"Takže, co máme teda v plánu?" zeptala se mě Rose, když jsme vylezly ven do noci. "Ehm… No, šla bych se někam mrknout, po nějakým tom sushi… Hlavně, když se někam zdejchnem, nemusí být pravděpodobný, že ty dva potkáme někde v metru…" navrhla jsem. "Jo jasně, to zní jako fajn plán" řekla Rose a vyrazila kupředu. Sushi jsme sehnaly docela blízko, takže byla i malá pravděpodobnost, že se ztratíme. Když jsme si byly téměř jisté, že se nemůžeme potkat s Brianem, vrátily jsme se k metru a jely domů. "Ale přece jenom bych si udělala ten táborák, když je takový hezký teplo" vzdychla Rose. Loudaly jsme se svěží živelnou nocí zpátky k domu. Já jsem se na ní otráveně podívala a zamávala jí před očima s taškou se sushi. "Já vím, já vím…" řekla, "Uděláme si hezkej večer u nějakýho dojáku jako dvě odmítnutý holky…" "Tak to by tady místo mě měl být Zack" podotkla jsem a kecla si na verandu. Rose se uchichtla. "To máš pravdu. Nechala jsi ho tam chudáka s Brianem" při vyslovení jeho jména se mírně ušklíbla. "Copak jsi na něho změnila názor?" "Trochu jo po tom, co mě odhodil jako nicku…" Vypadalo to, že se jí to vážně moc dotklo. "Nechci se ho zastávat, ale víš, že to neudělal schválně" opáčila jsem. "Ale stejně…" "Stejně co? Třeba si teď konečně uvědomí, že ho miluješ" zasmála jsem se. "Ale já ho nemilu-Briane?!" zajíkla se při pohledu na něj. Z ničeho nic se vynořil ze dveří. Mně úsměv zmrznul na tváři. "Koho nemiluješ?" zeptal se a vypadalo to, že neslyšel nic z našeho rozhovoru. "Nikoho" odsekla zaskočeně. "Aha… Slyšel jsem vás, tak jsem se šel podívat… Odešly jste a my mysleli, že jste šly sem, ale nikdo tady nebyl…" vysvětloval jeho přítomnost. Já jsem si málem ukroutila krk, abych se mohla podívat na Zacka, který stál ve dveřích a se založenýma rukama na prsou si mě prohlížel. Pousmála jsem se a zvedla se z verandy. Pak mi došlo, že Rose celou dobu mlčela a Brian tiše čekal, že něco řekne. "Rose, jdeš si se mnou dát to sushi?" zvedla jsem ze země igelitku ve snaze upoutat její pozornost a odvést decentně jí odsud odvést. "Jo" řekla a nejistě prošla kolem Briana. "Můžeme si promluvit?" promluvil Brian, když kolem něho prošla. Rose klopýtla a podívala se na něho, jako by se jí zeptal, jestli s ním půjde na rande. Potom se podívala na mě. "To tady o všem rozhoduješ ty?!" zamračil se na mě Brian. "Neprosí se o svolení, jenom má strach, aby znovu neskončila na zemi" nadzvedla jsem obočí. "Rose má svojí pusu, aby mi to řekla sama…" řekl Brian a podíval se na ní. "Víš, že jsem tě nechtěl zranit… Chci si jenom promluvit… Mezi čtyřma očima…" řekl prosebně. "Dobře" kuňkla Rose a pohledem mi naznačila, abychom se zdekovali. Já jsem Brianovi věnovala jeden varovný pohled a nechala se vtáhnout Zackem do domu.
