close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

FF - Nora_2

25. ledna 2017 v 14:49 | Sobik |  Jednorázovky
"Já to nechápu! Normálně mě jednoduše odpálkoval, jako nějakýho kámoše. Ale já nejsem hej nebo počkej. To si s ním ještě vyřídím!" Zack zuřil jako nikdy a já jsem se tomu musela jenom smát.
"Ale no tak" přitiskla jsem se mu na záda a objala ho kolem pasu.
"Jenom prostě nemůžeš snést, že už je dospělý a má svůj život" řekla jsem.
"Prosím tě, Kate… Doteď mi to bylo fuk, tak proč bych se měl teď vzrušovat" otočil se na mě, obočí svraštěné.
"Proč? Protože se chová přesně jako ty v jeho letech" smála jsem se.
"Nene" odporoval mi jako malý. Nadzvedla jsem obočí a Zack vzdychl. "Vážně?" zeptal se mě.
"Možná jsi byl horší" mrkla jsem na něho.
"No tak o tom bych se hádal…" namítl.
"Řekl jsi mu aspoň, že ho dneska čekám?" obrátila jsem list.
"Nechal jsem mu tam vzkaz…"
"Tak doufejme, že přijde." Zack si odfrknul a já doufala, že jeho syn nezapomněl na svou matku. Vedle mě se posadil Tobias a hodil na nás zmučující pohled.
"Tebe to ještě nepřešlo?" Zackovi vylítlo obočí na maximum. Já jsem mlaskla a zamračila se na něho.
"Až bude Tobias chtít, přejde ho to. Viď zlato" usmála jsem se na svého druhého syna, který se na mě mračil jako moje věrná kopie, a chtěla mu prohrábnout vlasy.
"Mami!" cuknul. "Už nejsem malý dítě" řekl nafučeně a schoval se za jídelní lístek.
"To bych ani neřekl…" poznamenal Zack a napodobil Tobiase. Já jsem vzdychla a ohlížela se, jestli někde neuvidím Zacka mladšího.
"Myslím, že nepřijde" řekl Zack do jídelníčku.
"A to soudíš podle sebe?" zeptala jsem se sarkasticky. No tak Zacku, přece mě nezklameš. "Támhle je!" vyjekla jsem najednou. Upřímně jsem už čekala, že nepřijde.
"Ty jo, je fakt dobrej. Já bych nepřišel" poznamenal Zack a já měla sto chutí mu dát pohlavek.
"Čau mami" objal jsem se s tou ztřeštěnou osobou, na kterou civěla celá restaurace. Pak jsem se podíval na tátu, který na mě civěl se zvednutým obočím. A pak na bráchu… Mohl by na mě přestat civět, jako by se mě snažil zabít pohledem?! Chtěl jsem sem vzít Noru, protože jsem stoprocentně věděl, že tahle večeře bude podpásovka, ale když jsem se podíval na svou rodinu, tak jsem uznal, že Nora měla pravdu, když mě přesvědčovala, že moje rodiče jsou fajn a že s nimi ráda tráví čas, ale že by to akorát zhoršilo situaci, kdyby se tam zjevila. Ta večeře má přece vyřešit naše trable, za které prý můžu já. Copak můžu za to, že si dvacetiletá holka vybere radši mě, než mého dvacetiletého ujetého bráchu?!
"Už jsem myslela, že jsi zapomněl, že máš mámu" podívala se na mě těma svýma obříma očima. Nedalo se jim odolat.
"Původně jsem přijít nechtěl…když vím, co mě čeká…ale pak jsem si na tebe vzpomněl a to mě přinutilo přijít" zazubil jsem se a vyhnul se pohlavku.
"Zdravím" přidal se k nám Fantom. Skvělý, aspoň můžu ignorovat ty rodičovský kecy.
"Nazdar kámo, jak je? Kdes byl?" snažil jsem se nevnímat ty načuřené pohledy. Fantom akorát otevíral tlamu, že mi odpoví. Ale mamka se zase vložila do situace.
"Nemysli si, že ti všechno projde jenom proto, že vypadáš jako kopie tvého otce… Nechtěj mě naštvat, Zacku mladší!" pohrozila mi prstem. Můj ctěný bratr si hlasitě odfrkl. Znuděně jsem se na něho podíval. Jak může být tak nafrněný?!
"Hele brácha, fakt nevím, co ti přelítlo přes nos. Kdyby ses nechoval jako idiot, za což vlastně z části ani nemůžeš, protože je ti teprve dvacet, tak bys u ní možná nějaký ty šance měl" pokrčil jsem rameny a usadil se naproti němu.
