"Myslím, že tenhle rozhovor nikam nepovede" snažila jsem se z toho vykroutit. "A jak to můžeš vědět?" "Protože každý náš rozhovor končí hádkou." "Protože si spolu neumíte pořádně promluvit. Teď máš tu možnost. Já klidně půjdu za Zackem, aby vás nikdo neotravoval, a ty se vynasnažíš to spravit." "A co my dvě, Rose?" zeptala jsem se. "Já ti to odpustím, když to dáš do pořádku s Brianem" řekla vítězně. "Jsi fakt skvělá kamarádka" řekla jsem ironicky a odpochodovala za Brianem. Ten seděl v kuchyni u stolu a posrkával čaj. Sedla jsem si naproti němu a chvilku na něj civěla. Jak mám asi tak začít… "Ehm…" začala jsem, ale dál nepokračovala. Sakra, jak mám začít? Nebo spíš proč mám vůbec začít… Brian nadzvedl obočí a dál si mě nevšímal. Bezva, tak znova. "To co jsem řekla prve, to jsem nemyslela vážně" řekla jsem a čekala, jestli na to něco řekne. Ticho… Už jsem se nadechovala pro další větu, ale Brian promluvil. "No a? Stejně jsi to řekla" řekl a hodně detailně se přitom věnoval prostírání. "Dobře, tak jinak… Rose nechce, abysme se hádali. A pokud to s tebou neurovnám, v životě už se mnou nepromluví" řekla jsem sklíčeně. Vypadalo to, že se tím Brian baví. "A co já s tím mám dělat?" zeptal se mě naprosto lhostejně, až mě to překvapilo. "Hele, znáš mě víc než kdokoliv jiný a naopak a já to fakt chci urovnat. Já vím, že jsem ti zřejmě mým předešlým projevem ublížila, ale ty mě taky a vlastně za tenhle víkend tady snad ublížil každej každýmu. Tak bych mohl projevit aspoň trochu snahy, protože já vim, že to cítíš stejně…" "Něco v tomhle stylu jsi mi řekla i v předešlým rozhovoru" obořil se na mě. Já jsem zaklela. "Už fakt nevim, jak… já se to tady snažím dát zase do pořádku a ty mi prostě šlapeš po všem dobrým" vzdala jsem to. "Co sis nadrobila, to si taky sněz" řekl a vstal. "Já se ty drobky snažím uklidit, jestli ti to ještě nedošlo" nedala jsem se. "A vyjde to nastejno" dodal a potom odešel. Dobře, tak jsem definitíf přišla o dva kamarády najednou. To se může povést jenom mně.
"Tak jak to šlo?" zeptala se mě později Rose se zdviženým obočím. "Šlo to tak dobře, že ti už zbývá říct jenom definitivní sbohem" řekla jsem sarkasticky. "Takže je Brian pořád nadutej debil?" zeptal se Zack. "Líp bych to asi neřekla" zasyčela jsem. Rose se na mě podívala velice zvláštním pohledem. "Co je?!" vyjela jsem v záchvatu vzteku. "Jen si tak říkám, co se to s tebou stalo. Ty už vážně nejsi ta Yuna, co každý z nás znal… Teď se spíš chováš jako hyena v zajetí" řekla a pak si začala zkoumat nehty. "Díky za přirovnání" poděkovala jsem zdvořile. "No promiň, ale dřív bych tě asi přirovnala ke Sněhurce a tohle" ukázala na mě, "je proti ní hodně velká změna." "Sněhurka?!" nepochopil to Zack. "Jo, taková ta černovláska s bílou pletí" zakroutila jsem očima. "Já vím, kdo je, ale proč tě k ní přirovnávaj?!" "Protože byla stejně tak hodná jako ona…" "Jo jenže lidi se mění." "Očividně." Rose uraženě odešla a já jenom zůstala koukat na její záda. "Víš co, Zacku? Myslím, že bys je měl na to letiště odvézt sám" řekla jsem a šla do svýho pokoje. "Cože?! Myslim, že přijeli za tebou a ne za mnou!!!" připomenul mi. Já jsem na to nic neřekla a zamkla za sebou dveře. Potom jsem se svalila na zem a začala vzlykat. Já jsem tak pitomá. Ale copak můžu úplně za všechno? Já vím, že jsem se chovala hnusně, Rose měla pravdu. Ale tohle přece není ani zdaleka ten život, co jsem žila. To určitě není… Jenže co teď? Nechci, aby to vážně skončilo tak, jak to skončilo. Jenže co mám sakra dělat?! Opřela jsem si hlavu o kolena a zírala do země. Přišlo mi, že takhle sedím celou věčnost, ale asi to byla jenom chvilka, protože mě vylekal Zack svým zaklepáním. "Yuno, otevři mi!" poručil mi. Já jsem ale mlčela. "Slyšíš? Vím, že tam jsi. Jedu na letiště…" odmlčel se. Patrně