osobně si myslím, že holky, kterým je...nevím, asi tak rozmezí 12-15?...by se nad sebou měly občas trochu zamyslet. Někdy mě až uráží, jak se chovají. Koho vlastně zajímá, že už od 12ti si na sebe patlají věci od řasenky až po celkový make-up? Koho zajímá, že se oblíkají jako děvky, chodí pařit a balí kluky? A to nemluvím o tom, jak jsou kolikrát až sprosté... Například stojím na autobusové zastávce a ony tam křičí na všechny světové strany jako uřvané nány jenom proto, aby si jich všiml kluk, co po nich nenápadně pokukuje, i když v jeho výrazu není nadšení, kterou z nich má sbalit, nýbrž totální zděšení, proč se chovají tak, jak se chovají. Ale to není to, co mě zaráží. Zaráží mě to, že zděšení toho kluka sdílí víc lidí včetně mě, ale pokud nejsme sexy kluk, normálně otevřou tu svojí nevymáchanou pusu a jsem svědkem toho, jak si 12ti letá pipka dovolí dospělému člověku říct "co čumíš, ty krávo". Kdybych nebyla tak mrňavá a zaražená, asi bych jim něco odpověděla, i když vím, že by to vedlo k rvačce... ve které samozřemě nemůžu zvítězit... To je taky další, ale vedlejší bod, co mě štve... Když vypadám na 15 (dřív o mně tvrdili 13) a 12ka vypadá o hodně starší než já... Ne, že by za to mohla, ale na svém vzhledu si rozhodně přidá výše zmíněnými věcmi. Je jasné, že se vždycky ale vždycky chtějí a budou chtít chovat jako dospělé, ale vždyť na to mají čas! Až jim jednou bude 70 a nezavadí o ně ani smítko, v tu chvíli si budou přát, aby jim radši bylo 12. Tak ať si toho sakra váží.
Ale když se celkově podívám na dnešní děti a puberťáky, proč se všichni chovají tak úděsně?! Nepamatuju si, že bychom se takhle chovali i my, i když mnozí z nás na tom dneska nejsou o moc líp naž ti mladší... Je to tím, že my jsme neměli k dispozici věci jako oni? Značkové věci, mobily s dotykovým displejem, počítače? Někdy mě zajímá, jaké jednou budou moje děti... To mě už v 10ti letech budou posílat někam?!
Napadá mě ještě spousta věcí, o čem psát na téma dospělost, ale to bych tady asi byla do zítra a už by to neplatilo jako téma týdne, tak jenom doufám, že si tohle aspoň někdo přečte, a když už si to přečte, přidá i svůj vlastní názor, ať už je jakýkoliv... I když... Kritiku sice snesu, ale jak jsem už psala, nadávky prosím spolkněte, případně napište do textového editoru a hoďte do koše.




jo tak v tomhle tě chápu. občas mě zaráží, když vidím jak se takhle chovají už dnešní 2. ročníky střední školy, když stojí na zastávce. to tam pí*i lítali jak holubičky. neříkám, že jsem zrovna vzor vychovanosti, protože občas si taky hezky od plic zanadávám a jsem hodně prostořeká. nemluvě o tom, že jsem se naučila říkat za každou druhou větou ty vole a nejsem schopná se to odnaučit, ale tak zle na tom nejsem, když vidím ty malý děcka jak se nakrucují jako prvotřídní šlapky a ještě na tebe mají pusu plnou řečí, jak jsi již už uvedla. já naštěstí problémy s tím, že by si na mě otevírali pusu nemám. jsem spíš člověk, který se snaží docílit toho, aby se ho lidé báli a zírají na mě skrz prsty. ale s tímto článkem souhlasím. výstižně řečeno :-)