"Zacku!" okřikl mě současně táta i Fantom.
"Co je?! Dyť jsem nic neřekl…" dělal jsem jako že nic.
"Mohl by sis pro sebe nechat zbytečný kecy" poznamenal táta a začal se věnovat jídelníčku. Fantom jenom souhlasně přikývl. Já jsem se na něho zamračil.
"Mohli byste se přestat pošťuchovat, jste jako malí" řekla máma a taky zabořila nos do menu. Já jsem se po očku podíval na Tobiase. Ten se mě stále snažil probodnout pohledem.
"Takovouhle večeři fakt nezvládnu. Jenom proto, že mám někoho rád a ten někdo je Nora a vy to pořád nemůžete pochopit a Tobias to nemůže skousnout… Odcházím pryč!" řekl jsem naštvaně a zvedl jsem se.
"Cože? Něco mi uniká?" podíval se na mě Fantom.
"Zacku, sedni si" zatahala mě mamka za kalhoty. Já jsem se jí ale vyškubl a s rukama v kapsách jsem odkráčel pryč. Fantom šel za mnou. Asi mu budu muset cestou něco vysvětlit…
Zhruba deset minut se mi chtělo zvracet a znovu a znovu jsem přemýšlela nad útěkem. Tohle musí přestat! Ne, že bych nebyla ráda, že je máma zase konečně s tátou, ale od té chvíle, co přijel domů, ještě se od sebe neodtrhli.
"Ehm ehm" zkusila jsem znovu na sebe upozornit nesouhlasným zakašláním. "Rodičové! Mohli byste si konečně přestat vyměňovat DNA?!" odfrkla jsem si. Asi jsem to trochu víc zařvala, protože se naši od sebe odtrhli a vykuleně se na mě podívali společně s ostatními lidmi v pizzerii. Ale já jsem pořád seděla v té samé pozici s tím samým výrazem.
"Promiň" začervenala se mamka a jako nějaká puberťačka se zamilovaně podívala na tátu.
"Já chápu, že byl táta teď delší dobu pryč, ale jediný, kdo má nárok na takovýhle móresy, tak to jsem tady já" ukázala jsem na sebe.
"To bys ty móresy musela s někým sdílet" řekl táta povýšeně. Já jsem jenom zakroutila očima. Kdyby jen věděl…
"Ale ona má, viď" mrkla na mě mamka.
"Mami!" obořila jsem se na ní. Mamka jenom pokrčila rameny ve stylu "co jsem zase řekla?!".
"Cože?" štěkl táta. "O co tady jde? Nebo spíš o koho? Znám ho?" přimhouřil oči a měřil si mě pohledem. Já jsem se vražedně podívala na mamku.
"O nikoho" namítla jsem.
"Je to černovlasý, namakaný a děsně sexyyy" pošťuchovala mě mamka. Já jsem se jí snažila umlčet. Táta chvilku přemýšlel, jestli ví, o kom je řeč, a pak podle pohledu mu to došlo.
"Zack? Ten Zack?! No to teda ne! Vždyť je to syn mého nejlepšího přítele!" byl vyvedený z míry. Já jsem nějak nepochopila, co je na tom tak hrozného.
"Cloude… Není to náhodou jedno? Mně to spíš přijde lepší, aspoň ho známe" usmála se na mě mamka. Já jsem se ale nesmála.
"No právě, že ho známe! Nora se Zackem chodit nebude, natož, aby s ním něco měla. Konec diskuze" založil si táta ruce na hrudi a mračil se na mě.
"Ale tati…" namítla jsem.
"Konec diskuze" nenechal mě mluvit. Podívala jsem se na mamku. Ta mi pohledem naznačila, ať to nechám být, že si s ním potom promluví. Vrátila jsem pohled na tátu. Jeho výraz byl téměř kamenný. Já jsem se prudce odstrčila od stolu a bez jediného zastavení odešla pryč.
"Co tady děláš?" zůstala jsem civět na Zacka, který se vynořil zpoza rohu.
"Jdeme z rodinné večeře, která se zrovna nevydařila" poznamenal Fantom, který stál hned za Zackem.
"Ahoj" pozdravila jsem ho. "Mně se stalo něco podobného. Táta na mě vylítl, když se dozvěděl o tobě" podívala jsem se na Zacka.
"Cože?" řekli oba nastejno. "Co mu jako na mně vadí?! Počkat! Co všechno vůbec ví?!" nechápal Zack.