nevěděl, co říct, protože se už určitě dozvěděl, že jsem se pohádala s Brianem…zase a že se se mnou Rose odmítá bavit. Já jsem ale nic neřekla, teda aspoň ne nahlas. V duchu jsem si toho myslela vážně hodně. "Chci, abys jela taky. Vím, že tě to hodně mrzí a Rose určitě taky, takže si myslím… No prostě se musíš rozloučit" řekl a pak se zřejmě podle tlaku opřel o dveře. Já jsem pootočila hlavu na stranu a pomyslela si, že mě od Zackova těla dělí jenom tyhle dveře. Slzy se mi zase začaly hrnout z očí. Ale i tak jsem ze sebe nevydala ani hlásku. "Jak myslíš, nebudu tě přemlouvat dvakrát." Tlak povolil a Zack odešel. Chtěla jsem… Potřebovala jsem za nimi běžet a omluvit se, rozloučit se… cokoliv. Ale nešlo to. Věděla jsem, že kdyby chtěli, tak oba mojí omluvu přijmou hned. Ale zřejmě jí nepotřebují. Nepotřebují mě…
Ještě chvilku jsem počkala, než jsem si byla stoprocentně jistá, že už odjeli a potom jsem vyšla z pokoje. Jenže k mému překvapení všichni stáli dole pod schody a vyčítavě se na mě koukali. "Co-co… Co tady děláte?" zůstala jsem na ně koukat jako opařená. "Chtěli jsme se ujistit, že ta stará Yuna nadobro odešla" prohodil Brian. "Protože ta stará by to jen tak nevzdala. Ty ano" dodala Rose a zakroutila hlavou. "Já…" nevěděla jsem, co říct. "Vlastně bych řekl, že je to takhle lepší" zopakoval Brian mojí "oblíbenou" větu. "Lepší, protože nás kolikrát až štvalo, jak ses ve všem rejpala, dokud to zase nefungovalo. A to teď nemluvím o nějakých přístrojích, ale o lidech… Až na sebe teda" pokrčila rameny Rose. Brian jenom souhlasně přikývl. "Nechápu, proč mi to říkáte" utřela jsem si slzy. "Protože jsi naše kamarádka a klidně bys nás nechala odjet bez rozloučení. Nemusíme spolu mluvit, jak dlouho budeme chtít, ale dlouho se zase neuvidíme…ne, že by nám to vadilo" řekl Brian a Rose mu dala pohlavek. "Dlouho se neuvidíme, tak si myslím, že bysme se měli přece jenom rozloučit. Nemyslíš?" soucitně se na mě podívala. "Takže mi odpouštíte?" zamračila jsem se. "To ani omylem" řekl Brian. Za to si vysloužil další pohlavek. "Neznamená, že když vím tvoje tajemství, že mě teď můžeš bít" zamračil se na Rose. To mě přimělo k nepatrnému úsměvu. "Jasně že ti odpouštíme ty truhlíku. Nemohla bych odjet s tím špatným pocitem" řekla Rose. "Já jo…" zamumlal Brian a obrnil se proti dalšímu pohlavku. Já jsem se na něho podívala s velkým otazníkem nad hlavou. "Dobře, fajn. Rose řekla, že když se s tebou neusmířím, tak mě tady nechá" vysvětlil Brian a Rose si vítězně založila ruce na prsou. "Což znamená, že se se mnou stejně usmířit nechceš" uhádla jsem. Zack, který byl celou dobu zticha se uchichtl. "Ale jo… Chtěl jsem to udělat jenom trochu dramatičtější" řekl Brian a tentokrát schytal pohlavek od Zacka. "Nemyslíš, že už tak zničená?!" zamračil se na něho. "Promiň" podíval se na mě Brian. "Takže mi vážně odpouštíte?" zeptala jsem se znova. "Vlastně ani není za co. Je to jenom jedno velký nedorozumění" řekla Rose a nastavila mi náruč. Já jsem seběhla dolů a pořádně jí objala. Potom jsme obě začaly vzlykat. "Holky…" uslyšela jsem Briana. Odtáhla jsem se a podívala se na něho. "No já se s tebou objímat nebudu" protestoval. Zack ho popostrčil ke mně a já ho objala co nejpevněji. "Omlouvám se…" zamumlala jsem do jeho hrudi. Brian chvilku stál jako solný sloup, ale potom kolem mě obtočil ruce. "Já se omlouvám. Mám tě rád" řekl láskyplně. "A kvůli tomuhle jsme si museli všichni užít to hrozný drámo. Hlavně já…" řekl Zack. "Myslím, že časem budeš potřebovat psychiatrickou léčebnu. Vím, o čem mluvím" poznamenal Brian. "Hele!" odtáhla jsem se a plácla ho. "Hej, co pořád všichni máte?! To mám snad na čele napsáno fackovací panák?!" "Co není, může být" promnul si ruce Zack a Brian zvedl ruce na porážku. "Fajn, už mlčim" řekl a