Znáte ten pocit, když se na někoho díváte, na úplně cizího člověka, a on najednou vzhlédne a podívá se přímo vaším směrem?
Já ten pocit znám a moc dobře.
Proč o tom píšu? Prože se mi to stalo zrovna před chvílí a ne jednou...
Každý den procházím kolem Bageterie 2x - ráno do práce a odpoledne z práce. A v životě mě nenapadlo se zvenčí podívat do patra uvnitř. Říkám si, zda je to vůbec možné, páč jsem malého vzrůstu a musela bych asi hodně zvednout hlavu.
Ale teď si tady tak sedím (cože už hodinu a půl?), mé oči pozorují procházející lidi, protože mám přímý výhled, a tu najednou nějaký muž vzhlédne a zírá na mě? A ano, vím, že zírá na mě, protože tu v tomto prostoru sedím jediná, s otevřeným ntb (což možná bude důvod proč se podíval), a také proto, že jsou tu dvě výlohy a jedny prosklené dveře a ten chlapík se stihl podívat všemi třemi skleněnými tabulemi? A na to samé místo?
Chlape koukej před sebe, nebo ještě někoho sejmeš! Což se mi také často stává, že procházím kolem jdoucích lidí, kteří se dívají za sebe. Proboha proč?!
A nebyl jediný, o pár dlouhých minut dál se tato situace opakovala...
Napište mi své názory a zkušenosti, zda se vám také něco takového stává. Ráda si přečtu, jestli jsem jediný pošuk na této planetě nebo je nás víc (a ne, nejedná se o urážku stejnomyšlenkáři)
Váš Sobik



