close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

FF - Nora_1

25. ledna 2017 v 14:48 | Sobik |  Jednorázovky
Konečně jsem se dokopala k tomu to sem vložit. Napsané to mám už velmi dlouho, ale nebyla jsme schopná :-D Je to návaznost na povídku "Stejně mi neodoláš". Jedná se o další jednorázovku, protože si nemyslím, že by šlo o další vícekapitolový příběh, je pro mě lepší to dát sem s částečným názvem FF. Vy, kdo jste četli "Šílený příběh" a první jednorázovku na toto téma, víte o co se jedná :)
BTW - povídka je rozdělena do dvou částí, páč... Prostě tohle je omezování tvůrčího psaní, když maximum povoleného je 4000 znaků...


S úsměvem na rtech a hvízdáním jsem se vracel domů, když mě u dveří odchytil táta a s nadzvednutým obočím si mě prohlížel.
"Čau, co ty tady?" pozdravil jsem ho a mířil do koupelny. Jenže on mě popadl za límec a vtáhl mě do obýváku.
"Co je?! Co jsem proved?!" nechápal jsem. Je mi sice 24, ale před ním mám respekt, že se cítím na 14.
"Máš dobrou náladu? Tak to mi asi i vysvětlíš, proč se Tobias kaboní…" začal a já zakroutil očima.
"Nejsem vědma" řekl jsem a táta se na mě děsivě zamračil. "Fajn" vzdychl jsem. "Je naštvaný. Na mě a na Noru" vysvětlil jsem.
"Noru?! Proč?" rozšířily se mu oči. Já jsem si začal dopodrobna prohlížet nábytek. "Neudělal jsi nějakou hloupost, že ne?!" díval se na mě tím svým pohledem a já měl sto chutí si nasadit kšiltovku, tmavý brejle a nenápadně zmizet.
"Co kdyby sis tenhle výslech nechal na Tobiase. Mně to je krapet nepříjemný, protože ti do mých věcí nic není a navíc si můžu dělat, co chci. Za nic nemůžu…"
"Ale ne s Norou!" vyjel na mě.
"Proč ne?! Je to holka jako každá jiná. Žádný zakázaný ovoce na ní nevidím… A navíc, je to dcera tvého nejlepšího přítele, což je plus, ne?!"
"Zacku!" Táta mi varovně pohrozil prstem.
"Nic ti říkat nemusím, tohle je mezi mnou a Norou. A asi zřejmě i Tobiasem. Do mých intimních věcí ti vážně nic není. Jdu se osprchovat, konec výslechu" řekl jsem a nechal ho tam jen tak stát. Vypadalo to, že je tak trochu v šoku. Ale když jsem se osprchoval, táta už tam nebyl. Jenom na stole byl malý vzkaz, že mě máma čeká na večeři a adresu restaurace. Vzdychl jsem a papírek zmuchlal. Někdo zaťukal na dveře. Trochu jsem zaváhal, jestli nemám očekávat další výslech, ale nakonec jsem otevřel.
"Ahoj, můžu? Ehm… Takhle otevíráš každému?" stála ve dveřích Nora a ukazovala na ručník kolem mého pasu. Uvědomil jsem si, že od narozeninové oslavy Liz jsem jí neviděl.
"Ne, jenom ti usnadňuju práci" zazubil jsem se a pustil jí dovnitř.
"Jestli si myslíš, že jsem přišla kvůli nějakému cukrování, tak na to fakt nemám náladu. Co se vrátil táta, doma je to na pěst. Divím se, že kolem mě ještě nezačaly lítat srdíčka…" padla v obýváku na gauč. Vypadalo to, že je z toho vážně vyčerpaná.
"Ne, že bych na cukrování nepomyslel, ale když nechceš, tak tuhle část můžeme přejít" sedl jsem si vedle ní a přitáhl si jí k sobě.
"Zacku…" zaúpěla. "Vážně jsem potřebovala vypadnout…"
"Neříkej, že ti nechybím" udělal jsem na ní psí oči.
"O Bože. Můžeš se aspoň obléknout?" Vypadalo to, že je ze mě nervózní.
"A navíc, kdybys vážně chtěla vypadnout, nešla bys k Tifě?" nadzvedl jsem obočí. Nora se odtáhla.
"Upřímně jsi mě první napadl ty. Čímž nemyslím postranní úmysly…" zamračila se na mě.