schoval se za Rose. "Hele já tě bránit nebudu" otočila se na něho, ale spíš to znělo tak, jako by řekla, že by za něho položila život. Já jsem vzdychla. Brian se na nás zazubil. "Myslím, že bysme měli vyrazit" přerušil nás Zack, dívajíc se na hodinky. "Doufám, že jedeš taky" obrátila se na mě Rose. "Jo, teď když už jsme se všichni usmířili" řekl Brian a zezadu Rose objal. Ta se mu hned vykroutila. "Všichni zřejmě ne" poznamenal Zack škodolibě. "Dobře, pojedu" řekla jsem hned, aby zase nedošlo k nějakým "nedorozuměním". "Všechno by mělo být v autě, tak stačí jenom připoutat pasažéry k sedačkám a můžeme razit" popostrčil nás Zack k venkovním dveřím. "Já budu sedět vepředu" řekla Rose. "Myslím, že tam bude sedět Brian" řekl Zack rozhodně. Neubránila jsem se posměšnému úšklebku a sedla si dozadu společně s Rose. Pak jsme vyrazili a na letiště dorazili v dobrém čase. Rose s Brianem si šli odbavit kufry a potom se šli s náma ještě pořádně rozloučit. "Hlavně nic nevyveď" řekla mi Rose. "To samý platí pro tebe" řekla jsem a podívala se směrem k Brianovi, který si podával ruku se Zackem. "Já vím, já vím" vzdychla a objala mě. Potom šla za Zackem. "A ty na ní buď hodnej, jinak si mě nepřej!" mhouřila jsem oči na Briana. "To samý jsem si teď vyslechl vedle, takže postačí ještě jedno objetí a budu spokojen" řekl trochu arogantně. "Myslím, že není na škodu, když to uslyšíš nejmíň stokrát" poznamenala jsem. "Kolikrát mám ještě vysvětlovat, že jsem Rose neublížil úmyslně. Jak fyzicky, tak duševně… Kdybych věděl, že je do mě zamilovaná, tak-…" "Tak co?! Ona není jen další zastávka… Rose si zaslouží víc než tohle" ukázala jsem na něho. "Ukazuješ na mojí maličkost…" řekl Brian. "Přesně tak. Takže pokud nechceš Rose ulovit jenom proto, že je to moc snadný, tak to taky musíš nějak dokázat…" řekla jsem poučně. "Takže s ní defakto ani nemám mít žádnej vztah, jak jsem pochopil." "To jsem neřekla. Jenom se snaž aspoň tak z poloviny, jako u mě…" "Tak to bude problém… Z toho jsem se už totiž poučil…" odfrkl si. "Já vím… Ale u mě to nebylo úmyslný. Kdežto ty a Rose… No je to na stejným principu jako ty a já, až na to, že ty jsi teď tak trochu v mý roli… Akorát úmyslně" vysvětlila jsem a pak si uvědomila, že je to vlastně pravda. Brian se podíval na Rose. "Chápu… Budu se usilovně snažit, abych nebyl tebou" řekl vážně, což se mě trochu dotklo. Ale na druhou stranu, jsem ráda, že má tak silnou motivaci. "Takže až ti to v tý hlavě cvakne a zase se zamiluješ, dej mi vědět" šťouchla jsem do něho a on nadzvedl koutky. "Byl bych rád, kdyby se nic nezměnilo…" řekl s naprostou upřímností, políbil mě na čelo a šel za Rose. Já taky…na jednu stranu… Ale na tu druhou…Zacka bych za nic nevyměnila. Nakonec jsem se k němu přidala a mávala těm dvěma, dokud nezmizeli z dohledu. Zack mě potom objal kolem ramen. "Tak co, ty moje továrno na drama?" lišácky se na mě usmíval. "Takový titul jsem si vysloužila… Jak potupné" zakroutila jsem očima. Zack se zazubil a políbil mě. "Aspoň jsem měl možnost tě poznat z tý druhý…mě neznámý…stránky a teď aspoň vím, že se s tebou nesmím dostat do křížku" řekl. "Jsi asi jedinej člověk, co si z tohohle víkendu odnesl ponaučení" vzdychla jsem. Zack se pousmál, vzal mě za ruku a odvedl mě k autu. "Vaše limuzína čeká, Milady" nastartoval auto. Zpátky jsme oba jeli s lepším pocitem.




Nic proti, ale musím teda říct, že jsem fakt ráda, že..... už konečně vypadli!!! No toto! Ještě že to dopadlo takhle dobře... Já už si dělala vrásky, že se tam všichni navzájem pozabíjí a bude konec příběhu. Uff!!! Je to za nimi, ale teď je tu další otázka a to je, co se stane teď? Jinak abych to tedy zhodnotila, bylo to dobré, ale Briana mám sto chutí ukřižovat hlavou dolů. Šíleně nadutý člověk. Takže pisálku... piš. Jsem zvědavá :D