"Kam mě to táhneš, chci slyšet, co jí řekne!" snažila jsem se vymanit ze Zackova sevření. "Rose ti to potom řekne" ujistil mě. "Ale to nebude ono, chci to slyšet od něho…" udělala jsem na něho psí oči. "Moc ti to nejde…" "Dám ti svojí část sushi" smlouvala jsem. Zack zakroutil hlavou. "Tak mě sakryš pust…" "Ne, poslouchat cizí rozhovory je neslušný…" "A že to říkáš zrovínka ty. Tak si řekni, co za to chceš, když mě pustíš" škemrala jsem. "Klidný a nerušený večer s tebou v mojí náruči" řekl. "Fajn, když mě necháš si ho poslechnout, splním ti potom každý tvoje přání…" "Ženský jsou ta nejhorší zbraň na muže… Ale stejně… Už jsi půlku jeho proslovu určitě prošvihla, takže se můžeš věnovat jenom mně…" věnoval mi zářivý úsměv. "Ach jo, ty jsi…" bouchla jsem do něho pěstí. "Já vím, dokonalost sama" mávl rukou, jako že to ví už dávno. Já jsem mu věnovala jeden nehezký pohled a šla do kuchyně připravit talířky, kde jsem si nakonec kecla ke stolu a otráveně čekala. "Chováš se jako malý dítě…" poznamenal Zack, který mě celou dobu sledoval. Já jsem mu jenom věnovala další z mnoha mých pohledů. "To už se jako ani nebudeš bavit? Jenom proto, že jsem ti překazil dělat špeha?" podíval se na mě nechápavě. Já jsem nafoukla tváře tak, jak to dělají malé děti a Zack si odfrkl. "S kým já to vlastně chodím…" zakroutil hlavou a potom se otočil za zvukem domovních dveří. Vzrušeně jsem nadzvedla hlavu. Zack natáčel hlavu ke schodům a potom mi rukou pokynul, že mám jít nahoru. Na nic jsem nečekala a vyběhla z kuchyně. Rose jsem zastihla u dveří jejího pokoje. "Můžeme si promluvit za chvilku? Potřebuju bejt na chvíli sama." Její slova na mě přistála jako ledová sprcha a nakonec jsem zůstala stát čelem dubovým dveřím. Ze zdola jsem uslyšela chichot. Bylo mi jasné, že to je Zack. Ach jo…
"Doufám, že až tě jednou zaškrtím, doufám, že to nepřežiješ a nepodáš na mě trestní oznámení" řekla jsem po chvilce - když jsem uklidnila svoje emoce. Protože ještě před chvílí se mi hlavou promítla myšlenka, jak mi hráblo a já jsem se dolů ze schodů vrhla na Zacka a vážně jsem ho uškrtila. A nejhorší na tom je, že mi to v tý představě ani nebylo líto. Spíš naopak, nemám daleko k tomu, abych vážně vybouchla. Jediný, co mě drží na uzdě, tak to ten jeho neodolatelný pohled. O ten bych vážně nechtěla přijít. Musela jsem se pousmát. "Ty ses pousmála? Doufám, že vážně nepřemýšlíš o tom, co jsi teď řekla a ten úsměv s tím nijak nesouvisí. Protože jestli jsi slyšela něco jako smích, tak to jsem nebyl já" začal si Zack zkoumat špínu za nehtama. "Ne, jasně že ne" vyhrkla jsem a rukama naznačila, že ho škrtím. "Doufám, že ze sebe vraha nehodláš udělat, protože tady není nikdo, kdo by se mi snažil pomoct" pokrčil rameny a to mě obměkčilo. "Ale prosím tě…" sešla jsem dolů a padla do jeho medvědího objetí. "Příště se mi ale nevysmívej" dodala jsem do jeho prsou. "Protože to tě dokáže pěkně naštvat, to vím" řekl Zack a já se se zamyšleným pohledem odtáhla. "Cože?" zmohla jsem se jenom na tohle. "Už od začátku ses vždycky rozčilovala, když jsem se ti posmíval nebo když jsem vyloudil něco v tom stylu" vysvětlil a já do něho bouchla. "Hele!" Zack se tiše zasmál a potom mě políbil. Když jsem se odtáhla, uviděla jsem stát u dveří Briana. "Nenechte se rušit" řekl bez zájmu a prošel kolem nás. Chytla jsem ho za ruku. "Co jsi jí řekl?" zeptala jsem se. "Běž se zeptat Rose, já si jdu zabalit. Zítra odjíždím. Ať s Rose nebo bez ní" vytrhl se mi a šel do svého pokoje. "Cože?!" vyjekla jsem. "Přece sis nemyslela, že tady budu až do pondělí a i kdybych mohl, myslela sis, že by se mi tady chtělo zůstat?" krátce se podíval na Zacka a pak odešel. "Jdu za Rose" řekla jsem po chvilce. "Fajn, já jdu asi sníst to sushi" ukázal Zack na kuchyň. "Ajo, na to jsem úplně zapomněla… Tak fajn, pár si jich můžeš dát, ale nesněz to všechno, půlka je Rose a já chci taky něco ochutnat" řekla jsem a pak se naše cesty rozdělily.
