Příští týden už by to snad mohl být ten poslední a potom bych to tady zase mohla rozjet...
A důvody, proč tady teď nejsem? Upřímně je období zkouškovýho, čehož jsem se jako prvák bála úplně nejvíc a je to katastrofa. Začínám z toho mít hlavu v pejru a začínám zapomínat naprosto na všechno, jak jsem ze všeho nesvá a nervózní. Vždycky si už myslím, že to bude ok a že budu moct něco napsat, a pak se ukáže, že jsem zase takzvaně na začátku. Jeden by si z toho zalezl do kouta a vyplavil slzama celou místnost. Ale má to cenu, brečet? Ne fakt nemá. Já jsem sice až moc přecitlivělej člověk, ale k slzám mě tahle škola a lidi v ní nedonutí. Tak zoufalá ještě nejsem a vím, že mi to za to nestojí. Svět se přece nezboří, když to nedopadne dobře, ale na druhou stranu, co potom? Kdybych se mohla rozhodovat znova, ne fakt bych si to nezvolila.
Rodiče a dlaší v mým okolí mi pořád dokola opakují, že bez vejšky nebudu mít nic a další podobný věci, jako co bych místo toho dělala a tak. Ale není to o tom, že každý má svůj vlastní život a jedině on sám si s ním může naložit jak chce? Já jsem na školu nikdy nechtěla, udělala jsem to jenom kvůli rodičům. Ale když to dneska vidím, tak bych si místo vybírání školy a příjmaček vybírala povolání... Pořád mě přesvědčujou o tom, že by to bylo stejný, ale já si prostě stojím za tím, že bych byla šťastnější...
Toť asi vše a doufám, že to bude za týden lepší. Jak se mnou, tak s touhle stránkou. A přísahám, že jsem byla už hodněkrát zoufalá, ale nikdy ne tolik jako teď :(




no teda. tak koukám, že nejsem jediná, kdo je ze školy pravidelně na špagát. ještě že já už mám všechno hotový, ale krutě ti to nezávidím. ber to zase takhle, ty se morduješ se školou, ale já se morduju se životem samotným, protože mi byli shůry dáni rodiče, kteří se nejsou schopní postarat o sebe natož o mě. musíš to brát tak, že může být i hůř. ale držím ti palce. zatím se měj :-)