Míváte ten pocit, když si jste storpocentně jisti, že nejse pro vztah stvořeni? Nevím, jak to přesně vysvětlit, ale...
Vtahů jsem moc nezažila oproti jiným lidem, ale rozhodně nebyl jeden. A po těch "zkušenostech" mám prostě pocit, že je mi líp samotné.
Nic mě netíží, můžu si dělat, co chci, kde a kdy chci, s kým chci. Chci tím říct, že když jdu z práce, můžu jít s kamarády na kafe, můžu přijít domů a můžu si číst, psát nebo si pustit oblíbený film, který jsem viděla předchozí den.
Každý, kdokoliv, s kým se na toto téma bavím, mi říká, že to přijde, že jsem ještě moc mladá. Ale co když jsem o tom vážně přesvědčena, že vztahy nejsou nic pro mě?
Odjakživa jsem vlk samotář, co má rád svůj klid a zatím jen zjišťuju, že tohle je pro můj "lajfstajl" přítěž, kterou nedokážu zvládnout a zakomponovat do svého života.
Napište mi vaše názory a zkušenosti.
Váš Sobik




Pořádný vztah jsem zatím ani neměla, ale taky jsem přesvědčená, že to asi nebude nic pro mě, zvlášť takové to spaní ve společné posteli a vůbec společný pokoj. Mám ráda svůj prostor a své věci, nevím, kam bych je pak dala, kdybych se musela s někým dělit o pokoj :D
Jinak, vidím, že jsi taky fanda Final Fantasy VII.