"Rose… Můžu?" zaťukala jsem váhavě na její dveře. Poslouchala jsem, jestli se ozve nějaké to přidušené ano nebo naštvané ne, ale dveře se nakonec otevřely. "Tak pojď dál" vzdychla a zabouchla za mnou dveře. Nevěděla jsem, co mám říct, i když jsem toho na srdci měla hodně. "Ehm… Takže…" snažila jsem se ze sebe vydat nějakou kloudnou větu. "Chceš slyšet, co mi chtěl Brian říct…" uhádla. "Já vím, že jsem dotěrná, ale jsem tvoje kamarádka a Brian je můj kamarád…asi…" zakroutila jsem očima při vyslovení spojení slov kamarád a Brian. "Tak proč se nezeptáš jeho?" "To je dobrá otázka… Ptala jsem se, ale odpověděl mi jenom to, že se pakuje a zejtra odjíždí…" řekla jsem. "Cože?!" Rose byla překvapená stejně jako já. "On se ti nezmínil? Já myslela, že tohle jste tak nějak probírali…" "Ne… Vlastně se mi chtěl omluvit…" "A?" "No, omluvil se mi…" "A to je všechno? Já myslela, že mu třeba něco docvaklo ohledně tebe…" Rose se na mě zmučeně podívala. "Vůbec nechápu, jak jsem si kdy mohla myslet, že bysme mohli bejt spolu… Je to fakt zabedněnec" řekla naštvaně. "Taky pořád nechápu, jak se s ním nějaká holka mohla vyspat… To musela bejt taky blbka a nebo po něm šla jenom proto, že je to takříkajíc něco jako playboy školy. Jinak je naprosto tupej…" poznamenala jsem. Rose se na mě podívala zvláštním pohledem. "Co?" nechápala jsem. "Taky jsi ho měla ráda a já taky…" "Jo, měla… Ale to už je dávno… A ty jsi taky poznala, jakej je…" "Jo, ale já ho mám ráda pořád" řekla a já zůstala nevěřícně koukat "Já vím, že je to idiot, ale i tak…" "S ním akorát ztrácíš čas…" poznamenala jsem. "Já vím…" Teprve teď jsem si uvědomila, jak zoufalá je. "Pojď sem" rozevřela jsem náruč a pevně jí objala. Po chvilce někdo zaklepal na dveře. Obě jsme se na sebe zamračily. Tak Zack, nebo Brian? Zvedla jsem se a šla otevřít. "Briane?" vydechla překvapeně Rose. Ach, ta holka je úplně ztracená. "Potřebuješ něco?!" otočila jsem se zpátky na něho. "Jinak bych tady nepostával jako idiot…" poznamenal na můj účet. "Rose s tebou teď mluvit nechce…" řekla jsem. "To je v pohodě, Yuno" řekla Rose a já jenom vzdychla, že tohle je beznadějný. Potom jsem pustila Briana dovnitř. "Mám odejít?" zeptala jsem se ještě, jako bych to měla čekat. "Nemusíš" pousmála se Rose a na Brianovi bylo vidět, že mu to je proti srsti. "Tak já jdu" poznamenala jsem a zavřela za sebou dveře dřív, než bych mohla slyšet ještě nějaký námitky. "Tak co potřebuješ?" uslyšela jsem Rose a zakroutila jsem očima. Šla jsem dolů za Zackem. "Ty jsi ještě pořád tady?" nakoukla jsem do kuchyně. "A kde jinde bych měl bejt? Leda tak v posteli… Jsem utahanej jako kotě" Zack se protáhl. "Z čeho, prosím tě?" uchichtla jsem se. "Hlavně z těch všech hádek" poznamenal Zack sarkasticky. Já jsem jenom zakroutila očima a sedla si k němu na klín. "Mám takovej dojem, že toho maj dost všichni… Nejvíc já, ale i přesto mám ještě pořád chuť se hádat" zaťala jsem ruku v pěst. "Klid, zejtra to bude už ok. Brian říkal, že je čas udělat adieu, tak proč se z toho netěšit?" řekl Zack a já jenom přikývla. "Ehm, jak dlouho tady budeme ještě sedět?" zeptal se mě po chvilce. "No, původně bylo v plánu si s Rose sníst to sushi, který jsi mi, jak vidno, snědl. Ale teď mi tak došlo, že jsem jí to vlastně nepřipomněla, že ho tady má. Půjdu jí to říct…" zvedla jsem se a šla za Rose. U dveří do jejího pokoje jsem se zastavila a přemýšlela nad tím, jestli tam ještě pořád je Brian. Protože jestli tam ještě pořád je, nechci nějak vidět to, co tam dělají. Jako první mě napadlo to, jak vrazím do jejího pokoje a oni se budou cicmat. Při tý představě jsem se oklepala. Nakonec jsem jenom zaťukala a hlasitě oznámila to, co jsem chtěla. "Em… Rose, zapomněla jsem ti připomenout, že v kuchyni máme ještě to sushi, tak jestli mám na tebe čekat nebo jestli si ho sníš zejtra?" a čekala jsem na odpověď. "Klidně si ho se Zackem snězte" řekla a pak jsem ještě uslyšela, jak tišeji dodala: "Mám už něco jinýho na práci." Já jsem chvilku zůstala stát jako opařená slepice a pak s uraženým jasně jsem odešla. "Takže, vypadá to, že jedna a jedna se daly dohromady, takže si můžeš zbytek jídla vzít do tvýho hnízdečka lásky, protože tam právě mířím" oznámila jsem Zackovi a ani nečekala na odpověď a šla jsem k němu do bytečku.




:D no páni! ty ses překonala. konečně jsi ze sebe něco vykopala... :D když jsem šla zkontrolovat tvůj blog, první co bylo, když jsem uviděla k23 bylo moje zavísknutí : jó! :D hm. že by byla konečně nějaká šance že se Brian s Rose dali dohromady. pokud jo, tak doufám že to ten tupec zase nepodělá... to by už bylo opravdu na kudlu! zack je sladkej jako vždycky. :D