"Právě že nic neví… Nechtěl mě ani vyslechnout. Ale já mu na to kašlu, jemu taky nikdo neříkal, s kým má chodit… Ne že bych měla něco proti mamce…" založila jsem ruce na prsou a dechem si odhrnula ofinu z očí. Zack ke mně přistoupil, dal mi jednu stranu vlasů za ucho a vzal mě kolem pasu. Já jsem se na něho pousmála. Těm očím se nedalo odolat.
"To se určitě nějak vyřeší. Cloud je horká hlava, všechno hned vidí negativně. Liz s ním promluví." Úplně jsem zapomněla, že je tam Fantom s námi, dokud nepromluvil. Děkovně jsem se na něho podívala a on na mě mrkl. Zack si odkašlal.
"Hele bráško, nechceš nám dát chvilku?" nenápadně posunkoval hlavou, ať se Fantom zdejchne.
"Jasně, už jdu, už jdu" zakroutil Fantom očima a utíkal pryč.
"Takže… Ehm… Co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se znovu. Tohle nebyl Zackův směr k domu. Zack se hrdelně zasmál a jemně mě políbil na čelo. Tohle chování mu není moc podobné. Je tak… Laskavý… "Zacku, co se děje?" nadzvedla jsem obočí.
"Nic" pousmál se. "Šel jsem za tebou a nečekal jsem, že tě potkám tady" řekl a sklonil se, aby mě políbil.
"Zacku Faire!" Za námi se objevili moji rodiče. Při vyslovení jeho jména jsme sebou oba trhli a odkročili od sebe.
"Tati?!" zkřivila jsem ústa. Tohle není dobrý. To není vůbec dobrý. Zack ale nehnul ani brvou.
"Ahoj strejdo" snažil se nahodit ten svůj frajerský tón. "Ahoj teto Liz" pousmál se na mámu. Máma mu pousmání oplatila. Táta vypadal jako před výbuchem. Nenápadně jsem strkala do Zacka, aby se začal nenápadně plížit pryč, protože já bych to ráda udělala.
"Neříkal jsem ti snad, že se Zackem chodit nebudeš?!" podíval se na mě táta povýšeně. Já jsem si odfrkla.
"Říkal, ale já nestihla říct, že tě neposlechnu" řekla jsem odhodlaně. Tátovi se údivem rozšířily oči, ale pak se zase zamračil. Vypadalo to, že neví, co říct. Já jsem nechtěla říkat nic. Akorát bych ho ještě víc naštvala.
"Víš co, Cloude, my teď půjdeme a tenhle rozhovor necháme na později." Máma vzala tátu za ruku a táhla ho pryč. Jenže táta byl neoblomný jako vždycky.
"Tati, nechtěla jsem to tady rozebírat, ale nevím, co ti na Zackovi vadí. Znáš ho odmalička, což bys o jiném nemohl říct. Nebo bys byl radši, kdybych chodila s někým úplně cizím, o kterém nevíš vůbec nic?!" domluvila jsem a čekala na jeho odpověď. Pak jsem teprve hodlala pokračovat s přednáškou.
"Chci, abys s nikým nechodila" řekl. Tuhle odpověď jsem nečekala, ale budiž.
"Proboha je mi 20. Nemůžeš mi mluvit do toho, jestli mám a s kým mám chodit. A i kdyby, stejně už je pozdě" řekla jsem a vzala Zacka za ruku tak, aby to viděl. Táta se nezmohl na slovo. Já jsem mu věnovala poslední a zklamaný pohled a bez dalšího slova odešla ruku v ruce se Zackem.
"Nechtěl jsem-…" začal Zack po chvilce ticha, ale já ho utnula.
"Nemusíš nic říkat" řekla jsem a pohledem mu naznačila, že ani nechci, aby se k tomu vyjadřoval.
"Dobře… Kam jdeme?" zeptal se mě. Já jsem se pousmála, ale neodpověděla jsem mu. Po chvilce na to stejně přišel. Mířila jsem totiž do svého náhradního pokojíku… K Tifě.
"Chceš tu se mnou zůstat, nebo se vrátíš domů?" zeptala jsem se, když už jsme byli v přítmí mého pokoje.
"Chceš, abych zůstal?" obrátil mojí otázku na mě. Já jsem se pousmála.
"Neměla bych, ale chci" řekla jsem a políbila ho. Zack se pousmál, ale pak se zamračil.
"Doufám, že to neděláš jen na truc… Kvůli tátovi…" řekl a já na něho chvilku šokovaně koukala. Tohle jsem nečekala. Vlastně mě ani nenapadlo, že by si to mohl myslet.
"Určitě ne… Udělala jsem to předtím na truc?" zachovala jsem chladnou hlavu. Zack se znovu pousmál a zakroutil hlavou.

"Mám tě rád" políbil mě a vedl si mě k posteli.
<3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama