Tím nechci mluvit o dnešní nadcházející oslavě (která není moje, ale na kterou jdu jako ohst), ale celkově o oslavách.
Většinou jsou narozeninové, tak se zaměřme na ně. Proč vlastně jsou?
Význam je prostý - oslavujeme den našeho narození. ALE! Jedno velké ale.
Zaprvé tím chci podotknout, že já už je nějaký ten rok neslavím. A pokaždé, když to před někým řeknu, kouká na mě, jako bych řekla, že pocházím z Pluta. Jak si můžu dovolit nepraktikovat takovou událost jako je párty.
A teď přijde to ALE.
Proč bych měla vlastně utrácet tisíce korun za potraviny, nápoje a výzdobu? Proč bych to měla utrácet já, když já jsem vlastně oslavenec? A proč bych měla zvát lidi, se kterýma se vídám pravidelně, a lítat kolem nich, jestli mají všechno, jestli se baví a jestli nepotřebují zacpat ústa další chuťovkou, či nechtějí k tomu kafi ten dort. Proč pro Boha?!
Nevím, zda to tak opravdu funguje nebo je to jen ve filmech, ale neměly by být oslavy přesně jako tam?
Neměli by oslavu připravovat nejlepší přátelé té osoby, která slaví narozeniny, zatímco ona osoba se celý den úmorně dře v práci a přemýšlí nad tím, proč se na ni všichni vykašlali a ani jí nepopřáli? Neměly by být narozeniny přesně o tom? Héj dneska slavíme to, že ses před XX lety narodila a že tu s námi můžeš být. Tak pojďte popřát tomuhle úžasnýmu člověku, že je na světě. Konfety, sfoukávání svíček, obrovské gratulace a pak za zvuku veselé vřavy, hudby a falešného zpěvu obrovský přípitek na počest oslavence. A na konec rozbalování dárků. Tadá. Tolik překvapení, která jste nečekali. Jaké to "hepyjending" klišé...
Ale komu by se tohle zacházení nelíbilo, že?
Když jsme byli všichni malí, více méně to tak fungovalo. Sice jsme neměli oslavy s miliony nafukovacíma balónkama a skákací hrady plné kamarádů navrch, ale měli jsme oslavu, při které jsme nemuseli hnout brvou, měli jsme jako překvapení nádherný dvoupatrový dort, ze kterého jsme mohli sežrat, co jsme chtěli než se rozdal ke kávě a kupu dárků navrch.
Napište mi vaše zkušenosti, názory a návrhy :)
Váš Sobik




:) chápu tvůj pohled, na tohle vždycky nadává moje mamka, jak je to blbě vymyšlené a mělo by to být naopak. Ale třeba u nás v rodině to právě funguje tak, že lidi, co je na oslavu pozveme, potom samozřejmě zvou nás, tudíž za jednu akci kterou zasponzorujem, je pak třeba dalších pět šest, za které jako hosté neutraíme (kromě dárku) ani korunu, takže se to z mého pohledu tak jako vykompenzuje :D ale je to hloupý, to máš pravdu, mě se víc líbí ten zahraniční koncept, kde to probíhá tak, že automaticky každej z hostů přinese něco k jídlu a k pití, takže oslavenec zdaleka tolik práce nemá, a takhle to třeba děláme s kamarádama, protože jsme chudí studenti :D