"To první beru jako kompliment" zazubil jsem se a naklonil se k ní.
"Ehm… Víš… Asi to nebyl nejlepší nápad" položila mi ruce na hrudník, aby mě udržela v bezpečné vzdálenosti.
"Neviděli jsme se od té oslavy. Vyhýbáš se mi?" odtáhl jsem se, i když její ruce na mé hrudi… hm… a začal jsem si zkoumat prsty na nohou. Upřímně by mě nenapadlo, že by se mi chtěla vyhýbat, ale teď si nejsem nějak jistý. Je fakt, že jsem její společnost nějak nevyhledával, ale holky přece přijdou samy. A ona se neukázala tolik dní…
"Ne, to není pravda. Já jsem myslela, že ty se vyhýbáš mně… Myslela jsem, že ses mě jenom snažil dostat do postele jako trofej…" řekla zklamaně.
"Tohle si o mně myslíš?" řekl jsem hlasitěji, než bylo nutné.
"Vím, že se mě snažíte s Tobiasem dostat už dlouho… A tobě se to nejspíš povedlo…" Přinutila mě se na ni podívat. Vypadalo to, že svoje slova myslí vážně.
"Znám tě už od malička, tak mi tady nevykládej o mých citech k tobě" uraženě jsem vstal a utáhl si ručník. "Jdu se obléknout" řekl jsem a zmizel dřív, než by mi chtěla zase něco říct. Tohle jsem od ní nečekal. Myslel jsem, že už jí to konečně došlo, že mi nejde jenom o sex. Sama tak nějak uznala, že náš vztah, i když žádný nemáme, trvá už čtyři roky. Ale asi si za to můžu sám, tím jak se chovám. Vzteky jsem kopl do dveří od ložnice a namířil si to ke kupě oblečení pohozeného na křesle. Pohádal jsem se kvůli ní s tátou! Proč si každý myslí, že to s ní myslím jako chvilkovou zábavu?! "Sakra!" zaklel jsem a svezl se do křesla mezi oblečení a hlavu si opřel o dlaň. Nora stála ve dveřích a sklíčeně se na mě dívala. Odvrátil jsem pohled a začal se přehrabovat ve věcech. Doufám, že teď po mně nebude chtít, abych jí řekl, co k ní doopravdy cítím.
"Omlouvám se… Neměla jsem-…" odmlčela se.
"Co? Říkat o mně to, cos řekla? Docela mě to ranilo, ale zřejmě vycházíš z mého chování ke všem holkám…" řekl jsem, ale na ní jsem se nepodíval.
"Netušila jsem, že to se mnou myslíš vážně" řekla.
"Takže ty to vážně nebereš?" pokradmu jsem se na ní podíval, co ona na to.
"Víš, že s tvým egem zápasím už hodně dlouho" pousmála se, ale na moji otázku neodpověděla.
"Ale máš mě ráda? Jako doopravdy ráda?"
"Víc než cokoliv jiného" vyhrkla a nato zrudla. Nechal jsem oblečení být a namířil si to k ní.
"Romantik by řekl, že jsme si souzení" povytáhl jsem koutky a potom jsem ji něžně políbil.
"Já to nechápu! Normálně mě jednoduše odpálkoval, jako nějakýho kámoše. Ale já nejsem hej nebo počkej. To si s ním ještě vyřídím!" Zack zuřil jako nikdy a já jsem se tomu musela jenom smát.
"Ale no tak" přitiskla jsem se mu na záda a objala ho kolem pasu.
"Jenom prostě nemůžeš snést, že už je dospělý a má svůj život" řekla jsem.
"Prosím tě, Kate… Doteď mi to bylo fuk, tak proč bych se měl teď vzrušovat" otočil se na mě, obočí svraštěné.
"Proč? Protože se chová přesně jako ty v jeho letech" smála jsem se.
"Nene" odporoval mi jako malý. Nadzvedla jsem obočí a Zack vzdychl. "Vážně?" zeptal se mě.
"Možná jsi byl horší" mrkla jsem na něho.
"No tak o tom bych se hádal…" namítl.
"Řekl jsi mu aspoň, že ho dneska čekám?" obrátila jsem list.
"Nechal jsem mu tam vzkaz…"
"Tak doufejme, že přijde." Zack si odfrknul a já doufala, že jeho syn nezapomněl na svou matku. Vedle mě se posadil Tobias a hodil na nás zmučující pohled.
"Tebe to ještě nepřešlo?" Zackovi vylítlo obočí na maximum. Já jsem mlaskla a zamračila se na něho.
"Až bude Tobias chtít, přejde ho to. Viď zlato" usmála jsem se na svého druhého syna, který se na mě mračil jako moje věrná kopie, a chtěla mu prohrábnout vlasy.
"Mami!" cuknul. "Už nejsem malý dítě" řekl nafučeně a schoval se za jídelní lístek.
"To bych ani neřekl…" poznamenal Zack a napodobil Tobiase. Já jsem vzdychla a ohlížela se, jestli někde neuvidím Zacka mladšího.
"Myslím, že nepřijde" řekl Zack do jídelníčku.
"A to soudíš podle sebe?" zeptala jsem se sarkasticky. No tak Zacku, přece mě nezklameš. "Támhle je!" vyjekla jsem najednou. Upřímně jsem už čekala, že nepřijde.
"Ty jo, je fakt dobrej. Já bych nepřišel" poznamenal Zack a já měla sto chutí mu dát pohlavek.
"Čau mami" objal jsem se s tou ztřeštěnou osobou, na kterou civěla celá restaurace. Pak jsem se podíval na tátu, který na mě civěl se zvednutým obočím. A pak na bráchu… Mohl by na mě přestat civět, jako by se mě snažil zabít pohledem?! Chtěl jsem sem vzít Noru, protože jsem stoprocentně věděl, že tahle večeře bude podpásovka, ale když jsem se podíval na svou rodinu, tak jsem uznal, že Nora měla pravdu, když mě přesvědčovala, že moje rodiče jsou fajn a že s nimi ráda tráví čas, ale že by to akorát zhoršilo situaci, kdyby se tam zjevila. Ta večeře má přece vyřešit naše trable, za které prý můžu já. Copak můžu za to, že si dvacetiletá holka vybere radši mě, než mého dvacetiletého ujetého bráchu?!
"Už jsem myslela, že jsi zapomněl, že máš mámu" podívala se na mě těma svýma obříma očima. Nedalo se jim odolat.
"Původně jsem přijít nechtěl…když vím, co mě čeká…ale pak jsem si na tebe vzpomněl a to mě přinutilo přijít" zazubil jsem se a vyhnul se pohlavku.
"Zdravím" přidal se k nám Fantom. Skvělý, aspoň můžu ignorovat ty rodičovský kecy.
"Nazdar kámo, jak je? Kdes byl?" snažil jsem se nevnímat ty načuřené pohledy. Fantom akorát otevíral tlamu, že mi odpoví. Ale mamka se zase vložila do situace.
"Nemysli si, že ti všechno projde jenom proto, že vypadáš jako kopie tvého otce… Nechtěj mě naštvat, Zacku mladší!" pohrozila mi prstem. Můj ctěný bratr si hlasitě odfrkl. Znuděně jsem se na něho podíval. Jak může být tak nafrněný?!
"Hele brácha, fakt nevím, co ti přelítlo přes nos. Kdyby ses nechoval jako idiot, za což vlastně z části ani nemůžeš, protože je ti teprve dvacet, tak bys u ní možná nějaký ty šance měl" pokrčil jsem rameny a usadil se naproti němu.
"Zacku!" okřikl mě současně táta i Fantom.
"Co je?! Dyť jsem nic neřekl…" dělal jsem jako že nic.
"Mohl by sis pro sebe nechat zbytečný kecy" poznamenal táta a začal se věnovat jídelníčku. Fantom jenom souhlasně přikývl. Já jsem se na něho zamračil.
"Mohli byste se přestat pošťuchovat, jste jako malí" řekla máma a taky zabořila nos do menu. Já jsem se po očku podíval na Tobiase. Ten se mě stále snažil probodnout pohledem.
"Takovouhle večeři fakt nezvládnu. Jenom proto, že mám někoho rád a ten někdo je Nora a vy to pořád nemůžete pochopit a Tobias to nemůže skousnout… Odcházím pryč!" řekl jsem naštvaně a zvedl jsem se.
"Cože? Něco mi uniká?" podíval se na mě Fantom.
"Zacku, sedni si" zatahala mě mamka za kalhoty. Já jsem se jí ale vyškubl a s rukama v kapsách jsem odkráčel pryč. Fantom šel za mnou. Asi mu budu muset cestou něco vysvětlit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama